Prosinec 2007

JUDr. Vlastislav Chalupa, agent StB

Jiří Málek

Po celou dobu existence Československé republiky mezi oběma světovými válkami usilovali komunisté o její rozvrat, o zničení demokratického zřízení a o uchvácení absolutní moci po vzoru bolševiků. Komunistický odboj za druhé světové války byl veden výlučně k tomuto cíli.

Komunistická strana již od svého vzniku nebyla skutečnou politickou stranou, ale organizací fakticky zločineckou, jakkoli státem povolenou. Tato organizace zastírala svůj skutečný charakter a umožňovala organizovat se těm, kteří se bez zábran projevili později, za nešťastné politické mezinárodní situace po druhé světové válce.

Systematické proniknutí komunistů do rozhodujících složek státního aparátu a všech ostatních politických stran, které umožnil závěr války, potvrdil výsledek voleb v roce 1946. Proti dobře a dlouho připravované komunistické ofenzívě se demokracie v Československu dostala do pozice bezvýchodné obrany. Toto je možno ovšem konstatovat až po dlouhém časovém odstupu.

Proto i odboj vzniklý bezprostředně po únoru 1948, který byl pokračováním předúnorové činnosti politických stran a dalších organizací, respektive činnosti některých odbojových skupin z doby války, mohl být postupně zčásti infiltrován agenty StB. StB byla formálně složkou SNB, fakticky však v tomto směru nejdůležitější složkou komunistické strany. Výchozí pozice StB proti třetímu odboji byla v únoru 1948 daleko výhodnější než výchozí pozice gestapa proti druhému odboji v březnu 1939.

Tajnou kontrolou Čs. strany národně socialistické byl na StB pověřen otrlý příslušník StB, bývalý partyzánský komisař M. Pich-Tůma. Ten vyslal 1. února 1947 po jednoměsíčním školení nového příslušníka StB Josefa Damiána, (nar. 4. 1. 1926) do ústředního sekretariátu Čs. strany národně socialistické, jakožto nepřátelského prostředí.

Damián podával spolu s dalším orgánem StB Věrou Máchovou zprávy o všem, co se na nár. soc. ústředním sekretariátě dělo. Kromě obou jmenovaných orgánů StB dostávala StB informace i od agentů StB nár. soc. poslance Růzhy a od Adlerové- arpinové /krycí jméno Joe/, kterou řídil přímo zástupce velitele StB Milén a od agenta Nedvídka.

Tak mohl Pich-Tůma ihned po únorovém puči, již 3. března 1948 ve zprávě o situaci v nár. soc. straně referovat kromě jiného o tom, že jedním z vedoucích vznikající ilegální činnosti národních socialistů je dosavadní vedoucí oddělení pro vědeckou politiku v ústředním sekretariátě této strany dr. Chalupa, hodnocený StB již dříve jako jeden z nejschopnějších lidí na sekretariátě nár. socialistů.

Tradice druhého odboje a všeobecná důvěra v brzký pád po únorového komunistického režimu vedla k rychlému a rozsáhlému vzniku odbojových skupin. Interní zprávy StB hovoří zmateně o mnoha stovkách skupin.

StB zaútočila proti třetímu odboji neméně intenzívně než proti odboji druhému gestapo a její lepší nástupní pozice jí umožnila používat specifické metody, které je možno doložit na případu dr. Chalupy.

JUDr. Vlastislav Chalupa se narodil 4. 11. 1919 v Opavě v rodině soudce. Zatímco on sám uvádí o svém otci v životopise pro nár. soc. stranu, že jeho otec je členem nár. soc., vede ho StB jako člena KSČ. Zajímavý moment ze života dr. Chalupy tvoří skutečnost, že byl zatčen gestapem a po osmi měsících propuštěn z koncentračního tábora Sachsenhausen, se stal velitelem civilní protiletecké obrany v Bance českých spořitelen v Brně. V únoru 1948 působil jako vedoucí oddělení pro vědeckou politiku v ústředním sekretariátě nár. soc. strany. Předseda strany dr. Zenkl mu prý nabídl, aby se po volbách 1948 stal generálním tajemníkem strany.

Jak již bylo řečeno, okamžitě v únoru 1948 zahájil ilegální činnost, avšak už před tím kontrolovanou se strany StB. Zároveň se snažil zajistit si možnost uprchnout do zahraničí. O to se pokoušel prostřednictvím nizozemského velvyslanectví, o čemž odtud přinesla zprávu agentka Joe.

Dr. Chalupa byl Damiánem označen za osobu, jejímž prostřednictvím by bylo možno proniknout do sítě nár. soc. ilegálních skupin. Na základě Damiánova hodnocení a zprávy Joe se Pich-Tůma, tehdy velitel 2. oddělení sektoru BAa řízeného L. Zelenkou, pravděpodobně po dohodě přímo se zástupcem velitele StB I. Milénem a vedoucím útvaru dr. Š. Plačkem rozhodl, provést tzv. tajné zatčení dr. Chalupy.

Tzv. tajné zatčení byla jedna z metod StB zcela postrádající právní podklad i podle tehdy platných zákonů. O žádné zatčení nešlo. Neexistoval zatykač, osoba "tajně zatčená" nebyla předána do vyšetřovací vazby. Šlo o únos, kdy se skupina příslušníků StB dohodla, že se někoho zmocní. Ten byl někde přepaden a odvlečen na jemu neznámé místo do tzv. konspirační chaty nebo budovy a tam vyslýchán.

Dr. Chalupa byl stále sledován, a počátkem dubna 1948, kdy odjel do Brna, poslal za ním Pich-Tůma orgány Říhu a Kašinu a agentku Joe, aby toto "tajné zatčení" provedli. Agentka Joe jela do Brna na přímý rozkaz Miléna. Dr. Chalupa měl v Brně schůzku s pracovníkem nizozemského velvyslanectví Grandzem, který byl zpravodajsky "obsluhován" agentkou Joe.

Dne 7. 4. 1948 byl dr. Chalupa v Brně "tajně zatčen". Pich-Tůma si nenechal ujít příležitost osobně se této akce zúčastnit. Spolu s ním provedli "tajné zatčení" dr. Chalupy orgánové StB Kašina, Samec a Říha. Nejprve byl dr. Chalupa převezen do konspirační chaty v Malé Úpě v Krkonoších, dnešní chaty Bukovka. Tam již druhého či třetího dne přistoupil na spolupráci s StB za okolností dosud ne zcela objasněných. Zatímco proti lidem, kterých se zmocnila StB bylo při "výsleších" používáno nejsurovější násilí, končící nezřídka smrtí, jednala StB s dr. Chalupou jinak, bez k použití násilí. Tvrdili to vždy příslušníci StB, kteří s ním tehdy přišli do styku, tvrdil to a tvrdí i dr. Chalupa, který ovšem popírá dodnes spolupráci s StB a lpí na chatrné a průhledné legendě, že skupina Picha-Tůmy byla vlastně ilegální skupinou v StB, kterou on řídil. Zabývat se legendou dr. Chalupy postrádá smyslu, ač dodnes je několik prostoduchých jedinců z jeho okolí, kteří jí věří, anebo dělají, že jí věří.

Proč tedy začal dr. Chalupa s StB spolupracovat?

1. Je možné, že dr. Chalupa po svém zatčení gestapem přistoupil na spolupráci s ním a StB to věděla.

2. Je pravděpodobné, že dr. Chalupa patřil mezi jedince, které v tísni stačilo jen výhružkou zastrašit a přimět ke všemu, co bylo třeba. Svědčí o tom jeho negativní povahové vlastnosti, zaznamenané několika orgány StB za různých okolností.

3. Je jisté, že dr. Chalupa byl přesvědčený, do národně socialistické strany v podstatě infiltrovaný levičák, což dosvědčuje celá jeho aktivita politika i agenta StB zároveň, jak bude uvedeno u charakteristiky tzv. Strany práce i Československého zahraničního ústavu.

Ukázalo se, že Damiánův typ byl správný, výsledek pro StB jednoznačně výborný. Dr. Chalupa začal v konspirační chatě s StB spolupracovat, a to tak horlivě, jak dosud rozvíjel odboj. Orgánům StB se s ním podařilo navázat přímo přátelský poměr, s některými řídícími orgány si tykal.

Již 12. 4. 1948 je presentována na ministerstvu vnitra zpráva: "Ref. 48. Postupuji v příloze pracovní program mjr. Krále. Tužkou psané a připojené 2 schematické nákresy organisační struktury pečlivě uložte, protože jsou psány vlastní rukou dr. Ch. - mjr. Krále. 40".

Po dobu čtyř týdnů byl dr. Chalupa držen v Malé Úpě, kde jeho střežení prováděli příslušníci StB Žlábek a Kašina. Pak byl dr. Chalupa převezen do budovy StB zvané Statek v Praze Dejvicích, ulice Pod kaštany, kde zatím byla v podkroví zařízena zamřížovaná cela. Do té doby o případu dr. Chalupy nevěděl nikdo v celém sektoru ani v 2. oddělení, kromě Picha-Tůmy a těch, kteří dr. Chalupu unesli a střežili.

Jeho stravování na Statku obstarával Kašina, později V. Vacek. V cele ho navštěvovali Milén, zástupce velitele StB, dr. Plaček, do konce července 1948 jeden z velitelů StB, Zelenka, velitel sektoru politického zpravodajství, Pich-Tůma, velitel oddělení, a Kašina. O celém případu věděl zástupce Zelenky J. Čech a V. Šmolka, vedoucí sektoru kontrarozvědného.

V únoru 1949 byl Chalupa převezen do vilky bývalého ministra Šrámka v Líšnici. Tam byli jeho střežením pověřeni Vacek, Drahonínský, Červ a později Kozdera.

Řízen orgány StB, zvláště Otmarem Kašinou, Václavem Vackem a Ladislavem Zelenkou, pokračoval dr. Chalupa v organizování sítě nár. soc. skupin. Vydával časopis Plamen, který se tiskl přímo na StB a sepisoval s řídícími orgány StB různá memoranda, zvláště tzv. Strany Práce, k jejichž tisknutí dostal přidělen cyklostyl. Podařilo se mu spolu s příslušníky StB proniknouti do asi 17 ilegálních skupin. Tuto rozsáhlou akci vedla StB pod názvem Skaut. Akce byla přímo řízena vedoucími pracovníky StB Závodským, Milénem, Plačkem, Zelenkou, Pichem-Tůmou. Jako spojky dr. Chalupy, tedy StB s ilegálními skupinami fungovali Josef Damián a Ladislav Drahonínský.

Se souhlasem StB založil dr. Chalupa ilegální Čs. stranu práce, která vyhovovala jeho levičáckému zaměření. Program strany práce sice vyzývá k boji proti bolševismu, avšak ve své aktivní části se tak málo liší od programu komunistického, že přivádí k myšlence, za co se má vlastně bojovat. Stejně i časopisy Plamen a Hlas svobodné republiky s podtitulem Orgán Čs. strany práce a různá memoranda, všechny tiskoviny, jejichž autorem byli dr. Chalupa a jeho řídící orgány, obsahují vesměs plané protikomunistické povídání, vyrovnání se s otázkou, kdo zavinil únor 1948, nepodstatné teoretické úvahy o komunismu a mezi tím úvahy o nemožnosti ozbrojeného boje proti komunistickému režimu. Cíl těchto tiskovin byl jediný: Tlumit skutečný odboj, odvracet od spolupráce se zahraničními agenturami, od ozbrojených akcí, ze kterých měla StB a komunisté vůbec největší strach. Protože tiskoviny musely mít přece jen jakési bojovnější pasáže, rozkazoval "mjr. Král" vše rozšiřovat jen po linii již zapojených odbojářů. StB byla opatrná a nechtěla rozšiřovat ani odboj, který kontrolovala. Jindy ovšem naopak přistupovala k provokacím a skupiny buď zakládala, nebo aktivizovala, aby ukazovala svou nepostradatelnost pro komunistický režim. I zde byl dr. Chalupa jako agent-provokatér nesmírně aktivní.

Na schůzky s odbojáři chodil dr. Chalupa, krycím jménem mjr. Král, dr. Červený nebo dr. Sladký, v doprovodu dalších "ilegalistů", tedy jeho řídících orgánů Zelenky a Kašiny, později Vacka a Kašiny. Tuto činnost prováděl od dubna 1948, respektive září 1948 do září 1949, kdy byl vyslán jako ofenzívní agent do zahraničí.

O tom, které ilegální skupiny se podařilo StB prostřednictvím a aktivní pomocí dr. Chalupy zlikvidovat, vypovídá dokument StB, vypracovaný velitelem referátu 2025, nazvaný Zpráva o akci SKAUT, adresovaný veliteli státní bezpečnosti, datovaný dne 9. 1. 1952, tedy v době, kdy už dr. Chalupa pracoval pro StB v USA.

Tento dokument je důležitý kromě jiného tím, že tyto skupiny jmenovitě uvádí:

"...Za pomoci Chalupy bylo provedeno napojení na tyto ilegální skupiny: JARO, USPZ, VĚRNÍ-JARKA, VĚRNÍ-JOŽKA, PŘIJDEME, KÜHNEL, Ú., KOJETÍN, HOLEŠOV, BRNO-POP, skup. QQ, disp. SKÁLA, DŽ, JAVOR, kpt. HRDÝ, VAN-DAN a SNĚŽENKA...

Po dobu pobytu zde prováděl napojení na ilegální organizace, viz jejich vyjmenování... Z těchto byla provedena likvidace těchto skupin: skupina USPZ /ze které vyplynula skupina BACÍLEK a ŠEŘÍK/, UP, VAN DER LINDE, VAN - DAN, SNB na krim ústř. v Praze - MODRÁ CHRYZANTÉNA, VĚRNI-JOŽKA, ze které vyplynuly skupiny ŠAVRDA a ČERVENOBÍLÝ, SLAVÍK z Prahy XII., ČERNÉ KOMANDO, RYCHTECKÝ, kpt. HRDÝ, ze které vyplynula skupina SNB, BÁRTL a skupina lidovců vedené FARDEM...

Dnešní stav skupin je: SNĚŽENKA, kterou připravujeme k likvidaci v únoru, skupina PŘIJDEME, kterou rozpracováváme, skupina POP, která je pětičlenná... Ze zahraničí pomocí dr. Chalupy bylo získáno napojení na skupinu Šebora SNĚŽENKU, kterou vede vyakčněný člen SNB Václav Hampl."

Část uvedených jmen v citovaném dokumentu jsou původní, které si daly ilegální skupiny samy, dále "pracovní" označení Státní bezpečnosti a konečně názvy podle vedoucích jednotlivých skupin. Kolik lidí přesně dostal dr. Chalupa do kriminálu nebylo spočítáno. Počet lze odhadnout na několik set. Pro výsledky své činnosti proti domácímu odboji od dubna 1948 do září 1949 byl vedením StB dr. Chalupa pokládán za dobře vázaného agenta, čímž třeba rozumět toho, kdo nemůže couvnout.

StB se rozhodla využít dr. Chalupu dále jako ofenzívního agenta v zahraničí, kam rozšířila akci Skaut v širokých rozměrech, odpovídajícím záměrům StB s dr. Chalupou. Pro akci dr. Chalupy dopravovala StB řadu lidí z jeho okolí, z části ještě před tím, než tam byl dr. Chalupa vyslán, aby mu vybudovala vyhovující operační prostředí. Citovaný dokument Zpráva o akci SKAUT z 9. 1. 1952 o tom hovoří:

"Do zahraničí byly převedeny tyto osoby: Vojtek, Chudánek, Trutnovský, Dvořáková, Pechan, Voda, Pivečka, Krakešová, Netík, Netíková, Chalupova žena s dítětem, Tillová, jeden student na jehož jméno se nepamatuji, který šel s Trutnovským a Dvořákovou a Mojmír Povolný. Osoby byly převáděny na popud Chalupy, který slíbil vybudovat v zahraničí organizaci za pomoci které by byly získávány zpravodajské zprávy z různých zemí. Přechod Vojtka, Chudánka, Trutnovského, Dvořákové, Vody, Pechana, Netíka, Netíkové, Pivničky, Povolného a jednoho neznámého sjednával Kašina, Tůma a Zelenka a bylo to schváleno velitelem StB Závodským. Přechod Krakešové, Tillové a Chalupové sjednával Vacek, Richtr a Čech a schvaloval Závodský. Toto bylo současně dohodnuto s odborem 2. Do zahraničí byly zasílány některé zprávy, které dodaly domácí skupiny. Tyto zprávy byly schvalovány Milénem, hospodářské velitelem 3. sektoru Staňkem a vojenské pplk. Misíkem. Dopisy a časopisy od Chalupy byly předávány ilegálním skupinám v ČSR a sloužily k tomu, aby mohly být skupiny rozpracovány k likvidaci, nebo kontrolovány. Ke stejnému účelu sloužil časopis ilegality HSR, nynější "Za svobodu a právo".

Tímto odstavcem citovaného dokumentu jsme se však již dostali do doby, kdy dr. Chalupa pracoval pro StB v zahraničí. Zhodnotíme-li činnosti dr. Chalupy od února 1948 do září 1949, kdy byl vyslán do zahraničí, můžeme konstatovat:

Ihned, co byl dr. Chalupa ve dnech 8. - 10. 4. 1948 získán pro spolupráci s StB, nakreslil pro StB schéma svých styků s jednotlivými ilegálními pracovníky a skupinami. Tím umožnil StB proniknout do asi sedmnácti skupin a kontrolovat je až do jejich postupné likvidace. Některé skupiny, které StB pokládala za nebezpečnější, likvidovala brzy, jiné ponechala na svobodě ještě poté, co dr. Chalupa už působil v zahraničí. Tím podporovala pozici dr. Chalupy v emigraci jako vedoucího činitele domácího odboje, k čemuž neváhala rovněž dopravit do zahraničí řadu osob z Chalupova okolí. Na likvidaci ilegálních skupin se dr. Chalupa aktivně podílel jako agent-provokatér.

Druhou částí Chalupovy činnosti pro StB bylo založení ilegální Čs. strany práce, která měla sdružovat nekomunistické socialistické strany v Československu. Tuto stranu založil dr. Chalupa ze svého levičáckého přesvědčení s vědomím a za spolupráce s StB. Úkolem této strany bylo odvracet odboj od spolupráce s československými pravicovými politiky v exilu a se západními zpravodajskými službami. Otevřeně se projevuje zachování "socialismu" v ČSR, včetně znárodnění a dalších "vymožeností" poválečného a poúnorového Československa. Pro propagaci tohoto zaměření své strany práce používal dr. Chalupa ilegální časopisy a různá memoranda, která konsultoval a sepisoval s řídícími orgány StB. StB mu k tisku a rozšiřování přidělila cyklostyl, místnosti a potřebné technické prostředky. Cílem bylo brzdit skutečný odboj. Dr. Chalupa takto rozvíjel vlivovou agenturu StB, což byla jeho neméně nebezpečná činnost, než jeho činnost agenta-provokatéra. V obou druzích této činnosti pokračoval dr. Chalupa i po svém vyslání do zahraničí v září 1949.

O důvodech, které vedly StB k vyslání dr. Chalupy do zahraničí uvádí přehledná interní "Zpráva o akci Maison", šestnáctistránková, neadresovaná, nepodepsaná, datovaná 8. 12. 1950, s poznámkou "Vyhotoveno pouze v jednom exempláři":

"Důvody, které rozhodly odchodu Maisona do zahraničí, byly podle sdělení skupiny BAa tyto:

a) přání Ripky, aby Maison jako vedoucí domácí illegality šel ven a pomohl mu organisovat politickou práci emigrace

b) četné dotazy ze zahraničí a podiv nad tím, jak je možné, že vedoucí illegálních skupin, z nichž některé jsou realizovány, se může "volně pohybovat"

c) možnost využít skutečnosti, že Maison měl již tehdy v zahraničí několik svých nejbližších spolupracovníků

Kromě toho v den odchodu do zahraničí podepsal Maison zpravodajský slib, který však vlastně není slibem, neboť si v něm Maison klade 4 podmínky: Beztrestnost svých nejbližších spolupracovníků, povolení jejich návratu do ČSR bez diskriminace, vyslání jeho ženy a dítěte za ním do Francie a beztrestnost jeho rodinných příslušníků. Maison odešel do zahraničí 3. 9. 1949. Odchod byl proveden cestou illegality pomocí ukradeného pasu. Maison letěl přímo do Paříže."

Věrohodnost "uprchnutí" dr. Chalupy do zahraničí pro exil byla podepřena tím, že ho StB přemístila ze svého objektu ke skutečnému ilegálnímu pracovníkovi na Slovensko, který pochopitelně netušil, do jaké hry byl zapojen.

Dříve citovaná "Zpráva o akci SKAUT" pro velitele státní bezpečnosti z ledna 1952 uvádí: "Vázání Chalupy až do jeho odjezdu do zahraničí nebylo provedeno. Jeho vázání prováděl s. Kašina za přítomnosti s. Vacka v den odjezdu Chalupy do zahraničí. Chalupa odjel dne 3. 9. 1949".

Chalupův slib se stal později objektem ostrých kritik nadřízených orgánů StB vůči Kašinovi, že dovolil, aby si dr. Chalupa kladl z další spolupráci s StB v zahraničí podmínky. Text slibu, jak byl zaslán jeho novému řídícímu orgánu Soukalovi do USA v létě 1956: "Zavazuji se:

1. že pomlčím před kýmkoliv o všech událostech, které proběhly od dubna 1948 do dnešního dne

2. že stejně utajím své další spojení s vámi

3. že budu plnit instrukce, které obdržím prostřednictvím osoby, známé mně pod jménem "dr. Havel", podle zásad, které byly ústně dohodnuty a že se nebudu snažit obcházet je pasivní resistencí

4. že nebudu o těchto věcech vypovídat ani v případě svého zatčení

5. že budu podávat i informace, které získám z vlastní iniciativy

6. že nenaváži vlastní spojení s odbojem doma

Tento závazek přijímám proti Vašemu příslibu:

1. že bude zaručena beztrestnost mým spolupracovníkům, zejména

a) příslušníkům tzv. knihovny (nadkolegové)

b) členům organisace "POP" (býv. OPVII)

za všechny trestné činy, jichž se dopustí v souvislosti s akcí Československá strana práce /rozumí se ve Vašich intencích/

2. že jim bude dovolen návrat do vlasti bez diskriminace, kdyby si toho přáli

3. že v případě loyální spolupráce bude za mnou do půl roku dopravena má žena a dítě

4. že z titulu mé činnosti nebude postupováno ani proti ostatním mým rodinným příslušníků.

Podpis."

Dr. Chalupa napsal hodinu před odletem vlastnoručně v bytě Vacka zpravodajský slib, který mu nadiktoval Kašina. Kašina si jej uložil do svého trezoru na velitelství StB a teprve po několika urgencích předal skupině BAb slib psaný strojem, vlastnoručně dr. Chalupou podepsaný, který byl uložen do Chalupových písemností. Toto i text, který neodpovídal směrnicím, které Kašina dostal od svých nadřízených, byl později spolu s "neplněním zásadních rozkazů" dokonce podnětem k návrhu na zatčení Otmara Kašiny v lednu 1951.

Odlet dr. Chalupy 3. 9. 1949 do Paříže byl umožněn na ukradený pas, v němž StB falšovala vízum. Odlet byl provázen pochopitelně nervozitou dr. Chalupy a nepochopitelnými chybami orgánů StB neznalých základních předpisů pro vycestování osob do zahraničí.

Současně s vysazením do zahraničí byl dr. Chalupa předán jako agent zahraničnímu sektoru StB, tedy rozvědce. Dále pracoval pod krycím jménem Maison. K jeho řízení byl do Paříže 23. 9. 1949 vyslán jeho dobrý známý Kašina, krycí jméno Lentier, legalizovaný v Paříži jako druhý legační tajemník čs. velvyslanectví. Před svým odjezdem do Francie byl Kašina-Lentier instruován Podolským a Krajinou. Podolský pracoval v Paříži jako resident s krycím jménem Canard, než byl odvolán a propuštěn ze svazku SNB pro podezřelou minulost.

O úkolech dr. Chalupy píše citovaná "Zpráva o akci Maison" z 8. 12. 1950:

"Úkoly Maisonovy v zahraničí:

Vzhledem k těmto stykům v zahraničí a k osobním známostem a vedoucími politiky nar. soc., byly skupinou BAa Maisonovi vytyčeny rámcově tyto úkoly:

a. vybudovat vlastní organizaci v emigraci, která by mohla pracovat v politických intencích domácí illegality na ideologickém podkladě, vypracovaném Maisonem a čelit tak nebezpečnějším politickým snahám jiných politických stran čs. emigrace

b. pomocí této organizace vytvořit špionážní síť mezi emigrací, která by mohla podávat zprávy o nepřátelské činnosti emigrace

Spojení Maisona s ČSR:

Vzhledem k těmto úkolům bylo budováno spojení Maisona do ČSR v zásadě na dvojím základě:

a. cestou illegality kontrolovanou StB

b. pomocí residenta čs. rozvědky na pařížském vyslanectví ...

Zprávy důvěrného rázu jsou šifrovány a psány tajným inkoustem po případě močí a kamuflovány běžným rodinným textem v německém jazyce.

Kromě toho má illegální organizace spojení s Maisonem pomocí vysílačky podle smluveného kodu. Vysílání je v ČSR kontrolováno Státní bezpečností a v Paříži francouzskou špionážní službou a špionážní skupinou čs. emigrace gen. Kudláčka.

Druhé spojení, používáné pro zpravodajské zprávy bylo přes našeho residenta na čs. vyslanectví v Paříži (Podolský později přímo Lentier.). Toto spojení mělo se díti osobním stykem Lentiera s agentem Maisonem, aby bylo zaručeno řízení Maisona. Lentier se stýkal s Maisonem osobně, pomocí spojky Luisy a kromě toho používal mrtvou schránku, pro předávání materiálu...

Dosavadní činnost Maisona v Paříži

a) legální činnost

Maison přiletěl přímo do Paříže. Několik dnů bydlel bez dokladů a pak mu je na přímluvu Ripky (podle tvrzení Maisona) opatřilo přímo 2. oddělení francouzského gen. štábu...

Maison se opřel především o své spolupracovníky z ČSR, kteří emigrovali před ním. Hned od počátku počal rozšiřovat organizaci tzv. Zahraničního ústavu, který se měl stát nadstranickou organizací, zasahující svými odbočkami do všech zemí, kde byly větší skupiny čs. emigrace. Celá organizace měla být základem pro pozdější vybudování obdobné Strany práce jako v illegalitě v ČSR.

Brzy se mu podařilo vytvořit odbočky v Německu, Itálii, Francii, Belgii, Holandsku, Británii, USA, Kanadě a Australii, které byly organizačně podchyceny vydáváním časopisu Tribuna. Časopis vydává ústředí Zahraničního ústavu v Paříži. Kromě toho byly odbočky a ústředí v neustálém písemném styku a sdělovaly ústředí různé informace z čs. emigrace v jednotivých státech. V poslední době však organizace upadala...

Úkolem této organizace bylo propagovat politickou koncepci Maisonovu tak, aby se stala politickým programem emigrace.

Maison kromě této činnosti rozvinul současně poměrně dobrou propagační činnost...

b) zpravodajská činnost.

Po příjezdu Maisona do Paříže se ukázala jeho snaha omezit svou spolupráci s námi na minimum. Často se nedostavoval na schůzky. Informace, které přinášel byly velmi málo konkrétní a naprosto neodpovídaly možnostem, které měl...

Celkem se dá říci, že zpravodajské úkoly, které mu byly ukládány, neplnil. Nestal se ani významnou osobností emigrace, naopak ztratil postupně na významu...

Maison byl financován jednak illegalitou a jednak dostával od nás finanční podpory..."

Kašina-Lentier pracoval v akci mjr. Král - Maison téměř od počátku. Proto byl vyslán do Paříže několik dní po dr. Chalupovi. Jinak pro práci řídícího pracovníka rozvědky neměl povahové předpoklady, bylo mu pouhých 25 let a měl těžkou tuberkulózu. V Paříži zcela selhal. Na velvyslanectví, kam byl dosazen jako druhý legační tajemník, se dekonspiroval kromě nevhodného chování vůči ostatním pracovníkům také tím, že se při oslavě 28. 10. 1949 na velvyslanectví opil a ztropil výtržnost. Jeho hodnocení říká, že svou řídící funkci rozvědčíka prováděl stejně nedbale jako svou legální práci. S Maisonem jednal na základě jakési oboustranné "gentlemanské dohody" t. j. ponechával mu volnou ruku. Schůzky a mrtvé schránky organizoval nepromyšleně a příkazy centrály z Prahy přezíral. Během své dovolené v ČSR v létě dostal úkol, aby připravil schůzku nového řídícího orgána s Maisonem, pak se měl vrátit a nastoupit léčení. Zatím došlo v Paříži k události, která mohla Maisona zlikvidovat.

Maison vložil do mrtvé schránky - reservoáru na záchodě - větší balík emigrantských novin a zpráv, prý proto, aby splnil úkol, uložený mu Lentierem. Zásilka ucpala odtok vody a byl zavolán instalatér, který zásilku objevil. Domníval se, že je to puma, a proto byla zavolána policie. Pyrotechnici odnesli balíček na ulici a čekali, zda bude explodovat. Když se nic nestalo, odvezli balíček na prefekturu, kde ho otevřeli a zjistili, že jde o česky psané písemnosti. Zavolali tedy svou spojku z čs. emigrace, aby předložila materiál Ripkovi a Kudláčkovi, aby ho bylo možno identifikovat. Ti zjistili, že jde o skupinu Maisona. Gen. Kudláček byl pověřen, aby celou věc vyšetřil.

Kudláček se ptal Maisona, komu byla zásilka určena. Ten prohlásil, že domácímu odboji. Kudláček vyslovil podivení nad formou spojení a obsahem zpráv a žádal o sdělení jména spojky. Maison prý odmítl jméno sdělit, neboť by prý ohrozil své nejlepší spojení do ČSR. Kudláček se s tím prý prozatím spokojil, jen znovu vyslovil údiv nad tím, spolu s Ripkou, že jsou illegalitě posílány tak podrobné zprávy úplně ve formě špionážních informací. Obsahem zpráv se cítil dotčen Ripka a jeho vztah k Maisonovi značně ochladl. Nakonec prý celá aféra prozatím usnula.

Tak událost a její výsledek líčil Maison Lentierovi. Dr. Chalupa však zakrátko oznámil ještě svým StB kontrolovaným ilegálním skupinám, že je pravděpodobné, že Francouzi Lentiera znají. Na základě těchto událostí byl Lentier z Paříže odvolán a spojení ústředí StB s Maisonem dočasně přerušeno. Zůstalo jen spojení cestou illegality, kterým ústředí StB v Praze denně získávalo kusé zprávy. Některé okolnosti jako např. značné zpožďování zásilek, rozmazání šifer, vzbudily podezření, že Francouzi dostali toto spojení pod kontrolu.

Dr. Chalupa byl pochopitelně v této věci vyslechnut podrobně francouzskou kontrarozvědkou, o čemž poslal do Prahy detailní zprávu. Výslech vylíčil tak, jako by se mu bylo podařilo Francouze dokonale upokojit, tedy oklamat.

Klade se otázka, zda-li naopak neoklamal obratně své řídící orgány StB a zda-li nepřistoupil na spolupráci s francouzskou kontrarozvědkou. Důkazy pro to nejsou - jsou okolnosti, podle nichž lze usuzovat tak, či naopak.

Již koncem roku 1950 byl vybrán jakožto nový řídící orgán Maisona, příslušník sektoru BAa Josef Damián. Ten nastoupil do ZOB II. 1. 1. 1947, od 1. 2. 1947 byl nasazen Pichem-Tůmou do ústředního sekretariátu strany nár. soc., odboru mládeže. Tam poznal dr. Chalupu a upozornil na jeho osobu StB. V polovině roku 1948 byl z ústředního sekretariátu "obrozené" čs. strany socialistické propuštěn pro podezření z ilegální činnosti. Krátce pracoval jako pomocný dělník, přešel úplně do "ilegality". Byl "hledán" Státní bezpečností a těsně před svým vysláním do zahraničí odsouzen v nepřítomnosti na dvacet let těžkého žaláře. Tedy přímo vzorný životopis "odbojáře"-příslušníka StB.

V "ilegalitě" pracoval jako jedna z hlavních spojek vedení StB k jednotlivým ilegálním organizacím s krycím jménem RAVEN. Požíval naprosté důvěry jak na ústředním sekretariátě nár. soc., tak v ilegalitě, neboť převedl nebo organisoval přechod některých spolupracovníků Maisona do zahraničí.

Před vysláním do Paříže dostal Damián podrobnou instruktáž:

a. jakmile bude kontaktován řídícím orgánem, podat podrobnou zprávu o situaci Maisona a jeho výpovědích ve věci mrtvé schránky

b. kontrolovat činnost Maisona a nutit ho postupně k lepší zpravodajské spolupráci

c. pracovat samostatně zpravodajsky a pronikat do emigrace tak, aby se stal později osobním tajemníkem Ripky nebo Dr. Kovárny,

d. zapojit se případně o špionážního ústředí čs. emigrace v Paříži.

Koncem září 1950 byl Damián užívající nadále krycí jméno Gregor, vyslán coby uprchlík přes Rakousko a Švýcarsko do Paříže. Těsně před přechodem čs. hranic provedl provázející orgán StB Damiánovu osobní prohlídku a našel u něj těžce kompromitující materiál. Důvod jeho počínání se nikdy nevysvětlil.

Samotný přechod přes troje státní hranice a demarkační linii v Rakousku byl organizován přímo lajdácky, a tak se Damián dostal do Paříže ve zchátralém stavu plně odpovídajícímu jeho legendě uprchlíka. Kontakt na něj se podařilo StB po dalších chybách získat až koncem listopadu a iniciativou agenta-residenta, který měl Gregora řídit, Canarda, pracujícího jako konsulární úředník v Paříži, na čs. pařížském velvyslanectví.

Bylo rozhodnuto, že kromě toho bude Canard přes Gregora předávat písemné pokyny a zprávy Maisonovi a od Maisona jeho řídícímu orgánu. V tomto smyslu byl Canard instruován počátkem listopadu 1950 při všeobecné instruktáži v Praze. Byl seznámen s úkoly Gregora a povšechně s akcí Maison. Dostal příkaz, aby Gregora pevně řídil a snažil se prostřednictvím Gregora a Maisona proniknout co nejvíce do řad emigrace.

Hlášení centrály StB z 8. 12. 1950 v Praze shrnuje:

"Dnešní stav akce Maison je tedy tento:

a. Maison je po odvolání Lentiera již tři měsíce bez řídícího orgána

b. styk s Maisonem byl po tuto dobu udržován jen prostřednictvím ilegality

c. s Gregorem byl nyní navázán styk, řídí ho Canard

d. situace Maisona a částečně i Gregora v emigraci po vybrání mrtvé schránky policií je prozatím pro nás velmi nejasná, víme jen, že byla vznešena určitá podezření vůči Maisonovi, nevíme však, jak na ně odpověděl a případně je vysvětlil

e. Maison ví, že Gregor pracoval pro StB, domnívá se však, že jde o podobnou situaci jako u něho, t.j., že Gregor je poctivý nár. socialista

f. ilegalita získala nyní nové vlastní spojení, které dobře funguje a jiné přes západní Německo".

Dne 27. 12. 1951 podal Damián, v té době již odvolaný v Praze, veliteli StB zprávu o 33 stránkách o své činnosti v zahraničí. Tu na základě 41 doplňujících otázek upřesnil 8. 1. 1952 detailními informacemi na 35 stránkách. Pokud jde o osobu dr. Chalupy, toho Damián charakterizuje jako vzdělaného inteligentního "člověka-vědce". "Na prvním místě je u něho práce, je nesmírně houževnatý a nic mimo práci pro zahraniční ústav a sebevzdělání pro něho neexistuje. Nějakých zvláštních zálib nemá, nepije, nekouří." Je věřící, žije v souladu s manželkou. Naproti tomu, píše Damián, je hrabivý. Jinde : "...je neuvěřitelný skrblík: nejí, jeho žena rovněž málo, snad pouze dítě dobře jí. Proto jsou často nemocni."

K pozici dr. Chalupy v emigraci sděluje své poznatky Damián rovněž v dokumentu z 8. 1. 1952:

"Jeho styky pokud jde o emigranty nejsou příliš široké. Byly ještě menší před mým příchodem, a v době po zachycení zásilky se nestýká téměř s nikým. A zase tyto styky se většinou týkají jen mladých lidí, kteří mají vztah k Zahraničnímu ústavu nebo se oň zajímají. Vedoucí exilové osobnosti ze starší generace nemají Chalupu rády pro jeho vyhraněné názory (levicové) i pro jeho postoj vůči nim. Téměř se žádným z nich neudržuje korespondenci, nehledá k nim cestu. A mnozí z této starší generace nemají k němu důvěru, nepočítám v to jeho odpůrce, poněvadž se dověděli o zachycené zásilce, samozřejmě jen nepřesně, ale to je pochopitelně škodlivější. Je to zásluha Lužova, pravděpodobně inspirovaná někým ještě ze starší generace (Kovárna, Ripka, Ingr). Rovněž i mezi některými mladými emigranty o tom Luža hovořil, ti zaujali také podezřívavé stanovisko vůči Chalupovi. Také Chalupovy styky s cizinci nejsou velké (byly částečně popsány v mých zprávách, většinou však v korespondenci s ilegalitou v ČSR). Také Chalupovi neprospělo to, že byl asi dvakrát udán (a s ním i ústav) jako komunistický agent. Naprostou důvěru má skoro všech svých spolupracovníků v ústavu, t.j. jeho členů, poněvadž řada jich ho zná ještě z domova. Veřejné funkce Chalupa nemá žádné. je pouze jednatelem místní organizace nár. soc. strany v Paříži a členem tzv. Oblastního předsednictva této strany ve Francii (Ripkova organizace) a hlavou Zahraničního ústavu, třebaže ústav navenek vedou tři osoby."

Dále Damián hlásí: "Pokud jde o můj vlastní úsudek: Chalupa se dávno již vnitřně vyrovnal s tím, že je agentem. Snaží se však být agentem jen po určitou mez, asi potud, odkud začíná být taková činnost nebezpečná pro jeho osobu. Snad počítá i s tím, že se s toho nějak šikovně vyvlékne (emigrací do USA). Jak jsem mohl pozorovat, zvláště v poslední době svou práci v ústavu dělá tak, že kdyby se s ním něco stalo, Zahraniční ústav aby fungoval dál. Z tohoto důvodu také prosadil přeložení organizačního střediska ústavu z Evropy (Paříž) do USA (Chicago) k dr. Povolnému. Chalupova žena nemá ani nejmenší potuchy o této stránce života svého muže. Je před ní velmi opatrný."

Československý zahraniční ústav v exilu v němž byl dr. Chalupa fakticky hlavní osobou, byl do značné míry realizováním jeho představy o vytvoření jakéhosi "demokratického socialismu" podobně, jak k tomu měla ještě dříve doma sloužit Strana práce , vytvořená Chalupou se souhlasem a pomocí StB.

Chalupa sám v roce 1951 o tom píše svým přátelům, ilegálním pracovníkům kontrolovaným StB:

"Slovutní a moudří páni nadkolegové,...

Situace Ústavu v tomto pololetí zůstala stísněnou: Ústav zůstal dále terčem útoků a udání. Jdeme-li na kořen věci, zjistíme, že pravou příčinou těchto útoků byl jeho skutečný a zdánlivý vztah k Fischovi. Fisch se stal nejisolovanějším a nejnenáviděnějším politikem v exilu...".

Jména Fish tu užívá dr. Chalupa sám pro sebe. Dále Chalupa rozvádí podrobně postoje a akce jednotlivých československých exilových politiků proti sobě a proti Zahraničnímu ústavu. Dr. Chalupa byl vyloučen z čs. strany národně socialistické v exilu s odůvodněním, že založil další politickou stranu, Stranu práce. Byl zbaven členství v Oblastní Radě svobodného Československa ve Francii, obviněn, že jeho vinou byla řada lidí doma pozatýkána a uvězněna i popravena jen proto, aby si jako mluvčí československého odboje vytvořil piedestal pro svou politickou kariéru. Zahraniční ústav byl označen za organizační základnu Chalupovy strany práce, která tam měla vychovat své funkcionáře jako příští vládnoucí strana.

O ústavu dr. Chalupa píše: "Mnohem větší škody způsobilo Ústavu udání, které bylo jak na jeho členy tak na Ústav jako celek podáno v nejrůznějších zemí, tyto škody se mohou projevit teprve později, v případě konfliktu, v plném rozsahu, internováním, vypovídáním, vyřazením do armády atd."

Sotva lze hodnotit Chalupovo postavení ve Francii vhodněji, než jeho vlastními slovy. Můžeme stručně shrnout: Dr. Chalupa neuspěl. A to ani jako politik, ani jako agent StB. Jeho neúspěch ve Francii byl jeho neúspěchem osobním i neúspěchem StB a její široce založené akce SKAUT. Dr. Chalupa pochopil, že může nastoupit cestu mnoha dobrodruhů před ním, do země pro individua jeho typu zaslíbené - do Ameriky.

Hlavní správa StB odbor 1, oddělení 3, referát 2 shrnuje vlastní poznatky k akci SKAUT 8. září 1952 na základě šestnácti plných fasciklů spisového materiálu, předaných 20. srpna 1952 odborem 2. Pochopitelně, že vše, co dělal dosud odbor 2, bylo nedostatečné, agent Chalupa byl špatně vázán, špatně řízen, jeho aktivita byla neplodná. Nebylo to však zcela pravda, šlo o vzájemný napjatý vztah mezi odborem 1 (kontrarozvědkou) a odborem 2 (rozvědkou).

V této době byly v Československu ještě některé nezatčené Chalupovy ilegální skupiny, které si StB pěstovala proto, aby v zahraničí přetrvávala pozice dr. Chalupy coby vedoucího činitele domácího protikomunistického odboje.

Dokument z 8. září 1952 konstatuje: "Situace ilegálních skupin. Skupina "disp. SKÁLY. Skupina byla vytvořena Maisonem před jeho tajným zatčením v r. 1948. Maison po zavázání provedl sám napojení orgána StB na tuto skupinu a uvedl jej jako spojku. Tímto způsobem provádíme kontrolu této skupiny. Její činnost spočívá ve vypracovávání memorand a hospodářských přehledů pro ileg. časopis (námi kontrolovaný) a časopis "Tribuna", vydávaný Maisonem v zahraničí. Členy skupiny jsou: JUDr. Novák Dušan, kr. jméno Zámečník..., člen KSČ od r. 1945, bytem Brno. Jmenovaný je vedoucím skupiny a politická memoranda vypracovává hlavně on. Ing. Racek Aleš, kr. jméno Ptáčník nebo Chechtavý..., člen KSČ od r. 1945, bytem Brno. JUDr. Bohanes Jaroslav, kr. jméno Sokol..., člen KSČ od r. 1945, býv. člen kádrové kraj. komise KSČ, bytem Brno. MUDr. Votava Ladislav, kr. jméno Jetelina..., člen KSČ od r. 1948, bytem Brno. Všichni jmenovaní jsou osobními přáteli Maisona a udržují s ním spojení přes spojku (orgán StB). Skupina "DŽ-PAMEL". Skupina vznikla z podnětu býv. zaměstnankyně ústř. sekretariátu nár. soc. Dvořákové Boženy, t.č. v emigraci v Kanadě.

Skupina je reprezentována těmito osobami: Dvořáková Věra, roz. Ouředníková, 26-ti letá, kr. jméno Pamel, býv. členka nár. soc. mládeže. Architekt Janeček... Jmenovaný u sebe ukrýval po dobu 14-ti dnů Maisona před jeho odchodem do zahraničí... Zprávy a dopisy odevzdávala Dvořáková spojce (orgán StB). Skupina "VLAST" dříve "JARO". Jedná se o tří člennou skupinu založenou Trutnovským Jiřím, t. č. v emigraci v USA. Členové skupiny: Hlávka Jiří, kr. jménem Mach..., člen nár. soc... Ing. Porket Josef, kr. jménem bratr Matouš... Březina Jaroslav, kr. jménem Březí Jarka... Skupina podávala zprávy rázu voj. a hospodářského a vydávala ileg. časopis "Plamen". Činnost skupiny je kontrolována org. StB, jako spojkou... Skupina "JAVOR". Na skupinu bylo provedeno napojení orgánem Damiánem přes Irenu Svobodovou přítelkyni býv. zaměstnankyně ústř. sekr. nár. soc. Dvořákové Boženy... JUDr. Štykar Bedřich,..., kr. jménem Javor, býv. člen soc. dem. sloučením KSČ... Dr. Šplíchal Josef, býv. člen soc. dem., sloučením KSČ. Skupina se zabývala podáváním zpráv z oboru zásobování. Je kontrolována orgánem StB, jako spojkou. Skupina "POPI". Jde o skupinu založenou po únoru 48 Pechanem Miloslavem t. č. v emigraci v zahraničí. Členové skupiny jsou býv. nár. soc. vysokoškoláci: JUDr. Kostrhun Lubomír, 23-ti letý, kr. jménem Petřík... Jmenovaný byl vedoucím skupiny POPI... Pecháček-Grafo.... Kessler Zdeněk, kr. jménem Němec Jiří... Činnost jmenovaného, podávání špionážních zpráv a různé štvavé elaboráty. Skupina vypracovává pro Maisona politické přehledy a elaboráty, representuje v ČSR ileg. čs. stranu práce. Skupina "SNĚŽENKA". Napojení na tuto skupinu provedl orgán Damián na základě hesla a adresy, kterou obdrželo tzv. ústředí (StB) přes ilegální vysílačku ze zahraničí. Dále napojení utvrdil osobní dopis Šebora Miloše (agenta franc. špionážní služby v Paříži) vedoucímu skupiny Hamplovi, jehož je Šebor osobním přítelem. Skupina se skládá ze tří částí, z nichž jedna pod jménem Červenec, kterou rozpracovává KS StB Olomouc. Druhou část pod heslem Troníček zpracovává KS-StB Praha. Jádro skupiny námi zpracovávané se skládá z těchto lidí: Hampl Václav, kr. jménem Hanuš. býv. škpt. SNB... Jmenovaný je vedoucím skupiny Sněženka a organizátorem ilegality v řadách býv. přísl. SNB. Rožek Emil, býv. pplk. SNB... nár. soc., nyní bez polit. přísl., t. č. jako pomocný dělník... Holvek Vilém, býv. prap. SNB...".

Pro řadu zajímavých skutečností zobrazujících složení ilegálních skupin řízených Chalupou a StB byla tato část dokumentu uvedena podrobněji. Jakmile se pak ukázalo, že tyto skupiny už není třeba na podporu akce SKAUT udržovat, přistoupila StB v průběhu roku 1953 k jejich likvidaci. Když byl Damián před vánocemi 1951 odvolán z Paříže do Prahy, aby podal zprávu o průběhu akce SKAUT a dostal další instrukce, ocitl se dr. Chalupa bez řídícího orgánu. Z Damiánovy jednadevadesátistránkové zprávy ze dne 27. 12. 1951 uvedeme jen závěrečnou dodatkovou poznámku.

"Při jedné příležitosti (na jaře 1951) mně Chalupa řekl, že by byl ochoten posílat domů i podrobnější zprávy, kdyby se mohl přesvědčit o naprosté bezpečnosti cesty, která by k tomu účelu sloužila, když jsem jej požádal, aby vyjádřil jasněji řekl, že kdyby s ním např. byl ve styku O. Kašina nebo V. Vacek, které zná a má k nim důvěru, že by jim je dával. Avšak v zápětí hned prohlásil, že oni by takové hlouposti nikdy nechtěli, poněvadž Zahraniční ústav není budován k tomu, aby sloužil jako špionážní agentura a že on na budování takovéto agentury nikdy spolupracovat nebude. Od doby, co mě tak nešťastně kontaktoval můj řídící orgán, Chalupu neustále znepokojovalo vědomí, kolik lidí v ČSR vlastně o jeho činnosti ví, aniž by to také věděl on. Když prý jej obsluhoval Kašina, mohl být naprosto klidný a nemusel se obávat nepříjemností. A i kdyby k něčemu došlo, byl tam sám, nemohl jej nikdo konfrontovat, poněvadž Kašina měl dipl. immunitu. Řekl mi tehdy také, že jakmile se do jejich práce, t. j. jeho a Kašinovy, začali plést lidé z domova, ihned se objevily nepříjemnosti: dokázal tato svá tvrzení tím, že jakmile oznámil (vlastně k tomu prý byl donucen) Kašina domů, kde mají své mrtvé schránky, ihned z nich jedna vybouchla."

Damiána zdrželo ústředí StB v Praze neobratně příliš dlouho, takže už ho nebylo možno poslat zpět do Paříže, kde by jeho dlouhá absence nutně budila nebezpečné podezření především exilových kruhů, pak i francouzské kontrarozvědky. Dr. Chalupa se nedočkal ani jiného řídícího orgánu, a tak odcestoval do Spojených států. Později na schůzce s řídícím orgánem 28. 12. 1956 v Chicagu, tvrdil, že jeho případ byl provalen přímo v ministerstvu vnitra v Praze. Zatčení francouzskou kontrarozvědkou v okamžiku odjezdu do USA prý unikl jen tím, že z domova jel již ranním vlakem místo večerním, jak měl původně v úmyslu. Této historce patrně nikdo nikdy nevěřil.

Dr. Chalupa do USA bez překážek vycestoval, usadil se a dostal velice brzy velmi dobré místo v bance přes své mizivé znalosti angličtiny. Pokud se dr. Chalupa domníval, že se mu emigrací do USA podaří vyhnout se další spolupráci s StB, tedy se mýlil. StB založila akci SKAUT příliš široce, než aby nevyužila znovu starého agenta, který se osvědčil doma mimořádným způsobem, i když jeho působení ve Francii bylo (kromě zorganizování a využívání Zahraničního ústavu jako vlivové agentury) zpravodajsky hluboko pod očekávanou úrovní.

1. oddělení I. odboru hlavní správy StB vypracovalo pro svou potřebu s datem 15. července 1956 memorandum shrnující veškerá dosavadní data a poznatky k osobě dr. Chalupy a k akci SKAUT. Za dr. Chalupou byl vyslán z Prahy do Chicaga příslušník StB Soukal s úkolem obnovit spojení. Po mnoha potížích konečně Soukal dr. Chalupu 6. 9. 1956 kontaktoval, čímž ho k smrti vyděsil. Dr. Chalupa prohlašoval, že v USA se bojí spolupracovat a navrhoval spojení přes Holandsko, kde měl sídlo Zahraniční ústav. První pracovní schůzka se konala v Chicagu 30. 10. 1956 a dr. Chalupa do té doby, jak hlásil Soukal, o několik kilo zhubnul a nervově se zhroutil. Oba účastníci schůzky se netajili strachem z FBI, která jak hlásil Soukal do Prahy, ho otevřeně sledovala. Dohodli se na instruktážních schůzkách, styku pomocí mrtvých schránek a případě spojení prostřednictvím spojek a spojení přes Evropu. Pro začátek měl Soukal od dr. Chalupy žádat "pouze informace o situaci mezi emigranty a s nimi spojenými krajany v USA".

Jak uvádí "Dotazník (agenta, informátora, residenta)" byl dr. Chalupa znovu zavázán ke spolupráci s rozvědkou StB dne 28. 2. 1957 pracovníkem 1. odd. 1. odboru I. správy MV Soukalem, a to na podkladě dřívější spolupráce. Spolupráci, jak uvádí bod 20. dotazníku, přijal neochotně. Měl nadále používat krycí jméno Direktor, jeho svazek měl číslo 01538.

Průběh spolupráce dr.Chalupy s jeho řídícím orgánem dokládá nejlépe nedatovaný dokument z konce roku 1956, který je instrukcí pražského ústředí rozvědky Chalupovu řídícímu orgánovi:

"Direktor

Direktor je si vědom toho, že je kompromitován, proto také přes veškeré vytáčky bude spolupracovat. Nyní záleží od dobrého a pevného řízení. Nesmíme přistoupit na jeho požadavek, ponechati mu iniciativu v podávání zpráv, neboť tím by se spolupráce dostala do starých kolejí. Direktor by nám dával jen zprávy všeobecného charakteru a snažil by se co nejdříve ze spolupráce vysmeknout. Tyto jeho úmysly byly již podpořeny některými chybami z naší strany. Již při prvém kontaktu soudruh Soukal dopustil, aby byl považován za ilegalistu, čímž svoji pozici oslabil a proto nemohl pevně trvat na tom, aby Direktor podal zprávy a spolupráci v plné míře obnovil. Druhou takovou chybou bylo, že při druhém kontaktu žádal o to, aby plnil dohodu, která s ním byla v Praze uzavřena, t. j. společný boj proti pravičákům. I v tomto je naše slabina. O plnění dohody nemělo být hovořeno a mělo se na něm žádat, aby pokračoval ve spolupráci s námi, která ovšem nebude zaměřena tak, jako dosud, na odhalování ilegality doma a na budování Ústavu v zahraničí, ale budeme od něho žádat konkretní a přesné informace o jeho činnosti a činnosti emigrace a aby nám pomáhal v boji proti emigraci ofensivě tím, že využije svého postavení v ČÚZ k rozkládáni emigrace. I této chyby se bude snažit Direktor nějak pro sebe využít. Nasvědčuje tomu jeho plán obnovení spolupráce, který, jak jsme mu správně řekli, je nekonkretní a je vlastně zaměřen k obnovení činnosti DOS úkolovat sám, avšak úkolů pro něho je v něm velmi málo. Tento jeho plán zásadně odmítněte s tím, že takovýmto způsobem nehodláme dále spolupracovat. Nepomýšlíme na obnovení činnosti DOS, protože to byla organizace velmi těžkopádná a nás by příliš zaměstnávala, čehož by opět D. využíval. Řekněte mu, že je mu dobře známo, co to DOS bylo, že to byla vlastně StB, která s jeho vědomou pomocí využívala jeho osoby k pronikání a k odhalování ileg. činnosti. Tímto Directorovi jen připomeneme jeho kompromitaci a povzbudíme ho k aktivní práci. Chceme nyní s ním spolupracovat zcela jiným způsobem, než byl dosud zvyklý. Bude od nás dostávat úkoly, které bude plnit, a my nebudeme pro něho plnit žádné úkoly. Toto si již musí uvědomit. Při té příležitosti mu také vysvětlíme, že se jedná o jeho vlastní bezpečnost, když od něho žádáme, aby nás sdělil své styky, prameny zpráv, vše o své osobě, rodině atd. Jen na předpokladě, že všechny naše požadavky bude plnit přesně a odpovědně, budeme moci přejít na neosobní styk a tak zajistit jeho bezpečnost, o kterou má tak velké obavy. Je tedy vše v jeho rukou. Provedeme s ním ještě dvě nebo tři schůzky, které jsou nutné k tomu, abychom si prověřili, jestli pracuje pro nás upřímně a odpovědně a připravili nepřímá spojení (přes krycí adresu). Později se s ním budeme scházet jen jedenkrát za čtvrt roku, podle potřeby a příležitosti. Čím lépe bude plnit uložené úkoly, tím menší bude osobní styk na vyšší bezpečnost jak pro něho tak i pro nás. Pro další osobní styk vypracujte spolu s ní vhodnou legendu, která by ho v případě provalu kryla. V žádném případě mu ale nebudeme dávat zprávy o situaci. Budeme se musit s ním také dohodnout způsob vyvolání nutné schůzky čas a místo pevných schůzek a heslo".

StB zatlačila na dr. Chalupu a hodlala mu ukázat, jaké je postavení agenta, i takového, který si představoval svůj vztah k StB jako vzájemnou spolupráci. Jak se píše: "Chceme nyní s ním spolupracovat zcela jiným způsobem, než byl zvyklý. Bude od nás dostávat úkoly, které bude plnit, a my nebudeme pro něho plnit žádné úkol.".

Řídící orgán mu měl uložit úkoly předat informace a zodpovědět zásadní otázky:

1. "jeho činnost od doby, kdy s námi přerušil spolupráci

2. jeho styky, charakteristiky

3. organizační struktura Ústavu

4. plán Ústavu pro další činnost zejména plán skupinové demokracie a jakých výsledků již dosáhli

5. členové Ústavu, počet a charakteristiky

6. vztah Ústavu k emigraci a k Američanům

7. spojení do ČSR, s kterými osobami z okolí Brna udržuje styk a jakým způsobem."

Otázky dokládají, že od odvolání Damiána z Paříže v prosinci 1951 neměla StB s dr. Chalupou styk. Věděla však o něm a trvale mu přikládala význam. Dochované dokumenty z let 1952 a 1953 dokládají, že StB posílala přes kontrolované ilegální skupiny doma do zahraničí různé tiskoviny, aby udržela v očích emigrace a cizích rozvědek zdání, že ilegální organizace v ČSR řízená dr. Chalupou pokračují v činnosti. Akce StB SKAUT byla utlumena, nikoli však přerušena.

Ačkoli poprvé kontaktoval řídící orgán Soukal dr. Chalupu v Chicagu 6. 9. 1956, již 19. 9. předložil ministr vnitra Barák politbyru ÚV KSČ "Plán práce I. správy MV proti čs. reakční emigraci", kde k situaci čs. rozvědky v USA hlásí kromě jiného: "V emigraci v USA máme pět agentů... Budeme pracovat na využití LEONA a MAISONA k otiskování rozkladných materiálů v tisku."

Pro StB byl dr. Chalupa, zatím ještě pod jménem MAISON, trvale perspektivním špičkovým agentem v rámci práce vlivové agentury. K úkolům, které byly ústředím uloženy Soukalovi, respektive dr. Chalupovi, končí citovaný dokument prováděcím pokynem: "Ke shora uvedeným úkolům Direktora nejdříve vytěžte a pak ho požádejte o napsání. Nebudeme mu dávat finanční odměny dříve, dokud nepodá hodnotné zprávy. Tuto zásadu přísně dodržujte. Při vytěžování k úkolu č. 3 a 4 se snažte nenápadně zjistit, zda ústav neorganizuje nějakou vojenskou složku. Agenturní cestou jsme získali memorandum Ústavu o přípravě čsl. ozbrojeného sboru. Memorandum bylo rozesláno pouze v 10 výtiscích, takže zde hrozí, při přímém dotazu, nebezpečí provalení našeho spolupracovníka. Úkol proniknouti do SE, který jste již Direktorovi dal, považujeme za dlouhodobý. Plán však bude muset Direktor pozměnit, protože my nebudeme vysílat žádného jeho bývalého spolupracovníka, který mu má usnadnit proniknutí. Vede nás k tomuto rozhodnutí to, že Direktor tím sleduje cíl dostat všechny své spolupracovníky z ČSR a na druhé straně odchod takové osoby do zahraničí by byl velmi nápadný a jen by připoutal pozornost na Direktora a ústav."

Poznámce o finančních odměnách nutno rozumět tak, že když na schůzce v Chicagu dne 28. 12. 1956 dal Soukal dr. Chalupovi 50 dolarů, "jako zálohu na jeho drobné výdaje pro naši společnou práci a Direktor začal jednat dále jako náš spojenec", bylo to Soukalovi vytknuto s rukopisnou poznámkou "Nevhodné" na okraji jeho hlášení, datovaného v New Yorku dne 2. 1. 1957.

Ze záznamu Soukala o čtyřhodinové schůzce s dr. Chalupou uskutečněné dne 27. června 1957 v restauraci Michelob v Chicagu je zřejmé, že si dr. Chalupa své peníze zasloužil. "V závěru schůzky jsem zopakoval Direktorovi, že je nutno nechat vytáček a bude-li vytvořeno spojení, bude spolupracovat jako doma nebo v Paříži. Direktor souhlasil. Direktorovi předáno 250,- dolarů. Direktor peníze zlegalizuje, že je dostal od mecenáše ústavu krajana Kaliny. S Direktorem dohodnuto vyvolání nouzové schůzky. Postup je tento: Zavolat do banky, zahraniční odbor. Ozvat se jako Malina. Může jinak říci cokoliv. Direktor přijde v 11.30 hod. do haly Hotelu Midland, kde bude ř. o. sedět v klubovce na levé straně. Zhodnocení. Direktor přijal snadněji, než se dalo očekávat, instrukce z centrály. Určitou úlohu hrála možnost získání peněz. Z mých náznaků o Sněžence a spojení přes cizí velvyslanectví je zřejmé, že se Direktor cítí silně zavázán. Velmi rád přijal možnost i neosobního spojení i schůzky v Kanadě. S Direktorem je však nutno zde uspořádat dvě schůzky. Na příští mi sdělí návrh na spojení a na další schůzce mu dát naše spojení s přihlédnutím k jeho návrhu a možnostem. Na neosobní spojení v Kanadě navrhuje 2 kryté schránky, případně proložit živou schránkou, atd. Nevýhoda schůzek v Kanadě je však v tom, že Direktor bude předán jinému řídícímu orgánu, s kterým může hrát "divadlo" a vyklouzávat se jako mně, ačkoliv nyní slíbil plnit všechny úkoly, které jsou pro něho splnitelné. Soukal."

Na schůzku 27. června 1957 šel Soukal vybaven nejen penězi, ale i pokyny obsahujícími kromě jiného informace o rozsahu Chalupovy kompromitace spoluprací s StB ještě v ČSR, před jeho vysláním v zahraničí. Ve výpisu telegramu do New Yorku dne 18. června 1957 se uvádí: "Napojoval MV na illegální organisace, které po napojení řídil pod dozorem MV a usměrňoval činnost příliš aktivních. Spojky mezi ním a těmito organisacemi dělali orgáni a agenti MV... Oklamal vedoucí prominenty v zahraničí (Ripka, Stránský, Krajina, Zenkl a Majer) tím, že se na ně napojil ještě z ČSR jako vedoucí strany práce, což byla pomyslná organisace, která kryla činnost jeho a orgány MV. Prominenti uvěřili existenci SP a posílali domů zprávy a pokyny, které ovšem šly do rukou StB.... Pomohl odhalit nepřátelskou činnost několika diplomatů, působících v ČSR. Získal je prostřednictvím illegálních organizací pro dopravu zásilek strany práce do zahraničí a naopak a tak odkryl jejich pravou činnost v ČSR a ohrozil jejich bezpečnost. Byl si opět plně vědom, že tyto diplomaty vydává do rukou bezpečnostních orgánů... Direktor nám předal heslo na skupinu Sněženka, vedenou Václavem Hamplem, které získal prostřednictvím Povolného a Šebora (Kudláčkův špion) v Paříži. Tím nám umožnil napojit se na tuto illegální organisaci, která byla později likvidována. Na 17 dalších organizací, sjednal si schůzky s vedoucími, dohodl s nimi spolupráci se stranou práce a tak je vlastně předal bezpečnosti. Takovýmto způsobem pomohl StB odhalit činnost illegálních organisací, které byly později likvidovány. Celkem bylo pozatýkáno asi 700 lidí, z toho bylo asi 15 osob odsouzeno k trestu smrti. Dále nám zaslal za doby jeho pobytu v Paříži heslo na skupinu M. Horákové. Kontakt Horákové se nezdařil, protože heslo bylo zkomoleno. Přesto upozornil StB na existenci illegální organisace a tak umožnil její likvidaci. Za pobytu v Paříži získal také majora Riche, francouzského diplomata v Praze, jako spojku mezi ním a stranou práce. Riche byl známý špion, který velmi dobře ukrýval svoji činnost a byl to opět Direktor, který ho pomohl odhalit...".

Soukal byl dále instruován, aby v případě neseriozního chování Chalupova poukázal na to, že Chalupa není kompromitován jen nějakým nic neříkajícím slibem, ale hlavně svou aktivní spoluprací s StB a jejími konkrétními výsledky. Tohoto případného poukazování na kompromitaci však nebylo třeba, jak již bylo shora uvedeno.

V USA pracoval dr. Chalupa pro StB jako agent od 6. 9. 1956 do října 1958. Jeho řídícími orgány byli zprvu Soukal, pak Stehlík a Šumavský. Z hlediska StB však selhal, dokonce pracoval proti komunistickému režimu v ČSSR. Proto podal dne 4. 8. 1961 kpt. Orb náčelníkovi 1. odboru I. správy MV Zelenkovi návrh na uložení svazku Direktor - tedy k definitivnímu zrušení zpravodajského styku StB s dr. Chalupou. V odůvodnění návrhu se píše: "Zprávy a materiály získané od Direktora byly pouze průměrné hodnoty, které nám již byly známy buď z jiných pramenů a nebo nebylo obtížné si je opatřit jinou cestou. V průběhu styku měl neustále výhrady ke způsobu udržování osobního spojení s ním a tvrdohlavě trval na zorganisování spojení s ním mimo území USA. Při tom zveličoval momenty ohrožení bezpečnosti jeho osoby. Na poslední schůzce v říjnu 1958 se dokonce uchyloval k vyhrožování policií. Na základě těchto skutečností bylo učiněno rozhodnutí přerušit další styk s Direktorem. V této souvislosti byly učiněny za účasti KS MV Brno I. odbor kroky k postižení jeho rodičů v ČSSR. Jeho otec je bývalý živnostník, který udržoval styky s bývalými lidmi, a záhadnou cestou se mu podařilo vstoupit do KSČ, při tom pobíral vysoký důchod (Kčs 1400,-). S Direktorem udržuje částečný písemný styk a bylo zjištěno, že mu do USA posílá cenné předměty, při čemž podvádí celní orgány. Provedeným opatřením za pomoci MV KSČ Brno mělo být dosaženo podstatného snížení důchodu otci Direktora a případně jeho vyloučení z KSČ. Direktor v současné době pracuje velmi aktivně proti ČSSR. S přihlédnutím k těmto skutečnostem (že byl s Direktorem přerušen zpravodajský styk a KS MV Brno provádí opatření proti jeho rodičům) navrhuji, aby agenturní svazek Direktor, ev. číslo 01538 a podsvazek typu Maison spolu se svazkem vlastnoručních zpráv č. 01538 byl uložen do archivu I. zvl. oddělení I. správy MV. S těmito materiály je ukládáno 7 podsvazků akce SKAUT."

Návrh byl přijat. Akce SKAUT skončila. Rozvědka StB měla o jeden debakl více.

Je možno se tázat proč. K osobě dr. Chalupy hovoří dokumenty zcela jasně, není co dodávat. Na otázky zda se postupně stal dr. Chalupa agentem pracujícím i pro Francouze, Američany či Sovětský svaz nelze z dokumentů StB dát jednoznačnou odpověď. Závazek u Francouzů i Američanů je však z kontextu událostí téměř jistý. Nelze předpokládat, že by ho rozvědky nepoužily, když o něm mimo veškerou pochybnost věděly. Zároveň však lze předpokládat, že jeho činnost pro ně byla tak málo přínosná, jako jeho práce pro StB v zahraničí. Dr. Chalupa, jak je z bohatého materiálu StB patrno, byl jako skutečný rozvědčík zcela nepoužitelný. Naproti tomu byl trvale snad vůbec nejlepším členem vlivové agentury StB.

Pokud byla kdy vyslovena domněnka o možnosti jeho verbování ze strany KGB, tedy byla založena na tom, že StB podle vlastního záznamu s dr. Chalupou ukončila činnost nejen pro nekvalitní práci, ale i pro odmítání práce a vyhrožování americkou policií. Vzhledem k tomu, že StB mohla dokonale dr. Chalupu k další práci přitlačit, vyvolává argument o vyhrožování pouze úsměv. Proto je možno domnívat se, že StB musela ustoupit v řízení a využívání dr. Chalupy někomu silnějšímu. To však lze vyslovit jen jako domněnku či možnost. V materiálech o dr. Chalupovi nám dostupných není nic, co by tomu nasvědčovalo. Ovšem v materiálech analyzovaných ÚDV se nalézalo zpravidla velmi málo konkrétních informací týkajících se KGB. Lze však mít za to, že dr. Chalupa, jak již bylo řečeno, nebyl jako skutečný ofenzívní agent, kterékoli rozvědky použitelný. Jako pracovník vlivové agentury byl naproti tomu prvotřídní.

Zbývá zastavit se u případů desítek ba stovek lidí, které dostal dr. Chalupa s neuvěřitelnou chladnokrevností do vězení v několika případech i na popraviště, tak jak to bylo v souladu s jeho osobními zájmy. O postavení dr. Chalupy v řadách agentů StB svědčí to, že když měli být v druhé polovině padesátých let podmíněně propuštěni někteří vězni, jednalo napřed vedení StB o tom, zda nevědí nic bližšího o mjr. Královi- dr. Chalupovi.

V roce 1969 vydala Generální prokuratura ČSR publikaci "Dokumentace vzniku a příčin nezákonností v činnosti prokuratury v letech 1948 - 1952". Na str. 28 - 29 je popsáno vyprovokování trestní činnosti skupiny dr. Pavla Kotála a dalších skupin jednoznačně je popsána a zhodnocena činnost dr. Chalupy jakožto agenta StB. Je citována zpráva inspekce ministra vnitra z 4. 5. 1966, kde je výslovně uvedeno: "Jakákoliv trestná činnost osob ze skupiny dr. Kotála před napojením na Chalupu nebyla zjištěna...". Stejně s hovoří o dalších skupinách. Dokumentace dále uvádí o odsouzení skupiny dr. Kotála, že nezákonný podklad tohoto trestního řízení byl znám již v roce 1957 ministru vnitra a v roce 1958 náměstkovi ministra spravedlnosti, přesto však nebyly podniknuty kroky k nápravě. Dokumentace píše: "Odsouzení nezasloužené tresty odpykávali dále. V r. 1966, kdy citovaná zpráva IMV jasně vinu vylučovala, byly podněty odsouzených, domáhajících se přezkoumání svého odsouzení, generálním prokurátorem jako nedůvodné odloženy. K rehabilitaci došlo teprve dle zák. č. 82/1968 Sb.".

Kromě trestů smrti byli i lidé vězněni vinou dr. Chalupy déle než patnáct let. Ale přišly rehabilitace v r. 1968 a činnost dr. Chalupy jakožto agenta StB nezůstávala utajena. Smrt statečných lidí, sta a sta let strávených v kriminálech a koncentračních táborech, utrpení stovek rodin popravených a uvězněných - to vše dílem JUDr. Vlastislava Chalupy. A dr. Chalupa byl v exilu ve Spojených státech, oslavován jako statečný a zasloužilý bojovník proti komunistickému režimu v Československu.

A závěr opravdu neočekávatelný: Dr. Chalupa se začal krátce po listopadu v Československu angažovat: Dal podnět k založení Mezinárodního politologického ústavu v Brně, kde vypracoval návrh ústavy, redigoval měsíčník Budování státu, vydal skripta Základy politologie, v nakladatelství Melantrich dezinformační publikaci "Tři roky 1945 - 1948", a když už jeho pravá tvář začal být odhalována v Brně i v Praze, dal podnět k vytvoření Centra pro výzkum exilové politiky na Palackého univerzitě v Olomouci, kde chtěl vydávat své paměti z činnosti v zahraničním odboji. Čím nebo kým je k takové horečné aktivitě puzen?

(ÚDV)

Zpátky