Prosinec 2007

Nebezpečný stát

Jiří Pehe

Navzdory tomu, že 18 let po pádu bývalého režimu často slyšíme, že žijeme ve standardní demokracii, a někteří politici chtějí „naši malou zemi“ za každou cenu chránit před „škodlivými“ vlivy Evropské unie, je bohužel skutečností, že český stát je pro své občany poměrně nebezpečný. Téměř všechny instituce státu, které mají chránit právo, pořádek a svobodu, ostudně selhávají. A to naší vlastní vinou. Ne proto, že nás k tomu někdo zvenčí nutí.

Například z policie České republiky vytékají informace jako z děravého hrnce. Často jen pár hodin po skončení výslechů mají média k dispozici informace o obsahu výslechů. Jindy kdosi z policie předá médiím detailní informace o rozpracovaných případech, včetně třeba kopií bankovních účtů vyšetřovaných. Bez vynášení informací nelze dotáhnout do konce ani případy, jako je trýznění dětí. Občané se též mohou pravidelně bavit „tajnými“ policejními odposlechy.

Informace, jak se zdá, přitom neunikají kvůli šlendriánu, ale zcela cíleně. Před našimi zraky mezi sebou válčí různé složky policie, podle všeho napojené na různé politické subjekty. Kdo informace na veřejnost pouští, by nemělo být složité zjistit, ale něčem takovém není ani politická, ani mediální poptávka.

Kdyby se tato tristní situace týkala jen policie, mohli bychom uhájit určitou dávku optimismu, protože v demokratické dělbě moci je selhání jedněch institucí neutralizováno jinými. Jenže v České republice je občan například svědkem války státních zástupců, jakož i nesrozumitelného zasahování do vyšetřování politicky citlivých případů. Skandální způsob vyšetřování kauzy Jiřího Čunka by byl ve vyvinutější demokracii důvodem pro rezignaci nebo odvolání celého nejvyššího vedení státního zastupitelství. Ne tak u nás.

Pokud toto absurdní drama někomu nestačí, může se nechat šokovat třeba děním v Národním bezpečnostním úřadu, kde byli někteří lidé napojeni na kriminální gangy, a v němž bylo nutné zpětně přezkoumávat udělování či neudělování bezpečnostních prověrek poté, co se vynořily závažné nesrovnalosti. Mluvíme o přitom o úřadu, který má chránit samotné základy bezpečnosti státu.

Toto vše „opepřuje“ dění v tzv. tajných službách, odkud také unikají informace, a jejichž různé složky spolu navzájem permanentně vedou jakési tajné války. Můžeme si být například jisti, že kdykoliv se objeví nápad někoho významného v takových službách odvolat z funkce nebo služby reorganizovat, vypuknou skandály a dezinformační kampaně.

Naděje, že se něco rychle zlepší, je malá. Patologická situace ve zmíněných institucích je totiž jen odrazem obecnější patologie politické.

(www.pehe.cz)