Prosinec 2007

Vrátí se do Česka Rusové?

Jiří Pehe

Zmínka amerického ministra obrany Roberta Gatese během jeho pražské návštěvy, že na americké radarové základně v České republice by mohli být přítomni ruští vojenští pozorovatelé, uvrhla českou vládu do nepříjemné situace. Česká veřejnost byla většinově proti radaru, i když se počítalo jen s přítomností amerických vojáků. Nyní, kdy existuje možnost, že by k Američanům přibyli Rusové, jejichž okupační jednotky odešly v roce 1991, odpor ještě vzroste.

Česká vládní koalice po odjezdu Gatese zaujala k přítomnosti ruských pozorovatelů negativní stanovisko. Někteří vládní politici nad americkým návrhem otevřeně vyjádřili svou nelibost. Jenže to, že je Gatesův návrh pro vládní koalici tak výbušný, si zavinila do značné míry sama. Od počátku jednání o radaru si totiž počínala značně neobratně. Vládní politici nejprve trvali na tom, že jde o bilaterální záležitost mezi Českou republikou a USA. Námitky, že by s umístěním americké protiraketové obrany v Česku mohli mít problém sousedi nebo spojenci v NATO, někteří vládní politici odbývali slovy, že radar prosadí navzdory mezinárodnímu odporu. Později sice vláda začala tvrdit, že ačkoliv bude projekt vyjednán bilaterálně, má být základem integrované evropské obrany. Jenže pachuť z toho, že se Češi nechovají vůči zbytku Evropy jako spojenci, zůstala.

Vládní politici si také počínali poměrně nediplomaticky v odpovědích na ruské obavy, že radar může být zneužit proti Rusku. Někteří argumentovali, že doba, kdy se nám Rusko mohlo vměšovat do našich rozhodnutí, skončila. Jiní naznačovali, že radar je pro Českou republiku důležitý i proto, že přítomnost americké základny odvrátí od Čechů jakoukoliv budoucí ruskou hrozbu.

Polichoceni americkým zájmem, vládní politici argumentovali mnohem tvrději než Američané, kteří měli od počátku zájem vtáhnout Rusko do hry. To, že USA nyní - bez hlubších konzultací s českými partnery - navrhují, že by projekt mohl být Rusy monitorován přímo na českém území, staví české jestřáby do trapné situace.

Ukazuje se, že v globálních úvahách je pro USA sílící Rusko nakonec důležitější partner, než malý středoevropský spojenec. Přitom Češi byli nesolidární vůči svým evropským spojencům i proto, že věřili, že mají s USA speciální vztahy. Ukazuje se ovšem, že česko-americké vztahy nijak speciální nejsou, jestliže Američané ani nevnímají psychologické a politické dopady svého návrhu na českou veřejnost.

Dilema, před kterým stojí česká vláda, je velmi složité. Pokud nakonec americkou „facku“ spolkne a začne přesvědčovat veřejnost, že přítomnost Rusů je koneckonců v zájmu věci, bude ve světle svých předchozích prohlášení nejenom vypadat neprincipiálně, ale bude mít proti sobě veřejné mínění ještě více než dosud. Pokud kategoricky řekne, že ruští vojenští experti na české území nesmí, může se dostat do sporu s USA a ohrozit projekt, do něhož investovala obrovský politický kapitál.

Americký návrh by také mohl zajímavým způsobem přeskupit českou politickou scénu. Americký radar zatím podporovaly pravicové strany, zatímco levice byla proti - i proto, že se obávala zbytečného zhoršení vztahů s Ruskem. Nyní by se mohlo stát, že proti radaru s ruskou přítomností bude větší část pravice, zatímco levice nebude mít s radarem takový problém. Zdánlivě nevinná Gatesova zmínka tak může v české politice způsobit malou revoluci.

(www.pehe.cz)