Prosinec 2007

Je proces s Brožovou-Poledňákovou politickým procesem?

Vlastimil Podracký

Je snad odsouzení Ludmily Brožové Poledňákové bodem zvratu v naší justici? Vždyť dříve něco takového nebylo možné! Proč čekaly justiční orgány až na rok 2007? Proč nebyla Brožová odsouzena už v r. 1990? Je to politický proces na usmíření pravicových sil a zahraničních tlaků? Nebo je to nový začátek?

Všechny politické procesy padesátých let byly zmanipulované. Jednání justičních orgánů neodpovídalo ani tehdejším právním úpravám. V podstatě je tedy možné, aby všichni ti, kteří se na nich podíleli, byli dnes odsouzeni a potrestáni. Přesto je proces s Brožovou zcela novým jevem v současné české justici. Jenže, co signalizuje tento jev?

Buď je zcela ojedinělým, politicky motivovaným procesem na usmíření některých zahraničních požadavků a pravicových tlaků. Má tedy za účel ošálit světovou veřejnost, že v této světově proslulé kauze se Česká republika postavila na stranu převažujících názorů a vykonala gesto, aby ovlivnila světové mínění ve svůj prospěch? Potom se dostává česká justice do nezáviděníhodné situace. Bude muset donekonečna dokazovat, že ostatní aktéry politických procesů z padesátých let nelze odsoudit. Horáková je jakýmsi symbolem, je obehraným mýtem, je ikonou všech odpůrců komunismu. Ale co ostatní? Vždyť politických procesů byly desítky a odsouzených tisíce. Dokáže česká justice, která už dokázala na mnoha současných procesech (viz Hučín apod.), že je nespolehlivá, odolat dalším tlakům na další a další procesy s komunistickými zločinci?

Druhá možnost je prokázat, že se jedná opravdu o bod zvratu. Že od této doby začíná všechno jinak, že jde o upřímnou snahu vyrovnat se s komunistickou minulostí. Potom, pokud by to bylo myšleno vážně, nastávají problémy ještě větší. První asi vystoupí otázka, proč Brožová nebyla odsouzena dříve. Kdo je toho vinen? Co dělali prokurátoři od převratu v r. 1989? Nejsou spoluviníky? Není nutno je také obžalovat? Asi ano. Jsou spoluviníci a měli by být souzeni. Kryli zločiny. Jestliže si doposud žili komunističtí představitelé z let normalizace v klidu, od této chvíle to tak nebude. Jsou vinni v podstatě tímtéž: napomáháním zločinu – krytím zločinných komunistů z padesátých let. Když je možno někoho obvinit dnes, bylo možno ho obvinit i tenkrát. Kdo to neudělal, zločin schvaloval a napomáhal mu.

Paní Brožová je stará žena. Jenže ti, kteří nespravedlivě odsoudili V. Hučína, ještě na svých původních místech sedí. I on byl nespravedlivě odsouzen. Ale to není hlavní. U soudu v jeho kauze v r. 1971 byli obviněni V. Hučínem skuteční viníci krvavého střetu v přerovské Komuně, které komunistický soud neodsoudil, protože to byli komunisté. Co tak obžalovat tehdejšího prokurátora a soudce? Vždyť, co dělali jiného, než Brožová? A tak je možno pokračovat dál a dál. Stovky případů. Pokud je proces s Brožovou bodem zvratu a není politickým procesem, rozbíhá se donekonečna pnoucí spirála obviňování.

Mladá generace chce mít jasno. Musí na něčem stavět, musí mít nějaké vzory. Musí se najít morální východiska. Tlustá čára za minulostí a „nejsme jako oni“ není vzor. Pokud by to mělo jako vzor sloužit, potom se odpustí zločiny všem zločincům. Proč odpustit komunistické zločiny a jiné ne? Proč potrestat zlodějíčka, ale hromadného vraha ne? Proč vyžadovat od obyčejného občana dodržování pravidel, ale tato pravidla neplatí pro velké zločince a defraudanty? Jak potom může mít občan k takovým pravidlům úctu! Je morální takový stát, který velké zločiny odpouští, ale malé trestá?

Každému je jasné, že funkční stát stojí na morálce. Kde se ovšem vezme morálka v prostředí schvalování zločinů? A to začalo tlustou čárou na základě havlovské filozofie falešné solidarity se zločinem – pravda a láska zvítězí… Protagonisté této filozofie jsou v podstatě vinni současným stavem morálky. I oni kryli zločiny. I oni by měli být souzeni.

Jenže nejde jen o potrestání zločinů a učinění zadost spravedlnosti. Jde také o náhrady poškozeným. Zatím stát nějaké symbolické náhrady zaplatil. Proč by měl stále stát, tedy dnešní mladí pracující lidé, platit nějaké náhrady za zločiny, se kterými nemají nic společného? Náhrady by měl zaplatit zločinec. Zatím si ti, kteří zločiny dělali, nebo jejich potomci, žijí ve vilách, mnohdy zabavených emigrantům. Proč by oběť měla dřít bídu a viník si užívat nakradeného majetku? Dnešní mladí lidé si musí uvědomit, že pokud nedojde ke spravedlnosti, pokud nebudou zločiny potrestány, stále hrozí, že mnoho nevyřešených majetkových požadavků zaplatí ze své kapsy. A to jen proto, že cinkali klíči a volali: „nejsme jako oni“ (někteří byli na oněch shromážděních jako miminka, potom budou trpět za rodiče).