Prosinec 2007

Zajímavé vazby ministerstva spravedlnosti

Václav Prochor

„Tak nám asi prodají pankráckou sekyrárnu, paní Mülerová“, řekl by dobrý voják Švejk, pokud by měl mít román Jaroslava Haška pokračování v současné době. „Voni prej za ten kriminál dostanou hodně peněz, vědí paní Mülerová, protože je ten plac, co na něm ten kriminál stojí, móc drahej.“

Byla by to celé náramná fraška, kdyby nešlo o příliš vážné věci. Pravda o chystaném prodeji věznice však bohužel není dobovým vtipem, ale realitou. Ekonomický náměstek Steiner, který je úzce napojený na ODS a na severočeskou stavební firmu Syner, přišel s myšlenkou, že prodej pankrácké věznice by byl pro stát výhodný. Zbourat by se měla také budova Vrchního soudu a zřejmě i přilehlé budovy, které patří k objektu věznice, nebo které jsou v majetku Vězeňské služby ČR.

Generální ředitel Vězeňské služby Kula, který má máslo na hlavě pro své mnohé prohřešky (včetně ekonomických) proti tomuto plánu nic nenamítá, naopak v něm vidí celou řadu výhod. Rád by viděl vazební věznici postavenou někde v severočeském pohraničí, kde by chtěl řešit tamní nezaměstnanost. To je sice osvícený postoj, který má však i mnohé nevýhody. Praha má podle svých částí velké množství soudů. Trestné činy spáchané na území Prahy jsou podle místní příslušnosti souzeny v Praze a nikoli někde v pohraničí, kde by měla podle Kuly stát věznice. Pokud ano, vznikl by dopravní koridor, kdy by vězeňské eskorty vozily vězně sem a tam z pohraničí do Prahy k vyšetřovatelům, státním zástupcům a soudům za nepředstavitelných nákladů.

Vazební věznice nemůže být v Příbrami ani ve Vinařicích (v nejbližších vězeňských zařízeních mimo Prahu), i kdyby je chtěli přestavět na věznici s celami, neboť jsou obě poddolované, Ruzyňská věznice zase nestačí svou kapacitou. Mezi další problémy, které by nastaly, je existence vězeňské nemocnice v pankrácké věznici, která má spolu s nemocnicí ve věznici v Brně spádový význam a nezastupitelnou úlohu. Tato nemocnice spolupracuje s nemocnicí na Bulovce a dalšími odbornými lékařskými pracovišti v Praze. Odsunutí budoucích nemocných, léčených a diagnostikovaných vězňů, kteří jsou sem přiváženi ze všech vězeňských ústavů a věznic, mimo Prahu by výrazně zhoršilo jejich naději na uzdravení a zvýšilo zdravotní rizika.

Mezi další závažné problémy patří internace cizinců, kteří jsou z důvodu rozhodnutí soudů umísťováni ve věznici Pankrác. Těmto cizincům se umožňuje styk s konzuláty a vyslanectvími. Jejich umístěním mimo Prahu by se zhoršila jejich dostupnost.

Ve výčtu problémů spojených se zrušením Pankrácké věznice bychom ještě mohli pokračovat. To co spojuje Kulu s ministrem, jenž se delší dobu brání jeho odvolání, mohou být zákulisní finanční čachry. Je všeobecně známé, že ODS potřebuje peníze. Kula je ochotným spolupracovníkem, který nebude klást odpor a vyjde jim vstříc. Proto ho ministr neodvolá, i když se z vězeňského systému pod jeho vedením stala spíše složka ministerstva vnitra. Nejde ovšem jen o zájmy státu, kterým se všichni zaštiťují, ale o výhody těm, kteří tyto obchody sjednávají. Je to vrchol ledovce korupčního prostředí, které decimuje současnou českou posttotalitní společnost. Úředníkům v rozhodovacích funkcích se vyplatí riskovat kariéru, neboť když to vyjde, stanou se z nich milionáři, když to nevyjde, tak politická strana nebo kamarádíčkové jim zajistí jiná, ještě lukrativnější místa. Jediným cílem současných politiků a vysokých úředníků v exekutivě je dostat se rychle ke státním penězům, lobbisté, kteří za nimi chodí se svými projekty, je podněcují k rozhodnutím, která nejsou pro stát výhodná a která jsou v rozporu s morálkou.

Mladí ambiciózní lidé, kteří vystudovali za socialismu a nyní zastávají vysoká postavení ve státní správě, nedotčeni výchovou k etice, nemají morální zábrany. Snaha o prodej pankrácké věznice ukazuje, že nemají úctu ani k historické minulosti. Ve věznici jsou tři popraviště, je to živoucí památník na dobu dvou totalit, kde položily své životy stovky obětí a odpůrců násilných režimů. Představa, že na tomto místě bude stát prodejní centrum, nebo kancelářské budovy, musí naplnit srdce pamětníka trpkostí.

Při plánování prodeje se nikdo neptá politických vězňů, historiků, ani památkového úřadu, jaký mají k tomuto záměru ministerstva spravedlnosti postoj. Politické strany, které mají stát v hrsti, hledají finanční zdroje, kde se jen dá. Bylo jen otázkou času, kdy moloch ekonomické nedožranosti zaklepe na dveře objektu mimořádného historického významu, aby vyzkoušel naši odolnost. Budeme proti němu bojovat, nebo se odvrátíme plni lhostejnosti, abychom se podívali na dno svých peněženek, zda ještě máme na zaplacení neodbytných složenek?