Prosinec 2007

Chyby a chybičky

Mykola Shatylov

S velkým potěšením jsem si přečetl článek Luboše Palaty Levní dělníci z Východu? Určitě ne (LN 16. 8. 07.). Konečně po mnoha letech sentimentálně egoistických blábolů se někdo pokusil podívat na jev ukrajinského zarobitčanství (cestování za výdělkem) střízlivýma, tudíž i objektivníma očima. Palata píše: „Poslal bych ty úředníky a pány manažery, kteří dovoz východoevropských gastarbeiterů prosazují, na měsíc žít někam na východní Ukrajinu nebo do moldavského okresního města – aby viděli, co si sem spolu s tou pro ně výhodně levnou pracovní silou dovezeme. Všudypřítomnou korupci, mizernou úroveň vzdělání, nekvalitně odváděnou práci. Tím počínaje a konče třeba lavinovitě se šířícím AIDS. To nejsou předsudky nebo pohrdání Ukrajinci či Moldavany. To jsou fakta o zemích, z nichž k nám ,levná pracovní síla´ přichází“.

S Lubošem Palatou jsem dříve diskutoval. Občas i dost ostře. Ale nikdy jsem nepopíral, že ukrajinskou současnost zná. Ví, že v Odese nemocných na AIDS je víc, než v jakémkoli evropském městě. Mizerné vzdělání… Za sovětských časů vysoké školy masově vypouštěly napůl vzdělané odborníky (jak i v Československu). Nyní, za časů postsovětských, vypouštějí nevzdělané. Bez peněz, bez úplatku se dostat na vysokou školu není možné. Krom toho, libovolný diplom si můžete na Ukrajině koupit.

Palata zcela jasně označil ony negativní momenty, které nesou sebou nebezpečí pro nejbližší česká pokolení (samozřejmě, když se čeští úředníci a manažeři nevzpamatují). Bohužel kromě Palaty a ještě několika lidí, kteří jsou dobře obeznámeni se situací na Ukrajině, si nikdo neuvědomuje, co se tam ve skutečnosti děje. Nikdo si nechce všímat, že Ukrajinci, kterých máme v Česku už desítky či stovky tisíc, to jsou značnou měrou Ukrajinci v uvozovkách, totiž element absolutně denacionalizovaný, jenž nemá nic společného ani s ukrajinskou kulturou, ani s ukrajinskou literaturou, ba ani s ukrajinským jazykem. Příznačný příklad – „Ukrajinka“, kterou před časem hostil program ČT 1, s níž před kamerou rozmlouvala Halina Pawlovská, která ukrajinsky umí perfektně. Prostě provokovala dívku k odpovědím v ukrajinštině, ale ta – ani slovo. Jen rusky. K pláči a k smíchu.

Za šestnáct let ukrajinské nezávislosti se česká masmédia nedokázala zbavit chyb, týkajících se této bývalé moskevské kolonie. Lidové noviny (4. 10. 07), Luboš Palata: Juščenko chce dohodu všech.. V článku čteme, že v důsledku posledních parlamentních voleb se Ukrajina rozdělila na dvě části: ukrajinojazyčnou (a prozápadní) a ruskojazyčnou (a proruskou). Správně! Situaci ovšem ilustruje mapa, z níž je možné si pomyslet, že redakce LN je stoupencem Strany regionů premiéra Viktora Janukovyče, která zvítězila v ruskojazyčných oblastech. Všechny geografické názvy na mapě Ukrajiny jsou podle ruského pravopisu. Rusky je nazváno dokonce hlavní město Ukrajiny Kyjiv (na mapě Kijev). Dokonce bývalý československý Užhorod se stal na moskevský způsob Užgorodem, Charkiv Charkovem, Lviv Lvovem, Černivci Černovcy. Pro Ukrajince je to pravopis koloniální, moskevsko bolševický.

Představte si, jaký randál by ztropili Češi, kdyby se na Ukrajině objevila mapa České republiky s německými názvy měst Prag, Budweis, Pilsen. Okamžitě vy se ozvali: „neonacisti“ (nebo i bez neo-), „revize poválečných hranic“, „sympatizanti sudeťáků“, „revanšisti“ a podobně. Proč Češi neuchránili paměť století aspoň v německých názvech? Ts, ts, ts, vzepřeli se přece německému jařmu! Ukrajinci jsou pod ruským dodnes. S jakými pocity se bude dívat Ukrajinec onu mapu v Lidovkách?

Takže taková „malá“ chyba není nakonec natolik nevinná.