Prosinec 2007

Vyměnit řidičák, průkaz do knihovny a psí známku

Mirka Spáčilová

Vetchá dáma nakrmí králíky, sídlící již drahně let ve vraku stařičkého trabantu na špalkách, a o berlích se došourá zpět ke kamnům, kde listuje albem s fotkami z vlastního křtu léta páně 1918. Vtom do tiché chaloupky vtrhne komando a žádá třicet tisíc korun zašitých v matraci. Proč? Protože milá paní si nevyměnila svůj starý řidičský průkaz za nový.

Samozřejmě je to nadsázka, nicméně princip nesmyslu, tedy srážky úředních předpisů se zdravým selským rozumem v ní zůstává, jen o to víc trčí. Pro jistotu: nehájím tu vlastní lenost. Kupodivu nový řidičák už mám, dokonce jako občan dbalý zákona uznávám, že každý by měl vlastnit jeden platný doklad totožnosti: občanský průkaz, doklad zdravotního pojištění nebo pas. Ale proč stát nutí lidi pořizovat si průkaz, který třeba už nechtějí a nepotřebují, a hodlá je trestat i v případě, že za volantem nesedí?

Zákon praví, že kdo si řidičák do konce roku nevymění, dopustí se správního přestupku a hrozí mu pokuta do výše třiceti tisíc korun, přičemž vůbec nezáleží na tom, že dotyčný fakticky neřídí. Zákon zřejmě vidí v každém řidiči zpovykaného milionáře, jenž po litru dvacetileté whisky vytočí do obrátek zlaté porsche a kosí na přechodu prvňáčky. Zákon zjevně nezná řidiče, kteří si zkoušky udělali s partou někdy v osmnácti a pak už na řízení nesáhli; lidi, kteří auto prodali, kterým ho ukradli nebo si ho nikdy ani nekoupili; lidi, jež vozí osobní šofér, syn či drkotavý autobus; lidi, kteří se nehnou z dvorku s vědomím, že o padesát kilometrů dál nebudou šťastnější, a do vraku na zahrádce usadí včelí úly. A i kdyby své auto zasadili do skalky, co je zákonu do toho?

Nejhorší je, že řidičák může znamenat jen začátek. Je v povaze úřadů hromadit lejstra; co když si příště vzpomenou, že chtějí můj očkovací průkaz? Nebo průkaz z městské knihovny, kterou už dávno zrušili, nebo průkaz z videopůjčovny, v níž dneska sídlí erotické centrum? Nebo psí známku, třebaže její nebohý nositel už léta odpočívá na zvířecím hřbitůvku? Nebo průkaz těhotenský, z tanečních, z kurzů vyšívání... A když svůj těhotenský průkaz po třiceti letech nenajdu, což vím jistě, vymaže mi úřad dítě?

Snad ne. Na rozdíl od ženy, která nemůže být jen trochu těhotná, nebo vody, která nedovede být jen trochu mokrá, umí zákon tančit mezi vejci. Ministerstvo dopravy doporučí, aby se za nevyměněné řidičské průkazy ukládaly pokuty „jen“ do tisícikoruny; nařídit to nemůže. A kdo nový průkaz vážně nechce, má napsat úředníkům dopis a starý řidičák odevzdat. To je opravdu úžasně pohodlné – skoro stejně pohodlné jako stát frontu na nové doklady. Možná si jednou zákon usmyslí, že máme osobně odevzdat i vlastní úmrtní list.

(MFDNES)