Prosinec 2007

Kostlivec ve výloze

Jaroslav Spurný

Nazývat to překvapením je málo. BIS oznámila, že našla disky s tajnými informacemi, které měly zmizet z jejích trezorů před třemi lety. „Máme je, zbývá ještě zjistit, zda si z cédéček v době, kdy byla mimo kontrolu, někdo nepořídil kopie,“ oznámil mluvčí služby Jan Šubert. Kde je šéfové tajné služby „mají“, jak je „našli“, už nechce říci. Ještě před 14 dny tvrdila BIS, že disky sice zmizely a ona neví, kdo je vzal a kde jsou, ale že je vlastně má „plně pod kontrolou“ a vylučuje, že by z nich unikly informace. Tehdy jsme se představitelů služby ptali, jak mohou mít pod kontrolou něco, o čem nevědí, kdo to vzal a kam to dal. Tehdy i dnes se ptáme, jak je možné, že tato tajná instituce stojící daňového poplatníka ročně miliardu korun dodnes nebyla schopna pachatele krádeže objevit, když každý dokument v ní je – nebo by měl být – pečlivě evidován a ví se, kdo jej používá.

Ještě podivnější bylo, jak jsme se vlastně o ztrátě disků dozvěděli. Ve smíchovském obchodním středisku se před šesti týdny sešli dva bývalí policisté a jeden novinář. Všimli si, že je někdo okatě sleduje, a když podezřele se chovajícího člověka oslovili, ten hned vytáhl průkaz BIS a přiznal se k jejich špehování. „Ty muže jsme sledovali právě kvůli ztrátě disků s mimořádně důležitými ekonomickými informacemi,“ prohlásili vzápětí v rozporu se svými mlčenlivými zvyklostmi šéfové BIS.

Údajným únikem informací se začala zabývat poslanecká komise pro kontrolu BIS. „Z důvodů utajení nemůžeme mluvit, musíme si vyslechnout premiéra Mirka Topolánka, který byl prý o úniku informován ředitelem služby,“ odpovídali její členové na dotazy médií. Výslech Topolánka ale nic neobjasnil, naopak. „Žádné informace neunikly, jen to hrozilo. Myslím si, že za vším je určitá kampaň, která se proti službě vede v souvislosti s připravovanou reorganizací,“ prohlásil po výpovědi před komisí premiér, což věc místo vysvětlení ještě víc zatemnilo.

A vrchol přišel o chvíli později: když se v novinách objevily komentáře volající po tom, aby se na podivné hospodaření BIS s tajnými důležitými informacemi podíval státní zástupce, tajná služba náhle své léta ztracené disky „našla“.

Způsob, jakým BIS vysvětluje údajnou ztrátu disků, působí, jako by šlo o bandu amatérů. Už to by v době teroristických hrozeb bylo dost zlé, ale je tu ještě horší možnost. Ta, že BIS rozehrála nějakou velkou zpravodajskou hru a premiér s poslaneckými kontrolory na ni buď nestačí, nebo s ní drží basu. Obě vysvětlení volají po rychlé a zásadní reorganizaci služby. Pokud však platí druhá alternativa, stěží můžeme impuls k ní očekávat od politiků. Východiskem je důrazný vzkaz lidem moci, že BIS neslouží jim, ale zájmům veřejnosti.

(Respekt, www.respekt.cz)