Prosinec 2007

V osidlech BIS

Jaroslav Spurný

Tajná služba je v podezření z nekalé hry. Česká tajná služba BIS halasně a bez mučení oznámila, že z jejích útrob někdo vynesl zásadně důležité ekonomické informace. A že v intenzivním pátrání po viníkovi začala sledovat i bývalé šéfy jiných tuzemských služeb a novináře masmédií. Okolnosti celého „přiznání“ BIS jsou ale nanejvýš podivné. Pokud se totiž vše seběhlo tak, jak nám předkládá ředitel služby Jiří Lang, jsme svědky tak zásadního selhání, že by to muselo stát místo celé vedení BIS. Je tu ale i jiná varianta: BIS nám svůj „únik desetiletí“ předhodila proto, aby zakryla jinou operaci nebo rozehrála nějakou hru. Potom však mají problém především politici, kteří veřejné manipulace služby kryjí.

Pryč, ale v bezpečí

Skutečných informací o probíhající operaci Únik je velmi málo. Víme zhruba toto. Před třemi týdny se v obchodním středisku Nový Smíchov sešli u kávy tři muži. Televizní novinář Dalibor Bártek, bývalý šéf civilní rozvědky (ÚZSI) Karel Randák a bývalý policista z protikorupční jednotky Karel Tichý. Jak Bártek s Randákem říkají, získali podezření, že je kdosi dost okatě sleduje. Když pak nápadného špicla oslovili, ten se k jejich překvapení legitimoval jako příslušník BIS. Vedení tajné služby pak smíchovskou sledovačku přiznalo a místo obvyklého stručného vysvětlení („o účelu akce nebudeme nic říkat“) podalo nečekaně podrobné důvody: šlo prý o operaci snažící se odhalit původce úniku citlivých informací ze služby. Informace údajně unikly před třemi lety, pocházejí z pátrání BIS v roce 2001. O čem vlastně uniklé dokumenty pojednávají, BIS neprozradila, ale její mluvčí občany ujistil, že služba „ví jistě“, že se informace nedostaly do nepovolaných rukou.

Nelze samozřejmě vyloučit, že BIS říká pravdu a vše se seběhlo tak, jak nám její šéf přiznává. Nicméně vzhledem k okolnostem to není příliš pravděpodobné. Dokumenty zmizely v roce 2004, mělo jít o tři roky stará „velmi důležitá“ zjištění BIS. V roce 2001 se poprvé privatizoval Unipetrol, připravoval se nákup gripenů, prodával stomiliardový ruský dluh a později uprchlý kombinátor Radovan Krejčíř nabízel tehdejšímu ministru vnitra Grossovi šedesátimilionovou půjčku. Prostě podezřelých vládních transakcí bylo hodně a nelze vyloučit, že BIS mohla mít v rukou materiál, který se nějak týká korupce politiků. Potom by informace měly velkou cenu. Jenže podle BIS nebyly informace nikomu prodány, nebyly jinak zneužity. Ale jak to BIS ví, když na druhou stranu údajně neví, kdo materiály ukradl, respektive okopíroval na CD? To nemá logiku.

Navíc je podezřelé, že BIS nenašla pachatele úniku vysoce citlivých materiálů, se kterými mohlo přijít ve službě do styku jen pár lidí. Když BIS před rokem zjistila, že materiály mohou být nabízeny „na trhu“, proč prostě nesledovala důstojníky, kteří měli přístup k dokumentům? Pokud měl k dokumentům přístup větší počet lidí, svědčí to jen o vážné hrozbě, že si BIS nedokáže ochránit informace. Navíc agent, který v operaci selhal a celou ji na první vyzvání sledovaných prozradil, nebyl propuštěn; služba oznámila, že se „zhroutil“ a v současné době prý pobývá na dovolené.

Jak je možné, že tak labilní lidé projdou údajně tvrdým výcvikem a že si je služba ponechá i po tak fatálním krachu? „Udělal velkou chybu, ale víc vám k tomu neřeknu,“ krčí rameny mluvčí BIS Jan Šubert.

I s vousama

Ve světle těchto fakt nejde tudíž vyloučit, že celá akce byla zinscenovaná. Že vyšetřovaný „únik“ byl dopředu naplánován a domluveno bylo i okaté sebeprozrazení sledovačky zakončené vytažením legitimace. Ale proč?

Jako první se nabízí otázka, co důležitého pro BIS spojuje novináře Bártka, špiona Randáka a policistu Tichého, že je služba sledovala. Tou spojnicí je jméno podnikatele Radovana Krejčíře. Bártek o něm roky píše, získal si jeho důvěru, Krejčíř jej zval dokonce k sobě domů a pochlubil se mu i svou trezorovou místností, kde měl ukryty důležité materiály, včetně těch, které údajně popisovaly, kteří policisté mu šli na ruku. Tichý byl do loňska šéfem operativního odboru protikorupční jednotky, který měl na starosti šetření údajných Krejčířových podvodů. Tichý byl dokonce prověřován inspekcí v souvislosti se zmizením blízkého Krejčířova spolupracovníka Jakuba Konečného – toho muže, který měl podle Krejčíře předat Stanislavu Grossovi v igelitce šedesát milionů, Krejčířovu údajnou tajnou půjčku sociální demokracii. A role Randáka je známa, ten se velice intenzivně zabýval pátráním po Krejčířovi, poté co podnikatel zmizel na Seychelách, a dodnes se vzpomíná na Randákův výrok, že „Krejčíře dostaneme ze Seychel, i kdyby už měl být v důchodu, i s vousama bude dobrej“. Dodejme ještě jednu důležitou věc. Česká televize loni odvysílala Bártkovu reportáž, jejíž součástí byla nahrávka setkání šéfa ekonomického odboru BIS Martina Uhra s Krejčířem. Uher navštívil Krejčíře ve vazbě a přemlouval jej, aby spolupracoval s BIS. Pár měsíců poté se měly podle BIS ztratit dokumenty právě z Uhrova odboru. Nabízí se domněnka, že zmizelé materiály nějak souvisí s Krejčířem. Ale informace, které o případu máme, jsou natolik neprůhledné, že bez dalších detailů a zpřesnění je vyloučen jejich jednoznačný výklad.

Přišel, stáhl, vynesl

Aférou úniku informací se začal zabývat sněmovní výbor pro kontrolu BIS i podvýbor pro zpravodajské služby, tak se obraťme s žádostí o vysvětlení na jejich členy. Ale od poslanců se příliš nedozvíme. „Můžu jen konstatovat, že informace z BIS unikly, další okolnosti zatím neznáme,“ říká šéf výboru Jeroným Tejc. „Ať to bylo jakkoli, jde o vážné selhání služby a její šéf Lang by měl odstoupit,“ dodává šéf podvýboru Jan Klas. Do nějakých spekulací se prý ani jeden z nich nemůže pouštět, mají málo informací. Langovo vysvětlení si prý ještě prověří. Kde? U premiéra Mirka Topolánka, služba mu podléhá a má právo přístupu ke všem informacím. Komise jej příští týden vyslechne a premiér do té doby nesmí vůbec nic prozradit.

Jaký závěr jde tedy v tuto chvíli a se stávajícími vědomostmi učinit? Pokud informace unikly z BIS nekontrolovaně, je to problém. To si může každý stáhnout citlivé informace na CD a vynést je? Jak to, že se prostou kontrolou počítače nezjistí, kdo a kdy s informacemi pracoval? V BIS se eviduje každé přihlášení na počítač a každý pracovník má své heslo. BIS prý dva roky o úniku nevěděla, a když se rozhoupala, skončí vyšetřování blamáží, sledovač se odhalí. Je nám k něčemu taková služba? „Já vím, je to ostuda,“ říká tiskový mluvčí Jan Šubert, ale do podrobností prý jít nemůže, „služba takové informace nepodává“.

Jestli utekly informace cíleně, je tu velký problém. Co BIS sledovala? Chtěla účelovým únikem vypátrat, kdo má o takové informace zájem, kolik za ně zaplatí a jak je využije? Hrál v tom roli Krejčíř? Nevíme, nemáme ani informace o tom, co služba v takovém případě zjistila a proč byla akce nakonec prozrazena. Na to by nám měli odpovědět politici. Zase jsou tu dvě možnosti. Pokud kontroloři nic nezjistí, je na místě otázka, zda má jejich práce význam. A jestli v tom jedou s „biskou“, pak přistoupili na hru, ve které totálně překračují svou pravomoc.

(Respekt, www.respekt.cz)