Leden 2008

Petrouškovy příhody

Petr Anderle

Tak jsem se musel zase hezky rozčílit. Už dlouho tvrdím, že cestovní ruch musí organizovat především ti, kdož se jím přímo nebo nebezprostředně zabývají. Všelijaké ty agentury, do nichž se cpou peníze horem dolem, nám nic nevyřeší. A to ať se týká konferencí o cestovním ruchu, nebo vlastních propagačních materiálů. Jenže to můžete říkat stále a nakonec zjistíte, že jde vlastně o takový donkichotský boj. Minulý čtvrtek (15. 11. 2007 – pozn. red. CS-magazínu) jsem byl na konferenci o cestovním ruchu v Jeseníkách. Část diskuse, které jsem se zúčastnil, byla docela dobrá. Například vystoupení starostky Krnova Renáty Ramazanové, či starosty Rýmařova Petra Kloudy, neměla chybu. Já jsem si v diskusi mimo jiné dovolil říci, že některé propagační materiály nemáme na úrovni. Jsou příliš obecné, nejsou zaměřeny na turistu, kterého si neumíme „definovat“, a vůbec nevyužívají možností, které nám dávají například historie oblasti, nebo zajímavé přírodní zvláštnosti. Proto se naše propagační materiály většinou neliší od těch ostatních. A přitom úspěšnost rozvoje cestovního ruchu v Jeseníkách stojí a padá s tím, zda budeme umět vytvořit představu jisté výjimečnosti, kterou tento region rozhodně představuje.

Všichni účastníci této konference dostali neuvěřitelně velikou (jinak nepoužitelnou) kabelu s logy Moravskoslezského kraje, Evropské unie a také programu SROP (projekt Kraj mnoha barev a příležitostí), z něhož byly zřejmě náklady konference hrazeny. Uvnitř bylo několik propagačních materiálů a dvě propisovací tužky, což by se vešlo i do méně honosného obalu. Ale budiž, ať vydělají i výrobci kabel. Horší to bylo s propagačními materiály. Hezká fotografie tatínka s dcerou na brožurce Moravskoslezský kraj pro rodiny s dětmi vydaná z prostředků téhož projektu, začíná na první vnitřní stránce pozvánkou do Jeseníků. Když jsem si v drobném textu přečetl větu: První písemné doklady o Jeseníkách jsou již z dob Ptolemaia ze 3. století , tak jsem začal v dalším textu hledat, kdo tu brožurku o čtyřiceti stranách vydal. Klasickou tiráž nemá, pouze jen anonymní odkaz: realizace a design - Agentura API s. r. o. Ano, byl to řecký astronom a zeměpisec Claudius Ptolemaios, který první zmapoval Jeseníky a nazval je Askiburgionem. Neznáme přesně jeho životopisná data, ale víme naprosto jistě, že ve 3. století rozhodně nežil, protože zemřel asi kolem roku 165. Nu a pak jsem se dále dočetl, že rybářskou povolenku na Slezskou Hartu si můžete vyzvednout v obecním úřadě v Bruntále s uvedením telefonního čísla +420 554 610 667, které neexistuje, nebo když bude v Bruntále pršet, že můžete navštívit krytý bazén v Břidličné, nic proti tomu, ale on je v Bruntále, atakdále. Těch nedokonalostí a nepřesností je tam více. V dalším objemném materiálu Tipy na výlety v turistickém regionu je plno překlepů a historických nepřesností. O hradu Sovinec se mimo jiné dozvíme, že „zde měli sídlo jednotky SS“. Horší je to s popisem poutního místa s obnoveným kostelem Panny Marie Pomocné (Maria Hilfe). V době komunistického režimu, píše se v jednom z textů, bylo poutní místo odstřeleno a srovnáno se zemí. Člověka nenadchne ani výpravná publikace k 10. výročí založení Euroregionu Praděd, kde mezi výčty měst (Krnov, Rýmařov, Jeseník, Mikulovice, Dívčí Hrad) zcela schází Bruntál a také Vrbno pod Pradědem, které je sídlem české části Euroregionu Praděd. O drobných prohřešcích nemluvě.

Je to škoda. Poutní místo se nedá nikdy odstřelit a srovnat se zemí. Poutní místo bude vždycky poutním místem. Ti, kdož zde žijí, by to tak nikdy nenapsali. Jim je třeba poskytovat prostředky, aby si propagační materiály vydávali sami.

Vyprávěl jsem na té konferenci i příhodu, která se mi nedávno stala. S přáteli jsme se dostali do debaty s několika mladými americkými turisty. Ukončili právě svá vysokoškolská studia a dostali za odměnu od rodičů zájezd do Evropy. Pochvalovali si Prahu i výlety (Karlštejn, Český Krumlov) a těžko jsem jim bez mapy vysvětloval, odkud jsem. Pak jsem to zkusil jinak. Zeptal jsem se jich, co jim říká jméno generál Lafayette. Byli dobří, znali to jméno z dob války amerických osad za nezávislost. Když jsem jim vyprávěl o tom, že jistou dobu byl Lafayette na žádost Francie zajat rakouskými úřady a vězněn v Olomouci, zajímalo je to. I to, že se pokusil odtud uprchnout a byl náhodně zajat rychtářem z Břidličné, kde strávil noc na rychtě, která v Břidličné ještě stojí, označená tabulí na paměť oné události. Proč nám to v té cestovní kanceláři neřekli, divili se. Do té obce bychom se jeli podívat. Víte, jaká by to byla senzace, kdybychom o této příhodě s generálovým útěkem mohli doma vyprávět? A že jsme viděli dům, v němž Lafayette strávil noc?

Věřil jsem jim to. Ale pro jistotu jsem jim neřekl, že to nenajdou v žádném propagačním materiálu vydávaných Moravskoslezským krajem. Podobně jako stovky zajímavých příhod ze života lidí, kteří zde žili, nebo pracovali a patří k evropsky i světově známým osobnostem. Pak se nesmíte divit, že z 6,4 milionů zahraničních turistů, kteří v roce 2006 navštívili Českou republiku, jich plné dvě třetiny navštívily pouze Prahu. Kolik jich zbylo asi na nás? Kdybychom připustili, že je v České republice minimálně 30 atraktivních turistických destinací, tak by z toho zbytku, tj. dvou milionů turistů nám jich sem mohlo přijet maximálně 70 tisíc. To není špatné, ale tudy cesta nevede, je jich méně než toto číslo. Z čehož plyne, že se musíme zaměřit na ty 2/3 z oněch 6,4 milionů zahraničních turistů, kteří navštívili Prahu. A ptát se jich, proč nejedou k nám. Umíme to? Neumíme!

Využívání zajímavých příhod z historie patří k tomu, čemu se říká poznávací turistika. Lidé u nás i v zahraničí jsou ochotni investovat do dovolených se svými dětmi, přivezou-li si zároveň i poznatky doplňující jejich vzdělání. Ovšem, když budou propagační materiály připravovat lidé, kteří nemají k místům potřebný vztah, dopadne to s námi jako v tom známém aforismu S. J. Lece, že vždycky se najdou nějací eskymáci, kteří vypracují směrnice pro chování lidí v tropických krajinách.

P. S. A v té obrovské kabele byl ještě přívěsek na klíče s baterkou, bez jakýchkoli znaků či jiné identifikace. Vydělat na tom projektu holt museli i výrobci přívěsků. Kéž by ty prostředky mohli dostat třeba někteří potřební majitelé penzionů na propagaci. A tak v Bruselu mají zřejmě radost, jak podporují náš cestovní ruch. Netuší, že v tom projektu (Kraj mnoha barev a příležitostí) jde zřejmě spíše o ty příležitosti.