Leden 2008

Kdo bude prezidentem?

Štěpán Húsek

Jde-li jenom o křestní jméno, je výběr velký a mohlo by to být relativně snadné. Některá jména však „bodují" více, jiná méně. Třeba Antonínové a Václavové byli prezidenty od založení republiky dvakrát. S přihlédnutím k historii zaujímá Václav absolutní českou špičku. Nemusíme se divit, je to jméno patrona země. Tomáš, Edvard, Emil, Klement, Gustav a Ludvík bodovali pouze jednou. Žádný Miloš, Josef nebo František. Také žádné ženské křestní jméno v tomto společenství nenajdeme. A původní povolání? Ta byla různá. Jen někteří z nich mohou být označeni plnokrevnými politiky. K budování strany a vlády je potřebí jiných schopností a dovedností.

Dostáváme se k otázce, zda prezident má být politikem. Spíš asi ne, protože nadstranickost je důležitá. K tomu reprezentace státu navenek i dovnitř. Ta první je snadnější. Vládne zde kultivovanost a protokol. Určitým problémem jsou cizí řeči. Světové, neboť čeština světová řeč není.

Reprezentovat dovnitř, k lidem, je mnohem složitější. Zde se žádá kulturní přehled, přirozený respekt, zralá osobnost. Ta má jaksi reprezentovat majestát státní moci. Vlastně moci málo příjemné, jde-li o zákony, daně a tresty. A musí se to umět podat. Samozřejmě důvěryhodně a kvalitně, jako u učitele. S moudrou, laskavou a chápající tváří. Tato jako by říkala: navzdory politickým pletichám, navzdory diktátu a moči existují ušlechtilé věci, ctnosti a morálka. Něco, na co můžeme být hrdí. V dobrém trocha populismu a trocha demagogie.

Máme takové kandidáty? Snad, neproběhne-li hledání zrovna v politických řadách. V politice jsou ti, kteří tam chtějí být. Ale i volená reprezentace má co dělat s nadvládou. Stane se společníkem politických kariéristů. Po vypršení mandátu má otevřenou cestu k jiným lukrativním příjmům.