Leden 2008

Monopoly jsou zmetci

Martin Komárek

Na samoobsluze (dnes se říká cizí řečí supermarket) visí hrdá cedule: „Vážený zákazníku, vzhledem k tomu, že jsme minulý týden prodali méně rohlíků než obvykle, jsme nuceni je tento týden o deset procent zdražit. Děkujeme, že užíváte našich služeb.“

Slušný milý zákazník si zaťuká na čelo, neslušný zamumlá něco o zadku. Ale oba jdou svorně do samoobsluhy na protějším rohu. Jenže co se to, u všech svatých, dnes děje? Ti samoobslužníci snad spadli z višně! Na této totiž stojí: „Milý zákazníku, díky tomu, kolik jsi u nás utratil, náš řetězec dosáhl za devět měsíců dvacet šest miliard korun zisku. Jistě tě potěší, že se tvá oblíbená obchodní síť rozšiřuje do Rumunska a časem na Měsíc. Proto jistě chápeš, že se s tebou o svůj zisk nepodělíme a nesnížíme marži, naopak, zdražíme veškeré naše zboží o deset procent.“

Našim kupujícím nezbývá než se přesunout k velesamoobsluze o dvě stě metrů dál. Jenže asi svítí nějaká špatná hvězda – na ní svítí cedule: „Zákazníku, metoda jednotkových nákupů se přežila. Můžeš si vybrat z těchto tarifů: 1) Tarif best plus normal: šest rohlíků, hodinky Prim, ždímačka se sníženou cenou minus deset procent, sýr eidam 40 gramů, DVD Harry Potter a podvlékačky velikosti L.“ Takovýchto tarifů bude vypsáno ne méně než 1068 a ubohý koupěchtivec by strávil tři čtvrtě života, aby jim porozuměl. A stejně by ho oholili.

Zlý sen však skončí u čtvrtého velekrámu. Tam vejdete, na každém druhém regále křičí velkými písmeny sleva, vyberete si, co chcete, kdy chcete a jak chcete. Samozřejmě vedoucím těch předchozích tří samoobsluh po dvou dnech, kdy k nim nepáchne ani noha, dojde (i když jsou to ňoumové, kteří byli na nějakém školení o moderním marketingu), že neměli zrovna dobrý nápad. Pokorně se vrátí k normálu.

Jenže, co když nemůžete jít o dům dál? Co když vám z vodárny dojde dopis o tom, že prodali málo vody, že jste šetřil a za to budete potrestán? Co když vaše milá elektrárenská společnost vydělává desítky miliard a vám zdražuje elektřinu s jakousi výmluvou, že v Číně poptávka roste? Co když se tak chová i vaše plynárenská společnost? A co když vám všechny místo aspoň trochu rozumné jednotkové ceny nabízejí čínsky psané tarify – vida, čínská poptávka! – ve kterých by se však nevyznalo ani stádo učených mandarínů? Máte jen dvě možnosti: nepít, nemýt se, nesvítit, netopit, nebo na tyto ponižující a nerovné podmínky přistoupit.

Monopol je totiž pěkný zmetek. Ví se to už skoro osmdesát let od doby, kdy rozežrané monopoly málem poslaly do kytek Ameriku a jimi vyvolaná krize nepřímo přispěla k hrůzám druhé války. Přesto náš stát různé monopůlky rád trpí. Nejde jen o vodu a energetiku, například Dopravní podniky některých měst se k zákazníkům chovají stejně pohrdavě jako superplynárny a superelektrárny. Nacházejí se miliony námitek, proč nepustit konkurenci do hry. Tu je ten nebo onen podnik národním šampionem. A kdo by snižoval jeho cenu před privatizací? Tu je konkurence v sítích příliš složitá. Tu jsou podepsány pochybné smlouvy na třicet i více let a musí se podle nich zaplatit čističky, a zejména pak mercedesy všech zaměstnanců vodáren.

A stát nebo město jsou rády, že mají jednak starost z krku, jednak dostávají na daních legálně slušné peníze. Zákazník skřípající zuby nad nespravedlivým zdražením a nechutnými tarify si však myslí, že jsou v tom i nelegální peníze.

Šéfové monopolů naopak soudí, že ten, kdo protestuje, je neznalý kverulující blb. Plácají se po ramenou jako nejlepší obchodníci a berou podle toho platy a obročí. Jsou si jisti, že to jinak být nemůže a že žijí v nejlepším z možných světů.

Ano, jistě. Do chvíle, než přijde konkurence a s ní zákon a spravedlnost i pro monopoly.

(MFDNES)