Leden 2008

Mohou za to Holanďani

Karel A. Pokorný

V minulých dnech jsem četl v Lidovkách o tom, jak sdružení českých vlastenců, s vyloženě českým názvem Creative Copywriters Club vyhlásilo boj proti Santa Clausovi, protože nezapadá do české kultury. Vadí jim, že je Santa Claus používán na reklamách a jako protiútok vytvořili plakát, který zobrazuje, kam prý to povede.

Nezapadá to do české národní kultury. Nemusí to nikam zapadat, je to prostě celosvětový fenomén. Ve Finsku bydlí ten dobrý muž někde u Rovaniemi a jmenuje se Joulupukki, anglicky to už víme, německy je to Weihnachtsmann, italsky Babbo Natale, španělsky Papá Noel, francouzsky potom Père Noël. Santa Claus bydlí, jak každé americké dítě ví, na severním pólu. A víte, kde bydlí švýcarský Mikuláš? V Německu, ve Schwarzwaldu. Je to proměnlivé dědictví po předcích, kupodivu stejně jako Děd Moroz, čili děda Mráz se svojí Sněguročkou. V zemích skandinávských to byl kdysi Wintermann, měnil se jen v průběhu časů, podle různých náboženských i světských vlivů. Nemám nic proti tomu, jestliže se chce ta skupina českých vlastenců vrátit ke sv. Mikulášovi a k Ježíškovi, a pokud k tomu mají důvody pramenící z křesťanství, mohu to jen uvítat. Ale moc bych se divil, kdyby tomu tak bylo.

Santa Claus je v tom ale vlastně docela nevině. Jeho „narození“ je možno datovat někdy do let 1773-1774. Tehdy se poprvé psalo v newyorských novinách o tom, že se sešly rodiny nizozemských přistěhovalců, většinou protestantů, či příslušníků církví různě reformovaných, aby si společně připomněly tradiční holandský svátek, vlastně úmrtní den Sinterklaase, Sint Nicolaase. Což není nikdo jiný než náš starý dobrý svatý Mikuláš.

Nizozemský rituál s nadílkou malých dárků pro děti do botiček, dříve do dřeváčků, jak tomu byli vystěhovalci zvyklí z Evropy, kde se již od roku 1557 obdarovávaly hodné děti, se zalíbil i ostatním obyvatelům Nového Amsterodamu, nyní New Yorku. Rozhodli se Santa Clause, Mikuláše, či jak se tedy jmenuje, oslavovat také. Stal se také patronem New Amsterdamu, všestranně se to hodilo. Doposud ale neměl Santa Claus přesnou podobu. Divný mužíček, udělaný jakoby ze šišek, je viktoriánský Santa a byl otištěn v časopise pro dámy, Harper’s Bazaar v roce 1867. Protože tehdejší, stejně jako současný New York byl tavící kotel, melting pot různých národností a tím i náboženství, bylo nutno dát mu nějakou neutrální tvář, aby se nikdo necítil dotčený. Nizozemští emigranti, jak už jsem řekl, většinou protestanti, ho tedy předělali z biskupa na vlídného obtloustlého staršího pána a v průvodech nosili tuto jeho figuru. Mezitímco v Evropě byl a je sv. Mikuláš oděný jako biskup. Byl doprovázen buď čertem a andělem jako v Čechách, v Rakousku, nebo v jižním Německu ho doprovází knecht (Ruprecht, Krampus, Schmutzli) a někdy také anděl, v Nizozemí připlouvá Sinterklaas na lodi přímo ze Španělska, oblečen také jako biskup, doprovázen vždy několika zlobivými pomocníky Zwarte Piety, kteří jsou tmavé pleti. Původně to byli praví španělští Maurové. Nedostatek Maurů přinutil Nizozemce se za Maury maskovat. V posledních letech navzdory protestům ochránců lidských práv a houževnatým bojovníkům proti rasismu, kteří volají po zákazu těchto černých služebníků. Také v Anglii se už odedávna slavil Santa Nicolas.

Je zajímavé, že mezitím, co v Evropě byl Mikuláš křesťanský svátek, šlo o biskupa z Myry v Malé Asii, též sv. Mikuláše z Bari, podle města, kde dobrodružnými cestami skončily jeho ostatky, proslaveného dobrými skutky a tím, že pomáhal chudým lidem, v Novém světě se tato tradice čím dál tím víc omezovala jenom na výměnu dárků, bez náboženského pozadí.

Ale zpět k historii Santa Clause. Mezitím, co ten původní holandský Sinterclaas jezdil na bílém koni, na kterém jezdí dodnes, vymysleli Američané svoji alternativu dopravního prostředku, a tak se vydává Santa Claus na své cesty na saních, tažených osmi soby. Hlavním jeho pomocníkem je sob s červeným nosem, jménem Rudolf. To částečně převzali i Finové. Ale stále ještě nebyla ustálena definitivní podoba tohoto štědrého muže. Až někdy kolem Vánoc v roce 1930 se objevil první obrázek, jak prý asi ten Santa Claus opravdu vypadal. K vytvoření této figurky byla prý použita tvář penzisty, bývalého zaměstnance firmy Coca Cola. Postupně se podoba staříka zdokonalovala, až dostal současnou podobu, tak jak ji vídáme na všemožných reklamách.

Je pochopitelné, že se všeho chytli chytří obchodníci na celém světě, všude, kde existuje nabídka a poptávka, a využili a využívají předvánočního času k tomu, aby udělali co nejlepší obchody. Ruku na srdce: kdybyste měli nějaký obchod, třeba s hračkami, také byste se radovali nad množstvím prodaného zboží, ne? Za zmínku stojí jedna skutečnost - zatímco se v Čechách a Německu slavíval Mikuláš jako předzvěst Vánoc a děti jsou obdarovávány jen menšími dárky, ořechy, sušenými švestkami, je tento svátek v Nizozemí velkým svátkem, kdy přichází Sinterklaas s černými Petry, děti musejí přednášet básničky a pak jsou odměněny, jak je to v dnešní době zvykem, přehnanou spoustou věcí. Vánoce se slaví s dárky až v posledních letech. Stromeček má ale skoro každý, hodně dlouho před Štědrým večerem a až do Zjevení Páně, čili Tří králů, což je, jak všichni víme, 6. ledna.

Ještě jedna malá zajímavost o vzniku vánočních pohlednic. Za to zase mohou pro změnu Angličané.

Bylo to v prosinci roku 1843, kdy sir Henry Cole neměl moc velkou náladu psát svým přátelům každému zvlášť vánoční a novoroční přání. Požádal proto svého přítele, ilustrátora, o zhotovení vánočních pohlednic s textem Merry Christmas and a Happy New Year to you. John Callcott Horsley, jak se jeho přítel jmenoval, se tohoto úkolu rád ujal a sir Henry Cole, který vlastnil litografický ateliér a tiskárnu, nechal zhotovil podle Horsleyho návrhu tisíc pohlednic, které nechal ještě ručně kolorovat. Prodával je za tehdy horentní cenu, 1 šilink za kus.

Na aukci v prosinci 2005 byla jedna tato pohlednice vydražena za 9000 liber. Takže za zvyk, posílat vánoční pohlednice, mohou Angličané. Sir Henry vůbec netušil, co způsobí, jaký bude mít jeho nápad úspěch, a že na tom i s ilustrátorem dokonce oba pěkně zbohatnou, po nich spousty jiných lidí.

Tak se stále zbytečně nerozčilujte nad tím, že vás někdo něčím ovlivňuje. Odkudkoliv a čímkoliv. Co proti tomu dělat? Záleží to jen na vás samotných. Jste-li pevného charakteru a hlavně, máte-li z dětství hezké vzpomínky na Mikuláše a na Vánoce, budete je vždycky slavit pěkně po svém a snad i vaše děti a vnuci.

I když některé věci časem nenávratně zmizí. Také rád nostalgicky vzpomínám na to, jak jsme s manželkou každoročně chodívali ztichlou noční Prahou na půlnoční mši, pěkně pěšky, z Vinohrad až do chrámu sv. Jakuba na Starém Městě. Tramvaje nejezdily, bylo krásné ticho a někdy dokonce i sníh napadl.

Bylo by jistě dobré zbavit ty krásné svátky všech komerčních nánosů, ale to není vůbec snadné. Je to na jen nás a v nás. Není potřeba pořádat nějaké akce.

Proto: Přeji hezký mikulášský večer a o Vánocích pokoj lidem dobré vůle.