Leden 2008

Byl obětí atentátu, nebo nehody?

Dagmar Šandarová

V noci 4. července 1943 se v britské kolonii Gibraltar krátce po startu zřítil do moře letoun, v němž spolu s dalšími šestnácti lidmi cestoval premiér polské exilové vlády Wladysław Sikorski. Havárii přežil jen jediný člověk - český pilot Eduard Prchal.

Generál Wladysław Sikorski se v Gibraltaru zastavil při návratu z inspekční cesty po Blízkém východě. Na nejjižnějším cípu Pyrenejského poloostrova přespal a druhý den vyznamenal polskými řády gibraltarského guvernéra Noela Mason-McFarlana i britské důstojníky, zaslal prezidentovi Franklinovi D. Rooseveltovi blahopřejný telegram ke státnímu svátku USA a vyslechl vystoupení skotských dudáků. Po večeři, kolem půl jedenácté večer, se vydal na letiště.

Záhadná úmrtí

Do čtyřmotorového Liberatoru AL523 nastoupilo sedmnáct lidí; kromě pilota pět dalších členů posádky a jedenáct cestujících. Stroj - původně bombardér - byl tehdy kvůli nedostatku dopravních letounů nouzově upraven pro přepravu politických i vojenských špiček. Byla v něm dřevěná podlaha, zpravidla dvanáct míst pro cestující a zaslepené pumovnice. Namísto bomb se do nich ukládaly balíky s poštou. Přestavěný liberator nebyl nic neobvyklého. Za druhé světové války ho například využíval i britský premiér Winston Churchill nebo francouzský generál Charles de Gaulle.

Prchal provedl obvyklou zkoušku motorů a povolení ke startu dostal ve 23.05. Počasí bylo příznivé. „Burácející liberator, ohraničený polohovými světly, už dosáhl výšky 50 metrů. Právě zatáhl podvozek a klapky byly vytaženy do poloviny. Motory běžely bezvadně... Prchal mírně zatlačil řízení od sebe, aby nabral větší rychlost. Když rychloměr ukazoval hodnotu 165 mil/h, řízení zase mírně potáhl, aby pokračoval ve stoupání. V tom však začala ona potíž - letoun totiž přestal stoupat. Pilot zachoval ledový klid a opět potáhl výškové řízení k sobě. Bezvýsledně. Stroj nereagoval. Výškové řízení bylo někde zablokováno,“ popisuje nehodu vojenský historik Jiří Rajlich ve své knize Na nebi hrdého Albionu.

Ve 23.07 se letoun při rychlosti 260 kilometrů za hodinu zřítil do moře a potopil se 700 metrů od pobřeží. Těla pěti pasažérů nebyla nikdy nalezena. Mezi těmi, koho se nepodařilo najít, byla i Sikorského dcera, šifrantka Žofie Lesniowska. Jediný, kdo přežil, byl český pilot Eduard Prchal. Náraz stroje po dopadu na hladinu ho přes sklo kabiny vymrštil do moře. Navíc měl na sobě záchrannou vestu a našli ho včas. Kromě těžkého nervového šoku utrpěl zranění obličeje a zlomeninu pravé nohy. Tři dny byl v bezvědomí, v nemocnici strávil dva měsíce. Na mnoho si nepamatoval.

Proč tolik spekulací

Vyšetřovací komise, kterých bylo postupně několik, dospěly k jednoznačnému závěru. Příčinou pádu bylo selhání výškového řízení. Přestože letoun byl z moře vyzvednut a všechny jeho části detailně prozkoumány, nepodařilo se zjistit, co zablokovalo výšková kormidla. A právě to i po více než šedesáti letech nahrává různým spekulacím o vraždě.

„Havárie liberatorů byly za druhé světové války poměrně časté. Protože však v Gibraltaru zahynul tak vysoký činitel, neustále se spekuluje o sabotáži,“ říká Rajlich. Sikorski vždy patřil k těm, kteří hájili polské zájmy a bojovali za nezávislost, a proto zejména Poláci odmítají připustit, že by mohlo jít o nehodu, a nepřestávají hledat vraha.

Nakonec, zájem na generálově likvidaci mohlo mít mnoho stran. Němci, Sověti, Britové i opoziční Poláci. S Němci bylo Polsko ve válce, přesto se jim ve spekulacích přičítá vina nejméně. Neměli žádný důvod usilovat o změnu polské exilové vlády. Podle polských médií však nelze vyloučit, že by se na atentátu teoreticky mohli podílet spolu s Brity a Rusy. Sovětům vadila ostrá kampaň, kterou Sikorského vláda rozpoutala po objevení tisíců hrobů polských důstojníků v Katyni. V roce 1941 polská exilová vláda podepsala po náročných rozhovorech smlouvu o spolupráci se Sovětským svazem. Avšak právě po hrůzném nálezu na jaře 1943 Sikorski požádal Mezinárodní červený kříž o vyšetření vražd polských důstojníků, z nichž Moskva lživě obviňovala Němce. Tím byly veškeré polské diplomatické styky s Moskvou přerušeny.

Komplikace vztahů se Sověty mohla vadit Britům, kteří měli v SSSR významného spojence proti Hitlerovi. I proto také jedna ze spikleneckých teorií praví, že Sikorski zahynul už na území britské ambasády. Měl být udušen příslušníky sovětských tajných služeb.

Poslední mrtvý z Katyně

Nařčení, že se na odstranění Sikorského podílel Churchill, se objevilo i v divadelní hře Die Soldaten (Vojáci) z roku 1967. Podle ní Prchal utloukl Sikorského a pak s mrtvým tělem zinscenoval leteckou katastrofu. Dramatik Rolf Hochhuth si tehdy myslel, že Prchal je už po smrti. Nebylo tomu tak a bývalý pilot nakonec vysoudil vysoké odškodnění. „Po jeho dramatickém útěku z komunistického Československa a nových začátcích ve Spojených státech mu tato částka zajistila klidné stáří,“ dodává Rajlich.

Před lety byl v listu Sudetendeutsche Zeitung otištěn přepis telefonického rozhovoru mezi Churchillem a Rooseveltem. Americký prezident v něm svému britskému spojenci vyčítá, že Sikorského nehoda, zinscenovaná Churchillem, by jej před nastávající prezidentskou nominací mohla připravit o významnou část hlasů Američanů polského původu. „Pro mne je to záhada, jelikož originál tohoto údajného záznamu se dosud nikdy nenašel. Navíc, pokud je mi známo, to byl jediný publikovaný záznam z transatlantického rozhovoru mezi těmito státníky. Nelze vyloučit, že jde o falzifikát,“ říká Rajlich.

„Poslední mrtvý z Katyně“ - tak Sikorského označila nacistická propaganda. A nejen Němci se domnívali, že za generálovou smrtí stojí hlavně Rusové. Například se objevily spekulace, že šifrantka a Sikorského dcera, jejíž tělo nebylo po pádu stroje nalezeno, byla v roce 1945 spatřena v sovětském gulagu. Mnozí také poukazovali na přítomnost sovětské delegace v čele s velvyslancem Ivanem Majským týž den na Gibraltaru. Polský politolog Tadeusz A. Kisielewski v knize Zamach (Atentát) tvrdí, že na gibraltarském letišti nepanoval zrovna pořádek. Sovětští atentátníci prý mohli v klidu do letadla proniknout a nastražit bombu. Stroj pak prý opustili těsně před startem. Tím také vysvětluje, proč byl na startovací dráze po vzletu stroje nalezen balík s poštou. O tomto balíku se ve svých spekulacích zmiňují i jiní polští autoři, ale oficiální zprávy o poště, která by vypadla z letounu, nehovoří.

Pouhé výpočty?

Polský deník Gazeta Wyborcza se v roce 2002 pozastavoval nad tím, že Prchal měl po pádu letounu na sobě záchrannou vestu, i když si ji prý obvykle neoblékal. Také Ryszard Jaxa-Malachowski, letecký odborník z Varšavy, odmítá připustit, že by šlo o nehodu. „V 90. letech byla na varšavské polytechnice vykonána řada počítačových simulací, jejichž cílem byla snaha popsat chování letounu po startu. V případě, že by došlo k zablokování kormidel v neutrální poloze, stroj by musel pokračovat ve stoupavém letu. Ten by sice probíhal pod menším úhlem než v první fázi, ale až do chvíle snížení výkonu motorů by neměl důvod padat... Obecně vykázal letoun dvojí typ reakce - buď pokračoval ve stoupavém letu, či začal rychle ztrácet výšku a narazil na vodní hladinu pod ostrým úhlem. Tím by došlo ke zničení konstrukce letounu. Na základě zmíněných výpočtů se došlo k závěru, že letoun byl úmyslně naveden na sestupnou dráhu letu,“ vysvětluje Jaxa-Malachowski. Připouští však, že šlo pouze o výpočty, jež nejsou potvrzené skutečným experimentem. „Prchal zcela jistě hrál nějakou roli, ale jakou, to se dozvíme, až po otevření archivů tajných služeb v Moskvě a v Londýně,“ soudí Jaxa-Malachowski. Nicméně Rusové nikdy neslíbili, že své archivy zcela odtajní, a archivy britské rozvědky měly být otevřeny po 50 letech od události. Británie se však před lety rozhodla, že prodlouží dobu jejich utajení. Bývalý letec RAF Zbyšek Nečas mu oponuje: „Z profesionálního pohledu je naprosto nemyslitelné narafičit katastrofu letadla a zajistit, aby všichni zahynuli, a jen pilot vyvázl živý… K události došlo po startu z vysokých skal na Gibraltaru a ve velmi kritické chvíli již z pohledu váhové stability, menší rychlosti, nižšího vztlaku atd. Stačilo tedy cokoli, například lanko u klapek, poškodit, aby se stroj stal neovladatelným.“

Skutečnost, že letoun řídil zrovna český pilot, byla náhoda. Poláci neměli vlastní peruť VIP, a tudíž využívali britskou. „Piloti na britských letadlech se střídali. Prchal navíc s generálem Sikorským neletěl poprvé,“ vysvětluje Jiří Rajlich. Jeho slova potvrzuje i fakt, že Sikorski si Prchala vybral. „Prchal rozhodně neměl žádný důvod páchat sebevraždu. Pokud nad Gibraltarem k něčemu záměrnému došlo, byl Prchal obětí, a nikoli aktérem.“

Jaká je pravda o smrti generála Sikorského, by se svět mohl dozvědět až v roce 2050, kdy budou veřejnosti odtajněny archivy britských tajných služeb. Jisté to není. Pokud půjde o informaci, která by mohla poškodit britské zájmy, zůstane v trezoru.

Život v datech

Wladysław Sikorski se narodil 20. května 1881 ve vesnici Tuszow Narodowy na jihovýchodě Polska 1902 - po maturitě pokračoval ve studiu na polytechnice ve Lvově 1914 - byl povolán do rakousko-uherské armády 1919 až 1920 - bojoval v polsko-ruské válce 1921 až 1922 - náčelník generálního štábu polské armády 1922 - na rok se stal premiérem 1924 až 1925 - ujal se křesla ministra obrany 1925 - stal se velitelem armádního sboru ve Lvově 1928 - byl ze svého místa propuštěn i přesto, že za vojenského puče J. Piłsudského v roce 1926 zůstal neutrální; publikoval vojenské studie a vystupoval proti Piłsudského vládě 1939 - po porážce Polska uprchl do Francie 1939 až 1940 - předseda polské exilové vlády v Paříži 1940 až 1943 - premiér exilové vlády v Londýně a ministr obrany 4. července 1943 - zahynul při pádu letounu v Gibraltaru; byl pochován v anglickém Newarku 17. září 1993 - jeho ostatky byly převezeny do krypty krakovského hradu Wawel

(MFDNES)