Leden 2008

Kožka pro Klause

Mykola Shatylov

Proč dostal ocenění za „velký příspěvek k šíření a výuce ruského jazyka, uchovávání kulturního dědictví a sbližování a vzájemnému obohacování kultur národů a národností“ zrovna současný český prezident?

Prezident Ruské federace Vladimir Putin vyznamenal prezidenta České republiky Václava Klause Puškinovou medailí. Medailí právě toho Puškina, jenž kdysi napsal: „Rus velkou naplní slech o mně věčně živý, / v ní každý jazyk znej pak jména mého zvuk: / i Kalmyk, stepi syn, i Tunguz dosud divý, / i Fin, i Slávů hrdý vnuk…“ Klasický poeta i šovinista neméně klasický. Když Tunguz, tak jasně že divoký. Jak jinak!

Ve svých šovinistických vizích se Puškin skoro nemýlil. „Slávů hrdí vnuci“ - Ukrajinci a Bělorusové – ho čtou rusky. Nikoliv ve své mateřštině. Kalmyci taktéž. Finové – zde se vloudila chybička - ruského klasika rusky nečetli a nečtou, poruštění je nezasáhlo. Měli štěstí. Tunguzům (sibiřským Evenkům) se nevyhlo. Nemajíce možnost vzdorovat ruské kolonizaci, Evenkové málem všichni vyhynuli. A stejně se nenaučili v jazyku „velkém a mohutném“ (vyjádření to jiného ruského klasika, Turgeněva): „sluch obo mně projdjot po vsěj Rusi vělikoj.“

Zkrátka, když přišlo Borisi Jelcinovi na mysl razit medaile za „velký příspěvek k šíření a výuce ruského jazyka, uchovávání kulturního dědictví a sbližování a vzájemnému obohacování kultur národů a národností“, Puškin se právě hodil. Jelcin se potěšit z šovinistické ctižádosti příliš nestihl. Zato jeho nástupce, Vladimir Putin, obšťastňuje poetickými medailemi snad každého. Dočkal se i Václav Klaus. Zač? Těžko říci.

Schválně, podívejme se na jiné vyznamenané, za co oni obdrželi vyznamenání? Možná tak pochopíme, čím se český prezident mocnějšímu kolegovi vlichotil.

Prezident Guyany Jagdeo Bharrat, o němž říkají, že je nejmladší hlava státu na světě. A možná i jediný, jenž vystudoval moskevskou Univerzitu Patrika Lumumby, proslulou to vysokou školu. Proslula tím, že v ní školili vedoucí kádry pro takzvaná osvobozenecká hnutí v zemích třetího světa. Alma mater paličatého vraha Iljiče Ramiréze Sanchéze alias Carlose alias Šakala. Rusky umí Bharrat méně než obyvatelé arbatských uliček, ale přeci jen ne špatně.

Mongolský prezident Nambaryn Enchbájar. Říkají, že je také spisovatel. Autor jakých přesně děl, to neví podle mne ani Petra Hůlová. Ale Enchbájar má diplom Moskevského literárního institutu a to je garance toho, že může zpaměti i rusky přednášet: „sluch obo mně projdjot po vsěj Rusi vělikoj.“

Bývalý generální tajemník ÚV KS Číny Ťiang Ce-min taky studoval v Sovětském svazu. Nejen studoval, ale i pracoval v Moskevském automobilovém závodě. Řečí gospodina Putina štěbetá výborně. Nejen štěbetá, ale i zpívá. Mezi jeho oblíbenými písněmi jsou „Dalěko, dalěko, gdě kočujut tum?ny“, „Spojomtě, druzja“ ? „Podmoskovnyje večera“.

Není co dodat, v této sebrance se objevil už jen Václav Klaus. Ovšem opět – zač? Spolužákem Šakala nikdy nebyl. Sovětským diplomem se pochlubit nemůže. „Podmoskovnyje večera“ nezazpívá ani pod pohrůžkou nezvolení na druhý prezidentské období. A Puškinovu medaili si přesto vysloužil. Co za tím může být?

Během své druhé návštěvy Ruska v roce 2003 se Klaus stal miláčkem prokremelského tisku. Hlavně proto, že, jak usoudili moskevští analytikové, „zakryl sporné stránky“ našich společných dějin. Zakryl, zdůrazňují, na rozdíl od Václava Havla. A krom toho: „Projevil se nejen jako samostatný lídr země, ale v určité míře i jako neoficiální lídr celé skupiny zemí východní Evropy“, „kvůli své pozici k Iráku přivolal na sebe nespokojenost Washingtonu“, „nemalý rozruch vyvolalo v kuloárech evropských vlád i jeho prohlášení ohledně evropské ústavy,“ píše doslova Rossijskaja gazěta z 3. listopadu 2003.

Během třetí moskevské návštěvy v roce 2007 Klause ani Rossijskaja gazěta, ani jakákoliv jiná do nebes nezvedala. Nesplnil naděje. Nesouhlasil s Putinem. Nenechal se přemluvit, že americký radar v České republice bude fungovat proti Rusku. Měl snad ruský prezident nařídit Rossijskoj gazětě, ať hanobí zákeřného Čecha? Nesamostatný lídr, přivolal na sebe nespokojenost Moskvy, antievropan… Ne, Putin se zachoval mazaněji. Po vzoru zlatohordských chánů.

Když Velký chán Zlaté hordy chtěl urazit nějakého menšího chána, leč diplomatický bonton mu to nedovoloval učinit přímo, tak prostě toho menšího obdarovával. Přesně tak, jak své vazaly a současně s nimi. Řekněme, párem sobolových kožek. Když nepřijmeš velkochánský dárek, můžeš narazit na velkou nepříjemnost. A když přijmeš, stoupneš si na stejnou úroveň s vazaly. Dilema! Puškinova medaile – to je ten pár sobolích kožek. A Puškin je v tom nevinně. On je opravdu geniální básník. Boris Cvek kdysi napsal: „Bohužel v době komunistického režimu byly jeho památka a jeho dílo nestoudně zneužity ke lživé propagaci SSSR.“ Bohužel všechno uvedené nestoudně zneužívá i kágébácky-putinský režim ke lživé propagaci Ruska alias SSSR.