Leden 2008

Palermo? Ne! Praha...

Martin Stropnický

Auta se sunou městským centrem po centimetrech. Zničehonic zakvílejí pneumatiky. Z kolony se vyřítí temná limuzína, které došla trpělivost. Šest tisíc otáček a prudký pohyb volantem. Šílený řidič se dostává na chodník, aby se přece sakra dostal včas tam, kam potřebuje. Od kapoty odlétají jako pingpongové míčky dvě ženská těla. Třetí zůstává pod koly.

O několik dnů později, o pár bloků dál. Před prodejnou přibrzdí bílý bentley. Panský kočí si jde koupit věčně čerstvou obloženou housku v celofánu. V tom práskne výstřel. Šofér se potácí směrem k vozu. Ze stínu se vyloupne střelec a z blízka do něj vyprázdní zásobník. Odhodí zbraň a mizí na hlavní.

Dvě krátké zprávy z tisku. Otočíte stránkou a už o tom nevíte. Nebo ano? Život jde přece dál. Tedy život těch, kteří měli štěstí a náhodou šli jinudy. A kdeže se to stalo? V Palermu? Ne. V Bronxu? Ó nikoliv, vážení! V Praze… Tak až vyrazíte příště na rodinnou procházku, zvolte pečlivě cíl. Třeba Marseille. Nebo Neapol. Ve srovnání s Prahou je tam pobyt bezpečný jako sex po osmdesátce.

Že to vidím příliš černě? Možná. Přesto si ale dejte pozor alespoň v neděli! Mladí hoši s čerstvými řidičáky i bez se v prastarých dovezených křápech s doklady i bez honí Prahou. Jeden takový mě nedávno předjel devadesátkou. Zdržoval jsem. Stál jsem na červené…

(MFDNES)