Únor 2008

Je Milada Horákova falešnou modlou?

Ross Hedvíček

Jako obvykle zamířím do oblasti, o níž se žádné české noviny neodváží napsat. Už delší dobu s úžasem sledují pokusy o beatifikaci Milady Horákové, české političky (1901-1950) popravené komunistickým režimem 27. června 1950. Tyto snahy podporuje i KSČM (jestli vám tady nezablikalo varovné světýlko, tak si nechte zkontrolovat dráty) a mladí čeští marxisté z Wikipedie.

Není sporu, že Milada Horákova byla popravena komunisty v inscenovaném procesu, tedy při absenci jakékoliv spravedlnosti. Ta ostatně chybí v té potroublé zemí dodnes. Nutno si ovšem povšimnout, že komunisté popravovali nejen své nepřátele (byla Milada Horákova nepřítel komunistů, když její vlastní manžel byl komunista?), ale i své vlastní, jako Rudolf Slánský, komunistická svině a zločinec, který byl taky jako Horáková rehabilitován a je na nejlepší cestě být prohlášen - in memoriam - za českého svatého. Za co byla tedy Milada Horáková popravena? Nepřítel komunistů asi zrovna nebyla, i když v ÚV KSČ jako Slánský neseděla. Za co, soudruzi, za co? Sedněte si, vezměte si aspirin a, čtěte dál.

Mladá Milada Horáková nebyla žádná demokratka, ale potrhlá anarchistka, asi jako ti magoři, co protestují proti IMF nebo Bushove návštěvě v Praze. Jen o devadesát let dřív. Po pádu Rakouska-Uherska v listopadu 1918 zorganizoval žižkovský anarchista/komunista a kamarád Jaroslava Haška Franta Sauer stržení Mariánského sloupu na pražském Staroměstském náměstí. Údajně, že prý je to symbol Rakouska-Uherska. Sloup tam stál někdy od roku 1648 na památku bitvy v roce 1620 a nikomu nevadil, dokud si bolševická luza nepotřebovala na něčem vybít zlost. Tehdy, 3. listopadu 1918, hasiči přistavili ke sloupu žebřík, po něm vylezla sotva osmnáctiletá Milada a uvázala soše Panny Marie na vrcholu sloupu kolem krku oprátku. Český vlastenecký dav potáhl za provaz a sloup se zřítil. A hlava Panny Marie se skoulela k nohám mladého básníka (komunisty) Jaroslava Seiferta (popsal to sám později). Pak se vydali na Karlův most shazovat sochy do Vltavy, čemuž zabránilo vojsko.

Horákova sama později vysvětlovala, že to od ní byla chyba a tak podobně - asi jako když Hillary Clinton lže, jak se jí hodí. Ovšem, přiznala, že to tak bylo. A ještě jeden citát: „Horákova sama byla odporná nacionalistka, kterou šlechtí jen to, že ji komunisté popravili." Výrok Milady Horákové: „Zatočili jsme se šlechtou a zatočíme i s církvemi", taky dává tušit, že všechno nebylo úplně košer.

Po návratu z koncentračního tábora se Milada Horáková stala poslankyni parlamentu - kde souhlasila s Benešovými dekrety, retribučními dekrety, vyvlastňováním a znárodňováním po roce 1945 a se zákazem agrární strany. Přisluhovala tedy (přímo či nepřímo) bolševikům. Jak už bylo řečeno, její manžel byl člen KSČ. Svou politickou nevyzrálost dokázala Horákova tím, že po komunistickém puči v únoru 1948 z funkce poslankyně odstoupila - nebyla vykopnutá, sama odstoupila.

A teď přijde trochu odbočka. O tom, že bývalý prezident ČSR, „dobrotivý“ Antonín Zápotocký byl v koncentráku kápo a popravoval vězně a po válce byl Holandskem hledán coby válečný zločinec, víte, ne? Nevíte? Vy snad čtete jen české noviny!

Bis Ende 1948 hatten in nahezu allen osteuropäischen Ländern die Kommunisten die Macht erobert, meistens dadurch, daß sie die bis dahin mit ihnen verbündeten Parteien mehr oder weniger gewaltsam aus der Regierung ausbooteten. So kam in der Tschechoslowakei im März 1948 der nicht-kommunistische Außenminister Masaryk durch einen mysteriösen Fenstersturz ums Leben. Mit dem kommunistischen Ministerpräsidenten Zápotocký hatte die ČSR einen ausgewiesenen Fachmann für politische Verfolgung. Zápotocký wurde von der holländischen Regierung als Kriegsverbrecher gesucht. Als KZ-Kapo soll er in den Niederlanden Gefangene mißhandelt haben. Während seiner Regierungszeit gab es allein in der Slowakei mindestens fünf Haftlager, die der "Spiegel" ganz ungeniert als KZ's bezeichnete. Das Ausmaß der politischen Verfolgung ließ sich in der ČSR ziemlich präzise benennen, denn durch eine Indiskretion des Innenministeriums wurden 1949 Zahlen bekannt: Danach wurden seit 1945 mehr als 3.200 katholische Priester und Ordensleute sowie 5.100 Studenten verhaftet. Die Gesamtzahl der politischen Häftlinge wurde auf 50.000 geschätzt.

Jo, vy nerozumíte ani německy, ani anglicky? Šmankote! Tak to vám nezbývá nic jiného, než věřit českým novinám! (nebo číst můj blog!)

Český rozhlas 1 - Radiožurnál vysílal 21. 09. 2003 v 17:10 tento rozhovor - zde je přepis:

Moderátor (Jana Klusáková): Vraťme se ještě jednou do minulosti. Po válce se vám, pane Čáslavský, dostal do rukou spis o pobytu Antonína Zápotockého v koncentračním táboře. Pro ty později narozené připomínám, že předválečný komunistický funkcionář, Antonín Zápotocký, se stal po Gottwaldově smrti v roce 1953 v Československu druhým, takzvaně dělnickým prezidentem. Předtím už byla zdůrazňovaná jeho lidovost a bodrost. Nedávno média připomněla, že ještě v předvečer ožebračující měnové reformy v roce 53 tento lidový prezident nabádal občany, aby neutráceli, že žádná měna nebude. Ale zpět k velmi zajímavému spisu, který jste měl po válce krátce v rukou. Vyprávějte prosím, jak k tomu došlo.

Host (Jaroslav Čáslavský): Přivezli K. H. Franka do Čech, já nevím, který generál ho provázel, ale to není podstatné. A ten přivezl sebou spis, jak se choval Zápotocký v koncentračních táborech.

Moderátor (Jana Klusáková): A jak vy jste k němu přišel?

Host (Jaroslav Čáslavský): Já jsem byl samozřejmě sokol přesvědčením a vzdělavatel, profesor Gog, mne jednou v noci volá a říká, já mám určité věci, které bych potřeboval ofotografovat. A já vím, že ty máš přístup do komory ve škole. Já říkám, mám. Tak jdi tam, já za tebou přijdu. A přinesl spis, který byl psán bohužel qventem to se muselo luštit a čas nebyl. Tak jsem prostě, bylo to asi 36 stránek nebo 40, tak jsem prostě dělal co nejrychleji, abych to mohl ofotografovat. Tak jsem to ofotografoval, pořídil jsem tři mikrofilmy, jeden mikrofilm a ten svazek, mi řekl přesně, kam mám odnést, že tam bude černá limuzína. Byly tam i fotografie, asi 17, to byl vůbec horor se na to dívat. A já si pamatuji naprosto přesně a mohl bych to zreprodukovat, na fotografie tři. Oni tam měli takové jako, mně to připadalo jako nádoba na svěcenou vodu, v kostele. A tam je vyfotografovaný Zápotocký, jak topí lidi v tomhle tom, jak bych řekl, v tom korýtku.

Moderátor (Jana Klusáková): Chcete říci, že topí vězně?

Host (Jaroslav Čáslavský): Vězně, ano.

Moderátor (Jana Klusáková): Antonín Zápotocký?

Host (Jaroslav Čáslavský): Další snímek, který si pamatuji, poněvadž to byl stejný horor jako tohle, tam bylo jako bidlo na prádlo, na čemž byly myslím tři nebo čtyři šibenice, tedy ty provazy. A tak ty stály na takový lavici, víte, jak to bývalo na pouti, to musím doplnit do pohybu, poněvadž tam byla jenom konečná fáze. Tam už ty tři nebo čtyři lidi už viseli. A je vidět, jak musel Zápotockej podkopnout tu lavičku pod těma lidmi, to je dost otřesné.

Moderátor (Jana Klusáková): A jak si to vysvětlujete nebo jak jste si to vysvětloval? Třeba ho přinutili.

Host (Jaroslav Čáslavský): Jako později, když jsem měl možnost zapátrat, tak informace o něm byly, že byl kápo v koncentráku.

Moderátor (Jana Klusáková): Takže vy jste o pravosti těch snímků vůbec nezapochyboval?

Host (Jaroslav Čáslavský): Ne, to nešlo. To prostě byly pravé snímky.

Moderátor (Jana Klusáková): A kde skončily?

Host (Jaroslav Čáslavský): No, tak já jsem ty mikrofilmy, teda jeden a ten spis odnes do toho auta, bylo to na takzvaném Škandál place, tam stála ta černá limuzína, okénko se srolovalo, tam seděla doktorka Horáková. Já jsem jí ten mikrofilm a ty spisy předal. A tím to pro mě končilo v této fázi.

Moderátor (Jana Klusáková): A o které době mluvíme, kdy to bylo?

Host (Jaroslav Čáslavský): To bylo v létě 48. A těch snímků tam bylo několik.

Moderátor (Jana Klusáková): Vy jste o tom tehdy s nikým nemluvil?

Host (Jaroslav Čáslavský): Já jsem mluvil s profesorem Vlkem, kterého hned brzy na to zavřeli. A stalo se mu neštěstí v dolech.

Moderátor (Jana Klusáková): Měl jste sám o sebe strach?

Host (Jaroslav Čáslavský): No, do jisté míry měl.

Takže tak, milé děti. Potřebujete ještě pomoci s tím si dát dvě a dvě dohromady? Vince Foster byl levák a jeho tělo bylo nalezeno v parku, po té co se očividně střelil do pravého spánku pravou rukou. Pistolí pořád ještě držel v té právě ruce a obě paže měl připaženy. Tak se asi stala Milada Horákova politickou svatou matkou Terezou. Ve skutečnosti toho moc v hlavě neměla a dělala pitomosti a přešlapy celý život - od studentského lezení na Mariánský sloup, přes manželství s komunistou, spoluvinu na poválečných a předúnorových svinstvech omlouvaných bestiálním vlastenectvím, odstoupení z funkce poslankyně (tím pomohla komunistům) až po amatérský pokus o vydírání jedné velké komunistické svině a válečného zločince Antonína Zápotockého. Ten ji stál život.

Takže milé děti, pokud máte zájem o to, být za padesát let prohlašován za svatého, vyštrachejte někde tu fotografii malého Václava Havla, jak sedí na kolenou Heydrichovi, nebo dokumenty o spolupráci mladého Václava Klause s KGB (čeští prezidenti vždy byli neuvěřitelné lidské svině). Vaše sláva za padesát let je zaručena. Bude to ale posmrtně - nevadí?