Únor 2008

Nemůžete nést břímě všech, které jste viděli umírat

Dana Křivánková

Ve středu (28. 11. 2007 - pozn. red. CS-magazínu) měla v pražském kině Aero premiéru první část čtyřdílného dokumentárního cyklu Zapomenuté transporty. Autor unikátního projektu Lukáš Přibyl strávil řadu let pátráním po těch, kteří přežili koncentrační tábory v Lotyšsku, Bělorusku, Estonsku a východním Polsku. Co se dělo za války v Osvětimi nebo Dachau, dnes ví takřka každý, ale jména jako Salaspils, Kaiserwald, Jagala, Ereda nebo Sawin nikomu nic neřeknou. Informace o transportech právě do těchto míst se rozhodl nashromáždit Lukáš Přibyl. Původně chtěl zjistit, kam byl za války odvlečen jeho děda a další příbuzní, postupně se jeho aktivita vyvinula v projekt nesmírných rozměrů a zásadního významu.

Vznikla čtveřice devadesátiminutových filmů, z nichž se každý zaměřuje na jednu geografickou oblast a zkoumá jinou „formu přežití“. Filmově je projekt pojat takřka asketicky, což se ukazuje jako ideální a velmi účinná cesta. Sledujeme „pouze“ výpovědi těch, kteří přežili, doplňují je autentické záběry míst a lidí, o nichž je řeč, a dobové fotografie. Žádné ilustrační obrázky, ale konkrétní tváře, konkrétní situace.

Ani způsob narace není zbytečně rafinovaný, odvíjí se chronologicky od nástupu do transportů po konec války. Filmovou dramatičnost vnáší do snímku střihačský cit Vladimíra Baráka, což je vlastně jediný vysloveně kreativní prvek. Bohatě to stačí, protože síla výpovědí a autenticita záběrů způsobí, že člověku běhá devadesát minut mráz po zádech. Není třeba žádných dotáček, žádného komentáře. I minimalistická hudba Petra Ostrouchova zůstává v pozadí a zbytečně netlačí na emoce.

První část cyklu nás zavádí do Lotyšska, do ghetta v Rize a tábora Salaspils. „Lotyši byli velmi schopní zabijáci, proto si je nacisti vybrali,“ začíná své vyprávění jeden z pamětníků. Postupně se z výpovědí skládá mozaika apokalyptického utrpení, jemuž byli lidé vystaveni. Fascinující jsou detaily, které si v paměti aktéři snímku vybavují. Mnozí z nich o svých prožitcích hovoří poprvé v životě právě při této příležitosti. Po více než šedesáti letech si vybavují jména, tváře, přesná data, počasí... Ale i koho kdy viděli zemřít hlady či mrazem. Koho viděli popravit kulkou, koho oběsit, koho ubít k smrti a kolikrát oni sami unikli naprostou náhodou smrti.

„Když žijete v krutých podmínkách, sami se stanete krutými, jinak zemřete,“ zazní ve filmu. Z jiných úst zase slyšíme: „Nemůžete nést břímě všech, které jste viděli zemřít.“ Syrovost informací se dostává do kontrapunktu s tvářemi, v nichž se zračí pohnutí.

Jeden z nejlepších dokumentů, jaké byly o holocaustu natočeny, vznikal v nezávislé produkci. První část se nyní objevila v kinech, čeká se, zda o cyklus projeví zájem televize a festivaly. Měly by si pospíšit, takový film je čest promítat.

Zapomenuté transporty ČR 2007 Scénář a režie: Lukáš Přibyl Střih: Vladimír Barák Hudba: Petr Ostrouchov Distribuce v ČR: T. H. A. Premiéra: 28. 11. 2007

(Lidové noviny, www.lidovky.cz)