Únor 2008

Pátá kolona?

Jaroslav Mílek

Dost mě překvapují protiamerické nálady a mnohdy doslova tažení proti USA, zavánějící pátou kolonou. Tento trend není jen v českém tisku, ale je jevem celoevropským. Není to nic nového, jak nasvědčuje zpráva z poněkud starších novin:

„Nemáme nic proti americkému lidu, pouze proti americké vládě, a jejímu arogantnímu, neopodstatněnému a nebezpečnému vměšování do záležitostí jiných národů... Svět nepotřebuje žádného světového četníka, svět si vytváří svůj vlastní řád... vedení Spojených států si namlouvá, že Amerika je průkopníkem světa, že je jeho mravním svědomím... že pouze Amerika smí dobývat, smí se v zahraniční politice rázně vyjadřovat... Přesvědčení, že je posláním Ameriky učinit svět zralým pro demokracii, vedlo tuto zemi čím dál tím hlouběji do víru intervencionismu, a způsobilo, že rozum amerických státníků byl zatemněn plány na ovládnutí světa... Prezidentova politika je v přímém kontrastu s tradiční politikou Spojených států, která považuje vměšování do vnitřních nebo vnějších záležitostí jiné země za nepřípustné. Potřeba prosadit se, namyšlenost, neschopnost a umíněnost, to jsou jejich dnešní trumfy."Dr. Josef Goebbels, Vőlkischer Beobachter, 21. ledna 1939

Pro ty mladší: Josef Goebels byl ministrem propagandy Hitlerovy vlády. Samozřejmě že i v USA není všechno v pořádku. Přidám se tedy také ke kritice jejich zahraniční politiky, kde si USA dovolují něco, co si nikdy žádné komunistické ani ty postkomunistické státy nedovolily a nikdy nedovolí. Posuďte sami následující statistiku:

Prvních 10 zemí, které v OSN volí nejvíce proti návrhům USA (1997) a pomoc USA těmto zemím v dolarech následující rok 1998:

Stát hlasy proti USA v % Obdrželi pomoc v dolarech

1/ Kuba 87 % 2,000.000

2/ Komoros 84 % 75.000

3/ Laos 82 % 3,500.000

4/ Cape Verde 81 % 5,110.000

5/ Indie 81 % 143,699.000

6/ Čad 79 % 1,270.000

7/ Angola 78 % 54,408:000

8/ Libanon 78 % 12,550.000

9/ Burma 74 % 5,000.000

10/ Čína 72 % 1,007.000

Jak vlastně volí země, které dostávají od USA nejvyšší pomoc? Statistika je z 53. zasedání OSN a pomoc těmto zemím následujícího roku 1998:

Stát proti USA v % Obdrželi pomoc v dolarech

1/ Izrael 6 % 3.000,000.000

2/ Egypt 68 % 2.116,000.000

3/ Ukrajina 47 % 229,147.000

4/ Jordánsko 72 % 192,814.000

5/ Indie 81 % 143,699.000

6/ Rusko 45 % 133,955:000

7/ Peru 60 % 116,191.000

8/ Etiopie 68 % 114,232.000

9/ Haiti 62 % 101,618.000

10/ Gruzie 41 % 92,946.000

Řekněte sami, není ta zahraniční politika pomoci jiným státům poněkud postavená na hlavu? Mně to připadá, jako když mi soused krade slepice a já mu za ně ještě platím. No jo, ale kde tedy je to tvrzení, které jsem tolikrát v Evropě a zejména v Česku slyšel, že americká pomoc se váže na politický zisk? I ten veliký spojenec Izrael, hlasoval proti návrhům USA šestkrát ze sta. O těch ostatních, o kterých tvrdím, že spojenci USA nejsou, se není ani potřeba zmiňovat.

Také jsem mnohokrát slyšel, že válku v Iráku vede USA kvůli ropě. Nelze samozřejmě s ignorancí argumentovat. Češi (a nejen oni) nějak nechápou, že se USA především jedná o stabilitu a tedy klid a mír v celé oblasti. Ona ta statistika zase něco napovídá. Tři největší dodavatelé ropy do USA jsou Kanada, Venezuela a Saúdská Arábie. Jak je ropa ze Středního východu rozdělena: zhruba 20 % putuje do USA, 20 % na Dálný východ a 60 % do Evropy. Kdo by tedy měl mít největší zájem na tom, aby na Středním východě byl klid a dodávky ropy zůstaly nepřerušeny?

Podle posledních propočtů geologů, má Kanada třikrát více ropy ve svých térových píscích v Albertě, než celá Saúdská Arábie. Když pominu nenačatá ložiska na Aljašce a nový nález ložiska poměrně blízko břehů Kalifornie, který představuje 50 % ropných zásob celých USA, dovedu si docela dobře představit, co by se stalo s hospodářstvím Venezuely, kdyby USA přestaly od skoro socialistické Venezuely ropu brát. A jestli se s pomocí USA se tak silně nacistické a militaristické Německo a Japonsko stalo vzorovými a prosperujícími demokraciemi, věřím, že i Irák to jednou k té demokracii dotáhne.

Ještě jedna věc mě silně zaráží - vybičovaná kampaň proti americkému radaru. Tato kampaň je důkazem toho, jak je ještě Česká republika ovládaná komunistickou propagandou. Jiné vysvětlení nenacházím. Pokud by bylo rozumné, tak ho přijmu, jenže hysterická propaganda se nikdy s rozumem neslučovala. Nebudu brát vůbec v úvahu lidi, kteří tvrdí, že dvě okupace jsme už měli a nepotřebujeme třetí. Není přece možné srovnávat statisícové armády, které v minulosti Česko okupovaly, ať už to byli Sověti, nebo Němci, s malou radarovou stanicí s pár zaměstnanci sloužící k obraně. Ostatně, menších radarů k řízení leteckého provozu jsou desítky a na každém letišti. Demonstrace proti nim se jaksi nekonají. Nechci ani mluvit o tom, že to nebude zadarmo a oblast kolem radaru může jen hospodářsky vzkvétat.

Že musíme brát ohled na Rusko a Putina? Rusko vždy rozumělo pozici síly. Nemá žádné právo se vměšovat do toho, co si Česká republika rozhodne. Česká republika by si měla uvědomit, že doba, kdy Sovětský svaz Československu diktoval, a to skákalo přesně tak, jak pískal, je pryč. Jestli chce Česká republika něco ve světě skutečně znamenat a k demokracie to jednou dotáhnout, pak musí čelit další sovětizaci. Jenže to také znamená si vypořádat s vlastními komunisty a jejich stranou. Kolotoč, nebo začarovaný kruh?

Pro odpůrce radaru mám jen tři otázky:

1/ Je možné, aby se Česká republika ubránila sama proti vnějšímu nepříteli?

2/ Je dobré mít nad hlavou střechu, která by zabránila, aby jednoho dne na mne bomby nepadaly?

3/ Která země jako jediná na světě může takovou obranu zaručit a která nikdy ze svých mezinárodních závazků neustoupila?

Než mi začnete nadávat, tak se zamyslete. Jak je možné, že Tchaj-wan nemusel čelit již po více než padesát let čínské okupaci, která jej považuje za svoje území? Mimochodem, Tchaj-wanu to vzalo zhruba 35 let, než dospěl k demokracii. Myslíte si, že to v České republice bude rychlejší?

Na závěr jen malou perličku. V Anglii, na poměrně veliké konferenci, byl Colin Powell dotázán canterburským arcibiskupem, jestli plány pro Irák nejsou jen snahou George Bushe v budování amerického impéria. Colin Powell odpověděl: „Za dlouhé roky své existence Spojené státy poslaly mnoho svých schopných mladých mužů a žen do nebezpečných válek bojovat za svobodu mimo hranice našeho území. Jediný kus země, o kterou jsme kdy požádali výměnou za tuto naši službu, bylo jen tolik půdy, abychom mohli pohřbít ty, kteří se nevrátili.“