Únor 2008

Proč otrávili ruského zpravodajce

Karel Pacner

Smrt podplukovníka ruské kontrašpionáže Alexandra Litviněnka nebude v dohledné době objasněna. To je jediný závěr, který si dnes můžeme udělat. Není totiž vyloučeno, že se za ní skrývá složitá hra ruských tajných služeb nebo i jiných zpravodajců.

Bývalý podplukovník ruské Federální bezpečnostní služby (FSB) zemřel loni 23. listopadu v londýnské nemocnici. Podlehl otravě radioaktivním poloniem, což je nezvyklý způsob likvidace, patrně vůbec první toho druhu. Pro britské bezpečnostní úřady to byl šok - vražda přeběhlíka zinscenovaná nejspíš cizí zpravodajskou službou na území království!

Alexandr Valterovič Litviněnko se narodil 30. srpna 1962 v rodině lékaře ve Voroněži. Po ukončení střední školy nastoupil vojenskou službu u útvaru ministerstva vnitra. Pak přešel do důstojnické školy ve Vladikavkazu, a když ji ve třiadvaceti letech ukončil, stal se velitelem čety pro ochranu přepravovaných cenností. V roce 1986 ho KGB nejprve získala za agenta a později převedla mezi své zaměstnance. Časem se propracoval mezi špičkové specialisty nasazované na ta nejkritičtější místa v boji s organizovaným zločinem a terorismem. Když se rozpadla KGB, přešel do FSB, která byla jednou z jejích nástupnických organizací.

V létě 1994 byl spáchán atentát na Borise Berezovského. Multimilionář a přítel prezidenta Borise Jelcina sice vyvázl nezraněn, ale řidiče bomba zabila. Právě při vyšetřování se Litviněnko sblížil s Berezovským, pozdějším zástupcem tajemníka a nakonec i tajemníkem Bezpečnostní rady Ruska.

V roce 1997 povýšil Litviněnko na zástupce náčelníka 7. oddělení správy pro vyšetřování zločineckých organizací. V březnu následujícího roku dostali důstojníci tohoto oddělení rozkaz k zavraždění Berezovského a Michaila Trepaškina, jejich bývalého kolegy, který vyšetřoval podíl důstojníků FSB a GRU na ilegálním prodeji zbraní do Čečenska. Litviněnko to ohlásil Berezovskému, který si stěžoval řediteli FSB Nikolaji Kovaljovovi. Ten nařídil interní vyšetřování, ale to samozřejmě vedlo do ztracena.

Když Kovaljova vystřídal Vladimir Putin, napsal mu Berezovskij dopis, ve kterém ho upozornil na to, že měl být zavražděn jeho lidmi. Nic se však nedělo. Za několik dnů, v listopadu 1998, Litviněnko a další důstojníci této služby v čele s vedoucím 7. oddělení podplukovníkem Alexandrem Gusykem novinářům oznámili, že jim nadřízení nařídili, aby zlikvidovali dva lidi a třetího unesli.

Útěk pod cizím jménem

Na jaře 1999 FSB zatkla Litviněnka kvůli údajnému zneužití pravomocí. V listopadu ho soud zprostil obvinění, protože předložené důkazy považoval za nevěrohodné. Při odchodu ze soudní síně však Litviněnka zatkli podruhé. Po měsíci byl propuštěn s tím, že nesmí odjet z Moskvy.

V říjnu 2000 Litviněnko i s manželkou Marinou a pětiletým synem uprchl do turecké Ankary a později do Londýna. Předseda Nadace na obranu lidských práv Alexandr Goldfarb, který jako disident získal koncem osmdesátých let politický azyl v USA, mu pomohl získat falešný pas na jméno Chris Reid.

Do Británie už pár měsíců před ním utekl i Berezovskij, když prohrál mocenskou válku s Putinem a ruská prokuratura ho začala vyšetřovat kvůli nekalým způsobům získávání majetku. Byl to právě on, kdo v Británii finančně zajistil Litviněnkovu rodinu. Litviněnko v roce 2001 získal politický azyl a přidal se k Rusům, kteří ostře kritizují Putina. Udržoval styky s bývalými kolegy včetně Michaila Trepaškina, než ho FSB v říjnu 2003 uvěznila s tvrzením, že vyzradil státní tajemství. To už však Litviněnko toto tajemství novinářům vykládal: výbuchy v obytných domech v Moskvě a v dalších městech na konci léta 1999, při kterých přišlo o život na tři sta obyvatel, byly dílem FSB. Tajná služba vedla vyšetřování takovým způsobem, aby se ukázalo, že je způsobili čečenští separatisté - chtěla tím podnítit druhou válku v Čečensku. Všechna tato obvinění Litviněnko podrobně popsal v roce 2002 v knihách. Společně s Goldfarbem se pustil i do tvrdé kritiky Putina v knize Criminal Gang from Lubyanka (Kriminální gang z Lubjanky - to je sídlo tajné služby uprostřed Moskvy). Autoři uvedli, že Putin jako ředitel FSB řídil organizovaný zločin. Dílo vydali i v ruštině.

Špatně vycvičení traviči

Litviněnko se začal bát o život. V úterý 1. listopadu 2006 měl v centru Londýna dvě schůzky. V hotelu Millenium se setkal s bývalými kolegy a nyní úspěšnými podnikateli Dimitrijem Kovtunem a Andrejem Lugovým, kteří mu představili třetího - Vjačeslava Sokolenka. Později Lugovoj řekl, že s Litviněnkem nebyli přáteli, nýbrž pouze obchodními partnery. Jaké obchody dojednávali, to nikdo z nich neprozradil.

Z Millenia zamířil Litviněnko do japonské restaurace, kde hovořil s italským bezpečnostním expertem Mariem Scaramellem. A ještě tentýž den se také zastavil v Berezovského úřadu a v sídle bezpečnostní firmy Erinys. Když přišel večer domů, necítil se dobře a lehl si.

Ve čtvrtek 3. listopadu ho odvezla záchranka do nemocnice. Přes veškerou péči mu bylo stále hůř. V pátek 11. listopadu řekl zpravodaji BBC, že byl otráven. Druhý den za ním přišli policisté, aby se dověděli podrobnosti a mohli začít s hledáním traviče. Pacient nemohl nic jíst, museli ho vyživovat uměle, vypadaly mu vlasy. Lékaři se marně pokoušeli zjistit příčinu choroby, spekulovali o thalliu, ale nebyli si jisti. Proto požádali o pomoc pracovníky ze závodu na atomové zbraně v Aldermastonu, kteří vyslovili podezření na polonium 210. Litviněnko zemřel 23. listopadu večer. Krátce před tím označil za svého vraha prezidenta Putina.

Pitvu provedli lékaři a přivolaní radiologové ve speciálních oblecích chránících před radioaktivitou. V jeho těle našli radioaktivní polonium 210. Musel je vdechnout, sníst nebo vypít, jiný způsob neexistuje. „Litviněnko zemřel tak strašlivou smrtí, že horší si snad ani nelze představit,“ napsal profesor Peter D. Zimmermann z Královské koleje v Londýně. „Radioaktivní látka mu pronikla do zažívacího traktu, kde rychle zabila buňky tvořící výstelku jeho střeva. Ty postupně odpadly, což vedlo k nevolnosti, silnému vnitřnímu krvácení a obrovským bolestem. Jako kdyby si pacient spálil na slunci vnitřní orgány, které se mu postupně slouply.“

Nastal poplach. Speciální oddíly policie začaly okamžitě proměřovat radioaktivitu na všech místech, která Litviněnko 1. listopadu navštívil. Naměřili ji v suši baru na Picadilly, v Pine baru hotelu Millenium a v Litviněnkově bytě. V Milleniu zjistili lehké ozáření u sedmi zaměstnanců.

Takový způsob vraždy dosud nikdo nepoužil. Podle britského toxikologa Johna Emsleye to byl chytrý tah - kdyby dostal nízkou dávku, onemocněl by až za dlouhou dobu a nikdo by nic neodhalil. Traviči ho však nejspíš předávkovali, a proto se otrava projevila tak rychle.

Také další dva účastníci schůzky v hotelu Millenium onemocněli - do moskevské nemocnice, kde kdysi ošetřovali ozářené hasiče z Černobylu, se dostali Lugovoj a Kovtun. Oba pro podezření z otravy poloniem. Ruská generální prokuratura se pokusila odvrátit podezření tím, že začala vyšetřovat pokus o vraždu Kovtuna poloniem. Britové soudí, že oba Rusové byli otráveni ještě před schůzkou s Litviněnkem.

Britská a německá policie prozkoumala všechna letadla, jimiž účastníci schůzek s Litviněnkem přiletěli. Ve dvou ze tří strojů, které použil Lugovoj, objevili specialisté radioaktivitu. Němci ji našli v letadle, kterým cestoval Kovtun. Byla i v bytech jeho bývalé manželky v Hamburku a bývalé tchyně v Hasselu, které navštívil. Němci proto obvinili Kovtuna z nelegální dopravy radioaktivního materiálu.

Musel zemřít?

Bývalý major rozvědky KGB Jurij Švec, který v roce 1994 uprchl do USA, soudí, že Litviněnka otrávili kvůli dokumentu, který kompromitoval „jednoho velmi vysoce postaveného člena Putinovy vlády“. Litviněnko ho získal, když pro jednu britskou firmu nebo skupinu firem prověřoval potenciálního obchodního partnera v Rusku. Trepaškin, který letos koncem listopadu opustil brány věznice, z vraždy obvinil Kreml.

Koncem ledna 2007 ukončila britská policie vyšetřování. „Důkazy, které nám zaslala policie, k obvinění Andreje Lugového z vraždy pana Litviněnka stačí,“ ohlásil generální prokurátor Ken Macdonald. Londýn požádal Moskvu o vydání Lugového. Avšak ruská prokuratura oznámila, že žádný ruský občan nemůže být vydán ke stíhání v zahraničí, smí být souzen pouze doma. Scotland Yard vydal na podezřelého mezinárodní zatykač - může být tedy zatčen, jakmile opustí Rusko.

Zdá se to být jasné: polonium přivezl do Londýna Kovtun a do čaje oběti ho dal Lugovoj, který byl před několika dny zvolen poslancem dolní komory ruského parlamentu. Oba - což je paradox - po určitou dobu pracovali i pro Berezovského. Mohou se nabízet i poměrně fantastická vysvětlení. Co když Berezovskij nebo jiný vlivný člen protiputinovské opozice inscenoval vraždu takovým způsobem, aby vrhla stín na pána Kremlu? Anebo se Litviněnko opravdu zapletl do ilegálního obchodu s radioaktivním materiálem, a protože se vymkl kontrole, musel být zlikvidován? V prosinci upozornila ruská prokuratura, že za tímto komplotem může stát někdejší naftový makléř, pašerák mezinárodního formátu a bývalý senátor Leonid Něvzlin. Po obvinění z kriminálních činů ve firmě Jukos uprchl v roce 2003 z Moskvy do Izraele, jehož má občanství. Údajně po něm touží i britská justice.

Nic není jasné.

(MFDNES)