Únor 2008

Kojenci poznají padouchy

Jaroslav Petr

Experiment vědců z Yalleovy univerzity v americkém New Havenu pro nezasvěceného pozorovatele jako vědecká práce nevypadá. Psycholožka Kiley Hamlinová hrála malým dětem loutkové divadlo. Hrdinou představení bylo jasně zbarvené kolečko s namalovanýma očima, které se snažilo vyšplhat na příkrý svah. Někdy mu v tom pomáhal okatý trojúhelník, jindy mu zase ve výstupu do kopce bránil nepřátelský čtverec. Na konci představení si mohly děti vybrat. Kterou z loutek chtějí? Hodný trojúhelníček, a nebo zlý čtvereček? Dětští diváci ve věku šesti a deset měsíců sáhli v drtivé většině po trojhranném pomocníkovi. Výsledky studie otiskl ve svém posledním čísle prestižní vědecký týdeník Nature.

„Znamená to, že i malé děti jsou s to rozlišit toho, kdo pomáhá, od toho, kdo škodí, a dávají mu přednost,“ řekla Kiley Hamlinová v rozhovoru pro časopis Nature. „Co nás ale skutečně zaskočilo, byla jednoznačnost dětské reakce. Předpokládali jsme, že i takhle malé děti vnímají dění ve svém okolí, ale překvapilo nás, do jaké míry je vlastně zajímá.“

Slabost dětí pro pomocníka a nechuť k útočníkovi výrazně ochabla, když vědci před představením odstranili loutkám oči. To dokládá, že se děti ztotožňují s loutkami podle toho, co která loutka provádí. Vůbec přitom nehraje roli, že loutky ubližují, nebo naopak pomáhají někomu jinému a nikoli samotným dětem.

Desetiměsíční děti nebyly zaskočeny ani v pokusech, kdy si loutky své úlohy vyměnily a „pomocník“ se začal chovat jako „škůdce“. Děti si vybíraly loutku podle toho, jak se právě zachovala, a ne podle toho, jakou si předtím „udělala pověst“.

Případy, kdy i velmi malé děti dávaly najevo sympatie k hodným lidem a odmítaly ty, kteří se v jejich přítomnosti nezachovali hezky, jsou známé. Vědeckými experimenty však byla tato schopnost prokázána poprvé. Podle Kiley Hamlinové nelze vyloučit, že se se schopností odlišovat „hodné“ a „zlé“ už rodíme.

Rozeznávání hodných a zlých lidí hrálo v životě děti odedávna významnou roli. Dovolovalo dítěti upevnit vazby s těmi, kteří jej chránili a pomáhali mu. Díky tomu se děcko dokázalo zároveň vystříhat kontaktů s těmi, kdo by mu mohli ublížit. Už v prvních měsících života si tak dítě vytvářelo základ vztahů, které následně formovaly jeho celý život.

„Když strávíte více času s pozitivně jednajícími lidmi, dostáváte pro další život úplně jiné impulzy, než když se záhy ocitnete pod vlivem negativně zaměřených jedinců,“ říká Kiley Hamlinová. „Postupem času se tyhle vlivy projeví a mají na vývoj dítěte výrazný vliv.“

(Lidové noviny, www.lidovky.cz)