Únor 2008

Emigrace je zbabělost

Ivan Špaček

Připadal si někdy Jaroslav Hutka jako zbabělec? V písni Udavač z Těšína vyčítá Nohavicovi nejen spolupráci s StB, ale i zbabělost. Přitom on sám emigroval. Tak jak to s tou zbabělostí vlastně je? Písničkář poskytl MF DNES rozhovor (http://zpravy.idnes.cz/nohavicovy-texty-kryji-skleb-udavace-rika-hutka-fug-/domaci.asp?c=A071124_115030_domaci_jba):

Milan Eisenhammer. Ještě jako student žurnalistiky pracoval v Zemských novinách. V MF DNES pracuje od března 2001, začínal v pražské sportovní rubrice, o rok později přešel do celostátní redakce a od října 2005 píše pro sobotní přílohu Víkend.

Milý Milane!

Musím se přiznat, žes mě překvapil. Doufám, že se příliš nezlobíš kvůli tykání. Tak nějak jsem si odvykl vykat, to víš, žiji v anglicky mluvící zemi čtyřicet let a tady se to tak nějak nedělá. Obvykle se snažím držet se českých zvyků a obyčejů, přes jejich exotičnost. Tedy „exotičnost“ vyloženě záleží na tom, kde jsme. Pro tebe jsou asi Niagarské vodopády exotické, já se jím spíš vyhýbám, je tam příliš mnoho turistů. Mezi nimi se relativně často vyskytují i ti česky mluvící, což je, přiznám se, dalším důvodem, proč tam nejezdím. Tak nějak mě nebaví poslouchat učené řeči o tom, jak to vlastně v Kanadě chodí. Mně zase připadá exotický tvůj názor, že emigrace rovná se zbabělost.

„…přitom on sám emigroval…“ Čtu to znovu a znovu a nemohu si pomoci, kroutím nad tím hlavou. Takže pan Nohavica, který práskal lidi, kteří mu věřili, se nijak neliší chováním od pana Hutky, neboť emigroval. Tedy pan Hutka emigroval. Pan Nohavica neemigroval, není tedy zbabělcem, ovšem navštívil zbabělce Karla Kryla a emigranta Hutku, tuplovaného zbabělce, neboť ten se navíc pokusil vyhnout službě v československé lidové armádě pokusem o sebevraždu, který rafinovaně fingoval podřezáním si tepen, jak jsem se dozvěděl z tvého přátelsky provedeného rozhovoru. Musím říci, že každá položená otázka doslova čišela žurnalistickou nestranností a objektivitou, o slušnosti ani nemluvě. Obdivuji tvou šlechetnou schopnost se nezmínit o zbabělém, neřkuli poťouchlém chování pana Hutky v České televizi, kde se drze otírá o vlast pořadem V zajetí železné opony. O jaké to vlastně železné oponě mluví zbabělec Hutka? Vlast je vlastí, za oponou, nebo před oponou.

Tedy pan Nohavica nejen navštívil, tuším že si i dělal poznámky, aby si mohl vykoupit možnost dalších návštěv v zemích, kde žijí zbabělci. Abych tě citoval, jak to tedy s tou zbabělostí vlastně je? Abych hrál roli advocata diaboli: občan Československé socialistické republiky, který nepráskl do bot, byl opakem zbabělce. Což potvrzuje i občan Václav Klaus „vůbec mě nenapadlo odejít, vlast mě potřebovala.“

Co mě se týče, nemám zdání, kde se doptat na to, zdali mě Vlast potřebuje, nebo zdali jí moje nepřítomnost bude buřt. Kde Vlast sídlí? Tam, kde se nacházeli králové čeští, eventuálně následovaní Klementem Gottwaldem a ano, taky komunistickým parlamentem zvoleným panem Havlem a za pomoci komunistů zvoleným panem Klausem? Jeho zřejmě Vlast skutečně potřebovala, dočkala se jeho přítomnosti. Pokud tedy skutečně sídlí v Hradu. Na Hradu? Odpusť prosím zbabělému emigrantu jeho ochabující znalost mateřského jazyka. Jan Ámos Komenský, Václav Hollar, Jiří Voskovec, Josef Škvorecký, Tomáš Masaryk, Milan Štefánik, bratři Mašínovi, Jan Švejnar. Samí zbabělci.

Napíšu se na další řádek, abych nezacláněl v té řadě velikánů. Ivan Špaček je zbabělec. Pan Václav Havel rovněž prohlásil, že nechápe, proč lidé odcházeli, když je republika potřebovala. Tedy ta socialistická, znormalizovaná. Nikdy mě nenapadlo, že jsem odešel vlastně ze zbabělosti. Tedy Vratislav Blažek blahé paměti kdysi prohlásil, že se posral, neboť se bál, že se posere. Abych to přeložil do kultivované češtiny, pokud to tedy svedu, tak Vratislav se bál, že kdyby zůstal, tak by se tam natolik bál, že by třeba podepsal antichartu, případně by provedl sebekritiku v Československém rozhlase. Jako třeba pan Karel Černoch. Nechci pana Černocha napadat, ale slyšel jsem ho v rádiu, zapůjčeném od zbabělkyně jménem Marcela v utečeneckém lágru v Zirndorfu u Norimberka. Musím se přiznat, že kdybych tenkrát pana Černocha potkal, tak bych mu poděkoval, neboť jeho doznání pomýlenosti mně usnadnilo rozhodnutí nevrátit se. Vlast mě možná taky potřebovala, ale já potřeboval vlast jinou, nenormalizovanou, kde bych nemusel žvanit, až by mně tekly z krku sračky, abych citoval zbabělce Škvoreckého.

Vychován v tenkrát běžné nenávisti ke všemu německému, jsem chtěl pryč z Evropy. Navíc jsem měl dojem, že ta řeka tanků, která se prolila Libercem, proteče až do Německa, tedy toho revanšistického, západního. Vidíš, tak mě napadá, že to je vlastně dalším důkazem mé zbabělosti.

Vratislava Blažka pravděpodobně neznáš, ale věř mi, že to byl skvělý dramatik. I když zbabělej.

Takže konečně je mi zcela jasné, proč jsem vlastně odešel, pardon, utekl.

Člověk se učí.