Únor 2008

Království koruny svatováclavské L. P. 2008.

Ivan Špaček

Není mi zcela jasné, jaké byly úmysly zakladatelů Československé republiky. Když se šťourám v historických pracích tak zjišťuji, že moje znalosti okolností kolem vzniku tohoto státu jsou na úrovni historických mýtů, které existují kolem vzniku všech států. Obvyklým tvrzením je, že národ utlačovaný cizáky povstane a nastolí nový, svobodný a vůbec báječný režim. Režim, který bývá velice často o poznání horší, než ten předchozí. Tedy „horší“ ve smyslu kvality života občana. Obvykle vnikne chaos, kterého využijí kriminální elementy k obohacení se na úkor ostatních občanů. Tento proces je často provázen více či méně bezohledným potlačením odporu. Obzvláště tvrdošíjní překážeči revoluční spravedlnosti jsou označení za nepřátele. Nepříteli revoluce musí být zabráněno v poškozování zájmů lidu a to za každou cenu. Nepřítel není lid, je to zrádce. Lidu. Účel světí prostředky. Když se kácí les, létají třísky. Nelze udělat lívanec bez rozbití vajec. Jiným slovy, hodnota lidského života je v porovnání se Světlými Zítřky nulová. Kolik že stojí vajíčko? A odkud přichází?

Kriminální elementy často sestávají z lidí, kteří si dříve kriminálními elementy netroufli být. Příležitost dělá zloděje. Lépe řečeno, příležitost umožní vnitřnímu, dobře ukrytému zloději projevit se. Skutečně slušný člověk se nestane neslušným díky okolnostem. Dávat vinu okolnostem a okolí za své chování je běžné a běžně zbabělé. Vzácná věc zvaná „charakter“ se dá do jisté míry úspěšně předstírat. Když je ta „jistá míra“ překročena dostatečně stresovou situací, je charakter odložen na ramínko do skříně, kde čeká na dobu, kdy se vrátí do módy. Je pak oprášen, dry cleaned, že je jako nový.

V dobách předsametové revoluce, tedy prvobytně perestrojkové, jsem slyšel tvrzení, že „dosud žádná revoluce neuspěla.“ Což mě překvapilo, až pobouřilo. Tedy překvapilo a pobouřilo mě více věcí, ale tahle tomu dala korunu. Když jsem se odpřekvapil a odpobouřil, začal jsem přemýšlet.

První revoluce, která mi přišla na mysl, byla ta, která svrhla francouzskou monarchii. Tato revoluce byla u nás populárně romantická, diky dumasovkám a občasným francouzským historickým filmům. Kozeta a Gavroš a Bídnící od tribuna revoluce Victora Huga, vše přesvědčivě popisovala zvrácenost a nespravedlivost ancien régime všech těch Lůjů. Mentální obraz barikády a ozbrojených občanů bojujících za lepší příští byl živý a živě romantický. Reakční kněžouři, šlechta zasloužili, co jim přišlo. Trestači byli buržousti, kteří si říkali „občané.“ Historická spravedlnost je eventuálně dostihla, kdy buržousty-občany trestali proletáři-soudruzi. Ti budou trestáni… no, to se ještě uvidí.

Ovšem pak jsem viděl v divadle inscenaci Dantona. Hmmm… Robespierre, ale taky Pařížská komuna, prototyp spravedlivějšího společenského řádu zvaného komunismus. To jméno snad bylo dokonce odvozeno od komunardů. 1871, ale to bylo po bitvě u Sedanu, že jo, 1870 a Prušáci, ale začalo to roku 1798. Výbor pro veřejné blaho a výbor veřejné bezpečnosti – to poslední je mi nějaké povědomé, a taky Napoleon, armády táhnoucí sem a tam, rabující, znásilňující a vůbec chovající se neurvale. Byl život občana pozdvižen do lepšího příštího?

Tenkrát jsem neměl ponětí o americké revoluci, ovšem věděl jsem o válce Jihu proti Severu, která vlastně byla válkou Severu proti Jihu, který se jen bránil agresi, což je další pohled na věc. Byl jsem přesvědčen, že se jednalo o konflikt mezi severními průmyslníky a jižanskými plantážníky, kde vlastně o otrokářství vlastně vůbec nešlo, takže se tomu rozhodně „revoluce“ říkat nedalo.

Svět byl vůbec daleko jednodušší, což mi někdy chybí. Nádhera jasných odpovědí…

Revoluce, ta Velká říjnová, socialistická, co byla v listopadu, vedená bolševiky, kteří si tak říkalo přesto, že representovali menšinu. To jsem ještě nevěděl, že chrabří rudí námořníci beroucí ztečí Zimní palác bojovali proti ženskému batalionu vedenému jednonohým invalidním komandýrem a oddílem kadetů, tedy vzrostlejších dětí, a že většina občanů Petrohradu neměla zdání, že se něco děje. Divadla a kavárny plné „dejte mi pokoj s politikou“ občanů, vlastně ne občanů, občan je člověk, který má občanská práva, tedy i povinnost být informován. A jednat. Člověk, který není ochoten zaplatit jakoukoliv cenu za svou osobní svobodu, rezignuje na svá práva jako občan. Každé právo obsahuje povinnost, yin a yan, kterou nelze beztrestně porušit. Rovnováha nemůže nastat bez existence přinejmenším dvou části. Občan, který plní své povinnosti občana, tím získává právo žit svůj život bez diktatury státu. Svoboda není něčím, co může být darováno.

Československý stát vznikl díky katastrofě evropské civilizace, ze které se Evropa dodnes zcela nevzpamatovala. The best and the bravest, nejlepší z generace mladých mužů všech národů byli zničeni „válkou, kterou nikdo nechtěl.“

Termín „druhá světová válka“ je svádějící. Nešlo o nic, než o pokračování chaosu, který nakazil Evropu počátkem století.

Republikánství, které se zrodilo zničením staré Francie, stvořilo vrstvu politiků, kteří neviděli svoje povolání jako noblesse oblige staré šlechty. Nešlo už o vznešený závazek k poddaným, ale o snahu získat moc a udržet ji. Jistě, šlechta v sobě obsahovala obvyklých pět procent budižkničemů a lumpů, ovšem pozoruhodně vysoké procento z nich chápalo, že moc s sebou přinášejí povinnosti. Národní divadlo „národ sobě!“ nebyl postaven jen z grošů a krejcarů prostého českého lidu. František Josef I. věnoval na „zlatou kapličku“ 38 000 zlatých, řada šlechticů z Čech, tedy nejen českého původu, rovněž přispěla nemalým sumami. Konec konců, Národní divadlo bylo slavnostně otevřeno představením Libuše na počest návštěvy korunního prince Rudolfa 11. června 1881, takže to nebyl nějaký akt rebelie proti mocnářství.

Rozličné dary, příspěvky, loterie a pod. 1.851.563 zl. 31 kr.

Sněmem král. českého povolené subvence 744.880 zl. 91 kr.

Prodané předměty 27.770 zl. 45 a 1/2 kr.

Úroky 146.534 zl. 98 kr.

Náhrada škody požárem způsobené (=vyplacená pojistka) 274.800 zl.

Uhraditi zbývá novou sbírkou (=schodek) 158.579 zl. 90 kr.

celkem: 3,204.129 zlatých, 55 a 1/2 krejcaru

VÝDAJE

celkem: 3.204.129 zlatých, 55 a 1/2 krejcarů

Krása Prahy nevznikla ani za první republiky a už vůbec ne za komunistů. Vše podstatné bylo vybudováno za doby, kterou Jirásek označil jako Temno.

Se zájem sleduji proces restitucí. Znovu a znovu vidím, jak příslušník české šlechty, obvykle po tvrdých bojích s byrokracií, převezme zdevastované objekty a vrací je do původního stavu. Rozhodně si nemyslím, že by šlo o úmysl se obohatit. „Mám povinnost k předkům a k zemi“ odpověděl, s těžkým přízvukem, potomek utlačovatelů prostého českého lidu. Ozvěna noblesse oblige.

Představa Čecha o charakteru šlechticů je do značné míry ovlivněna Krakonošovými pohádkami o zlém hraběti Traunterberkovi. Nevidím tady jakousi genetickou nadřazenost. Co vidím je sílu tradice. Šlechtické rodiny věnují pozornost kodexu chování. Určité věci se dělají jako samozřejmost, jiné nejsou přípustné.

Český politik dnes se ani nepokouší maskovat svou vulgaritu až buranství. Plebejství je pokládáno za lidovost. Nevychovanost, arogance, neochota komukoliv vysvětlit cokoliv o čem se mu nechce mluvit, bezostyšné lhaní, sexuální chování králíků se stalo tolerovanou normou.

Etické jednání? Co to je?

Marně přemýšlím, na čem byla založena struktura československého státu. Emigrant Masaryk, s jeho americkou ženou, přišel s Filadelfskou deklarací. Cesta ke vzniku státu vedla přes prezidenta Wilsona. Ovšem československý president neměl pravomoci porovnatelné s těmi, kterými vládne prezident americký. Je v podstatě representační figurkou bez moci. Zároveň ovšem je nejvyšším velitelem ozbrojených sil. Obrázek Klementa Gottwalda v generálské uniformě, ve které byl i vycpán, je k nezaplacení. Edvard Beneš, první československý nelegální prezident, rovněž nevypadal v uniformě příliš pohodlně. Tedy nelegální, neboť rezignoval na funkci. První Benešovy dekrety byly nelegálními akty, přes schválení parlamentem, složeném z nikým nezvolených poslanců. Legální prezident Emil Hácha se stal „prezidentovým vězněm.“ Beneš ho nechal uvěznit, aniž k tomu měl jakoukoliv legální pravomoc.

Tedy americký vzor presidenta, jako skutečnou hlavou státu, nebyl sledován. Nebyl sledován ani vzor Francie. Co Československo připomínalo nejvíce, až na terminologii, byla Velká Británie. Ceremoniální hlava státu, která je nadstranická, v podstatě nepolitická. Její hlavní rolí je representovat stát, být symbolem státu. Konstituční monarcha. Tento rozpor byl dočasně vyřešen komunisty. Prezident sice nebyl hlavou vlády, tím byl ministerský předseda, ovšem skutečnou moc měl v rukou, díky zdvojení funkcí s prvním až generálním tajemníkem komunistické strany Československa. Rozdělení funkcí nedávalo smysl v situaci, kdy ústava zaručovala, že moc zůstane partaji. Tedy vlastně i v té době se jednalo o monarchii a to absolutní.

President-generalissimus nedává smysl. Pokud se nejedná o krále. Britské vzdušné síly jsou pojmenovány Royal Air Force. Lodě jsou H.M.S., tedy Her Majesty’s Ships. Mariňáci jsou Royal Marines. Její Veličenstvo Královna Alžběta II je nevyšším velitelem britských ozbrojených sil. Tedy velitelkou. Mimochodem, dělá mi dobře být poddaným Jejího Veličenstva.

Volby prezidentů České republiky jsou momentálně značně nechutnými aférami. Potenciální kandidát chodí žebrat od politické strany k politické straně o hlasy. Proces vyjednávání v sobě nutně zahrnuje sliby a budoucí obligace. Včetně slibů a obligací komunistům, z čehož se mi zvedá žaludek. Vize člověka, který utekl z komunistického ráje a teď je ochoten spoléhat na podporu komunistů je, s prominutím, k blití. Bývalá hlava ODS je akceptována jako „nadstranický prezident“, snad jen jako špatný vtip. K nadstranickosti měl Václav Havel blíže, ovšem i on se zmocnil funkce za spolupráce vyděšených poslanců protektorátního, pardon, socialistického parlamentu. Dívat se na to, jak skládá přísahu věrnosti ústavě Československé socialistické republiky, bylo absurdnější, než kterákoliv z jeho „světově proslulých“ her. Rovněž stejně těžko srozumitelných. Přísaha bez úmyslu ji dodržet je podvodem.

Vize občana Spojených států jako hlavy českého státu mě přivádí k zajímavé alternativě. Nevyznám se ve stopování rodokmenů, ale jsem si jistý, že někde existuje potomek českých králů, jakkoliv vzdáleně příbuzný. Když se mohla nalézt v rodokmenu Richarda Nixona příbuznost k britskému královskému rodu, proč by mělo být nemožné vystopovat nějakého skoro Lucemburka, možná i Přemyslovce?

Zdá se vám to absurdní?

Čím více o tom přemýšlím, tím vidím více předností. Potomek královského rodu by z největší pravděpodobností byl vychován řádně. Znal by jazyky, měl by diplomatický protokol v malíčku. Šance jsou, že by nepatřil k chudým. Není nic horšího, než nebohatý politik. Představte si korunovaci dejme tomu Karla V, nového otce vlasti. To by byla lepší podívaná, než Vyvolení! Určitě by to přebilo i sledovanost Ordinace v růžové zahradě. Hradní stráž by se navlékla do autentických kostýmů, místo těch dnešních, operetních. A střídání stráží, oslavy narozenin, pompa a sláva. Davy turistů, výroba suvenýrů. Korunní princ či princezna a hned by měl bulvár o čem psát. Svatba prince, narození dědice. Král jako symbol státu mi připadá daleko přijatelnější, než prezident, vybíraný podle principu neškodnosti a fotogeničnosti. Nemuseli bychom se bát, že by někde udělal ostudu, nepsal by kontroverzní knihy a nedával by tiskové konference.

Co vy na to?