Únor 2008

Nebyli zastřeleni, byli umláceni

Tereza Šupová

Po dvou hodinách kopání nedaleko slovinské vesnice Lancovo skupina historiků konečně nachází to, kvůli čemu přišla - několik kostí a zbytek boty obalený hlínou. To vše leželo pohřbeno v zemi více než 60 let. Opodál jejich činnost pozoruje jeden z místních starousedlíků. Své jméno prozradit nechce. Vypráví ale, jak stál na stejném místě jako teď i jednoho rána v roce 1945, po noci kdy ho neustále budily výstřely. Tehdy mu bylo šestnáct.

Jak napsala agentura Reuters, právě v okolí Lancova by se měl nacházet jeden z mnoha masových hrobů, který skrývá těla Slovinců popravených za údajnou spolupráci s nacisty. Díky speciálnímu programu zřízenému slovinskou vládou bylo již odhaleno okolo 540 hrobů, které by podle odhadů mohly skrývat až 100 tisíc těl.

„Zabíjení, ke kterému tady došlo, nelze srovnat s ničím jiným v Evropě. Během dvou měsíců těsně po válce bylo zabito mnohem víc lidí než v průběhu čtyř válečných let,“ říká historik Jože Dežman, který stojí v čele komise zabývající se vyhledáváním hrobů. „I Srebrenica je proti tomu téměř nic,“ dodává s odkazem na masakr osmi tisíc muslimských mužů a chlapců, ke kterému došlo v roce 1995 v Bosně.

Druhá světová válka se ve Slovinsku podobala spíše krvavé občanské válce mezi komunistickými partyzány a katolickým táborem. Na jedné straně komunisté bojovali proti italským a německým okupantům, na straně druhé katolíci považovali komunismus za takovou hrozbu, že postupně začali kolaborovat s nacisty. Po válce jim to proto partyzáni Josipa Broze Tita nezapomněli a desítky tisíc jich bez soudu popravili.

Tato temná část slovinské historie zůstala dlouho neodhalena. Nebo se alespoň o ní na veřejnosti nemluvilo. A někteří starší svědci zabíjení se o něm zdráhají mluvit ještě dodnes. „Všude byla krev a zbytky ohořelého šatstva,“ vzpomíná na události jednoho rána roku 1945 starousedlík z Lancova. „Ti lidé nebyli zastřeleni. Byli umláceni,“ dodává.

Podle historika Mitji Ference komunistické vedení tehdejší Jugoslávie během dlouhých let odmítalo přiznat, že k takovému masovém vraždění po válce vůbec došlo. Stejně tak nikdy nesdělilo příbuzným, kde by mohla být pohřbena těla obětí. Mnoho z hrobů bylo navíc zničeno dobře naplánovanými výbuchy. Jiné zmizely z povrchu zemského proto, že se na nich začalo stavět, když se v posledních letech začala rozšiřovat města.

Místní lidé ale na tyto otřesné poválečné zážitky nikdy nezapomněli. Vědí proto, kde se hroby nacházejí a pečlivě si hlídají, aby se dobytek na pastvě nedostal do blízkosti míst, kde jsou zakopána těla.

Žádný z mužů, kteří se na tehdejším vraždění podíleli, dosud nebyl odsouzen. V roce 2005 byl sice obviněn z genocidy jeden z bývalých slovinských komunistických vůdců Mitja Ribičić, veškerá obvinění však byla nedlouho poté stažena kvůli nedostatku důkazů. „Snažíme se sice veškeré důkazy sesbírat, mnoho z nich ale bylo v minulých letech systematicky ničeno,“ uzavírá historik Dežman.

(Lidové noviny, www.lidovky.cz)