Únor 2008

Dopad novinky

Ota Ulč

Jubilejní knižní publikace vlivného amerického týdeníku Time, hodnotícího 100 nejvýznamnějších objevů, výkonů lidského ducha za poslední tisíciletí, udělilo zlatou medaili Guttenbergovi. V konkurenci s Koperníky a Einsteiny zvítězil svým vynálezem: tištěná kniha, zdroj znalosti, záruka, že tak se stává trvalým přínosem lidstvu.

Teď v novém miléniu takové zásluhy o blahodárné obohacování civilizace jistěže nepominou, též s dopadem na přetváření podoby knih a knižního trhu. Joe Jacobson, mladý vědec z Massachusetts Institute of Technology, je jedním z pachatelů takového pokroku, transformujícího vydavatelský průmysl a ohrožujícího průmysl, který se zabývá výrobou papíru, inkoustu, tiskařské černě.

Papír, jehož výroba se za století v podstatě nezměnila, má své výhody. Jeho použitelnost nezávisí na vnějších zdrojích energie, nerozbije se, když ho upustíme, je snadno přenosný, lze na něj dělat poznámky, je skladný. Jenže skladování zabere mnoho místa, přeprava tam a zpátky zabere moc času, papír žloutne, chřadne, rozpadá se v prstech zájemců. K omezené životnosti papíru nutno přičíst další negativum - plýtvání, hory potištěného papíru bez užitku, kolik jen stromů a hvozdů je ničeno zbytečně.

Kongresová knihovna (Library of Congress) ve Washingtonu je kolos s víc než 100 miliony knih v 470 jazycích, rukopisů, fotografií, plakátů, map. Délka koridorů s tímto obsahem už překročila vzdálenost větší, než je délka České republiky. Časem a nešetrným zacházením materiály trpí a proto již před několika lety se započalo s projektem digitalizace, převedení veškerých zásob na kompaktní disky. Prioritou se stalo zpracování special collection - rukopisné pozůstalosti velikánů, fotografie a noviny z doby občanské války. Na internet se už dostalo několik milionů historických dokumentů, nyní dosažitelných on line.

Již se značně rozběhl průmysl, na trh dodávající elektronické knihy různé velikosti, váhy, paměti a schopnosti vyhledávání (search functions). Kdokoliv s kompjútrem po ruce se může k nim dostat. Knihy jsou již rovněž dosažitelné elektronickou poštou, zaslané jako příloha (attachment). Zájemce čte text na monitoru nebo si tu kterou pasáž vytiskne.

S prozatím nejposlednější novinkou se v listopadu 2007 představil mimořádně tvořivý Jeff Bezos, rovněž mimořádně úspěšný podnikatel, strůjce kolosu Amazon Books, dodavatelské služby čehokoliv tištěného kamkoliv do světa. Novince dal jméno kindle (zapálit, vznítit, podněcovat, rozdmychávat), není větší či těžší než průměrná kniha, prozatím však s nadprůměrnou cenou (399 USD), ale s výhodou si u jeho Amazon’s on line za deset dolarů koupit jakýkoliv text, v něm si podtrhávat, poznámky činit. Tento kindle má kapacitu několika desítek či stovek opusů. Poslouchal jsem Bezosovu prezentaci, jsem však technický antitalent a podrobnosti s přemnoha nuancemi mi unikly.

Tradiční nakladatelé se začínají přizpůsobovat. Simon and Schuster v New Yorku, promptně zvládnuvší digitalizaci několika tisíc titulů ze své předchozí produkce a jejich počet se do roka zdvojnásobil. Snad nejčileji si počíná této činnosti se výlučně věnující firma netLibrary, hlavním sídlem v Boulderu, stát Colorado. Její zaměstnanci ve výspách v Číně, Indii a Filipínách pracují na dvě směny, za měsíc vyprodukují 200 elektronických knih, za účelem prodeje větším knihovnám. Francouzské nakladatelství Zéro Heure kromě vydávání vlastních knih též kupuje práva na elektronické zpracování existujících titulů z jakýchkoliv zdrojů.

Takový pokrok znamená různé výhody pro nakladatele, autory a čtenáře. Již se nemůže stát, že kniha by mohla být rozebrána. Kolos I.B.M. totiž vyrábí přístroj, jehož použitím se nakladateli vyplatí vyhovět zakázce na výrobu a dodání i jedné jediné kopie. Konzument ji obdrží elektronicky a doba vytištění netrvá déle než půl minuty.

Text lze nejen rozšiřovat, ale i ex post facto měnit. Vzpomínám na sovětskou encyklopedii, jejíž svazek s písmenem B vyšel krátce předtím, než z Lavrentěje Beriji, převýznamného syna pracujícího lidu, se stal neméně značný zlosyn. Tehdy se tradovalo, že abonenti obdrželi náhradní stránku s textem Beringova úžina plus žiletku s návodem, jak dialektikou doby znegovanou stránku s vykrojeným exvelikánem vrátit.

Scripta už nikoliv manet. Novinku instantního předělávání textu jistěže ocení i autoři. Neznám ani jednoho literárního tvůrce, který by dodatečně nechtěl něco z napsaného poopravit, doplnit, aspoň trošíčku vylepšit. Třeba i dát přednost k podstatnému přepracování. Třeba takový Ian Fleming, být ještě na živu, by se mohl dodatečně rozkatit na svého hrdinu Jamese Bonda a dát mu zahynout nebo aspoň zimpotentnit. A zejména jaká to očistná lázeň pro autory beletrie či neméně smyšlených vědeckých prací, tvořených v dobách křivení páteří a měknutí mozků! Například vyzmizíkovat pajány na multivraha Josifa Vissarionoviče. Jak velice by se ulevilo historikům a jiným vědátorům normalizátorům, nakvašeným na nedostatek amnézie v obci zasvěcených.

Manipulační možnosti přivítají i čtenáři. Řekněme, že mám zájem o oslavnou poezii na Stalina, o socialistický realismus, bitvy o zrno na družstevních lánech. Elektronika vyhoví mému perverznímu požadavku a takový opus mi vytvoří. Míním znovu navštívit Hongkong, mám ale zájem jen o tamější restaurace a nechci sebou vláčet objemné baedeckery. Tedy si objednám a doručen mi pouze bude extrakt o kulinárním umění.

Elektronické novoty uvítají i tvorové dychtící po gloriole Parnasu. Dílo, všemi nakladateli odmítnuté, si lze prozatím vydat vlastním nákladem nebo zajít k tzv. vanity press - tisku marnivosti, ješitnosti, kde za sumu natisknou cokoliv. Vyvstaly firmy jako například Fatbrain.com, zahájivší činnost v garáži v kalifornském Silicon Valley. Teď už přilákala 20 milionů dolarů od optimistických investorů. Tam přijmou jakékoliv rukopisy s dohodou podělit se o případný zisk půl na půl. (Též se lze dočíst o pokroku, umožňujícím neúspěšnému tvůrci naprogramovat kompjútr, aby dílo v požadovaném stylu napsal sám – ať už jako William Shakespeare nebo Antonín Zápotocký. Aby složil Beethovenovu desátou symfonii, aby namaloval sestru Mony Lisy.)

Nutno též řešit ošidnost s copyrightem, vlastnickými právy. S díly autorů, kteří jsou již aspoň 50 let po smrti, problém s autorskými právy odpadá. Nejpočetnějšími zákazníky elektronických knih jsou prozatím školy. Při výuce sociologie na univerzitě Commonwealth studenti již výlučně používají tento druh učebnic. Na mnohých amerických high schools (všeobecně méně kvalitní obdoba českých středních škol) každý žák obdrží jednak elektronickou knihu, jednak laptop kompjútr, počítač skrovných rozměrů do klína. Kvalita elektronických výrobků roste geometrickou řadou, zatímco jejich cena příjemně klesá. Kdosi už vypočetl, že kdyby takový trend převládal v automobilovém průmyslu, už bychom za pár dolarů kupovali luxusní vozy se spotřebou dvou deci benzínu na sto kilometrů.

U velkých tradičních nakladatelství je komerční dopad elektronické novinky prozatím minimální. Optimisté spoléhají na nejmladší generaci, seznamující se s kompjútry už od prvopočátků svého vnímání. Pro nynější prvňáčky v základních školách bude E-kniha docela běžná záležitost.

David Ticoll, ředitel poradenské firmy for Converging Technologies v kanadském Torontu, na dlouhou otázku, zda tradiční produkce knih, tak jak ji známe od dob Guttenbergových, stojí před zánikem, odpověděl krátce, že ano. I knihovny, zdobící stěny našich příbytků, vyjdou z módy tak jako vyšel koňský povoz, fiakry, petrolejka. Internet se pozvolna stává moderní verzí knihovny v Alexandrii, před mnoha stoletími zničené ohněm mohamedánských fanatiků.

Netroufám si odpovědět na otázku, zda by se jejich následovníkům v rámci cyberterorismu podařilo takový záměr znovu uskutečnit. Nemenším dilematem zůstává otázka, kolik lidí bude ochotno číst knihy v jakékoliv podobě. Ve Francii, Pierre Bayard, profesor literatury, napsal knihu, z níž se stal bestseller – s titulem Jak mluvit o knihách, aniž byste je četli (v anglickém překladu How to Talk About Books You Haven’t Read). Autor tvrdí: „Vím o málo oblastech v soukromém životě, s výjimkou peněz a sexu, kde by bylo obtížnější získat spolehlivé informace.” O tom, co lidé čtou a jak čtou, pak lžou jiným a též sami sobě. Onen kulturní člověk se tedy zabývá „kulturou”, což znamená schopnost se orientovat. Dotyčný profesor doporučuje nové vědecké zkratky: tak jako máme op. cit. a ibid, užitečnými by byly zkratky UB – knihy čtenáři neznámé, SB – ty, které pouze prolistoval, HB – ty, o nichž pouze slyšel, FB – cosi dřív přečteného, ale kompletně zapomenutého. Amen.