Únor 2008

Mormon by rád do Bílého domu

Ota Ulč

V Iowě, převážně rurálním státu na prériích Středozápadu, se 3. ledna nového roku 2008 uskuteční první primárky, v časově dlouhém a finančně hrůzně nákladném, ve všech padesáti státech Unie uskutečňovaném utkání mnoha zájemců o čtyřletý a pokud možno i osmiletý pobyt v Bílém domě. Ze všech uchazečů, nejvíc času v Iowě strávil a peněz utratil pohledný elegantní Mitt Romney, syn bývalého guvernéra v Michiganu a on sám bývalý guvernér v Massachusetts, kde jako konzervativní Republikán si zdárně počínal u vesla státu nejlevicovějšího ze všech – však proto se ujalo poťouchlé označení „lidově demokratická republika Massachusetts.“

Romney též absolvoval úspěšnou kariéru v privátním sektoru, v němž náramně a nikoliv nepoctivě zbohatl. Rovněž se zasloužil o zdárný průběh zimních olympijských her ve vzdáleném státu Utahu, končině, kam v polovině devatenáctého století doputovali mormoni a zřídili své permanentní hlavní sídlo. A kandidát Romney je mormon, příslušník víry, která podle názoru některých je legitimní formou křesťanského náboženství a podle jiných je pouhým kultem se satanskými tendencemi. Společenství podivínů, v minulosti značných polygamistů. Poté, co zákon mnohoženství zakázal, mnozí si v něm nadále libují. Romney ale má stále svou původní jedinou ženu, na rozdíl od jeho republikánských rivalů – po druhé ženatého McCaina a Thompsona a v případě Giulianiho již při jeho třetím pokusu onoho „triumfu naděje nad zkušeností.“

Romney, poté co ukončil středoškolská studia, strávil dva roky misionářskou činností. Toto rekordně rostoucí hnutí se rozšířilo po celém severoamerickém kontinentě a obce věřících se jim podařilo rozkvést ve snad už většině států světa. Padesát tisíc mládenců se odebere na dvouletou misionářskou brigádu někam do džungle. Obětaví idealisté zdárně pronikli do vzdálených končin, třeba do jihopacifického království Tonga, jak jsem se osobně přesvědčil. Církev si trénuje mladistvé kádry, zdatné lingvisty a znalce vzdálených kultur. Na Tchaj-wanu seděli vedle nás v restauraci a i mezi sebou se bavili plynně čínsky, jak mě má žena ujistila. Na Borneu jsem jim v duchu salutoval, když s Dajáky konverzovali v divošských dialektech.

Všechny výlohy si musejí hradit ze svého, chodit od dveří ke dveřím, od nichž je většinou vyhodí. Tyto vytrvalce jsem vídal v rodné Plzni po druhé světové válce a předpokládám, že teď už tam jsou zpět. Na krátko ostřihaní, úslužní hoši, bílé košile a tmavé kravaty, tak a ne jinak i v tropech. Pešky nebo na kole. Energicky si počínající náboženské společenství se rozrostlo do počtu 12 milionů příslušníků, z nichž necelá polovina – 5,5 milionu – jsou Američané.

Zpět však ke kandidátu Romneymu, který podle průzkumu mezi Republikány v Iowě, suverénně vedl - až do okamžiku, když se znenadání objevil jiný uchazeč, Mike Huckabee, bývalý guvernér nevýznamného státu Arkansasu (též rodiště a původního působiště Billa Clintona), původem baptistického kazatele. Na posluchače dělá důvěryhodný dojem člověka, neformálního, nenaprogramovaného, navíc s vtipem, i když patrně se skromnými znalostmi mezinárodních komplikací, s nimiž by se jako prezident musel tuze potýkat. Vzdor minimálním výdajům na finančně náročnou, zejména televizní kampaň, se mu ale podařilo dohnat a snad už i předběhnout milionářského Romneyho v čele peletonu, svým příznivým dopadem na konzervativní část voličstva, považujícího s podezřením ono mormonství jako něco jen částečně spřízněného s křesťanstvím. Ne každý se v těchto dilematech vyzná, mnozí si například pletou mormony s amiši, dávajícími přednost předindustriálníému způsobu života a jejichž společnou řečí je jakási němčina minulých století.

V nynějším prezidentské soutěži, v níž mezi Demokraty o vítězství poprvé usiluje žena Hillary a černoch (spíš poločernoch) Obama, mezi Republikány by to tedy měl být mormon Romney. Nejeden jeho poradce ho ponoukal promluvit k národu, tak jak v roce 1960 J. F. Kennedy úspěšně obhájil své katolictví, když ubezpečil, že jeho víra nemá zbla společného s jeho patriotismem. Ledy byly tehdy prolomeny, první takový papeženec zvítězil a strachy z přílišného vlivu Vatikánu spěšně vyprchaly.

Náhlý vzrůst popularity Hucklabeeho konečně přiměl Romneyho předstoupit začátkem prosince před televizní kamery a ujistit americkou veřejnost o svých názorech na téma občanské svobody a privátní náboženské orientace. V celém projevu slovo mormon vyřkl jen jednou. Řeč se mu zřejmě povedla, někteří komentátoři ji velebili jako masterstroke (U.S. News and World Report, 17. 11. 2007 : 32). Otázkou ovšem zůstává, jak zapůsobila na adresáty - voliče.

K mormonství se míním vyjádřit oklikou: V osmdesátých letech z tehdejší ČSSR se permanentně vzdalovalo několik tisíc vesměs mladých lidí, z nichž pak většina emigrovala za Atlantik. Podnikal jsem tehdy průzkum jejich profilu a motivace (tzv. indepth interviews), zjišťovat, nakolik že jdou za svobodou, nebo za majetnictvím mercedesů. Přesun do USA většinou zařizoval American Fund for Czechoslovak Refugees. Jeho svěřenci putovali buď do New Yorku, Bostonu, San Franciska nebo též do bukolických horských končin států Utahu a Idaha, kde se jim dobrovolníci postarali o první přístřeší a vypomáhali s prvními krůčky v novém světě.

Někteří z příchozích se mnou, aspoň nějaký čas, zůstali v písemném kontaktu. Lékař v Novém Mexiku si stýskal, manželský pár ve Skalistých horách mi poslal rozhořčený dopis, že si chtějí založit včelí farmu a neboť nemají peníze, šli do banky, aby jim půjčila půl milionu dolarů, a představte si, pane profesore, oni nás tam zpovídali, chtěli ručitele – jako při vstupu do partaje, kvůli tomu jsme přece nemuseli utíkat!

Nespojenci se též ozývali z Utahu. Je tam otrava, nic se tam neděje, už to raději budou balit a hurá do San Franciska, kde je pořádně rušno. Do klusu se dát, jako kdysi v dobách zlaté horečky. Že Utah, stát sice scénický – národní parky, kaňony řeky Colorada – je i protivně ctnostný. Dokonce i pivo, Biľakovo mléko, se tam pokládá za hříšný nápoj.

Já vím, vím. Pouhý jeden metr za hranicí Nevady, hříšného pouštního státu, kde je jeden bar vedle druhého, herny, kasina - a pak nic, jako když utne. Pouze ctnost. V restauraci nám sice jakési slaboučké pivo nalili s komentářem, že alkohol je nápoj ďáblův. Z poučení jsme se pak v motelu zotavovali nasáváním whisky z přivezeného kontrabandu.

Některým přemýšlivějším českým příchozím vadilo něco podstatnějšího. Oceňovali náramnou přírodu, tu spoustu perfektně čistého prostoru, ale krušil je okolní životní styl, příliš připomínající onen reálsocialismus, od něhož s takovou chutí odpelášili. Však ano – vždyť Utah je stát, svět mormonů.

Mezi mormony bratr není bratrovi vlkem a sestra vlčicí. Dokonce ani za velké hospodářské krize třicátých let se nuzáci nemuseli obracet s prosíkem na stát. Kterýkoliv potřebný farník dostal – a stále dostává – jak spotřební statky, tak finanční podporu.

Účelem ovšem není podporovat zahálku. Naopak, podarovaní se musejí revanšovat výpomocí na církevních pozemcích, farmách, ve skladištích, konzervárnách, jiných podnicích. Socialistické „kdo nepracuje, ať nejí“ se v utažské verzi přeměnilo v krédo „není mormona, který by nechtěl pracovat“, čili typ člověka, o jehož zrod vědečtí socialisté usilovali, ale nevyusilovali.

Mormoni si nepotrpí na centralizaci, že by na církevním velitelství hodnostáři dirigovali život. Naopak, systém je založen na místní autonomii. V každé farnosti (zvané ward - obvod, okrsek) funguje laický biskup – okrskář, který má na starost resort sociálního zabezpečení. Lidumilných projektů je v provozu snad tisíc, podporu dostává víc než sto tisíc souvěrců a dalším deseti tisícům církev našla zaměstnání.

Tohle všechno platí věřící. Odvádějí desátky – desetinu svého platu, čímž farní pokladna ročně zbohatne o několik miliard dolarů. Další miliony přibydou ze zisku z církevního podnikání. Poslušné ovečky též chodí o víkendech na brigády. Intelektuál, obchodník, dělník vyrábějí v mormonské továrně konzervy s pomazánkou z burských oříšků. Tak se tedy děje v třídně antagonistické společnosti zahnívajícího kapitalismu v podmínkách nelítostného vykořisťování.

Čeští imigranti, odchovanci totalitního systému, který jim nedovolil pořádně vyrůst, na vlastní nohy se postavit, o svém osudu rozhodovat, tito noví příchozí v Utahu samozřejmě vítali pomoc při opatřování bydla a obživy, ale krušit je začaly pokusy o usurpaci jejich duše. U některých pak došlo ke zlomu, že jako oni včelí podnikatelé si řekli „to už jsme jednou zažili, tohle nemáme zapotřebí,“ emancipovali se a pakovali směrem do San Franciska, kde povinná účast na brigádě jim určitě nehrozila.

Jak to všechno začalo: v roce 1830 muž s nepozoruhodným jménem Joseph Smith – obdoba českého Josefa Nováka – vydal knihu Book of Mormon, prý překlad textu na zlatých deskách, které na kopečku v západní části státu New Yorku pohřbil a dočasně mu svěřil nebeský posel. Ano, prosím! Kniha, tato mormonská bible, informuje o Bohu a jeho styku s pravěkými obyvateli západní hemisféry, jimiž nebyl nikdo jiný, než izraelité, předkové amerických Indiánů. Winnetou vzešlý z Abraháma.

Článkem mormonské víry se stalo i přesvědčení, že svatá trojice – Bůh, Syn, Duch svatý – existují ve třech separátních zlidštěných podobách, že pozemšťané napřed prošli existencí spirituální, předpozemskou. Po vzkříšení a dosažení nebeské slávy některým se dostane možnosti podílet se na správě planetárních světů, jaksi v roli nomenklaturních božích funkcionářů. Do Hádu se nebude odcházet v tísnivé až kruté samotě, ale se zachováním původních rodinných svazků. Čili se tam potkáme i s vlastní tchyní.

Tak tedy vznikla CHURCH OF JESUS CHRIST OF LATTER-DAY SAINTS – Církev Ježíše Krista Svatých Pozdních Dnů – ve smyslu „dnů současných“. Jejím cílem bylo obnovení křesťanství v jeho původní ctnostné podobě, jako podmínky, ouvertury k Ježíšově znovusestoupení na tuto zem. Smith mínil kopírovat starobylý Izrael, jeho teokracii, patriarchální strukturu, exodus do země zaslíbené, kde lidé zvláštního ražení se budou odlišovat svými rituály a dietními zvyklostmi. Navíc, v rámci přísného puritánství, zavedl polygamii, mnohoženství.

Zejména tato iniciativa rozčílila některé křesťany tradiční protestanské orientace natolik, že v roce 1844 v místě Nauvoo státu Illinois novátora Smithe lynčovali, takže se pak nikdo už nedozvěděl, z jakého jazyka že překládal biblická poselství, kam ty zlaté tabulky zašastročil a jak že to vlastně bylo s těmi židovskými Indiány.

Sekta se dala na pochod, s volskými povozy, neznámým nevlídným terénem. V mnohém mi jejich počínání připomíná onen great trek jihoafrických Burů, putujících do vnitrozemí v přibližně téže době. Došlo k vytváření podobné tzv. wagon mentality, pocitu ohrožení pionýrů za kolovou vozbou, za níž jim hrozil vesměs nepřátelský svět.

Padesát tisíc mormonů, mezi nimi řada konvertitů z Británie a Skandinávie, pod vedením Brighama Younga (po němž je pojmenována jedna prosperující univerzita) kolem roku 1850 dorazili k Velkému solnému jezeru a tam v podhůří Skalistých hor vybudovali Salt Lake City, dnes velkolepé město.

Církev pod tlakem Washingtonu sice zapudila mnohoženství už v roce 1890, ale dodnes občas v televizi vídáme záběry ze vzdálených samot s vousatými zálesáky s tuctem pokorných žínek a značným houfem potomstva. Dochází ke konfliktu s úřady a občasné střelbě.

V čele církve je prezident zvolený na doživotí, zpravidla stařešina v požehnaném věku.(Tuto funkci například zastával víc než devadesátiletý Ezra Taft Benson, bývalý ministr zemědělství ve vládě Dwight Eisenhowera.) Po ruce má dva poradce a výbor dvanácti apoštolů. Mormoni však mezi sebou nemají profesionální kněze, duchovní z povolání. Povolán k výkonu funkce je každý věřící mužského pohlaví a sloužit bude zadarmo.

Mormoni nesmějí kouřit, pít alkohol, dokonce ani kávu či čaj. Správní věřící se mají pravidelně setkávat, pokud možno každý večer, diskutovat problémy a vzájemně se ideologicky zakalovat. Když už nic jiného, tak tohle aby přimělo české exulanty k dalšímu úprku, třeba až někam na Aljašku k útulku mezi ledními medvědy.

Zásluhou misionářského úsilí, mormonské řady mohutní, mění se jejich kádrová struktura, zejména rozmachem v zahraničí, značně tak v Latinské Americe, tradiční baště katolicismu.

Úspěch přiměl církevní hodnostáře v Salt Lake City, aby přepsali některá pravidla. Dřív nebrali černochy do řad kněžstva, teď už berou. Časem se prý mezi dvanáct nomenklaturních apoštolů dostanou i apoštolky. University of Utah zvolila nového rektora, jímž se stal můj dřívější fakultní kolega a kamarád Arthur Smith – tedy také Smith jako praotec této víry, ale naprostý nemormon, původně ze státu New Hampshire, kde se budou konat primárky hned po Iowě, a jeho manželka pochází z Libanonu, končiny důkladně nemormonské, leč s jinými třeskutými problémy.

Misionářské úspěchy rovněž vedly k uvolnění přísnosti. Stále se sice nesmí pít, kouřit, hřešit, ale povinnost pravidelných večerních školení již odpadá – jak ji také vyžadovat a kontrolovat někde mezi Indiány na Amazonce.

Nemyslím, že čerstvý hollywoodský opus September Dawn (Zářijové svítání), který jsem před pár dny shlédl, by našel v jejich řadách mnoho obliby. Je totiž založen na skutečné události - tzv. Mountain Meadows Massacre - k níž došlo 11. září (datu teď pro Američana nesnadno zapomenutelného) roku 1857. Kolona vozů se zhruba 120 pionýry – muži, ženy, děti – a s 800 dobytčaty se trmácela z Arkansasu na cestě do jižní Kalifornie. Tuto tzv. Fancher-Baker party - netvořili chuďasové a když dorazili do oblasti mormonů, za pobyt a příležitost k odpočinku a občerstvení chtěli dobře zaplatit. Jenže mormoni, kteří se nepokládali za součást Ameriky, tehdy pořádně ještě nedotvořené, a očekávali útok jednotek americké armády (k němuž nedošlo), k putujícím pionýrům se krutě zachovali. Však přicházeli ze Středozápadu, kde mormoni zažili mnohá příkoří, kde došlo k zabití řady jejich údajných „proroků“ včetně zakladatele Smithe. A pravověrní souvěrci přísahali pomstu bez smilování.

Působivá prezentace fenoménu o zhoubných důsledcích fanatismu tvorů, přesvědčených o svých pravdách - tak jak svět zažíval ať už v Hitlerově Německu, Maově Číně, Pol Potově Kambodži, a teď okouší zásluhou islámských fanatiků na mnohých místech planety. Jon Voight v roli superctnostného biskupa, hnaného představou božího mandátu zničit tyto pionýry, napřed se snaží přimět kmen místních Indiánů vykonat krvavé dílo, a když se to nepovedlo, mormoni tedy sami učinili – napřed šalbou, sliby pokojného odchodu, ale s odevzdáním zbraní, prý nepopudit údajně nerudné Indiány. Když se tak stalo, Mormoni postříleli oněch odhadovaných 120 mužů, žen a dětí.

Na opačném konci kontinentu pak vypukla občanská válka, národ měl jiné starosti. Teprve dvacet let po masakru došlo k jakémusi soudu a pouze jen z vrahů byl souzen a v roce 1877 po právu zastřelen. Ostatních, včetně biskupa v podání Jona Voighta, se právo nedotklo.

Teď zbytečně přemýšlím, kolik voličů v Iowě či pak i jinde film uvidí a pod jeho dojmem si rozmyslí dát hlas zcela nevinnému Mitt Romneymu.