Únor 2008

Předvolební disciplíny ve vrhu blátem a mazání medem

Ota Ulč

„Komu, sakramente, dát přednost?“ postěžovat si mi jeden známý, načež zpřesňoval: „Že Hillary je ženská, to by mi ani tolik nevadilo. Však právě proto, že je ženská, se s ní Bill oženil...“

„A pak jí pořádně zahejbal,“ skočil jsem mu do řeči.

„Zahejbá leckdo. Ale abych pokračoval - Hillary je přece tolik strojená, nepřirozená, naprogramovaná, těch malérů co už má za sebou - ty machinace Whitewater v Arkansasu, podivné účtování v její advokátní firmě, podivná sebevražda v Bílém domě, Foster nebo Forster se jmenoval, že ano, pak co si nakradla, když se z Bílého domu museli vystěhovat. Pak tu máme toho Obamu – že je to černoch, nebo to aspoň o sobě tvrdí, to by mi tak moc nevadilo, ale že se taky jmenuje Hussein a o tom on mlčí, a taky se nic nedozvíme, jak to bylo s jeho mohamedánským tátou, teda nevlastním tátou, co si ho odtáhl do Indonésie, aby tam chodil do mohamedánských škol. Teď ve svých projevech někdy dělá dojem jako druhý Mussolini.“

„Co tedy John Edwards, ten mluví přece lahodně, ovšem s jižanským přízvukem,“ znovu jsem přerušil.

„Taky by mi to nevadilo – ale to jeho pokrytectví! Nikdy nezapomene zdůraznit, že jeho táta byl dělník a kolik chudoby v životě zažil, jak vždycky pomáhal chudým, utlačovaným - tyhlety báchorky! Především jako advokát chudých on se stal multimilionářem. Teď jak se na něj provalilo, že v Beverly Hills u nóbl kadeříka za jedno ostřihání klidně zaplatil čtyři stovky dolarů – nebo to dokonce bylo osm set?“

„Taky se nepamatuji,“ přitakal jsem. „V primárkách v Iowě hlasovat nebudu, tam nebydlíme, beztoho tam teď je pořádná zima, plno sněhu.“

„Tady u nás v New Yorku to není o moc lepší,“ tentokrát on přerušil mě.

„K žádným primárkám nepůjdu, neregistroval jsem se jako Demokrat, ale kdybych byl, rozhodně bych nehlasoval pro toho šaška Kusiniche. Mně nejsympatičtější je Joe Biden. Solidní, perfektní profesionál a právě proto mu moc nadějí nedávám.“

„Já taky ne,“ souhlasil ten můj známý a pokračoval otázkou, vlastně otázkami, „Tak ty seš jako Republikán? Po koho by ses rozhodl?“

„Jsem independent, fandím ale McCainovi – to přece je člověk s charakterem, má své principy, přesvědčení, i když občas není populární, neváhá jít proti větru, takže moc nadějí mu taky nedávám.“

„Když jsme u těch Republikánů - taky pěknej výběr! Co teda ten Fred Thompson? Pohybuje se nenuceně, přirozeně, před kamerou dobře vypadá, nemůžeme se divit, vždyť to je původně herec.“

“To byl Reagan taky.“

„Říká se ale o něm, že je línej.“

„Totéž se říkalo o Reaganovi,“ přitakal jsem.

Přešli jsme ke kádrovému hodnocení ostatních Republikánů. Můj známý horlil proti Rudi Giulianimu, jak že se pořád vytahuje statistikami, o kolik on jako bývalý starosta New York City snížil kriminalitu, jak zvládl situaci po útoku nine eleven (11. 9. 2001) na dvojčata, ale méně se chlubí svým selektivním liberalismem, jako například v ulicích pochodovat ruku v ruce s homosexuály.

Krasavec kandidát Mitt Romney, ne že je Mormon, ale ten flip-flop typ, který podporoval potraty a teď je zatracuje A stejně tak s manželstvím pro homosexuály.

Přišla řeč na ono negative campaigning - očerňování konkurentů. Například v celonárodní televizní debatě, když na pořad se dostala dosud nevyřešená otázka ilegální imigrace, Guiliani obvinil Romneyho, že jako guvernér státu Massachusetts byl natolik nezodpovědně laxní, že zaměstnával ilegály ve vlastní režii na svých pozemcích. Pravda ale byla taková, že Romney si u jedné firmy objednal pracovníky k práci a firma mu tam poslala ilegály, což objednatel nemohl vědět.

Tato taktika očerňování je efektivní nebo se může jako bumerang vracet původním směrem? Netroufám si přijít s jednoznačnou odpovědí. Někdy to zapůsobit dovede značně. Jako příklad nám poslouží Mike Dukakis, rovněž bývalý guvernér z téhož státu Massachusetts, v neúspěšném utkání o Bílý dům v roce 1988 s Bushem starším. Značný liberál Dukakis dovolil surovému vrahovi Willey Hortonovi opustit vězení s výsledkem, že Horton promptně znovu vraždil.

Něco podobného se stalo Mike Huckabeemu, bývalému guvernérovi Arkansasu, překvapivě se ocitnuvšího v čele republikánského peletonu. Už i předběhl Romneyho, který v Iowě zainvestoval mnoho času a též mnoho milionů z vlastní kapsy na podporu své kandidatury. Huckabee aby se teď vypořádal s obviněním, že předčasně propustil z výkonu trestu zločince, který v sousedním státě Missouri pak vraždil. Sledoval jsem vyjádření Huxkabeeho v televizi. Přiznal, že skutečně došlo k tragédii, kterou ale zavinil parole board (komise rozhodující o předčasném propuštění). Je kandidát úplně či zčásti vinný nebo nevinný? Kolik bláta na něm uvízne?

Od bláta se posuňme k medu. Šance Hillary Clintonové na získání nominace Demokratickou stranou se zdály být neotřesitelné, dokud se neobjevil rival Barack Obama, nyní mohutně podporován černošskou televizní supercelebritou jménem Oprah Winfrey. Primát Hillary je momentálně natolik ohrožen, že přispěchal v národě stále tuze populární Bill Clinton k podpoře jím mnohonásobně šálené manželky. Jeho pětiminutový televizní paján s mnohými oslavnými hyperbolami, ale zdemoloval Dick Morris, bývalý tuze vlivný poradce, později s Clintonovými znesvářený. Zdemoloval takto:

Clinton: Hillary už jako studentka práv nezištně poskytovala právní pomoc chudým.

Morris: Její právní pomoc spočívala v pomoci Černým pardálům (Black Panthers) před soudem v Connecticutu se odpovídajícím z mučení a vraždy federálního zaměstnance. Hillary u soudu vysedávala a sledovala, zda v procesu nedojde k formálním procedurálním pochybením, které by se pak daly použít v odvolacím řízení.

Clinton: Po promoci Hillary pracovala ve prospěch práv chudých dětí.

Morris: Po promoci Hillary odjela do San Franciska s Bobem Truehaftem, předsedou komunistické strany Kalifornie, s nímž se seznámila, když obhajoval Černé pardály.

Clinton: Hillary odmítla řadu lákavých výnosných nabídek zaměstnání.

Morris: Hillary propadla u kvalifikačních zkoušek (Bar Examination) ve Washingtonu, D.C., a pouze se jí podařilo zkoušku udělat v Arkansasu. Jediné místo, které tam byla schopna získat, bylo v odbočce místní univerzity ve Fayetteville, kde učil její manžel Bill. Do prestižní advokátní firmy Rose se dostala teprve poté, co se Bill stal generálním prokurátorem (attorney general) státu Arkansasu.

Clinton: Prezident Carter jmenoval Hillary jako předsedkyni výboru právních služeb (Legal Services Board).

Morris: Hillary dostala toto jmenování jako protislužbu za Billovu podporu Cartera v primárkách 1980 proti Ted Kennedymu.

Clinton: Hillary byla výtečný efektivní senátor, zejména bojující za práva žen a dětí.

Morris: Hillary se podilela na bezvýznamných legislativních iniciativách jako přejmenování soudních budov a poštovních úřadů. Pouhými dvěma výjimkami bylo zřízení národního parku v Portoriku a podpora osob, starajících se o rodinné příslušníky postižené Alzheimerovou chorobou. V současné době Hillary usiluje o výstavbu čehosi ve Woodstocku k památce legendárního happeningu před čtyřiceti lety.

V České republice, kde rovněž dojde k volbě prezidenta, takové starosti věru nemají. Ani televizní debaty mezi zájemci o vrcholný úřad ve státě nemají. Lze pouze zaslechnout občasný povzdech, že k něčemu takovému se dosavadní hradní pán přece nesníží. Jeho výhody/nevýhody však z dálky od opačného břehu Atlantiku lze jen obtížně posoudit.