Český a slovenský zahraniční časopis  
     
 

Únor 2008


Jsem primitivní antinacista

Miroslav Václavek

Jelikož si na rozdíl od slovutného pana prýprezidenta, velkoprofesora a Putinova gubernátora Klause nemyslím, že by se mělo na historii zapomínat a zločince nechat být na pokoji, nedá mi to, abych se veřejně nezeptal, zda se páně prýprezidentova moudra o tom, že komunisté jsou už dnes jiní - lepší (jak by řekla arizonská pěnice Lou) vztahují i na nacisty. Což znamená (dle Klausova schématu), že pokud je primitivní antikomunismus, pak je primitivní i ten, kdo je odpůrce nacismu.

Pokud bych měl vzít v potaz jistou páně prýprezidentovu konzistentnost a odpovědět si sám, odpověď bude „ano“. Pokud se totiž podívám na slova, jimiž se k českému příspěvku k holocaustu vyjádřil, má odpověď „ano“ přetrvává: „Ukazuje se, že to s tím táborem je složitější. Že to byl původně pracovní tábor pro ty, kteří odmítali pracovat. Zdaleka ne jen romský. Není to opravdu koncentrační tábor v tom slova smyslu, jak každý z nás podvědomě rozumí slovu koncentrační tábor a vidí Osvětim, Buchenwald a tyto věci. Samozřejmě se tam odehrála celá řada tragických věcí. Rozumím-li ale tomu, tak oběti toho tábora byly primárně spojené s epidemií skvrnitého tyfu, a nikoli s tím, co bývá tradičně chápáno jako oběť koncentračního tábora." (LN 14. května 2004, Klaus: Paroubek je silný a zřetelný politik, s. 11).

Když v roce 1992 tuto skutečnost objevil americký genealog Paul Polansky, ani netušil, jakou že objevil krvavou skvrnu na holubičím peří. Ano, řeč je o romském koncentračním táboře v Letech. O táboře, jenž byl zřízen a provozován českou protektorátní vládou a střežen českými četníky. Jeho režim byl stejný jako v koncentrácích jiných. Otrocká práce, arestace na základě nacistické rasové teorie, zoufalé hygienické podmínky (jejichž vlivem epidemie tyfu vznikla), podvýživa a vyhlídka na cestu do osvětimského krematoria. Na jeho místě dodnes stojí vepřín postavený komunisty. Co takhle ještě jeden postavit v Lidicích, aby míra této české ostudy došla i tomu poslednímu?

Ale pan velkoprofesor má na věc jiný názor. Dle jeho slov to koncentrační tábor nebyl. Stejně jako jím nebyl pro soudruha Ransdorfa. Stejně jako jím nebyl pro nacisty. Jaká to jednota strany, lidu a ideologie! Ostatně myšlenková osa Klaus - komunismus - nacismus, což je nacionalismus a socialismus, je zřejmá i v jeho jiných moudrech. V těch, v nichž hovoří o EU jakožto o ohrožení svobody - nevím, jestli umřít smíchy, nebo hanbou. Nebo když se vyjadřuje k obrannému radaru naší civilizace v Brdech - pochopitelně, že negativně. Anebo když plivne do tváře všem obětem komunismu lísajíce se ke kožichu ruského medvěda, v němž jsou oděni místní komunisté, jako zimomřivá veš. Myslím, že při pohledu na tuto politickou nulu (proto tolik oblíbenou) je v Kremlu hodně veselo.

Jakých mouder se dočkáme asi příště? Nezbývá než čekat, až se velkoprofesor zakření a po svém „zvolení" pronese takový projev až z prezidentské standarty s nápisem Veritas vincit (Pravda vítězí) studem opadají písmena. S ním totiž nic nevyhrajeme. A pravdu? Leda tak moskevskou tištěnou na mizerném papíře a prohloubení úvah o tom, že koncentráky nebyly ani v Jáchymově. Protože po pracovní době se hrál tenis. Zapomeňte.

„Češi mají velký památník v Lidicích pro jejich mrtvé z války. To je proto, že chtějí mít památník proti Němcům. Ale my nemáme žádný náš památník, protože nás nezabíjeli Němci. Nás zabíjeli Češi". Eduard Čermák, syn vězňů, kteří přežili Lety, v knize: Paul Polansky/Tíživé mlčení



Zpátky