Březen 2008

Události od 18. ledna do 16. února 2008

Bohumil Doležal

Denní komentáře Bohumila Doležala k událostem v České republice i ve světě podle českého denního tisku. Komentáře se vztahují jen ke dnům, kdy v ČR vycházejí hlavní deníky.

Pátek 18. ledna

Podle průzkumu agentury STEM pro ČSSD vede v podpoře veřejnosti prezidentský kandidát Švejnar před prezidentským kandidátem Klausem. Bylo by divné, kdyby v průzkumu pro ČSSD vedl Klaus a bylo by divné, kdyby si ČSSD vybrala jinou agenturu než STEM. Naštěstí rozdíl je nepatrný (52 ku 48) a kromě toho na této podpoře příliš nezáleží. Kdybych byl podle ústavy kompetentní volit prezidenta, nenechal bych si do toho nikým kecat – ani lidem.

„Tajnost volby je pro nás tím technickým parametrem pro to, aby volba byla opravdu svobodná“, prohlásil předseda klubu ODS v Poslanecké sněmovně Tluchoř. Ve skutečnosti jim jde o to, aby svobodně, tj. tak, aby se nemuseli bát svého vedení, mohli hlasovat sociální demokraté a komunisté. Proč by se měl poslanec bát hlasovat pro někoho jiného, než koho mu nabídne jeho načalstvo, když k tomu má dobrý důvod? Ti, kdo se rozhodli pro tuhle kariéru, by měli mít pro strach uděláno – zvlášť v situaci, kdy jim nehrozí nic jiného, než že nanejvýš za pár let půjdou od válu. To se snad dá přežít, ne?

Senát bude znovu rozhodovat o návrhu novely trestního zákona, zakazující komunistické symboly, ale až po prezidentské volbě, aby se komunisté nezlobili a státotvorně volili Švejnara, případně Klause. Zařídili to místopředseda Senátu Ptihart a senátor Jílek (oba KDU-ČSL).

Jiří Paroubek údajně (podle Lidových novin) původně lanařil pro úlohu prezidentského kandidáta ČSSD předsedu Ústavního soudu Rychetského. Rychetský jako realista to opakovaně odmítl (praví náš starý známý, „jeden ze sociálních demokratů, který si v této souvislosti nepřál být jmenován“) a Paroubek teprve pak sáhl po Švejnarovi. Zní to pravděpodobně, předseda ČSSD Švejnara nejdřív dosti razantně odmítal.

Europoslanci ODS v čele s Janem Zahradilem se zřejmě zmocnili stroje času a přesunuli se o deset – patnáct let do budoucnosti: vytvořili spolu s komunisty pevný blok k obhajobě českých národních zájmů proti „potomkům a obhájcům sudetských Němců“. Chtěli např. popohnat k zodpovědnosti předsedu parlamentu Pötteringa za účast na sudetoněmeckých dnech. To se sice nepodařilo (nesehnali potřebných 350 podpisů, kolik jich sehnali, článek v LN neuvádí), ale moc dobře si rozumějí. Komunistický europoslanec Ransdorf si libuje: „Když jde o české národní zájmy, spolupráce s ODS je velmi dobrá. Řekl bych nejlepší ze stran v Evropském parlamentu.“ To, že se tento druh blbnutí přestěhoval ze Sněmovní do Štrasburku, je na druhou stranu povzbudivé. Čeští poslanci, na nichž záleží víc než na těch euro-, mají jiné a praktičtější starosti.

Senátoři z iniciativy místopředsedy Senátu Jiřího Lišky odmítli novelu zákona na ochranu zvířat, který povoloval tzv. kontaktní norování (tj. trénink loveckých psů na lov lišek, při němž psi mohli lišku v noře zakousnout. Zaslouží si pochvalu, kontaktní norování je stejně barbarská záležitost jako býčí zápasy a různé štvanice (jinak jsem v této souvislosti zjistil, že v PS sedí pár poslanců, jejichž kontaktní norování bych sice nakonec, kdyby to bylo na mně, vetoval, ale musel bych se při tom dost přemáhat).

V rámci politické korektnosti nahradili na španělské reklamě automobilu Citroën podobiznu pitvořícího se Maa pitvořícím se Napoleonem. Stěžovala si totiž dotčená čínská komunita ve Španělsku. Navíc se firma za reklamu omluvila. Že tentokrát nebudou protestovat Francouzi, si zjevně spočítali. Proč takové ciráty! Vždyť ten člověk byl politický zločinec a masový vrah. Hájený tedy není už jen Mohamed (tam bych to aspoň trochu chápal), ale i Mao. Brzy k němu přibudou Stalin a Lenin. Hanobit evropské a americké politiky, Churchilla, Adenauera, Kennedyho ad., je naproti tomu „u nás na Západě“ projev slušného vychování. Je to nedůstojné, směšné a zbabělé.

Sobota 19. ledna

V poslední době se prý zvyšuje kriminalita ve věkové skupině nad 60 let. V Právu píší, že to souvisí s nepřirozenou koncentrací seniorů v domovech důchodců i se zvýšenou fyzickou výkonností lidí vyššího věku. Policejní psycholožka Čírtková k tomu říká: „Existují i katastrofické vize, že by společnost mohly v budoucnosti tyranizovat hordy zdivočelých důchodců. Sužovaly by společnost stejně jako nezaměstnaní mladiství.“ Z čirého alibismu upozorňuji, že já fyzicky na nic podobného nemám. Přirozeným řešením by mohl být odstřel jednou ročně např. na podzim, mohla by to provozovat myslivecká sdružení. Prosím jen, aby přitom myslivci nepoužívali brokovnic.

Nemocnice prý nevyužijí peněz, vybraných na poplatcích, ke zlepšení péče o pacienty, ale na vyšší provozní náklady (výdaje na elektřinu, vodu, plyn a další). Uvádějí to rovněž v Právu. Morální závadnosti tohoto postupu nerozumím, vždyť by to museli zaplatit tak jako tak.

Pokud jde o prezidentskou volbu, probíhá nyní spor o to, jak se dohodnout na způsobu hlasování. Má o něm hlasovat každá komora parlamentu zvlášť, nebo se mají shodnout obě dohromady? Podle prof. Pavlíčka pro volbu platí ustanovení o společné schůzi sněmoven, z čehož plyne, že by měly o způsobu volby hlasovat dohromady. To zní logicky.

Vdova po bývalém předsedovi KDU-ČSL Josefu Luxovi se těší v KDU-ČSL jakémusi výsadnímu postavení. Vyzvala nepřímo členy strany, aby volili Jana Švejnara a vzali přitom v úvahu, že pod jeho nominací je podepsán senátor Petr Pithart. Řekl bych, že to je naopak velmi pádný důvod, proč Švejnara nevolit.

Jiří Hanák se rovněž v Právu pozastavuje nad tím, proč jsou z jakékoli vedoucí funkce v Ústavu pro studium totalitních režimů vyloučeni bývalí komunisté, kteří se po svém mladistvém poblouznění osvědčili v protikomunistickém odporu. Správná formulace otázky by měla znít: proč jsme z jakékoli vedoucí funkce v ústavu vyloučeni my bývalí komunisté, kteří jsme se po svém mladistvém poblouznění v protikomunistickém odporu.

Mladá fronta Dnes přinesla zajímavé srovnání názorů obou prezidentských kandidátů. Ze srovnání vyplývá, že se ve třinácti případech z dvaceti jejich názory v podstatě shodují. Shoda je někdy asi zdánlivá: např. Švejnar zjevně věří, že z KSČM by se mohla stát státotvorná strana (Klaus nikdy nic podobného netvrdil), já to považuji za možné jen tenkrát, když, nedej Bůh, získá na politické scéně výlučné, dominantní postavení. Že by přijala Paroubkovy podmínky, které zopakoval i Švejnar, je, řekl bych, z nejrůznějších důvodů naprosto vyloučené. Klaus odmítá vyznamenat Mašíny, protože na ně u nás nepanuje jasný, obecně sdílený názor, Švejnar, protože by to nepomohlo ke smíření. Jenomže se nepotřebujeme za každou cenu a ve všem smiřovat, a obecně sdílené názory je občas třeba problematizovat. Oba kandidáti jsou proti soudcovské samosprávě, podle Švejnara opomíjí odpovědnost soudců vůči občanům a Klaus by to navíc považoval za prohru demokracie v naší zemi. To je nesmysl, soudci nejsou ve svém rozhodování vázáni vůlí občanů (to by to dopadlo), ale spravedlností. Vůle občanů se může se spravedlností rozcházet a zejména v soudní oblasti se s ní často rozchází. Demokracie by prohrála, kdyby se soudní moc učinila závislou na tom, co chce pokud možno nejvíc lidí. Pak by se o rozsudcích mohlo hlasovat na internetu. Pokud jde o rozdíly, Švejnar se domnívá, že okupace „vojsky Varšavské smlouvy“ zmařila první vážný pokus o vytvoření demokracie v poúnorovém Československu. Přitom šlo jen o reformu komunistického systému, která ho měla podle představ navrhovatelů poněkud zlidštit, ve skutečnosti by ho byla proti vůli navrhovatelů rozmetala a Rusové to věděli. Byla technicky neproveditelná a skončila tak, jak skončit musela.

Pavel Páral v rozsáhlém článku v MfD hájí tezi, že problémy Klausovy vlády v roce 1997 má na svědomí ČNB a Josef Tošovský. Nejsem odborník na ekonomii. Myslím si v té věci: za prvé, že problémy z té doby se ze strany Klausových odpůrců (Havlovi lidé, ČSSD) uměle nafukují. Za druhé, že Klaus sice vyznával zásadu, že ekonomie má přednost před politikou nebo aspoň má být vzhledem k politice autonomní, ale v praxi se jí příliš neřídil a snažil se v procesu přechodu z komunistického na svobodné hospodářství zachovat v rukou politiky některé významné ekonomické nástroje, které vláda mít nemá (vliv v bankách), a provázanost se staronovou manažerskou sférou. Byla to velká nedůslednost. Politika má přednost před ekonomikou v tom smyslu, že zdravá ekonomika ještě sama o sobě negeneruje zdravou politiku, kdežto zdravá politika může přispět k ozdravění ekonomiky, ale ne tak, že s ní bude s politickými zámysly manipulovat. Klausovo úsilí skončilo v problémech, které ho právem stály dominantní pozici na politické scéně (mluvit v té souvislosti o „spálené“ nebo „vytunelované“ zemi je ovšem je velké přehánění a řeči o nedostatečném právním rámci jsou laciné, protože je to pravda vždycky).

Cyril Höschl říká v rozhovoru pro MfD mj.: „Při pohledu zevnitř“ (na českou politickou scénu) „ji máme tendenci hodnotit jako nevýkonnou a rozhádanou. Je to dáno tradičně slabým mandátem vlády. To není žádná novinka. Když se podíváme hlouběji do historie, tak to však není žádná patologická situace. Je to něco, co k parlamentní demokracii patří.“ Tenhle optimismus se mi nezdá. Během existence ČR jsme měli jen první čtyři roky vládu s dostatečným mandátem, normální většinou v parlamentě. Menšinové vlády nebo vlády vládnoucí na základě nestandardních dohod (opoziční smlouva), s většinou jednoho jediného poslance nebo s podporou přeběhlíků jsou v demokratickém systému možné snad jako výjimka, určitě ne jako pravidlo.

Tamtéž v Kavárně vyšel pěkný esej Petra Fidelia o „zdravotnické totalitě“. Zdraví se stává jakousi náhražkovou náboženskou hodnotou a občané jsou státem nuceni o ně pečovat. Na tom hodně je. Žijeme ovšem v poněkud výjimečné době. Dřív (do první poloviny minulého století) nic takového nemohlo vzniknout, protože lidi pronásledovaly obrovské epidemie a spousta čím dál tím ničivějších válek, takže na zbožštění zdraví nebyl čas ani podmínky. A nedělejme si iluze, tahle idylická doba zase skončí, je nejspíš výjimečná stejně jako nynější relativně teplé podnebí. A lidé budou mít zase starost, jak aspoň na nějakou dobu zachránit holý život, a ne jak se neukouřit, neujíst a neupít. Vždycky to tak bylo. Je to normální. To, čemu pan Zahradníček říká „katastrofismus“, je normální.

„Raději budeme ruskou provincií než členy Evropské unie“, prohlašuje nacionalistický kandidát na srbského prezidenta Nikolić. Kolik lidí u nás (zejména z ODS a zejména z Klausova okolí) si myslí něco dost podobného, jen se to neodvažují tak vyostřeně zformulovat!

Pondělí 21. ledna

Sobotní extremistické demonstrace v Praze a v Plzni skončily tím, že pár desítek demonstrantů na sebe vázalo spoustu policistů, kteří mohli chybět jinde. Ti lidé nás přijdou dost draho a mohou v tom do budoucna pohodlně pokračovat. Ministr Pospíšil navrhuje zpřísnění shromažďovacího zákona, to je vhodná příležitost k povinnému řečnickému cvičení na téma neporušitelnost demokratických zásad, nějak se mi zrovna při téhle příležitosti do něho moc nechce.

Europoslanec Železný vytáhl v rozhovoru pro Právo do boje za české národní zájmy a proti sudetoněmeckému nebezpečí. Musí na tom být už dost špatně, chudák. Inu, volby do EP se blíží.

Náčelník ruského generálního štábu Balujevskij prohlásil, že nechtějí sice nikoho napadnout, ale k obraně Ruska a jeho spojenců v nutném případě použijí ozbrojené síly včetně preventivního zásahu, a to včetně jaderných zbraní. Upozorňuje na to „partnery“ (a zjevně zároveň potenciální oběti). Takovou rétoriku Rusko někdy od Chruščovových dob nevedlo, ostatně je otázka, zda to vůbec Chruščov a před ním Stalin říkali takhle otevřeně. Západ by si neměl dělat iluze, Rusko se už v podstatě vrátilo k rétorice a tedy i k manýrám z dob studené války.

Lidová strana je rozštěpená mezi stoupence Václava Klause (a ODS) a stoupence Václava Havla. Šéf senátorů Jílek mluví o tom, že „Pravda a Láska už zase zvedají hlavu“ už skoro podobným tónem jako Klausův zbrojnoš Zahradil. Zdá se, že Topolánkův nesmělý pokus o otevření ODS směrem k jejím někdejším oponentům ze středu a zprava, kteří se svého času seřadili za Havlem, neuspěje. Důsledkem bude, že ODS zůstane v izolaci a Topolánkova vláda dřív nebo později padne. Někdejší Klausovi oponenti z doby Sarajeva se rozhodli pro spolupráci s Paroubkem a komunisty – volbou Švejnara se chytí v pasti, ze které pak bude těžké uniknout. Je to krajně nešťastná politika. Navíc spor uvnitř KDU-ČSL může stranu ještě víc oslabit a exprezidentovi stoupenci mohou mít po příštích parlamentních volbách v rukou prezidentskou funkci a jinak nic.

Podle Lidových novin existují ve skupině 24 českých europoslanců takové vztahy, že nejsou schopni se ani dohromady sejít. Český „euroklub“ má značně panoptikální podobu, danou tím, že volební účast v roce 2004 byla extrémně nízká, do EP se dostala různá kuriózní uskupení bez změřitelné politické váhy a navíc za velké strany političtí důchodci nebo figury jako Jan Zahradil. Ještě že jde o tak bezvýznamnou instituci!

Nová ředitelka Radiožurnálu Barbora Tachecí napadla ministra Řebíčka za to, že se pokouší ovlivnit situaci ve veřejnoprávním médiu, protože jeho mluvčí podepsal sám za sebe jakousi petici proti jejímu působení v ČRo. To je sice nesmyslně přepjaté, ale stejně bych řekl, že funkce mluvčího významné státní instituce klade tomu, kdo ji přijal, jakési meze, a z toho hlediska se mi zdá být postup mluvčího Hanzelky poněkud nestandardní.

Úterý 22. ledna

Prezidentský kandidát Švejnar prohlásil včera před novináři mj., že je problematické, když je prezident úzce spojený s jednou politickou stranou. Řekl bych, že to není problematické, pokud se prezident nestylizuje do pozice Otce národa a ústava mu k tomu nedává žádný prostor. V Německu je prezident pravidelně úzce spojený s nějakou politickou stranou. Pokud se ovšem Švejnar chce pokusit o „vyšší etický standard“ a „kultivaci politiky“ svou morální aktivitou (jak citují v Právu), nevěští to vůbec nic dobrého. Prezident má být především solidní úředník, a teprve když se o to bude snažit (k tomu patří např. nestrkat nos do věcí, do kterých mu nic není), může pak třeba mít taky nějakou morální autoritu.

Koalice dospěla do stadia, kdy jsou rozpolceny všechny tři koaliční strany. (Na ODS to zatím není moc vidět, výrazně se to projeví, pokud nebude prezidentem zvolen Václav Klaus). Rozkol u lidovců chce nyní zažehnávat Jiří Čunek, jeho prapříčina. Vyrazil do regionů vysvětlovat usnesení stranického vedení o podpoře Klausovi, s níž nesouhlasí.

Jiří Paroubek a ČSSD žalují za Kubiceho zprávu jejího autora i celou policii ČR. Je hezké, že nežalují hned také ČR, EU a celou zeměkouli. Měli bychom tu zdrženlivost umět ocenit.

Za Železného (o jeho kritice ODS a Topolánka jsme psali včera) se teď postavil Zahradil. Nebere prý nebezpečí, plynoucí z možné problematizace základu našeho právního řádu, Benešových dekretů, na lehkou váhu. Zdá se, že Železný promluvil Zahradilovi z duše. Nebylo to náhodou po vzájemné dohodě?

Zatímco náčelník ruského generálního štábu včera hovořil o preventivních jaderných útocích ruských ozbrojených sil proti nepřátelům, vystoupil dnes ministr Lavrov v roli hodného ruského policajta a ujistil polského ministra zahraničí Sikorského, že Rusko nebude vytvářet tlak ani na Polsko, ani na další země kvůli americké protiraketové základně. Chtějí prý jen, aby byly vyslyšeny a pochopeny jejich obavy. Teprve pokud nebudou (to dodávám já), přijde na řadu ten útok.

V Právu vystupuje jako Ficova lobby expředseda slovenské SDĽ Peter Weiss. Obhajuje tam zjevně zcela nehorázný návrh nového tiskového zákona. Zároveň se proslýchá, že novináři mají být do budoucna na Slovensku povinně organizováni v jakési profesní komoře, která je bude napřed prověřovat na způsobilost. Pokud by se něco takového realizovalo a EU to spolkla, bude to nepříjemný precedens i pro ČR (těžko se zbavit dojmu, že o ochočení médií sní Topolánek i Paroubek, Paroubek nepochybně víc). Pokud nám EU dopřeje takovou „suverenitu“, jako je neexistence svobody slova, bude nám platná jako mrtvému zimník.

Martin Komárek se v MfD vrací k případu Osetince Viktora Kalojeva, o němž jsme tu psali. Píše mj.: „Jistě, člověku se chce říci, že Petr Nielsen“ (dispečer, který údajně způsobil nehodu a Kalojev ho zabil) „je z těchto lidí vinen daleko nejméně. Prostě jen udělal chybu. Kdyby však byly v letadle vaše děti, neviděli byste to tak. Kdo by mu dokázal odpustit?“ Správná otázka by měla znít: kdo by odolal touze ho zavraždit?

Středa 23. ledna

Jiří Paroubek zjevně odtroubil veřejnou volbu prezidenta. Pokud ČSSD zjistí, že návrh nemá dostatečnou podporu, nevznese ho. Návrh nejspíš ztroskotá na KSČM, které tajná volby umožňuje do poslední chvíle licitovat s hlasy. Klaus by jich od komunistů potřeboval jen pár, Švejnar hodně. Klaus je mnoha komunistům bližší než Švejnar svým šovinismem, isolacionismem, militantním ateismem a proruskými sympatiemi.

Dcera ministryně Parkanové dělá pro erár, hlásá titulek v Právu. Člověk by řekl, že její firma obdržela nějakou výhodnou mnohamilionovou státní zakázku. Skutečnost je, že slečna Parkanová nemá žádnou firmu, jen dostala na základě konkursu místo v tiskovém oddělení Ředitelství silnic a dálnic. Kdybych četl Právo jinak než z povinnosti, a kdybych na tuto tiskovinu nebyl zvyklý už přes padesát let, myslil bych si, že si ze mne dělají srandu.

Rozvášnění bojovníci za práva otců nepustili už druhý den do práce nově jmenovanou ředitelku Úřadu pro mezinárodněprávní ochranu dětí s odůvodněním, že jako právnička zastupovala feministické organizace. U nás je zjevně možné už úplně všechno a člověk jen oceňuje, že ji na place před úřadem rovnou neupálili. Pokud je jmenování legální, a to je, mohou proti tomu ti lidé protestovat, jak hlasitě chtějí, ale nemohou nové ředitelce a úřadu bránit v práci. Nehledě k tomu, že podle této logiky patří obhájci lidí, kteří spáchali nějaký zločin, sami do kriminálu.

Ukázalo se, že organizátor posléze zakázaného plzeňského pochodu extremistů byl až do nedávné doby členem ODS. Jakási lehká dotyková plocha mezi „národní pravicí“ ODS a extremismem je patrná už nějakou dobu.

Jan Švejnar vytýká Klausovi, že nenabízí vizi pro naši budoucnost. Proč by měl prezident nabízet vizi. Prezident není prorok ani věštec, ale státní úředník, sice nejvyšší, ale s nevelkými pravomocemi. A dále: skutečnost, že Klaus nechápal neziskový sektor, protože neměl vliv na jeho řízení ani na jeho dozor, je třeba doplnit informací o tom, že Havel a jeho stoupenci chtěli manipulovat „neziskový sektor“ jako politický klacek na Klause.

Čtvrtek 24. ledna

Správa Pražského hradu se dohodla s Metropolitní kapitulou u sv. Víta o společném provozování katedrály. Spor o vlastnictví tím zřejmě nekončí, ale v současné době je stav takový, že soud přiznal vlastnictví katedrály státu (v zastoupení všeho pracujícího lidu, mne stát nezastupuje, nejsem pracující lid). V dohodě se Správa hradu velkoryse zavazuje, že zajistí opravy, údržbu a restaurování objektu (nepíši kostela, o kostel zjevně nejde, k čemu by ho potřeboval pracující lid, když v Boha nevěří). Kapitula se zavazuje, že nebude v katedrále provozovat žádnou činnost za úplatu nebo obchodní činnost (aby si náhodou něco nevydělala, církve mají být podle hradního načalstva chudé, aby s nimi bylo možno manipulovat). Načalstvo chce zjevně, jak ze smlouvy vyplývá, užívat bývalý kostel ke „státně reprezentačním účelům“ (třeba se tam bude Klaus formálně a obřadně bratřit s Putinem; poté bude nutno katedrálu znovu vysvětit a náklady by v tomto případě měla nést správa Hradu). Jinak se dá předpokládat, že Klaus musel „v ouzkostech“ před prezidentskou volbou ukázat něco jako lidskou tvář, z novinových zpráv se nepozná, v čem.

Předseda Akademie věd Pačes, ač nikým nežádán, se už po druhé dobrovolně hlásí do prezidentské volby, ovšem jen v tom případě, pokud v té první nebude zvolen Klaus či Švejnar. Jaká skromná zdrženlivost! Pokud by nebyl nikdo lepší, nechal by se oslovit. Pan předseda se soustavně nabízí do prezidentské role stejným způsobem, jako dívky ze známé amsterodamské čtvrti k milostným hrám, jen nevím, zda je politicky stejně atraktivní, jako ony eroticky.

KSČM nasadila tvrdý kurs: podle vyjádření místopředsedy Dolejše žádá po Paroubkovi a Bursíkovi (přičemž Paroubek je rozhodující) „akt respektu“, rozuměj veřejné pokání za to, že s KSČM nevyjednávaly o podpoře Švejnara hned od počátku. Má to svou logiku, bez podpory komunistů nemá Švejnar šanci, fakticky zastupuje širokou koalici od lidovců (ne všech) po KSČM - jak si mohl Paroubek myslit, že to s komunisty nějak očurá. Také každý z obou kandidátů by se měl pokoušet přesvědčit komunisty, že je pro ně lepší než ten druhý (to by bylo na jednu stranu ohavné, na druhou by to mohla být obrovská sranda, měli by to nejspíš pořádat v cirkusové manéži, oba dva zároveň, každý by si mohl od Bolka Polívky půjčit červený klaunovský nos a Polívka by to kandidátské ucházení se o přízeň komunistů ostatně mohl moderovat.

Zároveň probíhá málo důstojná a nepřehledná tahanice o to, jak má vypadat kandidátské klání na klubu ČSSD, Klaus zjevně z únavy přistoupil na veřejnou diskusi, z věcného hlediska je veřejná diskuse nejen nesmysl, ale něco, co nemá být, organizování voličského nátlaku na volitele. Volitelé přitom nejsou vázáni vůlí voličů, jako je tomu v případě volitelů amerického prezidenta (pokud se nemýlím, ani tam tomu tak není formálně, jen to tak vždycky funguje), mají od voličů jako poslanci a senátoři širší mandát, jehož součástí je, že budou dělat to, co považují za správné.

ODS vyjadřuje lítost nad tím, že měla (po krátkou dobu) ve svých řadách (jako člena jedné místní organizace) extremistu. O případu jsme už psali, jen je třeba podotknout, že samo o sobě to ještě není nic hrozného, stát se to může každé straně (a jsou tu i takové, dost velké, kde je extremistů většina nebo všichni, ač to na první pohled nemusí být vždycky vidět). Problém je jenom v tom, že ODS díky některým významným představitelům v čele s prezidentem a jejich podivnému ideologizovaní takové lidi přitahuje, i když v dnešním vedení nepochybně převažují poměrně slušní a realističtí politici.

Ministr Nečas se na chvilku vrátil do časů své politické puberty (kterou zažíval někdy v letech 1997-2004), dostal před novináři hysterický záchvat a promluvil na adresu bojovníků za práva mužů (K213) jako rozlícená modrá punčocha. To nic nemění na skutečnosti, že chování oněch bojovníků je skandální a protiprávní bez ohledu na to, zda mají věcně pravdu nebo ne. V demokracii jsou formální ohledy ty základní, a ty byly porušeny. Policie ČR, která před časem projevila takovou rozhodnost, když seřezala paní Kateřinu Jacques (způsob, jakým ji nakládali do policejního antona, zdokumentovaný v ČT, je otřesný a hlavní účastník má dnes tu drzost vydávat se málem za mistra Jana před kostnickým koncilem), se k těm strejcům chová s neuvěřitelnou shovívavostí a oni teď hodlají blokovat i Nečasovo ministerstvo.

Nevěděl jsem, jak se vyjádřit k hrdinnému kousku mladých českých hrdinů, kteří opili kočku, pak ji nechali roztrhat pitbulem a tak dobře se přitom bavili, že ucítili potřebu se o svůj nevšední zážitek sdělit s veřejností na internetu. Nakonec to za mne udělal kolega Vladimír Kučera v MfD, navrhuje účastníky zábavy zpopularizovat, aby nezůstali nezaslouženě v anonymitě. Velmi se k tomuto nápadu připojuji. Odpornější případ zbabělé zvrhlosti si nedovedu představit, je to jen o malý stupínek níž než dětská pornografie. Dávat tak najevo skoro sexuální zalíbení v mučení a ubíjení bezbranných tvorů je prostě hnusné.

Na základě dojednání vládní komise s představiteli církví a náboženských obcí vznikl věcný záměr zákona o majetkovém vyrovnání s církvemi. Významnému kroku vlády jistě napomohla situace před prezidentskou volbou, která vede Klause a ODS k vstřícnosti k lidovcům (Václav Klaus dokonce zašel ve vstřícnosti velmi daleko, místopředsedovi PS Kasalovi napsal, že se nebrání ani politické diskusi o tom, komu by měla katedrála v budoucnu patřit (to je z jeho úst něco podobného, jako kdyby představená nějakého kláštera prohlásila, že se nestaví proti diskusi o jeho přebudování v bordel). Tak to na světě chodí, neviděl bych na tom nic špatného. Kromě toho si za tenhle záměr vláda i premiér Topolánek zaslouží uznání.

„Já po té funkci netoužím jako po mocenské instituci, ale rád bych co nejvíce pomohl rodné zemi“, prohlásil prezidentský kandidát Švejnar. Já bych zase za velmi osvobodivé považoval, kdyby nějaký prezidentský kandidát řekl: samozřejmě že chci pomoci dobré věci, ale zároveň nezapírám, že by mi dělalo dobře usednout v prezidentském křesle. Nechci se tím tajit, vždyť je to lidské. Je zajímavé, že Švejnar Klausovi vyčítá „gründerský kapitalismus“ a podporu partikulárních zájmů při privatizaci, která vedla k rozkradení majetku (triviální a problematická výtka), a ne to, že se snažil ekonomiku transformovat tak, aby mu zbyly v ruce důležité ekonomické instrumenty k ovládání politické situace. Čili že jeho privatizace nebyla překotná a neřízená, ale naopak nedůsledná, měla postranní úmysly a vedla k nezdravému prorůstání ekonomické a politické sféry.

Lidové noviny přinesly zcela zásadní text Michala Skořepy Je dnes dráž než za Husáka? Kdybych z něho chtěl citovat v rubrice Řekli napsali, tak ho musím ocitovat celý, proto tu dávám k dispozici link a velmi doporučuji k přečtení.

Pátek 25. ledna

Pražský městský soud zprostil obvinění z pokusu o podvod Zdeňka Doležala, někdejšího tajemníka sociálně demokratických premiérů Grosse a Paroubka (jakmile skandál propukl, Paroubek se Doležela zbavil). Státní zástupkyně se okamžitě odvolala k Vrchnímu soudu. Předseda ČSSD obviňuje podnikatele Pitra, polské konzervativce a ODS ze spiknutí proti ČSSD. Pro člověka, který proces nijak podrobně nesledoval, je výsledný dojem poněkud podobný jako u většiny lustračních procesů. Jinak je opravdu asi sporné a neprokazatelné, zda šlo o podvod, nebo ne (třeba to, co svým „partnerům“ sliboval, bylo docela reálně splnitelné). Zajímá mne jen, jak se příslušné orgány vyrovnají s výrokem o „pěti v českých na stole“. Pokud přistoupí na Doleželův výklad o zakódované řeči, budu se velmi těžko bránit dojmu, že se zapojily do hry, jejímž cílem je dělat si z veřejnosti srandu.

Ministr Svoboda apeloval na členy KDU-ČSL v otevřeném dopise, aby respektovali rozhodnutí celostátního výboru strany o podpoře kandidatury prezidenta Klause s tím, že ODS pak bude vstřícná ve věci majetkového vyrovnání státu s církvemi. Se zlou se potázal: všichni zúčastnění se začali rozhořčeně dušovat, že s takovými věcmi jako je volba prezidenta, proroka a Otce národa, se „nekšeftuje“. Považuji to od nich za ohavné pokrytectví, pokud tomu tak je, šlo by o běžnou politickou dohodu, dejme tomu neformální, na níž není vůbec nic špatného.

Klaus a jeho úřad se zbytečně as nesmyslně zamotali do „veřejné debaty-nedebaty“ na půdě Senátu s Janem Švejnarem. Kdyby ji byli rovnou odmítli, mělo by to svou logiku. Zapojování veřejnosti do prezidentské volby je pokus o nátlak na poslance a senátory, kteří mají právo rozhodovat se podle svého svědomí a ne podle toho, co chce nejvíc lidí, nebo dokonce co chtějí ti, co dovedou nejvíc křičet.

Právo přineslo obsáhlý rozhovor se státním zástupcem Salichovem, který rozhodl o zastavení stíhání Jiřího Čunka. Pozoruhodné je, že s panem Salichovem zacházejí v rukavičkách. Je těžké se to vysvětlit jinak, než že nepovažují za vhodné dráždit Jiřího Čunka těsně před prezidentskou volbou, kde o zvolení nebo nezvolení Klause rozhodnou lidovecké hlasy a Čunek nehlasoval pro doporučení volit současného prezidenta.

Sobota 26. ledna

Podle agentury Factum Invenio se rozestup mezi ČSSD a ODS zvětšil na víc než 10%. ČSSD přibrala o 3,8%, ODS stagnuje, lidovci a zelení ztratili dohromady přes 4%, ale i lidovci zůstávají pořád o 1,4% nad hranicí volitelnosti. Znepokojivé je, že komunisté přibrali o 2,2% a mají teď 17,5%. Šplhají tedy pomalu k těm 19%, kterých dosáhli ve volbách v roce 2002. Protože tehdejší volby skončily relativním neúspěchem ODS (a velkým úspěchem ČSSD), nabízí se otázka, zda se náhodou nějaké hlasy nepřelévají mezi ODS a KSČM. Skrytá koalice ČSSD – KSČM by podle přepočtu měla 118 mandátů a přiblížila by se ústavní většině, Paroubek by mohl udělat vládu i s oběma malými stranami (105 mandátů, to je pohodlná většina) a samozřejmě s ODS. Malé strany i ODS by byly odkázány na něho a on by měl vždycky v záloze komunisty. O něčem podobném se muselo kdysi Miloši Zemanovi zdát v těch nejeuforičtějších snech.

Když se Václava Klause ve čtvrtek na Nově ptali, jakou udělal chybu, odpověděl: „Před rokem jsem tak trošku vyjel na variantu, že se pan Schwarzenberg stane ministrem zahraničí. Zpětně bych řekl, že bych určitě udělal rozumněji, kdybych si to odpustil. Jsem rád, že naše vztahy jsou férové a velmi dobré.“ To je na Klause docela výkon (v dobrém smyslu slova), i když tu nejspíš hraje roli i to, že ministr je zároveň senátor a tedy volitel prezidenta.

Prezidentský kandidát Švejnar, který osudově závisí na komunistických hlasech, přibrzdil ve svém kladném přístupu k americkému radaru: „V principu ho podporuji, ale jednejme dál. Nespěchejme, vyjednávejme.“

A nebyl by to Václav Klaus, kdyby nevyužil vhodné příležitosti a nepředstavil se jako český národovec. U příležitosti Dne památky obětí holocaustu se nechal slyšet: „Máme zkušenost s pokusy minulost přepisovat, zaměňovat viníky a oběti, symetrizovat jejich utrpení a takto vytvořený falešný obraz minulosti politicky zneužívat.“ Když slyším taková slova, mám podobný pocit, jako když za totáče hřímali bolševičtí potentáti o šiřitelích antisocialistických názorů, nepřátelích míru a socialismu. Vím, že se to týká i mne, a že kdyby se mu to jen trochu hodilo do krámu, tak se mnou pěkně zamete. Naštěstí jsem zatím hluboko pod prahem jeho rozlišovacích schopností, má totiž jiné starosti (za totáče měli tehdejší potentáti nakonec vždycky taky důležitější starosti). Ještě rozhodněji se vyjádřil předseda Senátu Sobotka: „A kdyby někdo po něčem takovém toužil, tak je zapotřebí s tím“ (má asi být „s ním“) „pořádně zatočit.“ Díky za upozornění, pane předsedo, budu si na vás od teďka dávat pořádného majzla.

Jan Švejnar se rozhodl, že se v případě svého zvolení prezidentem vzdá amerického občanství. Vycítil prý při svých cestách po republice, že občané od něho chtějí, aby takto potvrdil svou loajalitu vůči republice. Myslím, že je to důvod, proč ho nevolit. Čeho všeho bude ještě ochoten se zříci, jen aby se stal prezidentem? Jednak by úplně stačilo, pokud by tak učinil, až by se dostal při výkonu funkce do nějakého frapantního reálného konfliktu se závazky, které na sebe občanstvím vzal (jako že taková situace ani náhodou nehrozí), a jednak je to projev nevděku zemi, která mu vypomohla, když byl tak říkajíc v rejži. A konečně vychází tím vstříc nízkým pudům části české veřejnosti – bohužel právě té části, na níž je při volbě závislý.

Bohumil Pečinka cituje v článku v MfD slova Václava Bělohradského o opoziční smlouvě: „Opoziční smlouva náš politický systém destabilizovala, protože zničila důvěru v efektivnost politické opozice a vyvolala tak prudkou recidivu české politické nemoci - opozici vůči politice, v níž morální kýč supluje opoziční politický program. Ve veřejném prostoru opět převládá antipolitický diskurs, který prezentuje politiku jako boj ,slušných lidí‘, kteří tvoří občanskou společnost, proti ,neslušným lidem‘, kteří tvoří politické strany.“ To snad ani nelze říci přesněji. Bělohradský je pozoruhodná osobnost: ve chvíli, kdy se odpoutává od jednoho „hostitele“, aby se přestěhoval do kožichu jiného, se ocitá na krátkou dobu ve stavu jakési beztíže a je schopný uvažovat docela racionálně.

Rovněž Mladá fronta Dnes přinesla rozhovor s komunistickým předsedou Filipem, podstatně zajímavější než ten, co je (taky dnes) v Právu. Viliam Buchert nechal totiž papaláše hovořit o komunistické minulosti. Příliš mu neskákal do řeči, ačkoli po tom některé Filipovy nehoráznosti přímo křičely: únorový puč prý byl ústavní, dokonce prý ústavnější než změny na přelomu roku 1989-90. Stačilo by Filipovi připomenout už jen to, že komunisty ovládané „akční výbory Národní fronty“ daly obsadit sekretariáty nekomunistických stran a dosadily do jejich vedení své agenty. Filip kritizoval jen „excesy“ z padesátých let (s těmi excesy je to podobné, jako když se mluví o „odsunu“ sudetských Němců: akce byla OK, jen excesy je třeba odsoudit, ale hodně opatrně, aby, jak říká pan prezident, se nám nezaměnila příčina a následek; tatáž nedůstojná šaškárna, a kdo se nezlobí na tohle, nemůže se zlobit ani na Filipa a jeho vztah ke stalinismu). Jinak celá závěrečná pasáž by měla dát čtenářovi přibližnou představu o tom, jak by to tady vypadalo, pokud by tihle lidé dostali podíl na moci. Mrzí mne jen, že se Buchert nezeptal Filipa na „sloučení“ KSČ a ČSSD z jara 1948. Mohla vzniknout zábavná situace.

Kromě předsedy AV ČR Pačese se o funkci prezidenta ucházejí i další naši spoluobčané. Jakási inženýrka z Karlových varů, která by se ovšem o post ucházela, jen když Klaus neuspěje, protože Klaus je ještě lepší než ona, podle LN prohlásila v souvislosti s tím, jak by chtěla vykonávat svou funkci: „Prezident by měl být jako dirigent orchestru a zákonodárci muzikanti.“ To je přesně zformulovaná představa, jakou má český člověk z lidu o politice: prezident diriguje a poslanci podle toho skáčí. A protože naši poslanci jsou dobytek, dirigenta neposlouchají, každý si skáče podle svého a řídí se nanejvýš stranickými instrukcemi, mají mezi lidem tak špatnou pověst (viz průzkumy veřejného mínění a pitomé pořady jako je ten paní Bubílkové).

Pondělí 28. ledna

Ministr zahraničí Schwarzenberg řekl včera v ČT, že by přivítal, kdyby dohoda o radarové základně byla uzavřená co nejdřív. Zdůvodnil to taktickými ohledy (odcházející Bushova administrativa se bude chtít vykázat úspěchem v jednání, a proto bude vstřícnější než ti, co přijdou po nich a budou mít na jednání čtyři roky času). Řekl bych, že by dohoda měla být uzavřená co nejdřív už i proto, že co je doma, to se počítá, až se chopí moci Paroubek, bude mít práci s její demontáží, a kdoví, zda mu to bude stát za to. V televizní debatě si místopředseda PS Zaorálek stěžoval, že veřejnost ani opozice neznají podmínky, o nichž se s USA jedná. Je poněkud komické, že na stejné stránce Práva figuruje poměrně podrobný přehled projednávaných bodů a stanovisek obou stran. USA prý mj. chtějí, aby se smlouva o pobytu vojsk netýkala jen radarové základny, ale i další přítomnosti amerických vojáků do budoucna. Vláda to odmítá, asi se bojí veřejnosti. Situace v našem regionu se ovšem vyvíjí tak, že buď tu budeme mít Američany, nebo Rusy – přesněji řečeno buď se spolehneme na Američany, nebo tu budeme mít zase Rusy. Třetí cesta neexistuje. Na základě svých životních zkušeností jsem jednoznačně pro první možnost.

Předseda Sněmovny Vlček se vyslovil pro tajnou volbu prezidenta. Jiní jsou pro veřejnou. Vyvstává otázka, jak se má rozhodnout o tom, jaká to volba bude.

Jiří Pehe se zabývá v komentáři Práva projektem, že by Švejnar v případě neúspěchu při prezidentské volbě mohl kolem sebe soustředit silnou středovou stranu, která by odloudila hlasy nenáviděné ODS a stala se přijatelným partnerem pro ČSSD. (Opozicí by pak asi byla KSČM). Pan Pehe je zřejmě připraven dělat při tom Švejnarovi manažera. Nechápu, proč se pan Pehe nepokusí udělat takovou stranu sám, respektive se svými přáteli, a předem se odsuzuje do role kibice. Problém Havlova tábora nebyl jen v ambicích exprezidenta a zároveň v jeho neochotě dělat skutečného politického lídra se vším všudy, ale taky v neschopnosti jeho stoupenců postavit se na vlastní nohy.

Podle průzkumu veřejného mínění agentury Median (byl pořízen pro MfD) by 59% lidí volilo Klause a jen 41% Švejnara. Výsledek je tedy opačný, než jaký pořídil STEM pro ČSSD, oba mají společné jen to, že na nich vůbec nezáleží.

V současné krizi důvěry veřejnosti v politiku svitla České republice naděje. Vedení US-DEU vyjádřilo přesvědčení, že je v silách strany překonat nynější krizi a odrazit se ode dna. Prohlásil to nynější předseda strany na společenském setkání v Praze. Strana si zachovává originalitu, zatímco v jiných zasedají ústřední, výkonné, celostátní výbory, předsednictva, výkonné rady, kongresy a konference, US-DEU pořádá společenská setkání a spojuje tak příjemné s užitečným. Je to strana vysloveně pohodová.

Hřbitov pro nejrůznější vojáky z válek, na kterém by směli být pochováni dokonce i padlí Němci, pokud si to Německo zaplatí, měl vzniknout v Chebu, už jsme tu o tom psali. Teď to ale vypadá špatně. Zpupní Teutoni se opovážili otisknout ve vládním deníku Bild am Sonntag prohlášení, podle něhož chebská radnice požaduje za uložení ostatků nájemce výši 13 milionů Kč na příštích 21 let (není jasné, zda 13 milionů každoročně nebo dohromady). Chebský starosta se rozhořčeně ohradil. Za prvé nejde o nájem, ale o příspěvek na nutnou úpravu hřbitova, aby to bylo důstojné místo (chebský hřbitov musí být v pěkném stavu!). Za druhé, článek je prý skoro skandalizování, „vypadá to, jako bychom chtěli vydírat“ (proboha, koho by jen mohlo něco tak nehorázného napadnout!). Chebští měli ty nejlepší záměry, měl to být hřbitov souznění (se všemi padlými ze všech válek a byli dokonce ochotni tam v tom rámci umístit i Němce). „Ještě jeden podobný článek a nevím, jestli se podaří přesvědčit zastupitele, aby pro to zvedli ruku.“ No tak kdo by proboha mohl tohle považovat za vydírání! Radnice se snažila najít rovnováhu mezi nehoráznými požadavky německého spolku na pohřbení německých okupantů a odporem místních lidí (většinou starousedlíků, příslušníků známého kmene Chebanů). Pan starosta se hodlá obrátit na „německou stranu“ (nejspíš na ministerstvo zahraničí) a požádat o „vysvětlení“. Když nebude uspokojivé, přeruší Cheb se SRN diplomatické stryky a možná jí vyhlásí válku. Škoda že neudělujeme bobříka drzosti, pan starosta a jeho tým by pro tento měsíc neměli konkurenci.

Úterý 29. ledna

Celá země dnes žije televizním duelem mezi prezidentskými kandidáty, který se má jednu hodinu po poledni odehrát na půdě Senátu.

Po Poslanecké sněmovně prý koluje soupis sedmnácti údajných sociálně demokratických „zrádců“, kteří se v tajné volbě chystají dát hlasy Klausovi. Jde vesměs o lidi, s nimiž má Paroubek jakýsi problém. Považuji za vyloučené, že by v ČSSD hlasovali pro Klause víc než jeden-dva lidé, za šiřitele těchto zpráv bych si troufl tipovat pana Paroubka nebo nějakého jeho zbrojnoše a smysl bych viděl v potřebě utužit ve stranických řadách před rozhodujícím střetnutím kázeň. Nynější vedení ČSSD zjevně trpí na základě minulé zkušenosti „syndromem prezidentské volby“.

Senátoři ODS se před časem zachovali k prezidentsklému kandidátovi Švejnarovi neomaleně. Neomalené jednání se stává zvykem, teď totéž provedli zelení Klausovi. Po skončení prezidentovy návštěvy vypadl předseda Bursík na tiskovce z role slušňáka a prohlásil, že debata „potvrdila jejich obavy“. Klaus se pochopitelně urazil a moc se mu nedivím. Nikdo přece nečeká, že ho zelení budou volit, nestačilo říci, že jakkoli byla debata zajímavá, stanovisko poslanců strany se nemění? Klaus má zvláštní talent dělat si z lidí nepřátele, zejména z těch, o nichž si myslí, že na nich nezáleží. Je to strašně nešikovné a zároveň ovšem taky nedůstojné. Proč má Bursík ctižádost napodobovat ho právě v tomhle. Nejdřív někoho urazit, a když se to povede, obvinit ho, že neumí prohrávat, se mi jeví být bezcharakterním.

Agentura SC&C zjistila, že 57% občanů si přeje na Hradě dál Klause. Učinila tak na objednávku ODS. Předtím agentura STEM zjistila opak, tentokrát na objednávku ČSSD. Agentury pro průzkum veřejného mínění začínají hrát roli proroků na starověkých královských dvorech Blízkého východu. Ti taky věštili panovníkům jen to dobré, na rozdíl od ohavných kverulantů typu Izajáše, Jeremjáše apod. Panu Hartlovi a šéfu SC&C (nevím, jak se jmenuje) na rozdíl od královských proroků starověku pouze nehrozí, že v případě falešného proroctví budou napíchnuti na kůl. Mají zkrátka kliku.

ČSSD se ústy místopředsedy Sobotky distancovala od podstatné části vyrovnání s církvemi, jak ho navrhuje vládní koalice, tj. od sumy, kterou by měl stát církvím poskytnout. Připadá jí „naprosto nepřiměřená“. Tím si u lidoveckých volitelů dvakrát nešplhnou. Zřejmě jim ale nic jiného nezbývá, jsou na tom trochu jako komunisté: neustáli by to před vlastním členstvem, které je zjevně v drtivé většině toho komunistického klonem.

Vrchní politolog Lidového domu Lukáš Jelínek píše dnes v Právu, že ministr Svoboda prý „k zděšení spolustraníků vysvětlil koaliční dohodu nad církevními restitucemi“. Pan politolog se přehlédl (nechci tvrdil, že lže jako malý kluk). Svoboda jen řekl, že taková dohoda je možná a pro obě strany výhodná a že by na ní nebylo nic špatného. Což si myslím taky.

Užuž bych byl rezignoval a přestal o kauze Kulínský psát, ale dnešní právo přináší pozoruhodnou informaci. Jedna z bývalých sboristek totiž před soudem opravila svou výpověď na policii ohledně toho, že se jí chlípný sbormistr v opilosti pokoušel sahat mezi nohy, a uvedla, že na ni vyšetřující policisté prováděli nátlak. Jiná svědkyně uvedla, že ji sbormistr osahával na prsou a že se „šuškalo, že se Kulínský chová velmi důvěrně i k jiným dívkám“. Sbormistr nemůže být odsouzen za to, co se šuškalo, ale jen za to, co se stalo. A měl by být odsouzen a ne např. vystaven lynči od někoho, kdo si dnes kompenzuje své někdejší selhání.

Polský premiér Tusk se snaží naklonit Putina plánu nebudovat plynovod Rusko – Německo po dně Baltu, nýbrž přes území Estonska, Lotyšska, Litvy a Polska. To je směšné: nejprve provokovali najednou Putina i Schrödera, a teď se pokoušejí Rusy přesvědčit, aby stavěli něco, co je pro ně strategicky podstatně nevýhodnější, ale levnější. Putin by musel být blázen, kdyby na něco podobného přistoupil. Jenže Putin není blázen.

Mezi politiky bývá více psychopatů než mezi normálními lidmi, prohlásil psycholog Jeroným Klimeš v Mladé frontě Dnes. Přesvědčení, že politici nejsou normální lidé, sdílí s paní Bubílkovou a nepochybně i s proroky „občanské společnosti“, která má být protiváhou prohnilé politice.

Za užitečný kravál prohlásil v Lidových novinách Martin Weiss vyvádění rozlícených sdružených otců. Já zase považuji jejich chování za skandální a za neuvěřitelné, že policie nezasáhne. Za prvé, i kdyby měli tisíckrát pravdu, nemají kvůli tomu co blokovat činnost státních institucí (právo demonstrovat jim nikdo nebere). To, že jich je sedm, jim na váze samozřejmě nepřidává. Za druhé, jeden z nich prohlašuje „chci syna vychovávat, ne si ho půjčovat na pár hodin“. Je mi líto, ale když se člověk rozvede (mně se to stalo taky), musí se v drtivé většině případů, pokud jde o výchovu svých ratolestí, dost omezit. Soudy dávají děti do péče otců jen v naprosto výjimečných případech a já to považuji za úplně správné. Vazba k matce je u každého dítěte silnější, než k otci a je to třeba respektovat (pan Weiss nemá tu zkušenost?). To co provádí těch sedm kumpánů, je feminismus naruby, a to je stejně směšné a odporné jako feminismus nalíc.

Tamtéž píše opět Jeroným Klimeš: „Musíme souhlasit, že nepustit Pavlátovou a Nečase do práce je menší zlo než pod vlajkou domobrany utopit bývalou manželku či zabít děti svému bývalému partnerovi…“ Jistě, např. krádež je menší zlo než vražda, ale to ještě neznamená, že krást se může.

Taktéž v Lidových novinách na straně 6 je uveřejněn snímek, z něhož se zdá, že Kaplického „blob“ výrazně naruší pohled z Letenské pláně na pražský Hrad a Hradčany. Nemohu se zbavit dojmu, že snímek není pořízen z úrovně terénu. To bych nepovažoval za korektní, jen málokdo z nás bude mít příležitost kochat se panoramatem Hradčan např. ze střechy stadionu Sparty.

Duel Klause a Švejnara překonal všechna očekávání. Poněkud mne konsternuje, že ohlasy komentátorů jsou tak vyhýbavé a rozpačité, vždyť sociální demokraté předvedli něco zároveň neohrabaného a krajně neslušného a v podstatě naběhli Klausovi na vidle.

Středa 30. ledna

V českých novinách (najmě Právu) se k včerejší debatě prezidentských kandidátů vyslovila řada politologů. Myslím si, že dřív, než se začne uvažovat o tom, kdo vyhrál, je třeba říci, co bylo to, v čem vyhrál. Švejnar mluvil o svém morálním kreditu. K tomu poznamenala Mirka Spáčilová v MfD tak pěkně a pregnantně, jak bych to nedovedl: „kdo sám o sobě prohlásí „mám morální kredit“, právě ho zahodil.“ Podstatu problému na téže stránce popsal přesně Václav Dolejší, doporučujeme k přečtení.

Klaus v souboji se Švejnarem z neznámých důvodů napadl a do věci zatáhl Petra Pitharta, kterému vytkl, že při „výměně stráží“ (tenkrát ještě v Lazarské ulici) utekl a nepřišel mu ani podat ruku. Pithart ovšem věci vzápětí nasadil korunu, očekával prý, že ho Klaus jako vítěz pozve alespoň do hospody a ne že on bude jako poražený klepat na dveře a vyžadovat slyšení. To jsou nejapné výmluvy, šlo o výměnu funkce, u níž měl odcházející premiér prostě být, o doprošování nemůže být ani řeči.

Lidovci (podle slov předsedy Čunka) žádají koaliční debatu o dalších reformách ve zdravotnictví. Nesouhlasí zejména se změnami zdravotních pojišťoven a univerzitních nemocnic na akciové společnosti. Zřejmě se lekli ohlasu, jaký měly poplatky ve zdravotnictví, a bojí se o své preference.

Jinak noviny přinesly včera zprávu o tom, že většina lidí podporuje reformy (podle průzkumu STEM). Při bližším ohledání lze ovšem zjistit, že většina lidí podporuje reformy an sich (kdo by nebyl pro reformy an sich!), ale ty vládní se jí moc nelíbí. Komu by se líbily reformy, které lidi něco stojí. Reformy, na nichž se hned vydělá, jsou přitažlivější, bohužel nerealizovatelné.

Další zajímavost z procesu s Kulínským: svědek, jemuž se sboristka, jeho přítelkyně, svěřila v sedmnácti letech, že ji Kulínský údajně zneužíval, ji odvezl do centra krizové intervence do Bohnic. Proboha, proč se neobrátili okamžitě na policii! Jinak se přiznal, že ho Kulínský ze sboru vyhodil, protože se nezúčastnil nějakého setkání se spřáteleným souborem. Má tedy důvod být proti Kulínskému zaujatý.

Slovenská opozice dala najevo, že nepodpoří schválení Lisabonské smlouvy, pokud Fico nevezme zpět nestoudný návrh tiskového zákona. Opozici Fico potřebuje k dvoutřetinové ústavní většině. Opozice má recht, k čemu bude Slovensku EU, když se v něm octne se zničenou svobodou slova a strejdové z Bruselu to mnichovansky spolknou. Nepsal bych o tom, kdyby to nebyl precedens, který se pak bezprostředně dotkne i nás. Pokud EU dá najevo, že je vůči podobným vykutáleným iniciativám, jako je ta Ficova, bezbranná, můžeme se nejpozději po nástupu Jiřího Paroubka těšit na něco podobného. A můžeme si celou EU strčit za klobouk.

Podle Práva píší Polsko a SRN společně učebnici dějepisu. K čemu to bude dobré, půjde o jakési obsáhlé politické komuniké, dohadované na mezivládní úrovni, a o žádné svobodné a nezávislé zprostředkování dějin. V učebnicích má být pluralita, a ne jeden jediný společný a závazný text, uklohněný po několikaletých tahanicích mezivládních komisí, který je pak nutně prolhaný na obě strany.

Psycholožka Vladislava Bartáková vytýká v MfD Klausovi, že „má pocit, že na něj pořád někdo míří z minometu a on se pořád musí bránit“. V případě pseudodebaty z klubu ČSSD byl ten dojem docela oprávněný.

Čtvrtek 31. ledna

„STEM: Švejnar už 55%“, jásá titulek v Právu. Jde o preference prezidentského kandidáta u veřejnosti, která ho nebude volit. STEM, jak známo, pracuje pro ČSSD (tj. dělá průzkum na zadání ČSSD, aby si nikdo nemyslil nic špatného!) Doufám, že zítra ji trumfne SC&C, která dělá totéž pro ODS, přinejmenším 57% pro Klause. A tak to bude pokračovat až do 7. února, kdy se obě agentury dopracují 100%.

V úterý se neformálně sešli vedoucí představitelé ČSSD a KSČM, aby spolu probrali prezidentskou volbu. Paroubek si pochvaloval, že atmosféra byla velmi dobrá a že mu Filip podal ruku, což je dobré znamení. Pan Paroubek je skromný člověk. Doufám, že v budoucnu se budou při podobných setkáních líbat, jak to bylo zvykem za Brežněva.

O protiraketové základně USA se už hovoří i v Evropském parlamentu. Někteří poslanci žádají projednání na úrovni EU. Např. známý studentský operetní revolucionář a skandalista z r. 1968 Daniel Cohn-Bendit prý prohlásil: „Je nesvědomité od vlád jiných členských států, že strkají hlavu do písku a pokoušejí se kolem této otázky chodit po špičkách.“ Já bych řekl, že je nehorázná drzost od pana Cohn-Bendita, že strká nos do věcí, do nichž mu nic není. Ale těžko se mu divit, co se v mládí naučíš…

Slovenským novinám hrozí, že budou reglementovány nehorázným vládním návrhem tiskového zákona. Opozice je příliš slabá na to, aby v NR SR neprošel, a proto zatím blokuje přijetí Lisabonské smlouvy s tím, že smlouvu odsouhlasí okamžitě, jakmile vláda návrh zákona upraví nebo vezme zpět.

V Mladé frontě Dnes píší, že prezidentovo slovo má v České televizi velkou váhu. Prezident odmítl účast v televizním duelu se Švejnarem a netají se tím, že nemá rád moderátora Moravce. Vedení ČT mu prý „v obojím vyšlo vstříc“ tím, že debatu obou kandidátů v nedělních Otázkách Václava Moravce odvolalo. Proboha, a co mělo dělat? To, co kdysi udělal právě zmíněný Václav Moravec, když poté, co mu odmítl účast tehdy ještě jen předseda ODS Topolánek v předvolební debatě s tehdy premiérem a předsedou ČSSD Paroubkem, celou dobu vyhrazenou pro duel věnoval Paroubkovi a choval se k němu přitom neuvěřitelně vlezlým a servilním způsobem? Byl to vzor nekorektního zásahu ČT do předvolební kampaně a Klausovi se vůbec nedivím, že Moravce nesnáší. Mně je z něho od té doby taky nanic, měl jsem o něm lepší mínění.

Senátor Kubera prý má zvláštní výsady, protože smí hrubě urážet své kolegyně. Na otázku, existují-li v Senátu milostné románky mezi senátory a senátorkami, jako tomu bylo a prý je v PS, odpověděl, že je to tam lepší, protože dolní věková hranice je 40 let a tak tam něco podobného příliš nehrozí. Prý navrhoval, aby senátorky byly limitovány naopak horní věkovou hranicí třiceti let. V jak nehorázně blbém světě žijeme, když něco podobného lze hodnotit jako urážku!

Pátek 1. února

Ústavní soud zamítl první část návrhu ČSSD na zrušení zákona o stabilizaci veřejných financí. Týkala se změn v daňové oblasti. Rozhodnutí nebylo jednomyslné, z 15 soudců 4 včetně předsedy Rychetského zaujali odlišné menšinové stanovisko. Podle ÚS byla sice „procedura napadeného předpisu hrubým porušením demokratické kultury a vedla k omezení diskuse na půdě parlamentu“, ale „intenzita nebyla tak veliká, aby šlo přijímání předpisu nazvat protiústavním“. (ÚS zřejmě vyjádřil nesouhlas s tím, že Senát se rozhodl většinou poslanců ODS, že se zákonem nebude zabývat). Obávám se, že se ÚS zcela zbytečně plete do politické stránky věci a vystavuje se pak výtkám, že je třetí komorou parlamentu. ÚS se má zabývat tím, zda došlo k porušení zákona a ne tím, zda byla „porušena demokratická kultura“, což je politická otázka.

Společná volební komise obou komor parlamentu se snaží zajistit, aby tajná volba prezidenta proběhla pokud možno co nejtajněji. Odmítla však např. odebrat volitelům před aktem volby mobily (mohou si nafotografovat své volební lístky před tím, než je hodí do urny, a ukázat je pak stranickému načalstvu), považuje to, asi právem, za nedůstojné. Problém je v tom, že tajná volba, byť i tajná podle zákona povinně, se dá vždycky uskutečnit jen tak, že ten, kdo chce, volí tajně. Donutit toho, kdo tajně volit nechce, aby tajně volil, je technicky nemožné, protože demokracie spočívá na dobré vůli. Na celém obřadném případu tajné volby je trochu komické to, že se zatím vůbec neví, jestli se volitelé opravdu na tajné volbě dohodnou. Komunisté se totiž dosud pro ten či onen způsob volby definitivně nerozhodli (můj osobní odhad je, že pokud se rozhodnou podpořit veřejnou volbu, znamená to, že se rozhodli podpořit Švejnara; Švejnara by museli podpořit masivně, aby to mělo smysl).

V PS bylo zase veselo. Do divoké hádky se pustili premiér s dr. Rathem – respektive dr. Rath bez problémů Topolánka vyprovokoval k nepříčetnosti.

Podle volebního modelu CVVM by ČSSD vyhrála volby s desetiprocentním náskokem. V tom se shodují všechny tři hlavní agentury. Z průzkumu CVVM vyplývá, že ČSSD mírně přibrala, ODS mírně ztratila, komunisté jsou na tom stejně jako při minulém průzkumu. Podaří se ODS preference aspoň stabilizovat? Pokud by se dostaly do špidlovského propadu, vznikne ve straně hysterie a Topolánek bude mít velký problém.

Průzkumem bylo zjištěno, že Jan Švejnar byl v debatě v senátorském klubu ČSSD těsně lepší než Klaus. Zdalipak uhádnete, milí čtenáři, která agentura průzkum prováděla, a na čí objednávku?

Jiří Hanák si v Právu libuje, s jakou rozvahou řešili denacifikaci v Německu, žádná zbytečná radikálnost, talentované lidi si ponechali. Škoda, že něco podobného nenapsal v šedesátých letech, když jako mladý nadějný komunistický novinář začínal, byli by ho roznesli na kopytech. Ale nevadí, stářím člověk získává na moudrosti. Pan Hanák ovšem německý příklad uvádí jako něco, čím bychom se měli inspirovat ve vztahu k lidem našeho minulého režimu (v souvislosti s tím, že ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů Žáček navrhoval zpřísnit lustrační kritéria pro policisty). To je trochu zbytečné orodování, inspirujeme se už sedmnáct let, a to, řekl bych, na dvě stě procent.

Hanákův redakční kolega Franěk zase chválí plzeňského primátora Rödla za to, že zakázal neonacistický pochod městem, i když přitom porušil zákon. Teď by za to měl mužně zaplatit tím, že ze svého místa, pokud to bude nutné, odejde, protože za porušení zákona se má platit; kdyby mu chtěl „někdo“ (rozuměj Klaus) pomoci, nějakým způsobem jeho případ „zesalichovat“ (tj. udělit mu milost), stane se z něho trapná figurka. Čili: primátor (ODS) nechť odejde se ctí a s fanfárami (a na jeho místo ať usedne nový, pokud možno z ČSSD; to ovšem už pan Franěk nepíše).

Sobota 2. února

Jan Švejnar zveřejnil dokument, jímž se jeho otec kdysi zavázal spolupracovat s StB (jako „ideový spolupracovník“; to je, pokud se nemýlím, totéž, co podle českých soudů nedělal předseda KSČM Filip). K faktické spolupráci pak prý údajně nedošlo. Švejnar prohlásil, že tak činí, protože se dozvěděl „o pokusu diskreditovat ho prostřednictvím minulosti jeho rodiny“. V každém případě je lépe, když s tím ohrožený přijde sám, než když to na něho vytáhnou. Je málo sporné, že věc se Švejnara nijak netýká, protože nenese žádnou odpovědnost za to, co dělal někdo jiný, i když to byl zrovna jeho otec. Předpokládám, že volitelům je to jasné (možná, že by to mohlo někoho ovlivnit při volbě plebiscitem). Ovšem pro komunistické voliče a volitele (které pan Švejnar ke svému zvolení nutně potřebuje) podobná informace diskreditaci neznamená ani náhodou. Naopak.

Sociální demokraté si chtějí Klause podat před televizními kamerami ve svém poslaneckém klubu. Zjevně mají pocit (řekl bych, že oprávněný), že na senátorském klubu to střetnutí se Švejnarem příliš nevyšlo. Se Švejnarovou účastí se tentokrát nepočítá (neosvědčil se). ČT to vysílat nechce, protože by tím byl podle ní Švejnar znevýhodněn. Sociální demokraté se takhle snaží ovlivnit veřejnost, aby zatlačila na volitele jiných stran: nevolte Klause. Tento způsob setkání s kandidátem na prezidenta nehodlají s Klausem konzultovat. Rozhodnout se tak mohou, ale Klaus by byl blázen, kdyby se takové opičárny, jakéhosi repete té parodie na kostnický koncil, kterou jsme měli možnost sledovat v televizi, zúčastnil.

KSČM se o způsobu hlasování svých volitelů rozhodne až 7. února v noci, aby o jejich rozhodnutí nemohly proniknout žádné informace do médií (zjevně počítají s tím, že jejich rozhodnutí by mohlo tak či onak ovlivnit volitele z jiných stran). Jde vlastně jen o třetí kolo, protože komunisté už dali najevo, že v prvním a druhém podpoří Švejnara. Je v zájmu komunistů podpořit Švejnara, naštěstí o tom možná nevědí a/nebo se bojí své otřesné členské základny, která by jim neodpustila, kdyby volili amerického imperialistu.

Předsednictvo ČSSD razantně odmítlo vládní návrh na vyrovnání s církvemi, jednak pro obsah, a jednak pro údajný „kšeft“ (prezident za 300 miliard, jako kdyby ty peníze měli dostat lidovečtí poslanci). Paroubek v duchu své dosavadní politiky slíbil, že jakmile se prokouše k moci, zákon zruší nebo výrazně znovelizuje. To snad ani nemusí říkat, předpokládám, že totéž udělá i s ústavou a Listinou základních lidských práv.

Předsedou poslaneckého klubu KDU-ČSL se stal Čunkův kritik Severa. Tím ve straně posílilo klausovské křídlo. Mnoho to neznamená: Klaus by ke zvolení v optimálním případě potřeboval 15 lidoveckých hlasů, a tolik jich nejspíš nedostane - přes tento pozdní pokus o posílení pozice jeho příznivců v lidoveckých řadách.

Noviny se zabývají případem pražského městského strážníka, který se, jsa mimo službu, pořádně opil, pak se v návalu mimoslužební horlivosti dostal do hádky s jakýmsi Američanem kvůli špatnému parkování, došlo ke rvačce a strážník Američana ubodal. Soud na něj neuvalil vazbu, což je při podezření z trestného činu vraždy dosti neobvyklé. Údajně si Američan začal. Já bych si možná taky začal, kdyby mne na ulici neznámý ožrala v civilu začal sekýrovat kvůli parkování. To ale není to nejdůležitější: zajímalo by mne, jak ožralý strážník s Američanem komunikoval? Mám jisté pochybnosti, zda jsou pražští městští strážníci mocni anglické konverzace i ve střízlivém stavu. Pokud ne, je třeba výše uvedenou sentenci opravit na „kdyby na mne na ulici začal útočit neznámý kořala“. Nebylo náhodou pro soud polehčující okolností, že v případě ubodaného šlo jen o cizáka, a ještě k tomu o Američana (což je v očích českých vlastenců ještě horší než Němec, viz nedávný průzkum CVVM).

Janu Švejnarovi je třeba přiznat jedno: málokdo o něm dovede mluvit tak hezky, jako on sám, zjevně podle zásady: když se nepochválíš, nikdo jiný to za tebe neudělá. Provozoval to už v pátek večer v ČT, dnes v tom pokračuje v rozhovoru pro Právo. Jeho kvality podle něho vynikají zvláště ve srovnání s protikandidátem (Klausem): „Řekl bych, že jsme se dost lišili ve svém přístupu k těm otázkám: zatímco já jsem se snažil odpovídat jasně a z žádné otázky jsem se nepokoušel vykroutit, Václav Klaus často uhýbal a na některé dotazy vůbec neodpověděl. … Myslím, že u lidí, které zajímala podstata věci, to, o čem jsme tam mluvili, jsem z toho vyšel lépe já; u těch, kteří dají hodně na povrchní ,mediální´ dojem, mohl více bodů získat můj soupeř.“

Hlavní manažer protiklausovského tažení Jiří Pehe (zajímalo by mne, co mu Klaus provedl, že ho tak nepříčetně nenávidí) uveřejnil V MfD článek s příznačným názvem „Bere svět Václava Klause vážně?“. Nechápu, proč by bylo zapotřebí, aby ho svět bral vážně, základní je, aby ho brali vážně lidi tady. Svět si pak bude muset zvyknout, bude to náš prezident, ne prezident zeměkoule. Dále prý Klaus zastává stanoviska, která jsou „mimo hlavní proud evropského myšlení“. Když prohlásí předseda ústavního výboru EP, že Klausova politika je namířena proti zájmům České republiky, neznamená to ještě nutně, že je to pravda. „Klaus zůstává osamocen i ve své více než rok trvající kampani proti zastáncům globálního oteplování… je ve svých názorech osamocený… Není samo o sobě problematické, že názory českého prezidenta nebere vážně v Evropě a za oceánem nikdo významný?“ V řadě (řekl bych ve většině) věcí s Klausem velmi nesouhlasím, ale v pozadí Peheho výtek je taková dávka intelektuálního snobismu a poníženého vlezdozadkovství „evropským a světovým trendům“ a „významným osobnostem v Evropě a za oceánem“, že se Klause musím zastat. Je třeba zastávat správná stanoviska, a ne taková, která jsou v rámci nějakého hlavního proudu (tím nechci tvrdit, že Klaus má ve všem pravdu, jen že ta Peheho výtka je nesmyslná).

Rovněž MfD uveřejnila rozhovor s předsedou Zelených Bursíkem. Předseda Bursík se dostal do poněkud paranoidního rozpoložení, když vytýká Viliamu Buchertovi, který s ním rozhovor dělal, že straní Klausovi, nevím, jak na to přišel. Opakuje, že v ODS probíhá proces jakési emancipace, a vyjadřuje podiv nad tím, že vztahu ke Klausovi se tato emancipace netýká. To je jistě pravda, ale taková je teď situace, nové vedení ODS cosi prošvihlo, a politici koaličních stran by měli své další kroky vážit s ohledem na to, co provedou s jejich nejsilnějším politickým partnerem, s nímž stojí a padá nynější vratká vláda. Zelení se nikdy netajili tím, že Klause volit nebudou, mají k tomu dobré důvody a těžko se jim divit. Problém je, že vznikla široká fronta od lidovců (některých) možná až po komunisty, že kandidát zelených se komunistům mocně přizpůsobuje (zelení se přitom až dosud jakékoli spolupráci s nimi vyhýbali) a že případné důsledky Švejnarova vítězství mohou být pro celou ČR velmi neblahé. Bursík nemusí být loajální ke Klausovi, nemá k tomu nejmenší důvod. Měl by snad ale být aspoň trochu loajální k Topolánkovi, a zdá se, že si zrovna s tímhle moc neláme hlavu.

Evropský parlament se usnesl, že Evropská komise má zatlačit na ČR, aby v rámci řešení romské otázky v ČR zbourala vepřín v Letech. Ten požadavek je nesmyslný, peníze, které bude stát odškodnění vlastníkům, by se mohly využít na řešení romské otázky, s níž si u nás od převratu nikdo pořádně neví rady.

Náměstek Národního památkového úřadu Josef Štulc prohlásil k zbytkům Stalinova pomníku na Letné: „Mělo by to zůstat beze změny jako memento servility českého národa, který vytvořil ještě větší Stalinovu sochu než měl Sovětský svaz.“ Považuji tento výrok od pana Štulce za nebetyčnou drzost. Domnívá se patrně, že pomník se stavěl podobně jako sto let předtím Národní divadlo. Neměl by tolik věřit tomu, co ho za totáče učili ve škole, že komunisté tu vládli z vůle všeholidu. Houbeles, pomník je nanejvýš memento servility zdejších moskevských satrapů.

Pondělí 4. února

„Prezidentská kampaň“ (zcela zbytečná, kampaň má smysl dělat tak nanajvýš mezi 281 voliteli) nabývá hysterické povahy. Obvinění ohledně „handlu“ mezi lidovci a ODS, jehož předmětem se měla stát posvátná funkce prezidenta, se Topolánek v neděli v ČT pokusil přebít mlhavými náznaky o korupčním prostředí, vytvořeném nedořešeným případem ČFSOB, jehož „obětí“ se měl stát prezidentský kandidát Švejnar (má, jak známo, k ČSOB blízko). V té souvislosti vyjádřil pochybnost, zda náklady na kampaň, které Švejnar uvedl, odpovídají skutečnosti. Jakékoli upřesnění odmítl, a místo aby pokračoval v debatním pořadu, odjel na tenis do Brna (podobným sportovním akcím pana premiéra nerozumím; pokud chce vést život bonvivána, neměl se plést do nejvyšších pater politiky). Topolánkovy náznaky je těžké to pochopit jinak, než že Švejnarovu kampaň spolufinancuje ČSOB. Pokud ano, co by na tom bylo špatného? V prezidentské pseudokampani se politici nesoustřeďují na podstatné věci, ale na klevety a pomluvy. Topolánek to navíc dělá s medvědí obratností. Člověk si říká: už aby to bylo za námi.

Předseda komunistů Filip vyjádřil znechucení nad tím, že komunisté jsou postaveni před volbu dvou kandidátů, a podpora každého z nich by mohla vést ke štěpení strany. V tom má nepochybně pravdu, komunisté budou mít velký problém, pokud budou chtít podpořit Klause či Švejnara. Z toho by vyplývalo, že v první volbě nejspíš nebude zvolen nikdo. Všechno záleží na KDU-ČSL. Na přeběhlíky z ČSSD a ODS moc nevěřím, to je z obou stran poměrně primitivní blafování.

Paroubek popřel, že by v tomto volebním období byl ochoten jít do velké koalice s ODS. Ani by to nešlo, preference ČSSD jsou tak silné, že by postavení druhé strany v koalici před svými voliči neobhájil.

Ministr Nečas píše v Právu: „Zřeknutí se občanství“ (Švejnar) „sotva ohlásil, ale už se pouští do zdůvodňování, jak po skončení politické dráhy mu pomůže jeho americká manželka a americké občanství dětí urychlit jeho znovuzískání. Vedle sdělení, že k českému prezidentství si jen odskočil z Ameriky, kam po ukončení mandátu opět odkráčí, je to opět důkaz, že spíše než o službu vlasti se jedná o získání atraktivní pozice, která v budoucnosti s nápisem bývalý český prezident v závorce jen zvýší tržní hodnotu kandidáta na americkém přednáškovém a univerzitním trhu.“ Nevím, k čemu je dobré rozvíjet takové víceméně sprosté spekulace, kterým se normálně říká pomluva. Proč pan Nečas teď před volbou prezidenta, strká nos do toho, co bude dělat Švejnar po případném ukončení svého mandátu, nic mu do toho není. Zdá se, že politici staré sarajevské Klausovy gardy by měli povinně navštěvovat kursy slušného chování.

V MfD si spočítali, že pro Klause bude hlasovat 126 lidí, pro Švejnara 102. Zejména při tajné volně jsou takové odhady víc než ošidné. Může se stát úplně všechno.

Švejnar vytýká Klausovi, že se nesnažil víc ovlivnit „reformní balík“ při jeho přípravě. To je jedna z věcí, kterou prezident zcela zásadně dělat nesmí. A pan Švejnar, bude-li zvolen, ji taky dělat nebude, jeho pozice bude víc než slabá. Jinak se opět chválil, tentokrát pomocí citací nejmenovaných poslanců ODS, kteří by mu rádi dali hlas: „Mnozí z nich mi sdělili, že jsem důstojným kandidátem. A cítí, že jsem férový a že by se jim se mnou dobře pracovalo.“ Jak je dobře, že je pan Švejnar takový skromný a poctivý chlapík!

Zbyněk Petráček píše v LN, že se volitelé ODS navzájem hystericky podezírají. Měl by jen dodat, že totéž platí v ČSSD (viz seznam potenciálních zrádců, je směšné si myslit, že vznikl mimo sociální demokracii). Všichni se hystericky podezírají, v tom je nesnesitelnost téhle „kampaně“.

Luboš Palata píše v LN, že Rusko je nejohroženějším a nejslabším článkem euroatlantické civilizace a mělo by to vědět, pokud USA a Západ ztratí mocenskou převahu, první, kdo to pocítí, budou Rusové. Problém je, že Rusové se k euroatlantické civilizaci sami příliš nepočítají, chtěli by vytvořit nějakou novou, lepší, v níž budou dominovat. Přitom na to absolutně nemají. Militantní síly třetího světa cítí ruské emancipační mindráky a ruskou slabost, chápou, že Rusko není jejich prvořadým nepřítelem a jsou ochotni je tolerovat, ba kamarádit se s ním, ovšem jen do té doby, než vyřídí Západ coby svého hlavního nepřítele, nebo než se ukáže, že Západ je jako celek nad jejich síly. Pak přijdou na řadu Rusové. Stejný scénář (a v tom má Palata pravdu) jako v letech 1939-41.

Absolutně nerozumím Švejnarovu sdělení, že kdyby jeho zvolení vyvolalo pád vlády (např. kdyby jedna strana vystoupila z koalice), dal by ODS možnost vládu znovu vytvořit. ODS by v takové situaci neměla nejmenší šanci, možnost, kterou by ji Švejnar poskytl, by byla čistě formální. Co je na tom pro ODS „uklidňujícího“, jak se píše v novinách?

47 „bývalých sudetských Němců“, jak píší v LN (moje sestra žije od roku 1968 ve Francii; je kvůli tomu bývalá Češka?) se obrátilo na Výbor pro lidská práva OSN se stížností týkající se Benešových dekretů a z nich vyplývající diskriminace při restitucích. Česká republika se ke stížnosti musí do šesti měsíců vyjádřit. Vzhledem k bezmocnosti OSN to neznamená nic jiného, než že se znovu připomene kostlivec v naší skříni. Mluvčí ministerstva spravedlnosti prý připustila, že dekrety postulují princip kolektivní viny (neřekla, zda je to podle ministerstva OK). Problém zabaveného majetku bylo kdysi možno řešit politickou dohodou s odsunutými. Čeští politici vsadili na výdrž, čekají, až všichni potenciální restituenti vymřou. Zatím se jim to daří, ale proto to není o nic méně hnusné.

Nový ruský zástupce při NATO Rogozin prohlásil, že Polsko se nepoučilo z historie: „Pokusy stanovit v Polsku konfrontační linii skončily zatím vždy tragicky – jako třeba při druhé světové válce, kdy země ztratila téměř třetinu obyvatelstva,“ To je hezké. Konfrontační linii stanovili Hitler se Stalinem a vedla dost hluboko v tehdejším polským územím. Pak společným úsilím obou stran (Katyn; Rusové čekají před Varšavou, až ji Němci zničí) ztratilo Polsko třetinu obyvatelstva. Odpor proti ruské okupaci trval do počátku padesátých let. Dnes je Německo už šedesát let demokratické a Rusko se pomalu vrací ke svým nejhorším tradicím. Poučení z historie je jednoznačné, i když se panu Rogozinovi asi nebude líbit.

Úterý 5. února

Podle agentury CVVM klesla důvěra v prezidentský úřad za poslední rok o 14%, za poslední měsíc o 8%. Pokud jde o osobní popularitu Václava Klause, je nyní na 64%, Klaus má jen 2% náskok před druhým v pořadí, ombudsmanem Motejlem, a ztratil v posledním roce 9%. To je propad dosti nebývalý a začíná být srovnatelný s tím, jak se vyvíjely preference jeho předchůdce v úřadě. Že vrcholí těsně před prezidentskou volbou, není pro Klause příjemné. Formálně na tom sice nezáleží, ale volby proběhnou v ovzduší pro současného prezidenta nepříznivém. Když už Klaus pokračoval v pěstování a nafukování kultu prezidentské funkce, nejspíš se neměl vyhýbat veřejnému střetnutí s protikandidátem. Je to sice věcně nesmysl, ale prezidentství se u nás bohužel nebere věcně.

Prezidentův kancléř Weigl se v posledních dnech jednou nebo dvakrát sešel s „protřelým lobbyistou“ (termín přebírám z Lidových novin) Šloufem. Vzniká podezření, že se bavili o prezidentské volbě a že se prezidentská funkce stává předmětem „handlu“. A proč ne?

Prezidentského kandidáta Švejnara se ptali, proč v roce 1995 doporučil jako člen týmu hodnotitelů Klause na profesuru na VŠE. Odpověděl něco v tom smyslu, že tenkrát byla úroveň učitelů na VŠE tak nízká, že tam Klaus zapadl, dnes už by nestačil, protože škola má už „mnohem vyšší standardy“. Správně by mu tedy měli profesuru zase sebrat. Chování prof. Švejnara je smutným svědectvím o tom, jak zhoubně ovlivňují manýry obvyklé na české politické scéně příchozí ze zahraničí. Je to jako lepra. Per analogiam se známým Engelsovým spisem „Podíl práce na polidštění opice“ by se dalo hovořit o „podílu českého politického prostředí na zparoubkovatění Američana“. Proč jednoduše neřekl, že to s politikou nesouvisí? Proč cítí čím dál tím větší podporu prokázat, že jeho protivník je ve všech ohledech darebák a blb? Je pravda, že Klaus (coby domorodec) se chová podobně, ale musí si z něho Švejnar brát příklad zrovna v tomhle?

Zbyněk Petráček v Lidových novinách srovnává vazby Srbů ke Kosovu s vazbami Čechů k českému pohraničí na sklonku první republiky. Problém je spíš v tom, že Západ volí řešení, které nemá žádnou logiku a nemůže být pro Srby srozumitelné, ani kdyby se zbavili pseudomytických vztahů ke své „pravlasti“. Proč se Kosovo, kde žije drtivá většina Albánců, může od Srbska odtrhnout, ale Srbská republika v Bosně se nesmí k Srbsku připojit? Proč není možné v souvislosti s odtržením Kosova upravit jeho hranice podle etnických principů aspoň v té omezené míře, v jaké je to bez problémů možné? Proč mají na Balkáně existovat dva mrňavé albánské státy místo jednoho možného mrňavého albánského státu, kterému se přitom z neznámých důvodů říká „velká Albánie“? Západ může volit mezi zachováním statu quo a radikální změnou, zdá se však, že volí řešení, které spojí nevýhody obou možností.

Středa 6. února

Dnes proběhla poslední setkání prezidentských kandidátů s voliteli. Zatímco poslanecký klub ODS, podobně jako předtím senátoři téže strany, pojal setkání se Švejnarem jako demonstraci loajality vlastnímu kandidátovi a Švejnara se na nic nezeptal (Proboha, proč? Je na co se ptát!), komunističtí a sociálně demokratičtí poslanci, kteří se Klause volit nechystají ani náhodou, jej zahrnuli otázkami. Diskuse v klubu poslanců ČSSD probíhala před televizními kamerami, kupodivu v dost slušném duchu a Klaus ji s přehledem zvládl (větší potíže měl v pondělí s moderátorem ČT, zřejmě proto, že mu chybí odpovídající praxe: rozhovor byl totiž pojat jako výslech na StB, poněkud v kontrastu s tím, jak se paní Drtinová pár dní předtím vinula kolem Švejnara jako psí víno. Ostatně, aby dojem byl dokonalý, měli rozhovor, přesněji řečeno pohovor s Klausem dělat oba dva. Z vlastní zkušenosti vím, že při takových příležitostech bývají vždycky dva).

Je otázka, zda se prezidentská volba bude vůbec konat. Všechny strany kromě ODS se totiž přiklonily k veřejné volbě, zelení s nejapnou výmluvou na setkání Weigl – Šlouf. Je těžké se ubránit dojmu, že tato společná změna stanovisek je koordinovaná a je za ní nějaký podraz.

Poslanci přehlasovali senátní odmítnutí „kontaktního norování“ při výcviku psů k lovu lišek (psi se „trénují“ na živých liškách, liška není od psa oddělena mřížkou). Chápu, že liška je škodná a její množení se musí regulovat (což znamená přemnožená zvířátka hubit). Jen nerozumím tomu, proč se v té souvislosti musí dělat něco tak barbarského.

V Právu informuje čtenáře o slovenské politice někdejší předseda SDĽ Weiss. Zajímalo by mne (čistě ze zvědavosti, vůbec bych mu to nezáviděl), zda je za své texty honorován i Ficovým kabinetem. Podobnou formu publicistiky provozovali v českých médiích zatím jen Rusové.

V Mladé frontě Dnes zase obhajuje premiéra Topolánka, jeho úprk z televizní debaty a jízdu do Brna na tenis jeho tiskový mluvčí. Bylo by divné, kdyby ho neobhajoval, má to v úvazku, jen by ho mohl obhajovat trochu přesvědčivěji. „Není vůbec pravda, že televizní debaty jsou automaticky důležitější než vše ostatní.“ Zlatá slova! Jenže v tomto konkrétním případě nejde o vše ostatní, ale o tenis.

Čtvrtek 7. února

České parlamentní politické strany rozděluje názor na způsob prezidentské volby. ČSSD, lidovci a nejnověji i zelení jsou pro veřejnou volbu, komunisté se k ní kloní, i když údajně v jejich řadách nepanuje jednota. ODS drží tajnou volbu. Komunisté navečer potvrdili, že ve třetím kole nedají hlas ani jednomu z kandidátů. Zároveň budou ještě večer jednat, hlavně o způsobu volby, není však jasné, zda jenom o něm. Komunisté prožívají svou hvězdnou hodinu: zase jednou na nich záleží tak jako po pětačtyřicátém. Je příznačné, že „konzervy“ (Grebeníček, Exner) jsou pro tajnou volbu, kdežto „reformisté“ (Kováčik) upřednostňují veřejnou. Předseda zelených Bursík totiž otevřeně prohlásil, že veřejná volba znamená zvolení Švejnara, kdežto tajná Klause. To by odpovídalo tomu, co jsem napsal, a vysvětlovalo by, proč Exner s Grebeníčkem jsou pro tajnou volbu (Klaus i Švejnar jsou pro ně agenty amerického imperialismu), kdežto Dolejš a Kováčik pro veřejnou (správně odhadují, že Švejnar je pro KSČM výhodnější). V tuto chvíli si ovšem nejsem jistý, zda to, co řekl Bursík, není jen přání – otec myšlenky.

Jasné není ani to, jak se má o způsobu volby rozhodnout: mají hlasovat obě komory dohromady nebo každá zvlášť? Je možné, aby PS volila veřejně, kdežto Senát, kde má ODS absolutní většinu, tajně? Nebo se jednání dostane do slepé uličky? A kdo to pak rozhodne? Ústavní soud? A proč, když v ústavě se o způsobu volby nemluví? ČR začíná fungovat podobně jako federace těsně před rozpadem. V co se ale může rozpadnout ČR?

„Průzkumy: u lidí má navrch Švejnar“, zní titulek v Právu. U lidí má navrch podle STEM, která pracuje expressis verbis na objednávku ČSSD. MfD si udělala svůj průzkum, podle něho vede Klaus. Jediné, co z této směšné hry vyplývá, je, že šance ve veřejnosti jsou poměrně vyrovnané. Rozhodují však volitelé, a ti nemají povinnost zohlednit tužby veřejnosti. Mají povinnost rozhodnout se podle svého nejlepšího vědomí a svědomí, kdo z obou kandidátů je lepší. Veřejnost jim dala mandát právě k tomu.

Dědičce Karla des Fours Walderode soud nevydal majetek, zkonfiskovaný na základě Benešových dekretů. Nepodařilo se jí totiž dokázat, že se Walderode neprovinil proti tehdejšímu čs. státu. Jak by se jí to taky mohlo podařit! Dokázat se dá jen, že se někdo provinil.

Ve stínu prezidentské volby se odehrává podivné dění okolo teď už bývalé ředitelky Radiožurnálu Barbory Tachecí. Paní Tachecí usilovala o změny v profilu vysílání a provedla řadu personálních změn. Narazila na odpor, který se zhmotnil mj. ve dvou peticích (vybírají a odvolávají se v ČRo ředitelé s ohledem na petice? V tom případě by měli být raději voleni plebiscitem). Odvolání po pouhých třech měsících je dosti neobvyklý čin a celá záležitost poněkud připomíná slavnou televizní revoluci. Objevily se ovšem zprávy, že paní Tachecí je vážně nemocná. Je to pravda, nebo ne? Chápu, že o některých věcech se z diskrétnosti na veřejnosti nemluví, ale generální ředitel ČRo se dokázal do případu zamotat tak strašlivým způsobem, že mu možná nic jiného nezbývá.

Proti týrání lišek (tzv. kontaktní norování) se postavila Státní veterinární správa a někteří zvěrolékaři. Možná, že by bylo možné vyzkoušet místo tohoto barbarského zacházení s nevinnými zvířátky (zvířátka jsou vždycky nevinná) kontaktní norování některých politiků, mám na mysli ty, kteří pro ně zvedli ruku. Jen jednou, na zkoušku, a pak opakovat hlasování. Apropó, jak hlasoval v té věci dr. Rath?

Premiér Topolánek řekl v rozhovoru pro LN: „Veřejná volba opravdu zamezuje jednotlivým poslancům a senátorům, aby volili podle toho, co jim ukládá ústava: podle svého vědomí a svědomí.“ Podle toho jsou senátoři a poslanci poserové, troufnou si jednat podle svého vědomí a svědomí jen tenkrát, když na ně není vidět.

Sobota 9. února

ODS zůstala s tajnou volbou sama, zní titulek v Právu. Tak to vypadalo v pátek ráno, článek mluví o „izolaci ODS“ a o tom, že čelí podezření z korupčních praktik, které má tajná volba zakrýt. Požadavek veřejné volby v ČSSD zakrývá zase nedůvěru ve vlastní lidi a potřebu je špiclovat. Pro tajnou volbu jsou ti, co chtějí přetáhnout hlasy odjinud, pro veřejnou ti, kteří chtějí zabránit tomu, aby jim hlasy odtekly.

Zemřel Viktor Dobal. Patřil k slušným členům vyčůrané ODA. Zaujímal např. nekompromisní postoj k Benešovým dekretům a vyhnání sudetských Němců. Projevil odvahu a zaslouží si uznání. Čest jeho památce.

Známý český konzervativec Alexander Tomský se přidal v Právu k dobrovolným poradcům KSČM. Za podporu Švejnara jim slibuje odpustky a otevření brány „nedobrovolného ghetta“. Mluví k nim tklivě a naléhavě. Zábavný chlapík.

V MfD už předem vědí, že „boj o Hrad“ bude ostuda. Ostuda je, když se prezidentská volba provozuje s náležitou úctou. Žádné zbytečné formální tahanice, svornost a rychlost. Ve skutečnosti formální tahanice jsou to, oč v politice jde. Velkohubá péče o ideje se provozuje tam, kde se politika dělat nedá. Viz minulý režim. Tam byla volba prezidenta důstojná. Slavnostní atmosféra a žádné zbytečné řeči.

Vedení ČSSD bere v úvahu i možnost, že se nepodaří vyřešit procedurální spor o způsob volby. V tom případě by sociální demokraté navrhovali, aby se prezident volil přímou volbou. Zjevně je nabudily výsledky výzkumů, které si sami objednali. To bychom prezidenta hned tak neměli. Možná by to nevadilo.

A teď situace po prvním dnu volby: podle Paroubka byl morálním vítězem Švejnar, protože dokázal během dvou měsíců svést naprosto vyrovnaný zápas s prezidentem Klausem. Nechápu, co je na tom morálního. Je vyhrát morální a prohrát nemorální? Panu Paroubkovi se zcela zjevně nedostává sportovního ducha.

Způsob, jakým prosadila ČSSD prostřednictvím svého loutkového předsedy PS Vlčka veřejnou volbu, je pobuřující. K meritu věci řekl v Právu předseda Ústavního soudu Rychetský: „Jestliže se neshodnou obě komory, tak je ústavně nejčistší, aby hlasovaly tím způsobem, jaký si odhlasují.“ Situace, kdy by jedna z komor přehlasovala druhou a tím jí vnutila svou formu hlasování, je podle Rychetského možná jen za předpokladu, že by s tím ta druhá komora souhlasila. Volba by pak musela probíhat tak, že nejprve by odvolil Senát tajně, jak si přeje, a výsledky by nesměly být zveřejněny, aby neovlivnily postoj poslanců, kteří by pak přímo v sále hlasovali veřejně zdvižením ruky. Potud Rychetský, a má úplně pravdu.

Tajná volba by prý podle MfD byla otevřela pro ODS možnost získat hlasy od části poslanců ČSSD. Ve skutečnosti šlo údajně o hlasy lidovecké, někteří lidovci se báli dát svůj hlas veřejně Klausovi, protože by jim to jejich katoličtí voliči spočítali. Na tom hodně je, moje sousedka, stará paní a katolička, pana prezidenta před několika lety charakterizovala slovy „arogantní Antikrist“. Klaus si tuto nepřízeň způsobil sám svým indolentním šovinismem a útočným ateismem (mně je tím taky odporný). Myslil si prostě, že na té hrstce podivínů, co ještě věří v Boha, nezáleží. Klaus uvažuje ve velkých kvantech a není ochoten spořit voličský hlásek k hlásku. Je zaslepen svým rychlým politickým úspěchem v polistopadovém chaosu. Má o sobě příliš dobré mínění.

ČSSD má svého zrádce národa v Chotěboři. Je jím poslanec Snítilý, který údajně v pátek večer nehlasoval pro Švejnara. Byl okamžitě podroben přátelské masáži. Na druhý den se zhroutil a ČSSD to obratem svedla na ODS, protože s ním ten den ráno mluvili poslanci Langer a Horníková. Už v pátek se zdravotně zhroutil senátor Barták (KDU-ČSL), byl by údajně volil Klause (ale nestačil už hlasovat), a v sobotu senátor Kalbáč (rovněž KDU-ČSL), který den předtím hlasoval pro Klause. Jeho nepřítomnost rozhodla o tom, že Klaus ve třetím kole nebyl zvolen, chyběl mu jeden jediný hlas. Zato mezi prvním a druhým kolem Klausovi přibyl hlas paní senátorky Juřenčákové, která se pohádala s primátorem Bémem o olympiádu, to ji zviklalo v ochotě volit Klause a spravit to mohla jen omluva, které se jí dostalo. O paní Juřenčákové si myslím své.

ODS je rozhořčena vystoupeními předsedy zelených Bursíka a předsedkyně klubu strany Kateřiny Jacques. Oba mluvili velmi kriticky o Klausovi a údajně i o ODS (což se mi aspoň v Bursíkově případě nějak nezdá). Nicméně pan Bursík měl nějak zohlednit okolnost, že by měl formu (nikoli fakt) podpory Švejnara nějak uvést soulad s tím, že je v koalici s ODS, která Klause navrhuje a je to pro ni i pro Topolánka prestižní záležitost. Zdá se, že se dva dny před prezidentskou volbou nějak přeorientoval, a nepřipadá mi to dvakrát slušné.

V MfD i v LN se opakuje to, co troubil do světa Paroubek a Hašek, že ODS se octla se svou podporou tajného hlasování v izolaci. To platí jen o velkohubých prohlášeních stranických špiček. Ve skutečnosti když se hlasovalo o tajné volbě, bylo pro ni 93 poslanců a 52 senátorů, celkem 145 volitelů (při společném hlasování by tedy byla tajná volba odsouhlasena), to by znamenalo, že by pro ni museli hlasovat všichni lidovečtí volitelé až na jednoho. To je ovšem vyloučené, tajnou volbu museli tedy podpořit i volitelé z jiných stran. Rovněž není pravda, že by k večeru ODS nakonec váhavě přistoupila na veřejné hlasování, jak píšou v LN: poté, co neprošel návrh z dohadovacího řízení, ČSSD veřejné hlasování nejen ODS, ale celému Senátu brutálně vnutila.

Dojem z celého jednání je tristní ne proto, že by nebylo dost vznešené, ale že se v jeho průběhu ČSSD dopustila několika ohavných faulů.

Pondělí 11. února

Poslanec Snítilý v pátek dvakrát po sobě (v prvním a v druhém kole) nehlasoval pro Švejnara (ani pro Klause, ale formálně se volby zúčastnil, nesnížil tedy kvórum). Upřímně řečeno, v prvním a druhém kole na tom nezáleželo. Den nato se zdravotně zhroutil a tentokrát už odešel (čímž kvórum snížil). Dva poslanci ČSSD vydali svědectví, že předtím na něho prý ministr Langer a poslankyně Horníková vyvíjeli nátlak. A hned den nato jej Právo prásklo, že byl údajně spolupracovníkem kontrarozvědky a poté i StB. Je obtížné dojít k jinému závěru, než, že to na něho věděli i v ČSSD, ale provalilo se to teprve, když se to hodilo. Pan poslanec Snítilý hodlá v každém případě hlasovat v další volbě. Kdyby volil za těchto okolností Švejnara, prokázal by zvláštní směs stoicismu a schopnosti odpouštět nepřátelům i přátelům.

Volby se nezúčastnili též dva senátoři za KDU-ČSL, Barták, který tak učinil z důvodů natolik zásadních, že jsme považovali za nutné vyznamenat jej bobříkem vyčůranosti za měsíc únor 2008 a senátor Kalbáč. Pod dojmem těchto dvou případů uvažuje nyní i vedení KDU-ČSL o tajné volbě, je však nepravděpodobné, že by se ji podařilo prosadit bez komunistů: musela by pro ni být i většina v PS, zelení jsou nepochybně po dohodě s Paroubkem zásadně proti, ačkoli už nyní a bez lidovců je vzhledem k převaze jejích zastánců v Senátu většina volitelů pro.

Komunisté se rozhodli zvýšit demokratičnost prezidentské volby a navrhli další, vesměs nestranické kandidáty: ombudsmana Motejla, předsedu ÚS Rychetského, Jiřího Dienstbiera, předsedu AV ČR Pačese a europoslankyni Bobošíkovou. Rychetský kandidaturu už řadu týdnů odmítá, ale není mu to nic platné. Ostatní by kandidovali, ale jen kdyby se ke komunistům připojily i další strany, a ne proti Švejnarovi. Jedině paní Bobošíková by kandidovala za všech okolností. Má to totiž zapotřebí. Paní Bobošíková nasadila kritický tón: „Řeknu vám, že to byl jenom sprostý handl, to co se na Hradě odehrávalo. Nic jiného! Politiky každodenní život lidí vůbec nezajímá, jsou mu vzdáleni. Proto jsem pevně rozhodnuta do toho jít.“ Paní Bobošíková ovšem není žádná politička, v Bruselu jen myje okna a splývá s českým lidem. Jmenný seznam prezentoval veřejnosti předseda KSČM Filip, jeho stranický kolega a rovněž europoslanec Maštálka projevil, když se o možné kandidatuře Bobošíkové dozvěděl, neobvyklou dávku realismu: „Legraci mám rád, ale ne takovou, to už se snad všichni zbláznili.“ Komunisté ovšem zároveň ještě nepohřbili Švejnara, komunističtí senátoři pro něho dokonce v sobotním třetím kole hlasovali. Filip je ve výhodné pozici, Paroubek potřebuje, aby Švejnar vyhrál, a předseda KSČM ho drží pod krkem: ví, že bez jeho přičinění to nepůjde, a čeká, co Paroubek nabídne.

Premiér Topolánek kritizoval ČT za neobjektivitu, všichni ho za to stírají. Já, jak jsem už napsal, jsem v této věci stejného názoru jako premiér.

Staronový potenciální kandidát Pačes prohlásil v rozhovoru pro Právo: „Nemá cenu si představovat, že bez KSČM může být někdo při dnešním rozložení sil zvolen.“ Kdyby to nebyl tak úctyhodný vědecký činovník, skoro bych řekl, že si připravuje argumenty pro kolaboraci s třešničkami. Není to totiž vůbec pravda. Klaus může být zvolen (a málem už byl zvolen) bez komunistů.

„Bez komunistů neměla by dnes ODS naději druhé volby a po Topolánkově hromosvodu sjížděly by blesky intenzity mnoha megaBémů. Z Jánského vršku měl by jim proto přijít děkovný dopis. Zvláště proto, že bez komunistů mít ODS svého prezidenta prostě nebude,“ píše v Právu Pavel Verner ve shodě s panem Pačesem. To se mi nezdá: vzhledem k tomu, že v třetím kole hlasovali tři komunističtí senátoři pro Švejnara, měl by ten i se zbývajícími 26 voliteli (poslanci) KSČM jen 139 hlasů, stejně jako Klaus, a další volba by nás neminula. A Klaus může (a ovšem nemusí) být docela snadno zvolen jen hlasy ODS, lidovců, dvou přeběhlíků a dvou nezávislých.

Jiří Paroubek nabízí komunistům za trvalou podporu Švejnara krajské koalice po podzimních volbách do krajských samospráv. Komunisté mají s takovými sliby nedobré zkušenosti a budou nejspíš chtít nějakou kompenzaci hned. Předseda poslaneckého klubu strany Kováčik taky oznámil, že nechce už jednat se Švejcarem, ale přímo na úrovni politických stran (to znamená s Paroubkem). To není moc lichotivé pro Švejnara, Kováčik ho bere jako Paroubkovu loutku. Navrhuje taky vytvořit pro příští volbu „alianci pro změnu“, které by se i formálně účastnili taky komunisté. Je to logické, komunistům stouplo sebevědomí, předvedli, že ti ostatní se bez nich neobejdou.

A druhá záležitost, s jejíž pomocí drží komunisté Paroubka pod krkem: otázka způsobu volby. V komunistickém klubu prý roste podpora tajného hlasování, předseda Filip je taky pro. Takže když se Paroubek nebude snažit, bude se volit tajně, a z toho mají sociální demokraté panickou hrůzu. Příliš sobě samým a svým spojencům nevěří.

Úterý 12. února

Mirek Topolánek chce v jednání přesvědčit komunisty o tom, aby kývli k tajné volbě (malá část komunistických volitelů k tajné volbě nemá výhrady). Musel by jim ale za to slíbit víc než Paroubek, protože tajná volba znamená, že řada volitelů by dala hlas Klausovi, ale bojí se vedení svých stran. Problém není ve způsobu volby, ale v těch volitelích.

Ministr Schwarzenberg prohlásil v rozhovoru pro Právo, že váhá, pokud jde o podporu Švejnara: „Do poslední chvíle jsem se držel stanoviska klubu, protože ještě existovaly šance. Teď vidím, že šance vlastně vymizely a že průchodné to není…“ Ministr je ve složité situaci vzhledem ke svým politickým vazbám a vzhledem k tomu, že zjevně nemá žádný přesvědčivý důvod s Klausem sympatizovat (Klausova omluva přišla pozdě a je těžko prezidenta nepodezírat z jisté účelovosti). Tady však nejde o Klause, ale o Topolánka, vládu a na druhé straně zvláštní povahu švejnarovské „prezidentské koalice“. Ministrovi jeho rozhodování nezávidím.

Lidovci se nyní většinově přiklánějí k tajné volbě. Nic to neznamená, protože ve Sněmovně budou na základě procedury, jež se prosadila při minulé volbě, i s ODS přehlasováni: navíc při rozhodování bylo pro tajnou volbu jen 12 z dvaceti přítomných volitelů. Odpadne jen sociálně demokratická demagogie, že jsou v té věci všichni proti ODS.

Poslanec Snítilý se dal slyšet, že na něj nikdo netlačil. Stěžoval si na blíže neurčenou zradu, která se nezapomíná, a prohlásil, že se volby prezidenta chce zúčastnit a že se teprve rozhodne, jak bude hlasovat. Hodlá prý také vystoupit z ČSSD a z poslaneckého klubu strany. Poté přinesla ČTK zprávu, že Snítilý uvažuje o rezignaci na mandát ještě před volbou, oznámil to prý po dnešním jednání klubu poslanců ČSSD. To vypadá, jako kdyby o něm ČSSD věděla něco opravdu strašného. Vydíraným se ovšem být necítí.

Komunisté jsou na koni a trvají na svých pěti kandidátech (z nichž ovšem s kandidaturou bezpodmínečně souhlasí jen europoslankyně Bobošíková). Toto stanovisko se ve vedení strany nakonec prosadilo proti lidem jako Dolejš a Kováčik, kteří by byli pro výlučnou podporu Švejnara. Komunisté znají svou cenu a žádají na prezidentské koalici její uznání. Švejnara jako kandidáta neuvedli, ale nevylučují ho. Paroubek zažije horké chvilky, protože bez KSČM nemá Švejnar šanci a např. obchod „Švejnar za radar“ se moc nelíbí zeleným (předseda Bursík prohlásil, že o radaru se jedná s Američany, ne s komunisty), a taky Schwarzenbergovi. Dost bych se divil, kdyby komunisté až do konce trvali právě na tomhle (zmínil to prý místopředseda Dolejš), je to neprosdaditelné. Nicméně zdá se, že „havlovská“ část prezidentské koalice poněkud podcenila jejich sílu (Havel sám dával zatím veřejně zcela jasně najevo, že radar podporuje, a jeho důvody byly logické a přesvědčivé).

I v ČSSD se začíná projevovat jakýsi vnitřní neklid. Poslanec Petr Wolf (rovněž jeden ze stranických kverulantů) se dnes v Právu vyjádřil pro tajnou volbu. Po chuti není ani některým dalším (např. poslanci Křečkovi, ten ale zároveň závazně slíbil, že bude držet basu).

Předsedkyně poslaneckého klubu zelených Kateřina Jacques žádá v Právu od ODS omluvu za neurvalé reakce na to, že a jak zelení podporovali při prezidentské volbě Švejnara. Zelení se ovšem předtím taky dvakrát nevyznamenali a navíc se obávám, že nemají sílu si ji vynutit: mohou sice z vlády odejít, ale tím by ji rozbili. Jejich situace je velmi problematická: nechtějí ani zvolit Klause, ani rozbít vládu. Bude to vyžadovat jakousi politickou akrobacii.

Senátorka Juřenčáková si stěžuje na neurvalou esemesku, spolu se senátorkou Janáčkovou (taky volí Klause) dostaly poštou kulku z revolveru, totéž se prý stalo poslanci Snítilému. Myslím, že takové věci nemají vůbec žádnou váhu, neví se, kdo to dělá a mělo by se to prostě zanedbat.

Hotel Savoy ani bezpečnostní agentura obsluhující kamery prý nebyly registrovány u Úřadu pro ochranu osobních údajů. To je podmínka, aby bylo možno kamerový systém používat. Pokud tomu tak je, je to jakési zanedbání ze strany vedení hotelu, ale netýká se to podstaty věci. Bezpečnostní opatření tohoto druhu jsou dnes bohužel potřebná a věcně vzato problém není v tom, že byly používány, ale že byly v tomto případě kýmsi zneužity.

ČR se podařilo v Bruselu prosadit chráněnou značku „Chodské pivo“ a získat tak jakousi náplast na bolístku s Olomouckými syrečky, kde se to zatím nepovedlo. Úspěch poněkud kalí skutečnost, že značka je blbost. Žádá o ni pivovar Chodovar v Chodové Plané, která nemá s Chodskem vůbec nic společného, protože leží asi deset kilometrů od Mariánských Lázní.

Nový slovenský ministr obrany (starý odstoupil po jakémsi skandálu) prohlásil, že SR neodmítá výstavbu radarové základny v ČR. Ministr je členem strany Smer stejně jako premiér Fico, který základnu jménem SR odmítá. To je zábavné, Slovensko ukazuje zároveň vlídnou tvář na západ i na východ, zajímalo by mne, zda a jak dlouho to bude fungovat.

Slovenský deník Pravda přišel s tím, že prezident Beneš spolupracoval se sovětskou tajnou službou a byl proto po válce vydíratelný. Historici se vyjadřují zdrženlivě (a to i jiní než prof. Olivová). Pokud by to byla pravda, museli bychom asi měnit naše zákonodárství (nemám teď na mysli dekrety, ale „Lex Beneš“). Ač vůbec nejsem obdivovatelem toho člověka, moc té zprávě nevěřím, opírá se jen o to, že mu Rusové prý poskytli deset tisíc dolarů v roce 1938, když odjížděl do exilu (čemuž bych zase věřil). Jen mi to nepřipadá jako dostatečný podklad k nějakému masivnímu vydírání.

Ministr Langer si pustil ústa na špacír a v neveřejném rozhovoru řekl Bursíkovi, že kolem prezidentské volby je špinavá hra a že nějací lidé půjdou „bručet“. Učinil tak ve Španělském sále při přestávce během volby prezidenta, jeho výrok zachytily mikrofony TV Nova. Je nepochopitelné, proč po všech zkušenostech čelní politici (zejména ODS) neberou v úvahu, že na veřejnosti jsou sledováni jako kdysi disidenti ze strany StB. A za druhé, je mi líto, ale podobný výrok ministra vnitra, pokud pronikl na veřejnost, stojí za úvahu o demisi.

Jiří Přibáň píše v LN, že vzhledem k trapnému průběhu prezidentské volby je do budoucna přímá volba nezbytností. V MfD kritizuje v populistickém duchu průběh prezidentské volby Martin Komárek a rozhořčeně patetickou árii na stejné téma tam zapěl stařičký expřesdseda Svazu bojovníků Čermín. V této souvislosti je třeba jasně říci, že problém není v prezidentské volbě, ale v nesnesitelném, arogantním a agresivním stylu, který do české politiky vnesl Jiří Paroubek (nebyl sice první, ale nikdo to nedotáhl k tak absolutní dokonalosti). Pan Paroubek dokáže udělat i z přímé volby a vůbec z každého zásadního politického rozhodování stejnou kovbojku jako z této prezidentské volby, a ještě to bez zábran svádět na své oponenty. Problém není v té či oné politické technice, ale v dnešní ČSSD a především v jejím předsedovi.

Středa 13. února

KSČM se nakonec rozhodla nominovat jako svou kandidátku na prezidentskou funkci Janu Bobošíkovou. Nebyli v tom docela jednotní (její nominaci nepodepsala část komunistických volitelů, např. místopředseda Dolejš). Komunisté zároveň ovšem nevylučují, že za určitých podmínek přesto dají hlasy Švejnarovi. Je to politicky racionální jednání. Bobošíková je pro komunisty jen prostředek nátlaku na vyčůránky z „koalice pro změnu“, kteří chtěli použít jejich služby a pak je z vděčnosti kopnout do zadnice; ví, že když vydíraní komunisty uspokojí, její kandidátka fakticky padne. A komunisté si hned taky řekli, o co jim jde. Mezitím, jak jsem předpokládal, se sociální demokraté s komunisty kulantně dohodli (s tím, že nepůjde o dohodu o vzájemném neútočení, ale vznešenou domluvu o „kultivaci politického prostředí“, k níž se mohou připojit i další strany. Je to jako dohoda čuníka s tygrem o všeobecném vegetariánství. Některé partaje jsou prostě dějinami nepoučitelné. Zelení se mohou připojit, a pěkně se v tom vaří. Naříkají, že je komunisté vydírají, zároveň s nimi dále jednají, zjevně taky o radaru. Lze se nadít nejhoršího. Problém, teď přestává být, kdo bude prezidentem. Problémem se pomalu stává, zda bude po volbě, ať dopadne tak či onak, Topolánkova vláda vůbec ještě funkceschopná.

Poslanec Evžen Snítilý uvažuje o vystoupení z klubu ČSSD, ze strany a o rezignaci na mandát. Nechce prý však poškodit ČSSD. Popřel, že by na něj kdokoli (tedy i ODS) vyvíjel nátlak. Snítilý se stává pro prezidentskou volbu důležitou figurou, protože tím, že posledně odešel, snížil kvórum. Poslanec a s ním další čtyři volitelé, Melčák, Pohanka a senátorky Juřenčáková a Janáčková (všichni čtyři volili Klause), dostali poštou projektil. Myslím, že je to směšná a prázdná výhružka, tedy věc, která by se vůbec neměla brát v úvahu. Dělá se z toho zbytečná senzace, kdekdo mává nějakým anonymním dopisem, ať nevykládají, že podobných dostávají spousty, i když se prezident zrovna nevolí.

Předseda Ústavního soudu Rychetský a další tři soudci zveřejnili svá stanoviska k reformě veřejných financí (odlišná od většinového stanoviska, které se prosadilo a s jakýmisi výhradami potvrdilo ústavnost způsobu přijetí reformy). Je těžké se ubránit dojmu, že politická polarizace veřejného života zachvátila už i ÚS.

„Někteří právníci“ upozorňují podle Práva na to, že hlasování po jménech není při prezidentské volbě možné. Je to údajně zvláštní způsob hlasování, odlišný od tajného i veřejného hlasování. Ztrácí se v něm významný rys veřejné volby, kdy hlasují všichni naráz (a tedy ti, co už odhlasovali, nemohou tak výrazně ovlivnit ty, kteří teprve hlasovat budou). Na tomto argumentu bohužel něco je. Nevím jen, proč by mělo být problematické poskytnout veřejnosti úřední informaci o tom, jak kdo hlasoval, když se to při hlasováních v PS pravidelně děje.

Premiér Topolánek obvinil bývalého ředitele civilní rozvědky Randáka a poloporadce předsedy Paroubka Dimuna, že stáli za zveřejněním záznamu ze schůzky Weigl – Šlouf. Zdá se, že s tímto případem souvisela i slova ministra Langera o „bručení“. Pokud se to Topolánkovi podaří prokázat, bude mít ČSSD problém. Je ovšem otázka, zda něco takového všeobecně a zvlášť u nás vůbec prokázat jde.

Ministr Schwarzenberg, který doposud podporoval Švejnara, prohlásil ke komunistickým podmínkám ohledně radaru: „Jsem přesvědčen, že je Jan Švejnar výtečný kandidát a podporuji ho. Ale v okamžiku, kdy jisté politické strany z volby dělají vydírání, pozbyla jeho kandidatura smysl… nepřipustím, aby byla bezpečnost nejen České republiky předmětem politického obchodu.“ To jsou dost jasná slova. Otázka je, jak bude či nebude pan ministr hlasovat. Má několik možností, hlasovat pro Švejnara si tímhle výrokem vlastně sám zakázal.

Čtvrtek 14. února

Zelení zatím nepřijali komunistické podmínky. Žádají od komunistů záruku, nejlépe písemnou, že budou hlasovat pro Švejnara, a o dalších podmínkách odmítají jednat. Zatím to nevypadá, že by se chystali couvnout. Je otázka, zda se komunisté spokojí s tím, že dosáhli dohody se sociálními demokraty, a využijí toho k tomu, aby z „akce Bobošíková“ vycouvali a volili Švejnara. Pokud by zelení na svém postoji setrvali, nemusela by snad koalice (pokud by ovšem vyhrál Klaus) vzít za své. Pokud vyhraje Švejnar, vystřídá zřejmě dřív nebo později Topolánka v křesle předsedy strany Bém. Co bude dál, těžko odhadnout, ale vláda v každém případě ztratí svou raison d´être. Pan Bursík si podřezává pod sebou větev, možná však, že už v duchu počítá s předčasnými volbami a s tím, že pak bude moci vytvořit koalici s Paroubkem. Docela bych mu tu zkušenost přál. To, co by z toho pošlo, bych ale nepřál sobě ani české veřejnosti.

Senátor Novotný prohlásil, že se ho pokoušel nejmenovaný kolega z ODS zkorumpovat. Jako svědka uvedl senátora KDU-ČSL Jílka, který to ovšem popírá. Další senátor, Zlatuška, prohlásil, že Topolánek vyhrožoval v jeho přítomnosti předsedovi KDU-ČSL Čunkovi znovuotevřením korupční kauzy, pokud nedá hlas Klausovi. Toto obvinění popřel zase sám Čunek. Senátoři mohou ovšem obviňovat kohokoli z čehokoli, protože mají imunitu. My imunitu nemáme, a proto si nemůžeme dovolit prohlásit (uvádím to jako ryze teoretický příklad), že oba pánové lžou, jako když tiskne. Nevěřím jim ovšem ani slovo, na to snad mám právo. Je to zajímavý signál, že se i „švejnarovců“ zmocňuje (po komunistickém tahu s Bobošíkovou) jakási hysterie.

I předseda ČSSD už je mučedníkem. Dostal dopis, v němž se praví „Paroubku s Bursíkem, vy se bez těch komunistů ani neuprdnete, vy kamarádi z mokré čtvrti“. Je to směšné, takových dopisů (přesněji řečeno mailů) dostávám do Událostí mraky. Pan Paroubek je zjevně na rozdíl ode mne jemná, křehká a citlivá duše (čehož si musí všimnout každý, kdo sledoval aspoň minutu aspoň jedno jeho veřejné vystoupení).

Informaci premiéra Topolánka, že obrazový záznam ze setkání Šlouf – Weigl získal údajně s využitím svých známostí v tajných službách bývalý ředitel zahraniční rozvědky Randák pro Paroubkova neoficiálního poradce Dimuna, v zásadě potvrdil i mluvčí BIS. Předseda zelených Bursík k tomu pak řekl, že je v podstatě jedno, kdo tu nahrávku získal a poslal do médií, že zůstává otevřená otázka, proč se krátce před volbou kancléř prezidenta schází s lobbyistou spojeným s opoziční smlouvou a úzce navázaným na Miloše Zemana, kteří tvoří opozici uvnitř ČSSD. Pan Bursík dovozuje, že tam z logiky věci šlo o shánění volitelů Václava Klause mezi soc. dem. (Jiří Paroubek přímo vyzývá Weigla, Šloufa a Topolánka – nikoli Klause - aby „kápli božskou“). Pan Bursík nemůže říkat nic jiného, protože schůzkou zdůvodnil podezřelý kotrmelec zelených od tajné volby k veřejné. Nicméně to, co má v ruce, je jen obrazový záznam bez zvuku, získaný navíc podloudným způsobem. A pan Paroubek by měl kápnout božskou, jak je to s účastí pana Dimuna, potažmo jeho samého, na podloudném získání a následném zveřejnění záznamu. Své slušné kvantum másla na hlavě mají tedy i oba tito straničtí předsedové.

Agentura Factum Invenio končí se zveřejňováním stranických preferencí a volebních odhadů s poukazem na to, že se výzkumy tohoto druhu mění na přímou součást politického marketingu.

Předvolební ryk na komentářových stránkách Práva dnes po komunistické fintě s Bobošíkovou vystřídal bolestný nářek (viz např. komentář Jiřího Fraňka). Je to příjemná změna, bohužel dlouho nepotrvá, protože komunisté zítra nejspíš dají své hlasy Švejnarovi.

S poplatky u lékaře nesouhlasí tři čtvrtiny lidí, zjistila pro MF Dnes agentura SC & C. MfD vyhodila peníze, je to, jako kdyby někdo dělal průzkum na téma: souhlasíte se zdražením piva? Se zdražením bude vždycky souhlasit minimum lidí.

V ODS se projevují známky destabilizace. Poslanci dnes Bursíkovi málem potopili zákon o ekologické újmě, aktivní byli stoupenci Tlustého. Topolánek musel na poslední chvíli hasit malér. Topolánek sám zase obvinil Béma z neschopnosti při získávání hlasů pro Klause (reagoval na předchozí Bémovu kritiku „vedení“ za to, že nebylo připraveno na spor o prosazení tajné volby, proboha, jak by na to mohlo být připraveno, vždyť je ČSSD cynicky převálcovala) a vyhodil Béma z vyjednávacího týmu, výkonná rada ho však donutila vzít Béma pěkně zpátky a ještě se mu omluvit. Je to pro Topolánka ponižující a signalizuje to, že pokud zítra nezvolí Klause, bude mít velký malér.

V pražské příloze MfD píší o evangelickém hřbitově ve Strašnicích, který je v havarijním stavu (jak by nebyl, šlo o německý hřbitov, pustnul od roku 1945). V článku mj. stojí: „Před deseti lety získala hřbitov společnost, která tu plánovala vybudovat pietní území pro padlé německé vojáky. Z plánu ale sešlo…“ Zbývá upřesnit, jak z plánu sešlo: různí Bojovníci protestovali, že na hřbitov je vidět z míst, kde trpěly oběti nacismu (mj. z Hagiboru, kde bylo shromaždiště pražských židů před transporty do nacistických vyhlazovacích táborů). Podotýkám, že po válce tu byl zase nejprve koncentrační, pak už se říkalo jen sběrný tábor pro pražské Němce, a že tam s nimi zacházeli tak brutálně, že se tím zabýval i britský tisk a labourističtí poslanci. O tom, odkud kam je vidět, bych tedy raději nemluvil. Nakonec to příslušné orgány vyřešily šalamounsky, udělaly německému spolku, pečujícímu o hroby padlých, takovou cenu, že ji nebyl s to zaplatit. Teď budou cálovat sami, dobře jim tak.

Prezidentská kandidátka Bobošíková obviňuje na svých internetových stránkách europoslance ODS, že se v Evropském parlamentu kamarádíčkují se Sudetoněmeckým Landsmanšaftem v jednom politickém klubu“ (tj. sedí ve stejném klubu jako německá CDU a CSU). Představa, jak se Zahradil kamarádíčkuje s Landsmanšaftem, je opravdu zábavná.

Komunisté si do zítřejší volby nechávají otevřené všechny možnosti. Bobošíkovou nestáhnou, jsou připraveni před každým hlasováním jednat s ČSSD i se zelenými a pěkně je proždímat. Jde fakticky o zelené, protože s ČSSD se už dohodli. Bursík teď bude v jiné a o hodně nepříjemnější situaci než při první volbě. Kdybych byl zlomyslný, řekl bych, že si to zaslouží, projevil jistou dávku věrolomnosti a ta se mu teď, jak to u věrolomnosti bývá, nevyplatí.

Pátek 15. února

2. prezidentská volba 1 (9.45): Situace se zase dramaticky změnila. Poslanec Snítilý, který se včera ještě tvářil, že jeho vztahy s ČSSD jsou idylické, dnes prohlásil, že vystupuje z klubu strany a bude v každém případě volit Klause. Přitom pochopitelně v duchu zůstává sociálním demokratem. Pokud se Kalbáč a Barták nezúčastní volby a nic dalšího se nezmění, vyhraje o jeden jediný hlas v posledním kole Klaus. Topolánek se zase dal slyšet, že pokud si KDU-ČSL přeje mít Čunka ve vládě, nic tomu nebrání. Tím zbytečně provokuje zelené a staví do nemožné situace ministra Schwarzenberga, který by byl jinak asi znovu zvážil své hlasování. Je to z Topolánkovy strany přinejmenším chyba. Pokud by teď zelení vyhověli komunistické žádosti o pakt neútočení a připojili se k odmítnutí radaru, bude sice Klaus zvolen, ale odstoupí ministr zahraničí a nejspíš taky padne vláda. Co z toho Topolánek bude mít?

Pátek 15. února

2. prezidentská volba 2 (11.00): za poněkud záhadných okolností se do Španělského sálu nedostavila místopředsedykně poslaneckého klubu zelených Olga Zubová. Je prý nemocná a nechce se s nikým bavit. Své kolegy zaskočila. Paní Zubová patří k blízkým přátelům místopředsedkyně Kuchtové. Nechce snad zelené trochu zmáčknout k větší vstřícnosti komunistům? (Pak by třeba přišla). Bylo by to ovšem asi příliš okaté. Pokud jde o projevy kandidátů, zaujala paní Bobošíková dojemnou populistickou árií, hrající na city lidu. Kdyby se prezident volil přímo, mohla by přitáhnout spoustu lidí. Bylo to dosti odporné.

Pátek 15. února

2. prezidentská volba 3 (14.00) Mezitím se stalo několik dalších důležitých věcí: Lidovecký senátor Kalbáč prohlásil, že bude hlasovat v každém případě, ať už bude volba veřejná, nebo tajná). Paní Bobošíková odstoupila z kandidatury (už se dost zviditelnila, její účast dále nemá ani pro ni, ani pro komunisty valný smysl. Komunisté budou v prvních dvou kolech podporovat Švejnara, v posledním ne. A ODS se vzdala požadavku na tajnou volbu (pro veřejnou volbu se už prý vyjádřil ve svém projevu i Klaus). Vypadá to, že ČSSD se už smířila s tím, že se Švejnarem neuspěje. Překvapení se ovšem nevylučují.

Pátek 15. února

2. Prezidentská volba 4 (14.25): ve stachanovském tempu odhlasovali volitelé veřejný způsob volby a poté stejným způsobem zamítli návrh senátora Mejstříka, aby bylo zdokumentováno, jak kdo hlasoval, a aby tuto informaci dostala k dispozici veřejnost. Návrh pana senátora se mi zdá být rozumný a odmítnutí znamená, že volba byla sice veřejná, ale nikoli pro veřejnost, ta bude odkázána jen na různé neoficiální zprávy. A ještě ke stažení Bobošíkové – na jejím odstoupení se domluvila s Filipem, komunisté, jak to vypadá, dospěli k racionálnímu závěru, že už není koho čím vydírat.

Pátek 15. února

2. prezidentská volba 5 (16.15): Klaus dostal v prvních obou kolech 141 volitelských hlasů. Zelení vyslali ministryni Stehlíkovou jako emisara za nemocnou poslankyní Zubovou, aby ji donutila přijít. Klaus by vyhrál i v případě, že by poslankyně přišla, ale vyhrál by jedním jediným hlasem pana poslance Snítilého, tedy přeběhlíka. Dá se prý čekat, že nastane doba zdržování a přestávek.

Pátek 15. února

2. prezidentská volba 6 (20.00): takže Václav Klaus byl podle očekávání ve třetím kole opět zvolen prezidentem. Sice s odřenýma ušima (což je velmi dobře), ale ne, jak demagogicky tvrdil Jiří Paroubek, pouhým hlasem zrádného Snítilého. (Za daných okolností, daných záhadným zmizením poslankyně Zubové, která se večer těsně po skončení volby objevila v Kutné Hoře - další strašidelná příhoda, připomínající scény z Bulgakovova Mistra a Markétky - by mu byl stačil hlas senátora Kalbáče, který se zatím ze strašidelného zážitku na toaletě v době první volby už vzpamatoval). Kdyby byl vyhrál Švejnar, bylo by to velké Paroubkovo vítězství; takhle to znamená, že Topolánek odvrátil hrozící katastrofu. Každý jiný politik na Paroubkově místě by měl malér, Paroubek má kliku. V ČSSD není totiž nikdo, kdo by ho mohl nahradit, kromě dr. Ratha, kterého se ovšem soupřátelé z ČSSSD bojí ještě více než svého předsedy. Nevím jak vy, milí čtenáři, ale já jsem skutečně rád, že to máme za sebou bylo to děsné, v první volbě nervy drásající a časově náročné. Fuj.

Vyostřený spor Topolánka s Bémem nedopadl pro Topolánka dobře, ukázalo se, že nemá sílu k tomu, aby mohl Béma veřejně kritizovat a aby ho mohl vyloučit z týmu vyjednavačů. Je třeba zdůraznit, že spor přitom vyprovokoval Bém ostrou kritikou Topolánka v LN po neúspěšné první volbě. Teď si Topolánek trochu vylepšil pozici, v druhé volbě hladce a bez problému znovuzvolení Klause zajistil. Přitom není pravda, že by Klausovo zvolení bylo nejtěsnější (bylo by mu díky záhadnému zmizení poslankyně Zubové, které si zaslouží zvláštní glosu, stačilo o hlas méně, a nebyl tedy závislý na hlase poslance Snítilého). Stejně ho ovšem čeká čelné střetnutí s Bémem, ve střetnutí půjde o koncept koaliční spolupráce, který je zásadní, a za Bémem nesporně stojí Klaus, který je právě tímto Topolánkovým konceptem otevřenosti a spolupráce pramálo nadšen. Je paradoxní, že si Topolánek vysloužil ostruhy tím, že právě prosadil do funkce člověka, s nímž se do budoucna bude muset nepřímo či přímo neustále konfrontovat.

Senátor Zlatuška údajně slyšel, jak premiér Topolánek vydírá Čunka. Čunek naproti tomu neslyšel nic. Je zjevné, že senátor Zlatuška, podobně jako kdysi panna Orleánská, slyší hlasy. Zatímco panna Orleánská měla pozitivní cíl (zachránit Francii), je cílem pana senátora zničit Klause. Musel mu něco nepěkného provést (takových je v této zemi poměrně dost). Hloupé je jen, že se to na panu senátorovi tak snadno pozná.

Katoličtí bbiskupové údajně lobovali mezi lidovci pro Klause, zní oznámení (všimněte si, že jsem nepoužil slovo denunciace) v Právu. Církev je ovšem zjevně rozpolcena, protože prof. Halík zase (aspoň podle toho, co říkal po volbě Miroslav Kalousek) lobboval pro Švejnara. Zároveň ostře kritizoval lobující biskupy. Zjevně není lobbing jako lobbing.

Zelený kverulant Stropnický v Právu naléhavě doporučuje vedení své strany, aby přistoupila na komunistickou podmínku a směnila komunistickou podporu Švejnarovi za své jasné „ne“ radaru. Kdyby to byli zelení udělali, byli by se za prvé znemožnili, protože by přistoupili na komunistický diktát, za druhé by nebyli zabránili zvolení Klause, protože Klaus vyhrál většinou ze všech zvolených poslanců a senátorů, a za třetí by nepochybně způsobili pád vlády. O což možná tomu člověku jde, i když se mi nezdá, že by byl na základě svého intelektuálního vybavení schopen myslet tak daleko. Stejný nesmysl (že o zvolení prezidenta budou rozhodovat komunisté) opakuje Jiří Hanák. Rovněž Alexandr Mitrofanov tvrdí, že v případu Klausova úspěchu by byl „podíl KSČM na vítězství pravice nezanedbatelný“. Ve skutečnosti byl podíl komunistů na vítězství „pravice“ zanedbatelný, ba nulový. Navíc všichni ti dobráci chtějí, aby je komunisti podporovali tak říkajíc z čiré zásadové levicovosti. Předpokládají nejspíš, že komunistická zarytost je dána jejich zásadovostí. Zdá se, že léta 1945-89 strávili někde na Marsu.

Strana evropských socialistů v Evropském parlamentu vzala zpět Ficův Smer, poté, co jim Fico a Slota zapěli (formou společného dopisu) svou indiánskou píseň lásky k národnostním menšinám na Slovensku. Představa, že by Evropská unie pomohla některé členské zemi, kdyby tam např. uzákonili něco podobného jako je Ficův tiskový zákon, je směšná. Naopak by na rozdíl od minulosti vydávali na Slovensko slovenské novináře, po nichž by na základě zákony Fico a spol. šli a oni se chtěli uchýlit na Západ. Železná opona je v této situaci zbytečná. Teď je opravdu těžké ubránit se záchvatům chronického euroskepticismu. Pokud u nás někdo nastolí nějakou vyčůranou a zamaskovanou formu diktatury, budou to v Bruselu chápat jako folklorní záležitost.

Sobota 16. února

ODS je zcela zahlcena úspěchem v prezidentské volbě. Topolánek bude mít v budoucnu s Klausem plné ruce práce, pokud se bude chtít udržet v sedle. Jiří Paroubek běsní na komunisty, je to velmi zábavné. Přesněji řečeno nikoli na komunisty, o těch ví, že je bude potřebovat k životu, ale na Filipa. Dokud bude předsedou, je prý spolupráce mezi oběma stranami ohrožena. (V rozhovoru pro MfD však hovořil o perfiditě komunistů, která dostoupila vrcholu a dokonce jejich voliči musí vidět, že hlasy pro komunisty ve volbách jsou zahozené.) Rozčilení pana Paroubka úplně nechápu. I kdyby byli všichni komunisté poslušně hlasovali s ČSSD (proč by to dělali), byl by Klaus stejně vyhrál. Je pravda, že jim Paroubek šel ve všem všudy na ruku, ale jeho příležitostní zelení souputníci v koalici za Švejnara ne. Rozhodující nakonec bylo, že komunisté by z podpory Švejnara získali jen čestný a rovný podíl na Paroubkově porážce. V okamžiku, když to bylo jasné, dali najevo, že se na tomto podniku nechtějí podílet. Pro Krista Pána, jak se jim může někdo divit? To je normální politické chování. Že si přitom pan Paroubek nabil čenich, je jeho problém, to se v politice stává. Jeho obvinění („Komunisté udělali vše, aby umožnili volbu Václava Klause“) jsou absurdní. Tématu se týká naše dnešní glosa a ještě se k němu vrátíme. Paroubkovi stejně nezbývá nic jiného než se s komunisty kamarádit, na tom postavil od začátku svou politiku, a pokud by ji chtěl změnit, podřeže si pod sebou větev.

Václav Havel poslal Klausovi ke zvolení blahopřání. Přitom se mi zdá být nepochybné, že v pokuse o jeho nahrazení Švejnarem má prsty, nechal to za sebe organizovat své osvědčené pleticháře (Jiří Pehe), kteří se pro tentokrát neváhali spolčit i s komunisty, pouze si myslili, že je utáhnou na vařené nudli. Že by s tím Havel nebyl svolný, tomu nevěřím. Všechno viselo jednu chvíli na vlásku, Havlův brain trust to nakonec naštěstí jako obvykle zvoral.

Záhadné zmizení poslankyně Zubové je obestřeno otazníky. Zbyněk Petráček k tomu v LN (na adresu zelených) píše: „Extempore s poslankyní Zubovou přesáhlo hranice nejenom vkusu, ale i zeleného vidění světa – až podezřele připomínalo znectění handicapované ženy“. Myslím, že problém veřejnosti (a taky můj) je, že nám chybějí nějaké informace. Paní Zubová se v úterý podrobila jakési lehké operaci, ještě týž den dala vědět, že s účastí na schůzi počítá. V pátek před devátou však poslala SMS paní Jacques, že jí není dobře a nepřijde a pak nebyla k dosažení až do skončení společné schůze parlamentu. Rozumná řeč nebyla ani s jejím manželem, na něhož se zelení měli obracet. Jakmile schůze skončila, poskytla rozhovor České televizi. Zelenému vidění světa nerozumím, ale mně to připadá velmi divné.

Premiér Topolánek ohlásil už v pátek ráno (zřejmě si byl jistý v kramflecích) Čunkův návrat do vlády. Je těžké to chápat jinak než jako odvetnou ťafku Bursíkovi. Je to trochu nepochopitelné, vždyť Čunek taky volil Švejnara (jen to udělal taktněji než Bursík).

Pan Paroubek už ví, že Klaus vyhrál díky přeběhlíkům. Za přeběhlíka lze označit nanejvýš poslance Snítilého, Kalbáč nakonec hlasoval jako v první volbě a údajné přeběhlictví paní Zubové bude třeba teprve nějak prokázat. Případ poslance Snítilého taky není úplně jednoduchý: dejme tomu, že v první volbě (nehlasoval pro Švejnara, před třetím kolem odešel, tvrdit, že snížil kvórum, není průkazné, o to se postarali už senátoři Barták a Kalbáč) byl pod tlakem protistrany, která měla k dispozici kompromitující informace. Nedovedu si představit, že by právě protistrana dala vzápětí ty informace k dispozici Právu, proč by to dělala? Ale kdyby to udělali Snítilého soupřátelé, aby se mu pomstili, tak by to bylo sic tak říkajíc lidsky pochopitelné, ale zároveň by mu vlastně nedali šanci jednak jinak, než jak potom jednal. Bylo by to tedy dost hloupé.

V Klausově obratně napsaném projevu jsou místa, která bych podepsal: „Některými z vás jsem byl před týdnem označen za člověka zastávajícího extrémní či okrajové názory a za muže včerejška. K tomu pár zásadních slov, která jsem možná ještě neřekl, říci musím… Pokud nechcete dbát tradic naší civilizace, jejich křesťanských hodnot, důrazu na klasickou rodinu a úctu ke každému lidskému životu, nevolte mne, neboť já tyto hodnoty ctím. Chcete-li žít v budoucnosti stvořené z módních vln, kdy bude zakázáno kouřit, ale drogy budou tolerovány, kdy bude manželství institutem na vyhynutí a na radnice budou chodit jen páry k registraci, kdy staré a nemocné budeme milosrdně zbavovat života, kdy nám bude předepisováno, co máme jíst, pít a jak smíme mluvit, pak toto není můj program. Toto není má představa budoucnosti.“ Je jen škoda, že pan prezident si na křesťanské hodnoty vzpomene až tehdy, když mu jde o kariéru. Taky starší výrok: „Politická korektnost je jedna z nejzhoubnějších věcí dnešní doby, je stejně děsivá jako marxismus, vrací nás nekonečně dozadu“ není zdaleka tak kompromitující, jak si ti, kteří sbírku citací z Klause pro Právo vybírali, myslí. Klaus by si zasloužil věcnou kritiku a ne nesmyslné démonizování, jak je předváděli diskutující při prezidentské volbě, kteří se navíc zjevně snažili, aby příliš nepohoršili komunisty, protože s nimi pro volbu Švejnara počítali.

Agentura STEM zjistila, že před volbami poklesla důvěra ve Václava Klause, a že v souvislosti s volbou ztrácejí komunisté (pokles preferencí z 13,1 na 10,6%). Skutečně se nedivím panu Herzmannovi a Faktum Invenio, že se na tomto reji čísel nechce podílet.

Jiří Franěk píše v Právu, že je-li tu nějaký morální vítěz, jsou to snad jen ti čtyři pánové, co odmítli kandidaturu za KSČM. Ti čtyři pánové (přesněji řečeno tři, dr. Rychetský kandidaturu soustavně odmítá a není jasné, proč ho tam komunisté vůbec napsali) kandidaturu za KSČM vůbec neodmítli, chtěli jen, aby se k jejich podpoře přidaly i další strany. Což je spíš alibismus než morální vítězství.

Rovněž v Právu zveřejnili způsob, jak se vyvíjel HDP v letech 1996 – 2007. Graf je pro laika docela zajímavý: zdá se, že příznivý vývoj HDP není dán rozumnou politikou vlády, ale že naopak nepříznivý vývoj HDP ovlivňuje osud vlád.

Senátor Mejstřík se na Hradě předvedl svými dvěma nejapnými projevy coby zajímavá folklorní figurka české vysoké politiky. Včera vystoupil v roli senátorského Koziny a vyzval lidovce na Boží soud: „Páni a dámy z KDU-ČSL, zkuste si aspoň občas přečíst desatero. My vás soudit nebudeme, vás bude soudit Bůh.“ Copak asi Hospodin řekne známému populistickému komunistobijci Mejstříkovi, který se spojil s komunisty, aby smetl z politické scény nenáviděného Klause, a navíc to ještě se svými kumpány totálně zvoral?

(www.bohumildolezal.cz)

Zpátky