Březen 2008

Čech ve své jamce sám

Jenom za 20. století jsme přišli o císaře pána a jeho rodinu i s celou černožlutou hydrou rakouskou, potom Hitler odvezl většinu českých židů, Podkarpatskou Rus si odpojil Stalin, všechny české Němce vystrnadili Češi - a Slováci odešli sami. Samé ztráty. A kde jsou nálezy?

Češi se – poprvé za tisíc let – ocitli v národním státě a směšně si to pochvalují. Je to, pravda, snazší, ale bohatší proto nejsme. Naše současná reprezentace se nás navíc snaží izolovat pod praporem jakýchsi národních zájmů. Jakoby nejsvětějším zájmem národním bylo sedět ve své jamce sám. Smutný příběh.

Řekl bych, že nejsvětějším zájmem národním je mít plné břicho a přátelské a srozumitelné sousedy. Podívejme se, jak jsme na tom. Němců se stovky let bojíme a nemáme je rádi. Rakušanů už se nebojíme, ale rádi je taky nemáme – a oni nás jakbysmet. Blokády hraničních přechodů kvůli Temelínu jsou mnohem víc výrazem jejich předsudků vůči nám než vztahu k ekologii. Poláky nemáme rádi taky a víme o nich starou belu. O vztahu k Maďarům svědčí docela dobře Švejk (… každý Maďar může za to, že je Maďar). Desetiletí jsme se nořili do široké ruské zadnice, a co nám to přineslo, se nedá nazvat prospěchem ani v nejbujnější fantazii, teď se jich pro změnu bojíme. Ještě tak Slováky sneseme, jejich vztah k nám ale nebyl vždycky idylický (Rež a rúbaj do krve, po tej českej kotrbe…).

Tak bych řekl, že naším národním zájmem by mělo být bourání všech virtuálních hranic, které ještě existují, a ne kopání nových příkopů ve jménu našich národních zájmů. Když jsem si někde přečetl, že starosta Českých Velenic neumí německy a do Gmündu – čili kilometr - jezdí třikrát do roka s tlumočníkem, přišlo mi, že do Evropy máme dál než před sto lety.

(http://clovekonline.cz/cech-ve-sve-jamce-sam/)