Březen 2008

O diskvalifikaci nálepek

Luděk Frýbort

Když ti chybí argument, připleskni nálepku. Už ani nevím, co to bylo za konferenci, kde - vzpomínáte si? - musel král Juan Carlos velmi po královsku okřiknout venezuelského poloboha Cháveze, aby zavřel tu svou komunistickou klapačku. Zmíněný Chávez tenkrát označil bývalého španělského premiéra Aznara za fašistu, a král nemůže připustit, aby se kdekterý tlučhuba otíral o jeho poddané. Skoro totéž se opakovalo o měsíc později, ledaže nebyl po ruce žádný král, aby svým slovem zavřel nectnou hubu, takže se toho musel ujmout německý ministr zahraničí, což, uznáte, není úplně ono. Na sedánku, udělivším si titul Euroafrickéhu summitu, to totiž byl zimbabwský arcilotr Mugabe, jenž opatřil nálepkou fašistky německou kancléřku Merkelovou, jelikož se ho odvážila kritizovat. A nejen fašistky; jest ona dáma v pojetí afrického Napoleona krom toho i rasistkou, nacistickým pohrobkem a bílým teroristou. Jelikož dosud není všem summitům, konferencícm a jiným povyražením toho druhu konec, můžeme i v budoucnu čekat nejedno označení za fašistu, rasistu atd. z úst diktátorských zmetků, zvyklých považovat kritiku své osoby za zločin.

Nechme na tomto místě konferencí, o nichž za půl roku nikdo neví, k čemu vlastně byly, a soustřeďme se na otázku: kde se vzala metoda nálepkování? Proč může kdejaká figura, o niž by si slušný člověk ani potřísněný kramflek neotřel, nadávat nalevo napravo fašistů, nacistů, neokolonialistů, rasistů, teroristů a jiných -istů, když jí někdo předloží účet z jejích lotrovin? Proč se demokratický svět s takovými figurami vůbec baví, na summity je zve, jako se sobě rovnými tam s nimi jedná? A hlavně - proč, jak se zdá, je nálepkování metoda tak působivá?

Proto, mám za to, že jsme ji my západní troubové sami vynalezli a dali tak zmetkům všeho světa užitečný příklad a do ruky účinnou zbraň. Byli to především naši levičáci, kteří ve své netrpělivosti s pomalým pochodem lidstva ku štěstí a jasu štemplovali a dosud štemplují své názorové oponenty cejchem nejdřív zpátečníka, tmáře, šosáka, copaře, měšťáka a maloměšťáka, poté reakcionáře a kontrarevolucionáře, a jak čas šel, i zmíněného rasisty, fašisty a neokolonialisty. A jelikož je problémem dnešního světa terorismus, i z něj se stala mnohostranně použitelná nálepka. Nechce si demokratický stát nechat dát líbit teroristické útoky na své území? Dopustil se státního terorismu. A tisíce snaživých opic ten nesmysl opakují. Nebraňte se, lidé, nebo budete teroristy! Koukejte platit a kát se, nebo budete rasisty! Nechte lotry řádit v zemích, jež jim padly do drápů, nebo budete neokolonialisty!

To se ví, že regimenty lumpů, lajdáků, budižkničemů a příživníků, i zase ctižádostivců, tyranů a napoleonských zmetků si na to rády zvykly. Je to výhodné a mnohdy i výnosné. Připleskni nálepku, a je na druhém, aby se ospravedlňoval, z nařčení očišťoval. Pomalu je čas té praštěnosti nechat. Nestydět se a povědět každému, komu vypadne z huby nějaký ten rasista, fašista nebo maloměšťák - nech si své nálepky, dobráku, a řekni přesně, co se ti nezdá. Definuj. Navrhni zlepšení, konkrétně, za použití faktů a čísel, vášnivé výkřiky nepostačí. Vezmi na sebe riziko, jemuž je vystaven i zlepšovatel budíku, natož zlepšovatel světa: že se tvůj návrh neosvědčí, že z něj zbude hromádka selhání, trapnosti a škod. V takovém případě nezkoumej, jak by ses ze své zodpovědnosti vyvlékl nebo svůj mechem směšnosti obrostlý projekt nahradil jiným, módnějším, ale omluv se. Řekni - mýlil jsem se, lidé, místo slibovaného užitku jsem ze všeho nadělal kůlničku na dříví, odpusťte mi to. Lidé jsou shovívaví, odpouštějí, mnohdy i to, co by ani neměli.

Neboť demokratický svět, jedva má z krku sovětskou patálii, ruče si navléká jiné, dost možná ještě zatrachtilejší; i jest k očekávání mnoho selhavších projektů a svatých pravd, z nichž zbude méně než vychladlé psí hovínko. Zákonitě bude i mnoho těch, kteří neochotni přiznat, že jsou s rozumem v koncích, s vášní v oku budou připleskávat nálepky. Ospravedlňování je kontraproduktivní; jím jen doznáváme, že ty žvásty bereme vážně. Čeho je třeba, je sdělit jim co nejsrozumitelněji, že se samotným faktem vytažení nálepky diskvalifikovali, stali se nevěrohodnými, ztratili svou při.