Březen 2008 ![]() Po čichu poznáš medvědaLuděk FrýbortNo, aspoň že už se dnes němečtí politici tolik nestydí dotknout citů ruského medvěda, jak tomu bylo ještě za časů kancléře Schrödera. Ne tak dávno jeden z šéfů Spolkového úřadu pro ochranu ústavy veřejně vyhlásil, o čem by se za výše zmíněného státníka nikdo neodvážil ani slabikou muknout: ruské tajné služby usilují o naverbování vlivných osobností z prostředí vrcholné politiky, ekonomie a vojenství, dokonce i ze samého Bundestagu. S jakým úspěchem, zpráva už neuvádí. V té souvislosti by mě zajímalo, co rovněž ne tak dávno prolétlo českým tiskem a obratem bylo dementováno: že si ruský medvěd obtočil kolem drápku naše milé protiradarové aktivisty. Nedivil bych se tomu nijak zvlášť; sám jsem měl během své exilové kariéry příležitost sledovat vývoj nejedné aféry na hony páchnoucí medvědím pižmem. Ani tehdy se ovšem nic nedokázalo, ale to nemusí znamenat mnoho: jen velmi amatérský zakuklenec si nechá něco dokázat. Tak popletovsky si občas počínají západní tajné služby, ne však KGB, potažmo FSB, podvratná síť, jíž není a hned tak nebude na světě rovno. Jest pravidlem vysoké politiky, že co není dokázáno, jako by neexistovalo. My nedůležití lidé si můžeme dovolit ten přepych a pravidlo obrátit: že něco není nedokázáno, neznamená ještě, že to neexistuje. Aplikováno na daný případ: ucítíme-li kde pižmo, i medvěd bude nablízku. Zapřemýšlejme tudíž, co může ruskému medvědovi stát za to, aby vypustil obláček pižma. Medvěd, jak se ani nesnaží zastírat, vidí dnes jako dříve svého úhlavního nepřítele v Západu. Jelikož se součástí Západu, jakkoli váhavě, stala i republika Česká, spadá pod medvědí nepřátele i ona. Je tedy nasnadě, že se ji bude snažit zdestabilizovat, a to zejména - generálská čepice sedí medvědovi nad ušima obzvlášť pevně - po stránce vojenské. Nedal bych tudíž pětník za nevinnost antiradaristického hnutí, třebaže obtočení drápkem není doloženo přímými důkazy. Jiným z medvědích zájmů je destabilizace hospodářská, což také není nic nového, už za Brežněva se medvědí říše řídila zásadou - nemůžeme-li dohonit, můžeme aspoň rozvrátit. Pohleďme, z čeho bere medvěd sílu a bez čeho by byl při vší své obrovitosti namydlen: jsou to vysoké ceny ropy a plynu. Je tudíž nasnadě, že se bude snažit ten stav zachovat, i kdyby pometla padala; každý centík z ropných příjmů, každý žejdlík, o nějž se sníží těžba, je ranou jeho imperiálním záměrům, jež nemá z čeho jiného financovat. Zpozorněme proto, kdykoliv zaslechneme řeči o strašlivém nebezpečí jaderné energie; může to být povinná súra zeleného koránu, ale také to může být účelně vypuštěný obláček pižma. Vždyť především medvěd má a odjakživa měl zájem na morální destrukci Západu. Vzpomeňme si na všechna ta mírová a jiná hnutí, co tak ochotně tancovala na jeho šňůrce; vzpomeňme si na studentské buřiče roku 1968 i četné jiné projevy toho druhu, díky nimž si už medvěd mohl sklidit Západ jako zralou malinu, kdyby býval byl hospodářsky a organizačně stejně zdatný jako v oboru dezinformací. Nedomnívám se, že se v tom ohledu mnoho změnilo; i byl bych opatrný s hodnocením obdobných jevů dnes, jakkoli mohou být ozdobeny pláštěm ... nu, ledačeho. Nelze vyloučit, že i to je součástí medvědího obláčku. Vůbec bychom se asi zděsili, kdyby se vyjevilo, do čeho všeho už medvědí dráp pronikl a co všechno už zčásti nebo úplně ovládl, u nás i na celém Západě. Důvěra je hezká věc, ale v některých případech je radno s ní zacházet úsporně. Medvědovi do doupěte nedosáhneme. Ale na jeho domácí poskoky bychom si posvítit mohli. Jsou tři druhy těch, jimž roucho páchne medvědím pižmem. Jedněm načichlo za peníze; to jsou ti nejchytřejší. Na druhé medvěd něco nepěkného ví, čím je může vydírat; to jsou nebožáci. A třetí mu tancují na šňůrce z idealismu. Ti jsou nejhloupější, nikoliv však méně škodliví. Pozor na ně, je jich hromada a tváří se spravedlivě. Zpátky |