Březen 2008

Po čichu poznáš medvěda

Luděk Frýbort

No, aspoň že už se dnes němečtí politici tolik nestydí dotknout citů ruského medvěda, jak tomu bylo ještě za časů kancléře Schrödera. Ne tak dávno jeden z šéfů Spolkového úřadu pro ochranu ústavy veřejně vyhlásil, o čem by se za výše zmíněného státníka nikdo neodvážil ani slabikou muknout: ruské tajné služby usilují o naverbování vlivných osobností z prostředí vrcholné politiky, ekonomie a vojenství, dokonce i ze samého Bundestagu. S jakým úspěchem, zpráva už neuvádí. V té souvislosti by mě zajímalo, co rovněž ne tak dávno prolétlo českým tiskem a obratem bylo dementováno: že si ruský medvěd obtočil kolem drápku naše milé protiradarové aktivisty. Nedivil bych se tomu nijak zvlášť; sám jsem měl během své exilové kariéry příležitost sledovat vývoj nejedné aféry na hony páchnoucí medvědím pižmem. Ani tehdy se ovšem nic nedokázalo, ale to nemusí znamenat mnoho: jen velmi amatérský zakuklenec si nechá něco dokázat. Tak popletovsky si občas počínají západní tajné služby, ne však KGB, potažmo FSB, podvratná síť, jíž není a hned tak nebude na světě rovno.

Jest pravidlem vysoké politiky, že co není dokázáno, jako by neexistovalo. My nedůležití lidé si můžeme dovolit ten přepych a pravidlo obrátit: že něco není nedokázáno, neznamená ještě, že to neexistuje. Aplikováno na daný případ: ucítíme-li kde pižmo, i medvěd bude nablízku. Zapřemýšlejme tudíž, co může ruskému medvědovi stát za to, aby vypustil obláček pižma. Medvěd, jak se ani nesnaží zastírat, vidí dnes jako dříve svého úhlavního nepřítele v Západu.

Jelikož se součástí Západu, jakkoli váhavě, stala i republika Česká, spadá pod medvědí nepřátele i ona. Je tedy nasnadě, že se ji bude snažit zdestabilizovat, a to zejména - generálská čepice sedí medvědovi nad ušima obzvlášť pevně - po stránce vojenské. Nedal bych tudíž pětník za nevinnost antiradaristického hnutí, třebaže obtočení drápkem není doloženo přímými důkazy. Jiným z medvědích zájmů je destabilizace hospodářská, což také není nic nového, už za Brežněva se medvědí říše řídila zásadou - nemůžeme-li dohonit, můžeme aspoň rozvrátit. Pohleďme, z čeho bere medvěd sílu a bez čeho by byl při vší své obrovitosti namydlen: jsou to vysoké ceny ropy a plynu. Je tudíž nasnadě, že se bude snažit ten stav zachovat, i kdyby pometla padala; každý centík z ropných příjmů, každý žejdlík, o nějž se sníží těžba, je ranou jeho imperiálním záměrům, jež nemá z čeho jiného financovat.

Zpozorněme proto, kdykoliv zaslechneme řeči o strašlivém nebezpečí jaderné energie; může to být povinná súra zeleného koránu, ale také to může být účelně vypuštěný obláček pižma. Vždyť především medvěd má a odjakživa měl zájem na morální destrukci Západu. Vzpomeňme si na všechna ta mírová a jiná hnutí, co tak ochotně tancovala na jeho šňůrce; vzpomeňme si na studentské buřiče roku 1968 i četné jiné projevy toho druhu, díky nimž si už medvěd mohl sklidit Západ jako zralou malinu, kdyby býval byl hospodářsky a organizačně stejně zdatný jako v oboru dezinformací. Nedomnívám se, že se v tom ohledu mnoho změnilo; i byl bych opatrný s hodnocením obdobných jevů dnes, jakkoli mohou být ozdobeny pláštěm ... nu, ledačeho. Nelze vyloučit, že i to je součástí medvědího obláčku. Vůbec bychom se asi zděsili, kdyby se vyjevilo, do čeho všeho už medvědí dráp pronikl a co všechno už zčásti nebo úplně ovládl, u nás i na celém Západě. Důvěra je hezká věc, ale v některých případech je radno s ní zacházet úsporně.

Medvědovi do doupěte nedosáhneme. Ale na jeho domácí poskoky bychom si posvítit mohli. Jsou tři druhy těch, jimž roucho páchne medvědím pižmem. Jedněm načichlo za peníze; to jsou ti nejchytřejší. Na druhé medvěd něco nepěkného ví, čím je může vydírat; to jsou nebožáci. A třetí mu tancují na šňůrce z idealismu. Ti jsou nejhloupější, nikoliv však méně škodliví. Pozor na ně, je jich hromada a tváří se spravedlivě.