Březen 2008

Kosovo na prodej

Alexandre Gajdamacký

Moskva podpoří Srbsko v otázce Kosova. Na oplátku by ráda kontrolovala srbskou energetiku a značnou část ekonomiky. Srbsko potřebuje stabilitu, ale i dodávky uhlovodíků. Kosovo zůstane součástí Srbska, nepřipustíme, aby naše slovanské bratry někdo ponižoval; pokud by došlo k nejhoršímu, jsme připraveni jednat i o rozmístění ruských vojenských základen v tomto regionu. Takové výhrůžné proslovy z Moskvy zaznívají čím dál častěji.

Zároveň ale Moskva dodává, že nic není zadarmo. Několik měsíců Rusové tlačili na to, aby srbská vláda přijala definitivní rozhodnutí, zda přistoupí na balík energetických dohod nabízený Bělehradu Kremlem. Nakonec slaví Rusové úspěch: srbské vedení jejich nátlaku podlehlo.

Ruský stesk

O co vlastně jde? Ruská strana nabídla Srbsku uzavřít mezistátní smlouvu, podle níž by se společnost Gazpromněfť (odnož Gazpromu, která se zabývá prodejem ropy a ropných produktů) stala majitelkou 51% akcií srbského podniku Naftne Industrije Srbije (NIS); kromě toho by územím Srbska vedl úsek plynovodu Jižní potok a rovněž by byl zmodernizován zásobník plynu v městečku Banatski-Dvor. Rusové realizaci tohoto projektu prezentují jako velký přínos pro Srbsko, které se díky bohatým pravoslavným bratrům dostane ke 2,5 miliardám dolarů přímých investic a stovkám nových pracovních míst, ale i k postavení energetické velmoci jihovýchodní Evropy.

Vztah vůči Rusku a EU mezitím rozděluje zemi na dva tábory. Boj mezi příznivci a odpůrci energeticko-politického spojenectví s Ruskem pokračuje v balkánské zemi již několik měsíců; lidé premiéra Vojislava Koštunici od začátku lobbovali za ruskou nabídku, prozápadní prezident Boris Tadić a jeho tým byli naopak vůči moskevským slibům spíše opatrní. Pokud ale v únoru zvítězí v prezidentských volbách nacionalista Tomislav Nikolić, ruský vliv v Srbsku se podstatně posílí. Proto nakonec Tadić přistoupil na proruskou variantu, aby získal podporu Koštunicy.

Moskva chce využít kosovský problém ve svůj prospěch, protože bere Srbsko jako strategický bod svého vlivu na Balkánu. Je to svým způsobem pokus o revanš za ponížení sovětského impéria po pádu SSSR. Rusku se po postavení regionálního „staršího bratra“, kdy byly komunistické režimy bývalé Jugoslávie, Maďarska, Rumunska a Bulharska relativně věrnými satelity SSSR, zřejmě stýská. Současně vnímá EU jako přirozeného soupeře v tomto boji a žárlivě sleduje každý krok Bruselu směrem k navázání bližšího a vřelejšího vztahu se Srby. Bělehrad jako obvykle hraje na obě strany a snaží se zajistit si maximum podpory jak ze strany Ruska, tak od EU.

Smiřte se s Gazpromem

Ruské sdělovací prostředky tvrdily, že srbská média, která jsou ve vlastnictví západních mediálních holdingů, záměrně klamou, když poukazují na „ponižující neslušnost“ ruské nabídky pro Bělehrad. Rusové se brání: za 51% akcií NIS Moskva zaplatí 400 milionů eur v hotovosti a ještě investuje do podniku 500 milionů eur; kromě toho slibuje, že uhradí dluhy srbské firmy ve výši 600 milionů eur. Přitom prý samotná srbská vláda dříve kompletní 100% balík akcií NIS ocenila jen na 1,2 miliardy dolarů.

Rusové dlouho a bratrsky tlačili Srby ke zdi čím dál více. „Sousední Bulharsko již jednoznačně vyslovilo podporu ruskému Jižnímu potoku. Evropa se bude muset smířit s rostoucím vlivem Gazpromu v dodávkách plynu a Srbsko bude v tomto řetězci hrát důležitou roli. Budou na něm záležet dodávky zboží do Černé Hory, Makedonie, Bosny a Hercegoviny,“ podotýkal například analytik ruské poradenské společnosti Metropol Andrej Dirgin.

„Bělehrad si musí vybrat – buď bude druhořadou zemí v EU, anebo využije výhody plynoucí ze spolupráce s Ruskem,“ shrnuje proruské názory analytik Saša Savičević ze srbské poradenské společnosti GO. Nakonec byla zvolena ta druhá varianta.

Mezitím ruský prezident Putin prohlásil, že Rusko rozhodnutí o jednostranném vyhlášení nezávislosti Kosova a jeho uznání ze strany Západu, které se údajně chystá v únoru 2008, nepodpoří, jelikož považuje tento krok za „nelegální a nemorální“. Vzhledem ke zmíněné dohodě o akciích NIS, Rusko chce zjevně Srbsku svou podporu na půdě OSN prodat co nejdráž. Za nepřiznání suverenity Kosova bude po Bělehradu žádat navíc nejen kontrolu nad NIS pro Gazprom, ale i srbskou státní leteckou společnost JAT Airways pro Aeroflot a rovněž největší srbský měděný důl RTB Bor, který chce mít pod palcem ve své společnosti Základní element ruský oligarcha Oleg Děripaska.

Jihovýchodní Evropa teď skutečně potřebuje nejen politickou stabilitu a bezpečí, ale i dodávky uhlovodíků. Co může Balkánu nabídnout EU? Například projekt na výstavbu alternativního plynovodu Nabucco. Rusko tvrdí, že ztroskotal. To ale není tak jisté, Nabucco je stále ve hře, už proto, že Srbsko ve velké míře závislé na ruském kapitálu i strategických energiích není pro Evropu příliš lákavou vyhlídkou.

(Respekt, www.respekt.cz)