Březen 2008

Kam kráčí(š) vzdělání?

Štěpán Húsek

Podle posledního bodování přírodních věd, četby a matematiky systémem PISA u 57 zemí skupiny OECD si 15letí žáci a žačky z České republiky nepočínali špatně. V přírodních vědách a matematice leží výsledné body dokonce asi o desítku nad OECD-průměrem. U četby k dosažení průměru právě deset bodů chybělo. Těmito výsledky se český dorost nejen přiblížil dorostu německému a švýcarskému, nýbrž svým 15., 25. a 16. místem ukázal, že patří k evropskému průměru.

Nedá se ale říci, že si žáci a žačky dosažené výsledky udrží, až bude jejich vzdělání dále pokračovat univerzitním směrem. Máme-li věřit slovům T. Sedláčka ( poradce prezidenta Havla v letech 2001-2003), který přednáší po studiu na Západě na Karlově univerzitě, lze většinu tříd a přednáškových sálů univerzit v České republice srovnat se středověkem před vynálezem knihtisku. Tehdy se knihy kopírovaly předčítáním učitele a pilným zapisováním žáky, až se kouřilo z psacích potřeb. I dnes se nadaní vysokoškolští studenti a mnohdy i pedagogové redukují na kopírky. Zapomíná se přitom na to, na čem je poznání a vzdělání založeno: na schopnosti kriticky myslet, tomu odpovídajícně diskutovat a nad probíraným tématem se novým, originálním způsobem zamyslet. Již Platon zastával názor, že opravdové poznání vzniká v dialogu a tázání se po podstatě věci.

Západní univerzitní systém je založen na principu, že student čte pasivní informace doma. Učitel neslouží k tomu, aby „přežvýkával" napsaná skripta, ale aby jejich obsah se studenty diskutoval. Čas je příliš cenný, než aby se na přednášce fakta opakovala. Profesoři a docenti zprostředkovávají nebo regulují mezi studenty jakýsi druh akademických hádek. Tříbí jejich argumentace a otázkami, případně úmyslně volenými nesprávnými závěry na věc provokují k myšlení.

V dnešním světě, kdy existuje přebytek informací, má memorování encyklopedií stejnou hodnotu jako kliknutí na internetu. Proto by pedagog měl žádat vedení univerzity o povolení, pokud chce vést žáky neinteraktivně. Některé univerzity to již praktikují. Změna v tomto směru nebude však v českých zemích tak hned možná. Ministři školství se tam mění moc rychle.