Březen 2008

Drsná chyba ve vládní publikaci Rozumět dějinám

Václav Chyský

Když jsem kolem roku 2002 sbíral dokumentaci ke svému eseji Doktrína etnických čistek - snaha po národnostně homogenních státech (1), se zájmem jsem sáhl po tehdy čerstvě vydané knize Rozumět dějinám, publikované z iniciativy ministerstva kultury, jmenovitě tehdejšího ministra Pavla Dostála (2).

Jednou z hlavních intencí vydavatelů této knihy bylo zamezení vzniku tak zvaných flagelantských pocitů v českém povědomí v souvislosti s vyhnáním Němců a též obava z pronikání německé dějinné a politické interpretace transferu vlivem českých médií údajně poplatných německým tiskovým koncernům.

Téma knihy Rozumět dějinám se plně krylo s mým zamýšleným publikačním projektem, totiž zasazením problematiky vyhnání Němců do evropského dějinného kontextu a vystopováním vzniku doktriny etnických čistek v Evropě a v jejím předoasijském předpolí. Není proto divu, že jsem text pozorně pročítal.

Zvláštností knihy Rozumět dějinám vydané v češtině v nákladu 25 000 exemplářů byla její bezplatná distribuce ve vybraných knihkupectvích. Já jsem ji obdržel v nakladatelství Karlovy univerzity v Celetné ulici. Pult byl pokryt těmito brožurami a nikdo se nepozastavil nad tím, že jsem si vzal tři exempláře, mysliv na mé historicky zainteresované přátele.

Jsou dva důvody, proč se po několika letech vracím k vydání této brožury. Jedním je přednáška švýcarského historika Adriana von Arburg, již jsem objevil na stránkách internetu Breiter Diskurs auf dünnem Eis: tschechische Historiker und die Vertreibung der Deutschen seit 1990 (Široká diskuse na tenkém ledě: čeští historikové a vyhnání Němců počínaje rokem 1990 ), přednesená v prosinci 2004 na setkání Arbeitsgemeinschaft außeruniversitärer historischer Forschungseinrichtungen in der Bundesrepublik Deutschland e.V. (Pracovní společenství mimouniverzitních historických výzkumných zařízení Spolkové republiky Německo ) ( 2 ).

Adrian von Arburg ve své mnichovské přednášce analyzuje způsob vedení diskuse a přístup jednotlivých českých vědeckých pracovišt k základnímu výzkumu transferů, t.j. ke studiu archivů a poukazuje na skutečnost, „že se základní výzkum soustředuje na provinčních, tedy mimopražských akademických pracovištích, zatímco podle tradičně pragocentristických struktur českého vědeckého provozu, se může říci – silně přehnáno – že se v provincii pracuje, zatímco si Praha může dovolit luxus diskuse a určování linie“.

Jinými slovy, v Praze sídlí dějinní manažeři (Geschichtsmanager), nebo též dějinní politici (Geschichtspolitiker) a na mimopražských učilištích pracují lidé, kteří se zabývají vlastní historickou činností, to jest studiem primárních pramenů.

Třísetstránková publikace Rozumět dějinám na níž se podílelo jedenáct historiků a právníků, sledující česko-německý vztah počínaje rokem 1848 a konče rokem 1948 byla zpracována v rekordním čase šesti týdnů. Ministerstvem kultury zadané dílo nebylo zřejmě pro nedostatek času předloženo k expertíze nezávislým odborníkům, kteří by vychytali faktografické chyby a naopak doplnili (záměrně?) vynechaná fakta. Pro dílo, které si klade nároky na vědeckost, je neomluvitelná absence jmenného a věcného rejstříku.

Čeští recenzenti, převážně z řad publicistů (4, 5, 6), se pozastavují nad lehkovážností, s jakou jsou rozšiřovány vědecky nedoložené události, které neobstojí před důkladným faktografickým pohledem. Profesionální historikové se s kritikou drželi nápadně zpátky.

A právě na takovou faktografickou lehkovážnost jsem narazil v kapitole 5, Mezinárodní rámec odsunu sudetských Němců (strana 182), jejímž autorem je Jiří Pešek, opinion leader ve věci česko-německých vztahů. To je druhý důvod, proč se k vydání knihy vracím.

Jde o transfer tridentských (trentinským) Italů v roce 1915, organizovaný rakouským generálním štábem jako reakce na rakousko-uherský válečný konflikt s Itálií. Jiří Pešek píše: „Ještě brutálněji se však Vídeň roku 1915 po vstupu Itálie do války po boku Dohody zachovala k trentinskýn Italům. Opět s odůvodněním, že jde o agenty nepřítele, bylo 130 000 Italů transferováno do koncentračních táborů v uherské pustě, kde jich v úděsných podmínkách bez náležitého zásobování a hygienické, resp. lékařské péče zahynulo na 40 000, tedy bezmála třetina internovaných“.

40 000 v pustě hladem a žízní zemřelých transferovaných Italů neni jen ledajaká „bevölkerungspolitische Schweinerei“, ale masová politická vražda, která mi ve střední Evropě z první světové války nebyla známa. Ti italští přesídlenci museli být přeci někde pohřbeni a někdo, at již příbuzní a známí, jakož i italská oficiální místa by musela na takovýto zločin vzpomínat. Bylo mi nevysvětlitelné, proč takový závažný a ve střední Evropě do té doby nebývalý zločin není nikde dokumentován.

Protože Jiří Pešek neuvádí pramen, hledal jsem dokumentaci této masové vraždy v německém, rakouském, italském a českém internetu. Nikde nic. E- mailem jsem se dotázal autora dotyčné kapitoly Jiřího Peška. Neobdržel jsem žádnou odpověd. Ani profesor Hans Lemberg z göttingské university mi nemohl s hlédáním pramenů pomoci.

Konečně jsem zastihl profesora Jiřího Peška po telefonu a sdělil mu svoji bezradnost při hledání dokumentace k jím líčenému etnickému zločinu a vyslovil podivení nad tím, že on jako autor svoji výpověd nedokumentuje literárním pramenem. Z rozpačitité odpovědi jsem vyrozuměl, že profesor Pešek zprávu o 40 000 v pustě hladem utrápených trentinských Italů četl za svého studijního pobytu v Göttingenu, ale že dotyčný pramen již přesně citovat nemůže. Brožura Rozumět dějinám prý byla psána pod časovým stresem.

Pátral jsem dále a dotázal se profesora Rudolfa Lilla, specialisty pro novodobé italské dějiny na Rheinisch Friedrich–Wilhelms–Universität v Bonnu, co je mu o tridentských transferech do maďarské pusty známo. Podle ústního sdělení Rudolfa Lilla a jeho italské kolegyně profesorky Marie Garbari, prezidentky Societa di Studi trentini di Scienze storiche“(7) žilo v tridentské oblasti začátkem 20. století 350 000 převážně italsky mluvících obyvatel. 60 000 tridentských mužů sloužilo v rakousko–uherské armádě. Italští Tyrolané byli vůči Rakousko-uherské monarchii vcelku loajální, protože dávali přednost rakouské státní administrativě před italskou a jako vinaři si cenili výhodnější podmínky pro své vinařské produkty na rakousko-uherském trhu (10).

Ke konci 19.století a začátkem století 20. se počalo v oblastech italsko-rakouského pomezí s výstavbou mohutných železobetonových pevností v předtuše rakousko-italského vojenského konfliktu (8), přestože oba státní celky patřily od roku 1878 k tak zvanému Trojspolku tvořenému Německou říší, Rakouskem–Uherskem a Italským královstvím

V době vypuknutí rakousko–italských válečných akcí v roce 1915 bylo z ohledu na ohrožené životy civilistů, ale též z obavy nelojálnosti italského etnika staženo rakousko–uherským vojenským štábem z frontových linií do Předlitavska kolem 70 000 (v literatuře je též uváděn počet 113 000) Italů s úmyslem, že se po předpokládaném vítězství Centrálních mocností do své alpské domoviny opět navrátí. Nejednalo se tudíž o trvalé vysídlení a není opodstatněné tento transfer řadit do kategorie etnických čistek. Rakouské vrchní velení ovšem svým svévolným chováním zatížilo vztah tridentských Italů k rakouské vrchnosti a jejímu vrchnímu velteli svobodnému pánovi Conradu von Hölzendorf, který zneužíval vakuum, vyvstalé mezi civilní administrativou a rakouskou válečnou mašinérií. Je zaznamenán jazykový imperialismus, totiž výlučné užívání německých označení osad, ulic, obchodů a veřejných budov, což odporovalo duchu rakouské ústavy z roku 1867 (10). 3000 politicky nespolehlivých tridentských občanů bylo koncentrováno v internačních táborech.

Internetové články o transferu tridentských Italů informují o tom, jakým způsobem a kam byli vysídlenci v Předlitavsku rozmístěni. Konkrétně je uváděno město Braunau na řece Innu (rodiště Adolfa Hitlera), kde byl vybudován tábor s kapacitou pro 10 500 přesídlenců, což byl nejvyšší stav koncem roku 1915. Město Braunau samo mělo tehdy jen 4074 obyvatel (9).

V Čechách, kam byli Italové také vystěhováni, je uváděno město Broumov (shodou okolností německý název také Braunau). Ve Štýrsku to byl tábor Wagna, ve kterém bylo internováno 12 934 Italů, 911 Slovinců a 24 Poláků (10). Pobyt v lágrech byl zajisté těžký zásah do života transferovaných. Dnes však existují mezi oběma městy Braunau am Inn a Trentem (Tridentem) živé kontakty. 2. července 1997 bylo jedno náměstí v Braunau am Inn přejmenováno na Trentinerplatz (9).

O masových hrobech v madarské pustě však nikde ani zmínka. Po válce se většina tridentských přesídlenců vrátila do své alpské domoviny.

Tímto konkrétním poukazem na nedostatečně faktograficky doložené výpovědi chci doplnit kritické hlasy o neprofesionálním přístupu některých českých dějinných manažerů k otázce etnických čistek ve střední Evropě. Pozastavuji se nad tím, že zde líčený politicky brizantní Kunstfehler projde bez odborných komentářů historického cechu. Je pozoruhodné, že se k této zde líčené historické fantazii o madarské pustě nevyjádřili ani zahraniční historici.

Kniha Rozumět dějinám byla přeložena do němčiny po titulem Geschichte verstehen a do angličtiny pod titulem Facing history. I v překladech byla pasáž o masovém mření tridentských Italů ponechána. V němčině na stránce 197, v anglickém překladu na stránce 194-195.

Kompletní překlady lze vyhledat pod zmíněnými tituly i na internetu.

Jestliže Jiří Pešek dodatečně doloží svoji výpověd o masových úmrtích transferovaných Italů v madarské pustě, prosím čtenáře i jej , aby moji opožděnou kritickou poznámku považovali za bezpředmětnou.

Poznámky:

1. Chyský Václav: Doktrína etnických čistek – snaha po národnostně homogenních státech, Střední Evropa, Revue pro středoevropskou kulturu a politiku č. 123, leden 2006, Britské listy 7. březen 2007

2. Rozumět dějinám. Pro ministerstvo kultury České republiky vydala 2002 Gallery s.r.o. ISBN 80-86010-55-4 V němčině Geschichte verstehen, v angličtině Facing history

3. AHF-Information Nr. 012 vom 08. 02. 2005 Arbeitsgemeinschaft außeruniversitärer historischer Forschungseinrichtungen in der Bundesrepublik Deutschland

Multiples Erinnern. Zwangsemigration als Objekt einer Streitgeschichte im erweiterten Europa, München, 6. bis 7. Dezember 2004. Beitrag von Adrian von Arburg: Breiter Diskurs auf dünnem Eis

4. Jiří Loewy: Osvětimská lež po česku , Lidové noviny 26. 7. 2002

5. Jiří Hanák: Neúplný obraz české historie, BBC Czech.com 6. 8. 2002 česká redakce BBC World Service

6. Bohumil Doležal: Kříž smíření, Události, politický zápisník Bohumila Doležala 30. 9 - 5. 10. 2002

7. ústní sdělení - Prof. Dr. Rudolf Lill, Rheinisch Friedrich-Wilhelms -Universität Bonn, pracovní specializace: Dějiny Německa a Italie a německo-italské vztahy počínaje 18. stoletím, koautor knihy Německé menšiny v právních normách 1938-1949. Československo ve srovnání s vybranými evropskými zeměmi. Příspěvek Rudolfa Lilla: Itálie a německá menšina v jižním Tyrolsku. Eds: Jiří Pešek, Oldřich Tůma, Manfred Kittel, Horst Möller, Ústav pro soudobé děliny AV ČR, Praha 2006, ISBN 80-7285-076-8

Maria Garbari, prezidentka Societa di Studi trentini di Scienza storiche

8. Die Festungen und Sperranlagen der Hochebenen Lavarone und der Dolomiten: Der Weltkrieg vor 92 Jahren, Internet, text internetového článku částečně převzat z knihy Wilhelm Nußstein: Militärgeschichtlicher Reiseführer, Dolomiten, Verlag Mittler& Sohn, 1997, ISBN-10 3813204964

9. Internet RiS – Kommunal Trentinerplatz. Quelle Mag. Florian Kotanko

10. Das Deutschendbild Alcide De Gasperis (1881-1954), Ein Beitrag zur Geschichte der italienischen Deutschenwahrnehmung, Inauguraldissertation zur Erlangung des Doktorgrades der Philosophie an der Ludwig Maximilians – Universität München, vorgelegt von Michael Völkl, 2004. Kompletní text disertační práce je v internetu