Březen 2008

Proč můžu všechno aneb Alzheimer se o mne ještě nepokouší.

Katoda (pseudonym)

Tak budeme mít prezidenta – vlastence, míní o osobě prezidentského kandidáta pana Švejnara dezinformační médium lži-Dnes. Vždyť jeho žena Kathy se po převratu ve Varnsdorfu učila vařit meruňkové knedlíky a otec kandidáta na prezidenta, Zdeněk Švejnar si rád zajde do nedaleké vinárny, kde se zpívají moravské písně. Navíc za doprovodu páně kandidátovy kytary pějí jeho děti české „songy“ (!) podle českého zpěvníku Já, písnička. Pro informaci autorce článku, soudružce retardorce Ivaně Svobodové: zpěvník se skutečně jmenuje Já, písnička, nikoliv Já, song český.

Existuje snad lepší potvrzení názoru jistého Rosse Hedviceka vyjádřeného zde? Cituji: „Novináři v Česku, to vlastně ani nejsou novináři, to jsou levicoví propagandisté. Existuje v dnešním Česku šéfredaktor novin nebo časopisu, který by nebyl levicový, a nebo rovnou zkompromitovaný za komunismu?“ Ke zvídavým otázkám pana Rosse Hedviceka se ještě několikrát vrátím, protože jsou inspirující.

Na začátku, ještě v době, kdy jsem o osobě našeho možná-prezidenta příliš nepřemýšlel a kdy jsem se mylně domníval, že prostě celá rodina emigrovala do Spojených států, mne napadla znepokojivá otázka, z jakých prostředků chudí emigranti hradili studia svého synka na prestižních amerických univerzitách? Pokud vím, není to vůbec laciná záležitost. Pak to ale začalo praskat. Alespoň pro tu nepatrnou menšinu dosud přemýšlejících Čechů. Náš Jeník neuprchl s rodiči, ale za rodiči. „Měl váš otec diplomatický pas?“, ptá se v této souvislosti pan Ross Hedvicek.

V článku retardorky Svobodové následuje dramatické líčení ještě dramatičtějšího útěku sedmnáctiletého Jeníka a jeho sestry za rodiči ve Švýcarsku. „Byl váš vlastní pas, se kterým jste emigroval, taky diplomatický?“ „Už v 17 letech jste měl diplomatický pas?“, zní další Rossova otázka. Jeník a jeho sestra tedy vlastnili nejen pas, ať už jakýkoliv, ale i výjezdní doložku. To vše v roce 1970! Neuvěřitelné! Jen si vzpomeňte! Jestliže tehdy chtěl československý občan ve vší počestnosti vyjet na týden do vzdálené a exotické Jugoslávie a podařilo se mu náhodou za nekřesťanské peníze získat almužnu nazývanou devizovým příslibem a následně výjezdní doložku, zcela jistě nevyjel včetně svých dětí. Ty musel nechat jako rukojmí bolševikovi za ostnatými dráty. Onen nanejvýš napínavý útěk spočíval v následujícím. „Někdo laskavý, ani nevíme kdo, zavolal Janovi, že jim chtějí sebrat výjezdní doložku. A tak Jan vzal sestru a rychle odjel za rodiči."

Možná je to pravda, možná ne. Ověřit se to nedá. Pravděpodobná je ale tahle pohádka o komsi laskavém asi tak, jako ta o hodném gestapákovi vynášejícím z pankrácké věznice motáky s Fučíkovou Reportáží psanou na oprátce. Nějak zdramatizovat to retardorka Svobodová musela, aby z článku nevyplynuly nad slunce jasnější a nepopiratelné skutečnosti že: náš pan možná-prezident měl pas a výjezdní doložku. Ergo, jeho rodiče pobývali ve Švýcarsku legálně, ergo, museli být u bolševika dobře zapsaní a to setsakramentsky dobře zapsaní.

V této souvislosti zní otázky pana Rosse Hedviceka takto: „Pane Švejnare, můžete uvést základní životopisná data vašeho otce? Byl váš otec v KSČ a pracoval současně i jako kmenový zaměstananec StB a rozvědky?" Přesně řečeno, tedy odjel Jeník a jeho sestra zcela legálně na základě pravých dokladů vystavených komunistickými souvěrci jeho soudruha otce. Velmi dramatické, že paní retardorko Svobodová?

A opět se Ross Hedvicek ptá: „Byl jste taky v nepřítomnosti odsouzen do vězení jako všichni ostatní emigranti? Proč ne?“ Nucen jsa okolnostmi pan Švejnar musel konečně působení svého pana otce v komunistických diplomatických službách připustit. Příliš se ale o tom na setkáních s občany nešíří.

Proč se tedy za těchto okolností divíte, že pan americký český možná-prezident neshledává na podílu komunistických zločinců na vládě nic špatného a považuje je za „plně reformovanou demokratickou stranu“? Divíte se na základě čeho tak usuzuje? Existuje totiž jisté české pořekadlo o jablku nepadajícím daleko od stromu a kdo z vás je ochoten si připustit, že i jeho otec je jedním z těch lumpů, podílejících se na útlaku a perzekuci milionů a v celosvětovém historickém měřítku miliard lidí? Vždyť oni to přece mysleli tak dobře a můj táta je ten nejhodnější člověk na světě, že?

Nicméně se nám Jeník nevrátil a coby oběť komunistické zvůle (ve skutečnosti oběť věčně se opakujícího nechutného boje o moc mezi komunistickými pohlaváry, mezi něž patřila i jeho rodina a na nějž pak statisíce lidí doplácely) údajně získal od lehkověrných Američanů stipendium ke studiu. A zatím, co byly miliony občanů Československa prověřovány, zda jsou dostatečně nadšeni pobytem okupačních armád plundrujících jejich zemi, desetitisíce existenčně likvidovány a zavírány, užíval si komunistický synek veselého života studentského a americké demokracie. Podobně jako soudruh Sviták a další bolševičtí „disidenti“ o kterých jsme léta neslyšeli, ale kteří se okamžitě po roce 1989 objevili, aby nás neomylně vedli po vysněné „třetí cestě“, tedy po jakémsi dalším klonu komunistické diktatury.

To vše tedy pan kandidát na hlavu státu činil, aniž měl zřejmě ty nejmenší výčitky svědomí, že na tomhle má podíl i jeho rodina. Pokud se tedy o to vůbec zajímal. Následně složil pan skoro-prezident následující přísahu občana Spojených států: „I hereby declare, on oath, that I absolutely and entirely renounce and abjure all allegiance and fidelity to any foreign prince, potentate, state or sovereignty, of whom or which I have heretofore been a subject or citizen; that I will support and defend the Constitution and laws of the United States of America against all enemies, foreign and domestic; that I will bear true faith and allegiance to the same; that I will bear arms on behalf of the United States when required by the law; that I will perform noncombatant service in the armed forces of the United States when required by the law; that I will perform work of national importance under civilian direction when required by the law; and that I take this obligation freely without any mental reservation or purpose of evasion; so help me God."

Pro čtenáře neznalého jazyka anglického překládám: „Místopřísežně prohlašuji, že absolutně a úplně odvolávám a zříkám se jakékoliv služební věrnosti a oddanosti jakémukoliv cizímu panovníkovi, předákovi, suverénnímu státu, jehož jsem byl občanem, že budu podporovat“ /pozn.: pro výraz „to support“ neexistuje v tomto kontextu adekvátní český protějšek/ a bránit ústavu a zákony Spojených států amerických proti všem nepřátelům cizím i domácím, že si budu udržovat víru a oddanost k obojímu, že pozvednu zbraň ve prospěch Spojených států, když je tak požadováno zákonem, že budu vykonávat nebojovou /civilní/ službu v ozbrojených silách Spojených států, je-li tak požadováno zákonem, že budu vykonávat práci národní důležitosti pod civilním vedením, je-li tak požadováno zákonem, a že činím tento závazek svobodně bez jakýchkoliv vnitřních výhrad a bez úmyslu se mu vyhýbat, k čemuž mi dopomáhej Bůh.“

To, že se místopřísežně zřekl „služební věrnosti a oddanosti jakémukoliv suverénnímu státu, jehož byl občanem“ a to „bez jakýchkoliv vnitřních výhrad a bez úmyslu se tomuto slibu vyhýbat“ panu možná-prezidentovi vůbec nevadí v tom, aby se v případě svého zvolení nechystal slibovat následující: „Slibuji věrnost České republice. Slibuji, že budu zachovávat její ústavu a zákony. Slibuji na svou čest, že svůj úřad budu zastávat v zájmu všeho lidu a podle svého nejlepšího vědomí a svědomí." (Ústava České republiky, Článek 59, odstavec (2).)

Srovnám-li dotyčnou přísahu a slib, vychází mi, že pan profesor se zřejmě řídí zásadou, že Bůh je vysoko a čest a svědomí očividně žádné nemá, takže může přísahat, co je libo a kdy je libo. Jiné vysvětlení nemám. Pro sebe ale činím následující závěr. Může-li se takto chovat potenciální hlava státu, opravňuje mne to morálně ve vztahu k témuž státu prakticky k čemukoliv.

Kdepak, copak a komupak bude pan profesor přísahat příště? Věrnost Moskvě na věčné časy a nikdy jinak, jak s největší pravděpodobností učinil jeho soudruh otec? Ano, ten moravských písní a vína milovný vlastenec? A to vše za nadšeného hýkání notorického kritika mravů, nápravce etiky a karatele spotřebního způsobu života pana Havla z přítmí jeho klimatizovaného mercedesu za pouhých dva a půl milionu korun.

Za všeobecného nadšení veškerého schizofrenického melounstva, které sice říká své „ne americkým základnám“, rozvěšuje velkoplošné plakáty s americkým imperialistou sápajícím se po našich výdobytcích, jaké jsem naposledy viděl koncem padesátých let, ale v Americe vychovaný levičácký intelektuál jim ani v nejmenším nevadí. Za všeobecných sympatií diskutujícího občanstva, které omračuje svou naučenou bezprostředností a učenými hovory o daních a ekonomice, ačkoliv volen bude prezident, nikoliv ministr obchodu a průmyslu. Aniž si kdokoliv z přítomných uvědomuje, že jeho pravomoci jako prezidenta budou právě v této oblasti nulové, a aniž kohokoliv napadne pokládat mu zcela jiné, třeba shora uvedené otázky.

Ano soudruzi, klidně si pana Švejnara zvolte prezidentem. Bude to váš prezident. Můj ne! Bude to prezident agenta StB Filipa, komunistického velkohospodského Paroubka, autora komunistické ústavy zakotvující komunistickou vládu na věčné časy soudruha Jičínského, ke zblití nechutné kreatury jistého PazDRatha a tak dále a tak dále.

Ale tentokrát si za to můžeme sami. Na nikoho to nesvedeme!

S pozdravem „levičácký intelektuál do domu, hůl do ruky“ se odchází vyblít Katoda.