Březen 2008

Česká debata o totalitarismu

Jiří Pehe

Emocionální debata, která se rozpoutala v politických kruzích a médiích o tom, zda byl komunistický režim totalitní po celou dobu svého trvání nebo jen v některých obdobích, vznikla vlastně kvůli tomu, že se zákonodárci nebyli schopni dohodnout, jak by se měl jmenovat nový ústav, jehož hlavním úkolem je studovat a zpracovávat především archívy bývalé tajné policie komunistického režimu. Když neprošel název Ústav paměti národa, zrodil se v politických kruzích název Ústav pro studium totalitních režimů.

Zákonodárci zároveň specifikovali, že tím mají na mysli období od roku 1938 do roku 1945, okrajově i období mezi lety 1945 a 1948, a především pak období mezi roky 1948 a 1989. Tím ovšem otevřeli Pandořinu skříňku, protože celá řada politiků, komenátorů i politologů může právem argumentovat, že například éra komunismu u nás nebyla monoliticky totalitní. Což se také stalo.

Celá diskuse se nemusela vůbec spustit, kdyby parlament jednoduše zřídil například Ústav pro studium komunistického režimu. Nebo Ústav pro studium archivů nacistické a komunistické éry. Politici bohužel neodolali použití velkého, ale nejasného pojmu, jako je totalitarismus, načež ovšem museli „uzákonit“, kdy u nás onen totalitarismus vlastně panoval. Nahráli tak jen na smeč skupině sociálně demokratických zákonodárců, kteří poslali zákon k Ústavnímu soudu ČR, mimo jiné právě i z důvodu nejasného vymezení toho, co to jen onen totalitarismus, jenž má nový ústav zkoumat.

Ti, kterým se útok na ústav nelíbí, se snaží dokazovat, že komunistický režim byl totalitní od začátku do konce, a nabízejí nejrůznější definice totality. Problém je v tom, že tyto definice popisují docela dobře stalinský komunismus, ale hůře se už dají aplikovat například na Pražské jaro. Anebo se dají obecně vztáhnout na komunismus, ale zase se do nich nevejde nacistická éra.

Nikdo přitom nepopírá, že komunistický režim byl po většinu svého trvání diktaturou, která brutálně porušovala lidská práva. Jakmile ale začne být takový režim popisován v černobílých kategoriích, máme co do činění s praxí, ve které si nejvíce liboval právě režim, jenž má nový ústav zkoumat.

(www.pehe.cz)