Březen 2008

Srbská volba: předčasná úleva

Jacques Rupnik

Prezidentské volby potvrdily, že nacionalismus – v různých formách a barvách – zůstává dominantní ideologií. Vítězství Borise Tadiće (50,5 %) v srbských prezidentských volbách bylo všude prezentováno jako vítězství „proevropských“ sil nad nacionalisty. Všem se proto ulevilo; dokonce i poražený kandidát ultranacionalistické Radikální strany Tomislav Nikolić uznal porážku ještě před úplným sečtením hlasů, jako by i on byl radši, že nemusí začít prosazovat svůj program znovudobývání Kosova. Ve skutečnosti jsou srbské volby potvrzením, že nacionalismus zůstává dominantní ideologií v srbské politice. Jaké to má následky pro Srbsko, pro Kosovo a pro EU?

Srbsko: Tadićovo vítězství je v Bělehradě prezentováno jako porážka premiéra Koštunici, který Tadiće nepodporoval a přivedl dnes vládní koalici na pokraj rozkolu. Tadićův problém je, že žádného jiného koaličního partnera než Koštunicu nemá, a ten, byť „poražený“, slaví ideologické vítězství. Jeho témata od Kosova až po úzké spojenectví s Ruskem se stala vlastně společným jmenovatelem všech kandidátů v srbských volbách. S výjimkou liberála Cedy Jovanoviće (5 %), který říká nahlas, že Kosovo je ztraceno a že orientace na Rusko obsahuje velká rizika. Koštunica, ač oslabený, má možnost vstoupit do koalice jak s radikálním, tak s umírněným křídlem srbského nacionalismu.

Jak vyzrát na všechny

Kosovo: Kosovská vláda řekla předem, že vyhlásí nezávislost bez ohledu na výsledek voleb, je ale pravda, že vítězství radikálů mohlo usnadnit její mezinárodní uznání, zatímco Tadićovo vítězství bude mnohé nabádat k opatrnosti.

Prezident Tadić a kosovský premiér Hashim Thaçi si prý vyměnili čísla svých mobilních telefonů, což někteří prezentují jako velký průlom v prevenci konfliktu na Balkáně. To však Bělehradu nemusí zabránit ve vyprovokování konfliktu mezi Srby a Albánci v Kosovu. Lze tím zdiskreditovat kosovskou snahu o uznání nezávislosti v Evropě a vytvořit domácí jednotu pod praporem ochrany Srbů v Kosovu vystavených „etnickým čistkám“. To by mohlo vzápětí vytvořit příznivé podmínky pro opravdový cíl Bělehradu (jak uvedl ministr zahraničí Jeremić ve Spieglu 13. 1.): přičlenění severní části Kosova kolem Mitrovice jako jediné „realistické řešení“.

EU: Nejprve se radovala z Tadićova vítězství a nabízela Srbsku podpis stabilizační a asociační dohody na oplátku za to, že se Bělehrad smíří s vysláním evropské mise, která má převzít „dohled“ nad Kosovem po protektorátu OSN. Premiér Koštunica se této perspektivě vzpouzí a chce přerušit jednání s EU. To je srbský nacionalismus ? la Groucho Marx: „Nevstoupil bych do klubu, který by mě vzal za člena!“ Pravděpodobně však bude muset ustoupit prezidentovi Tadićovi. A tím může srbská schizofrenie pokračovat: neustoupit v otázce Kosova, umožnit pro tento účel návrat ruského vlivu na Balkán, a navíc podepsat smlouvu s EU se všemi finančními zdroji, které to přináší. Angličané tomu říkají: sníst svůj koláč a mít ho.

(Respekt, www.respekt.cz)