Březen 2008

Případ okradeného autolakýrníka aneb Policie je tu pro vás

Marek Švehla

Autolakýrníka Petra Melichárka ze Štěchovic u Prahy probudil loni pátého dubna o půlnoci zvonek. Za dveřmi stál jeho zaměstnanec se zprávou, že někdo vykradl dílnu. Pan Melichárek zběžně okoukl situaci, zjistil, že chybí nová bruska a pistole na stříkání barev – dohromady za víc než dvacet tisíc. Z řady stop bylo majiteli jasné, kdo je zloděj. S žádostí o pomoc se proto vydal na nedalekou policejní stanici. Případ se zdál snadný a rychle řešitelný. Jenže „srážka“ s českou policií dopadla nečekaně.

Volejte 158

Napřed se vraťme do půlnočních Štěchovic. Petr Melichárek rychle zjistil, že kradli jeho dva slovenští brigádníci, a správně odhadl, že ujíždí ve svých autech k dálnici a po ní směr Slovensko. S tím tedy utíkal na místní oddělení policie ve Štěchovicích. „Řekli mi – běžte do dílny, přijdeme za vámi a sepíšeme protokol,“ vzpomíná Melichárek. „Proč do dílny, divil jsem se. Zloději ujíždí směrem na Slovensko a je třeba je chytit. Tak jsem jim navrhnul, ať zloděje zastaví v nedaleké Jesenici, přes kterou museli směrem k dálnici projet. Policajt mi ale oznámil, že pokud nemá případ zaprotokolovaný, nemůže nic řešit.“

Petr Melichárek tedy sedl do auta a vydal se zloděje stíhat sám. Jeho kolega řídil, on držel mobil a čas od času volal na policejní nouzové číslo 158. „Pokaždé mi řekli, že pošlou auto, nic se ale nedělo,“ vzpomíná Petr Melichárek.

Po sto kilometrech jízdy zhruba u Jihlavy zloděje dojeli. „Troubili jsme na ně, svítili, oni ale nereagovali,“ říká Melichárek. Chvíli se vzájemně předjížděli. Jedno slovenské auto zajelo k benzince, nářadí bylo ale v druhém, Melichárek tedy pokračoval v honičce. „Před Brnem mi ten zloděj zvedl telefon,“ líčí noční jízdu okradený autolakýrník. „Řekl jsem mu, ať nechá věci na pumpě a jede pryč. On slíbil, že ano, pak ale zase ujel i s věcmi pryč.“

Před Brnem také pan Melichárek slavil konečně první úspěch svých policejních telefonátů: „Řekli mi, že na čtyřicátém kilometru za Brnem dají zátaras. Ať prý pak zloděje předjedu, zablikám a oni vzápětí zahradí cestu.“ Okradený vše provedl podle instrukcí, nic se však nestalo: policie tam sice stála, ale jen u kraje silnice přihlížela, jak se slovenské auto řítí kolem. „Zase jsem jim volal, proč ho nezastavili. Oni mi řekli, že by to bylo v noci nebezpečné,“ popisuje Melichárek.

„Nedivte se,“ komentuje dnes případ jeden ze zkušených policistů. „Policajt na služebně v takovém případě uvažuje zcela pragmaticky: stavět rychle jedoucí auto v noci na dálnici je riziko. A když při tom vznikne škoda nebo nějaký úraz, nadřízení ho nebudou chválit za důslednost, ale budou se ptát, jestli ukradená bruska stála za to.“

Honička skončila až na hranicích. Tamní policie zloděje zadržela a ukradené věci mu zabavila. Ukradené věci ležely na střeše auta Petru Melichárkovi na dosah, zpátky je ale nedostal. Jelikož zloděje zastavila až slovenská hraniční policie (česká v té době už ve směru na Slovensko nefungovala), případ se dostal do soukolí byrokratické právní pomoci mezi dvěma sousedními zeměmi. „Řekli mi, že by mi věci rádi vrátili, ale že prý o nich musí rozhodnout slovenský státní zástupce,“ vzpomíná Melichárek. „A ať prý se vrátím domů, že za dva dny bude nářadí v Praze.“

Melichárek? Neznáme

V tu chvíli začala druhá zoufalá honička, tentokrát už ale bez auta a vzrušení z rychlé jízdy. Další den se skutečně ozvala pražská kriminálka, místo času a místa vyzvednutí ukradených věcí ale Melichárkovi sdělila, že „případ bude mít zpoždění“. A od té doby se už nikdo z policie neozval.

Petr Melichárek mezitím dílnu prodal a dnes jezdí po Praze autem pro stavební firmu, škoda dvaceti tisíc mu ale pořád leží v hlavě. Asi třikrát se vypravil na kriminálku, když mu známý předtím poradil, kam zajít. „Řekli mi, že moje věci leží v Praze v policejním skladu, vydat mi je ale nemohou. Prý čekají na papír z Interpolu. Když jsem se ptal, kdy se dočkám, řekli jen, že neví, protože Interpol nemá řádné dodací lhůty.“ Naposledy byl pan Melichárek na policii krátce po letních prázdninách, pak už na věc rezignoval.

Získat informace z Interpolu skutečně není snadné, a to ani pro trpělivého novináře. Po měsíci od zaslání otázky mluvčí policie Pavla Kopecká vzkazuje, že nikdo jménem Petr Melichárek v evidenci rozpracovaných případů Interpolu nefiguruje. Takže zpět na kriminálku. Proč se vymlouvají na Interpol? To není jasné, odpovědný důstojník totiž nebyl koncem minulého týdne ve službě. „Případ zřejmě brzdí korespondence s podezřelým,“ říká mluvčí policie Praha-venkov Petra Potočná.

Problém je, že zloděj se na Slovensku přestěhoval a slovenská policie ho teď není schopná najít. A bez toho nelze případ uzavřít. „Mě na jeho potrestání nezáleží, chci jen dostat zpět svoje věci, přece jen mají nějakou hodnotu,“ říká Petr Melichárek. Proč tedy česká policie alespoň nevrátí ukradenou brusku a stříkací pistoli, které jí leží ve skladu? „To teď bohužel nevím,“ krčí rameny Petra Potočná.

(Respekt, www.respekt.cz)