Březen 2008

Dopady blížící se olympiády

Ota Ulč

Čína, kolébka prastaré civilizace, mnohonásobný vynálezce, od porcelánu po střelný prach, tento Napoleonem oprávněně obávaný spící kolos, jehož však není radno budit, se teď v novém tisíciletí míní světu prezentovat v kýžené roli nové supervelmoci. Zatímco se lze dočíst o tom či onom představiteli v bývalých lidových demokraciích, exsovětských exsatelitech, že jsou pravicoví slovy a levicoví činy, v Číně je tomu opačně: oficiálně se nadále usiluje o dosažení komunismu, leč hodně kapitalistickým způsobem, připomínajícím bezohlednost amerických loupeživých baronů v devatenáctém století.

Na rozdíl od většiny států světa, Čína se svým rekordním počtem jedné a půl miliardy obyvatel, pilných a spořivých (40% přijmu ušetří), dosahuje znamenitých hospodářských výsledků. Stala se největším exportérem všemožného zboží, ne vždy chvályhodné kvality, nashromáždila přebytek přemnoha miliard dolarů. Prosperují zejména pobřežní oblasti, výstavba ve větších městských centrech bují obrovským tempem, v Šanghaji, někdejší adrese všemožných neřestí, přibývá mrakodrapů mimořádné výše. Český čtenář, obeznámený s tempem silniční výstavby ve vlastní zemi, se patrně podiví, že v Číně za posledních pár roků se podařilo vytvořit síť dálnic v úctyhodné délce 44.000 (čtyřicet čtyři tisíc) kilometrů. Dokonce se podařilo dát do provozu železniční spojení až do Tibetu, s překonáváním dřív nezdolatelné nadmořské výšky. Čína již předčila Japonsko ve výrobě počtu automobilů a rovněž se stala tím největším zdrojem zkázy ovzduší na světě. Tamější zplodiny doputují před celý Pacifcik až do Los Angeles (podrobná studie v The New York Times, 26. 8. 2007). Životní úroveň roste, jakož i roste vzdálenost mezi bohatými a chudými. Analýza Světové banky zjistila (Financial Times, 22. 11. 2006), že Čína, která v roce 1980 ještě měla malé rozdíly v příjmech obyavtelstva, teď již svou diferenciací předčila dokonce i USA.

Hospodářsky mohutnící země projevuje i výraznější zahraničně politické ambice, její vojenský rozpočet, ke znepokojení Pentagonu, značně roste: oficiálně zveřejněná suma je 45 miliard USD pro rok 2007 (podrobná studie Backgrounder – The Heritage Foundation, č. 2026).

Čína zvítězila v soutěži uspořádat letní Olympiádu 2008. Obrovská to pocta a odpovědnost ohromit svět, vytřít mu zrak. Někteří komentátoři porovnávají snahu a výlohy s olympiádou v Hitlerově Berlíně roku 1936, s tehdy dočasně příliš nezdůrazňovaným antisemitismem k brzkému již holocaustu mířící země. Čínští vládci se pustili do iniciativ, neproveditelných, ba ani nepředstavitelných, v demokratických podmínkách: zlikvidovat řadu obydlí, mnohé čtvrtě, vystěhovat mnohé tisíce obyvatel.

O jedné novince, režimem nezdůrazňované, se zmiňuje britský The Economist, (12. 1. 2008) v článku The Bullet and the Needle – Kulka nebo jehla. O přípravě celostátní změny ve způsobu, jak popravovat. Podle tvrzení londýnské Amnesty International, v Číně dochází k více popravám než ve zbytku světa dohromady. Údaje jsou však státním tajemstvím, o jejich výši, kolik že asi mnoho tisíc, se lze jen dohadovat. (Per capita ale primát zřejmě patří maličkému, výtečně prosperujícímu, harmonickému Singapuru.)

Tématem tak drastickým jsem se dost podrobně zabýval v jedné knize (Čech částečnýn Číňanem, Academia, 2004) a též se zmínil v článku Čínské zacházení s justicí. V Mao Ce-tungově knížtičce citátů se lze dočíst, že „hlava není pažitka. Když se jednou usekne, podruhé již nenaroste.“ Pravda pravdoucí. Lépe však začít od Konfucia, jemuž se přisuzuje výrok „Odpouštět zlým provinilcům, co to je za nesmysl? Jestliže odměním zlo dobrem, jak bych pak měl odměnit dobro? Ne, nikoliv! Na dobro patří dobro a na zlo spravedlnost - trest, odplata.“ Leckdo, příliš sametově laděný, však bude nesouhlasit.

Málo bylo pochopení pro koncept individuální viny. Není-li k mání pachatel, odnese si to tedy náhradník, někdo z rodiny. Tato praxe kolektivní odpovědnosti pomáhá i poněkud vysvětlit, proč si Číňané ještě v nedávných dobách dávali tolik záležet na přísné výchově potomstva. Když by se děťátko nevyvedlo a něco provedlo, bude to rodič, kdo obdrží bambusový výprask nebo mu dokonce zakroutí krkem.

Na rozdíl od evropských zemí Tábora míru, čínští soudruzi si potrpěli na pořádání veřejných poprav, pochvalujíce si jejich blahodárný výchovný účinek. Začátkem padesátých let popravili či jen neformálně umlátili několik milionů třídních nepřátel. Obyčej se udržel i v dalších fázích vývoje k lepšímu či horšímu. Státní a stranické vedení odmítlo protesty Amnesty International jako důkaz předpojatosti cizáckého myšlení, nehorázného nesmyslu tvrdit, že trest smrti nemá odstrašující účinek. Jakpak by neměl, popraveného vraha odstraší dokonale. Ať že se ty tolerantní, útlocitné západní země podívají na vlastní zaneřáděné dvorečky s mnohonásobně vyšší kriminalitou, než je ta čínská.

Televizní přenosy z popravišť však již pominuly. Rovněž se již většinou nestřílí na sportovních stadionech. Tam jen odsouzence přivedou, rozsudek mu krátce zopakují a pak odvoz ke katovi. Ten, s ohledem na tradici, se přiblíží zezadu, aby ho oběť nepostřehla a její duch ho pak nemohl pronásledovat. Jeden výstřel do týla a kvůli pořádku též jedna fotografie výsledku pro soudní spis.

Takové počínání však neprospívá dobré pověsti státu, teď tolik oslňujícího svou hospodářskou potencí. (Rovněž čínské reputaci nepomohl skandál, který se provalil v Bostonu, kde došlo k odhalení čínského zprostředkovatele, povoláním lékaře. Dostavil se totiž s katalogem a ceníkem nabízeného čerstvého zboží – tělesných součástí, dosud patřících k budoucím popravám určených dodavatelů. Oči, všelijaké orgány, snad i údy k umnému přišití.)

V již zmíněné publikaci The Economist je fotografie, na první pohled připomínající vojenskou přehlídku či cosi spartakiádního: napočítal jsem dvacet sedm stojících dvojic. Vpředu muž se skloněnou hlavou, pod zátylkem na zádech kus bílého textilu, snad se záměrem zabránit znečištění odsouzencova šatu, neboť za ním stál voják do toho týla vpálit smrtící kulku.

Dostává se nám informace o přípravě zásadní celostátní změny, že smrtící injekce nahradí dosavadní výstřel. V některých provinciích jako například v Yunnanu, disponují dvaceti speciálními, k tomu účelu pořízenými mobilními vozy, které na požádání zajedou, kde jich bude třeba. Jiang Xingchang, mluvčí Nejvyššího soudu, ujistil novináře o „příznivém přijetí nové metody všemi vrstvami obyvatelstva, včetně odsouzenců a jejich rodin.“

Žádné tedy již střílení na stadionech, zejména ne těch olympijských.