Březen 2008

Předpovědi politického počasí a odborníci v roli oslů

Ota Ulč

Sestřenice z Rokycan přijela k nám na návštěvu do Ameriky a divila se, že tu máme extra televizní kanál, věnující se pouze meteorologickým podmínkám. A předvídat to dovedou perfektně, že ve tři hodiny odpoledne dojde ke smršti, zatímco večer před soumrakem se vyjasní, stále se tomu divím.

V pondělí 7. ledna místo třeskutých mrazů u nás v New Yorku se teploměr vyšplhal k 60 stupňům Fahrenheita čili zhruba 15 stupňům Celsia, zatímco jiné končiny tohoto kontinentu si zoufaly pod několikametrovým návalem sněhu. Týž den mi tu zvonil telefon a na drátě dívčí hlas z České televize v Praze se tázal, zda bych byl k mání komentovat zítřejší prezidentské primárky ve státě New Hampshire. Na analýzu budu mít čtyři minuty času a to o půlnoci onoho pondělka, kdy už v Praze bude úterý o šesté ranní hodině. Proboha, proč by si někdo chtěl kazit začínající den televizí v tak nehoráznou dobu, podivil jsem se, a dostalo se mi ujištění, že sledovanost je značná. Inu, jiný kraj, jiný mrav.

První primárky proběhly v žírné Iowě, kde Antonín Dvořák komponoval některá svá slavná díla. Druhé primárky budou v New Hampshire: na rozdíl od našeho nepříliš vzdáleného New Yorku je to stát skrovný jak rozlohou, tak počtem obyvatelstva převážně evropského původu. Párkrát jsem tou končinou projel a v paměti mi zůstává jednak proslulá Darmouth College, k níž se víže jméno magnáta Rockefellera, jednak ve White Mountains čili Bílých horách Mount Washington, s rekordně značnými vichry. Fotografoval jsem tam obydlí, vybavená mohutnými řetězy, aby odolaly náporu živlů. Mnohé neodolaly, takže na snímcích zbyla jej betonová podlaha a nějaký ten nedostatečně účinný řetěz.

O půlnoci jsem tedy začal přes oceán s informacemi rodným směrem: že tentokrát utkání o Bílý dům bude skutečně unikátní. Prezident o znovuzvolení již nemůže usilovat a viceprezident, ač by mohl, o tuto poctu nejeví zájem. Velmi se ale zajímají a poprvé v historii reálnou šanci mají jednak žena Hillary Clintonová, jednak poločernoch Barack Obama, vydávající se za plnočernocha a tak je médii a veřejností přijímán. Mezi víc než půl tuctem uchazečů o nominaci Demokratickou stranou, tito dva jsou výrazně nejúspěšnější a jejich vzájemnou rivalitu nejlíp vyjadřuje konflikt mezi zkušeností, kterou manželka bývalého prezidenta určitě má, a touhou po změně, kterou zdůrazňuje novic Obama, imponující zejména mladé generaci. Mezi Republikány nejvíc fandím Johnu McCainovi, neváhajícímu prezentovat se s nepopulárními názory dne, tvoru s integritou, kterou už v životě bohatě prokazoval. Jako pilot a syn velitele veškerého amerického námořnictva v Pacifiku byl za vietnamské války sestřelen, zajat, mučen s doživotními následky – například nemůže zvednout ruku, aby se učesal – v zajetí jakžtakž přežil šest let, poté co odmítl předčasné protekční propuštění. Mezi jeho konkurenty se ale značně snažil a přemnohé miliony z vlastní kapsy utratil mormonský uchazeč Mitt Romney, bývalý guvernér ze státu Massachusetts, sousedícího s New Hampshire.

V oněch čtyřech minutách jsem se pokusil vychrlit poznatky z probíhající kampaně, poznamenané předchozími výsledky z Iowy: že peníze nejsou nejen zárukou štěstí, ale ani volebního vítězství. Romneyho porazil Mike Huckabee, bývalý guvernér z Arkansasu, původním povoláním baptistický kazatel, bez peněz, ale se smyslem pro humor. Ještě význačnější ale bylo Obamovo vítěztství nad favoritkou Hillary, která na voliče dělala dojem osoby příliš odtažité strojené, naprogramované. Obamamánie jakoby zachvátila národ – s notným přispěním medií, oněch tzv. pundits – expertů-analytiků, rozumbradů. Nejenom televize se předháněly se záběry tisícových davů, valících se spatřit a vyslechnout Obamu, ale i tisk se vyznamenával – palcová písmena na první straně se slovem AVALANCHE čili lavina, že už je všechno jasné, hotovo je hotovo. Týž den mi pošta přinesla čerstvý výtisk týdeníku The Weekly Standard, na obálce pochmurný výraz manželů Clintonových s textem THE FALL OF THE HOUSE CLINTON. Experti poskytovali předpovědi, zda Obamovo vítězství bude víc než desetiprocentní - single digit či double digit. I příslušníci týmu Clintonové připouštěli, že výsledkem bude carnage neboli masakr.

Ženský hlas ve studiu ČT-1 mě uloupil o vteřiny přiděleného času otázkou, zda souhlasím s názorem evropského odborníka, že Amerika není dosud zralá zvolit si ženu či černocha. Odpověděl jsem, že s takovým názorem bych byl ještě před rokem souhlasil, teď již nikoliv. Otázka mě ale připravila o možnost seznámil ony ranní posluchače s tzv. Broderovým zákonem – formulované váženým nestorem žurnalistou Davidem Broderem – že úřad prezidenta USA je natolik nemožně obtížný, že o něj může mít zájem jen osoba mentálně narušená, což by ji z účasti mělo automaticky diskvalifikovat.

V ono předmětné primární úterý při večeři s manželkou sledujeme televizní zprávy, přepínáme z jednoho kanálu na druhý. Předpovědi jednoznačné: velký Obamův triumf, nemenší debakl Hillary. Mezi Republikány, náš favorizovaný McCain zvítězí nad multimilionářem Romneym. Na papír si píšeme naše předpovědi. Obamovo vítězství jsem odhadl ve výši 9 procent, manželka sázela na 19 procent.

Po večeři jsem zmizel ve své sluji e-mailovat se světem. Vrátil jsem se o desáté hodině a ejhle – komentátoři s plno vejci na tváři (anglické rčení) se divili, převelice se divili, svému právě inkasovanému fiasku. Hillary, kterou naprosto každý, bez výjimky, odepsal, a ona vítězila.

Co tedy způsobilo takovou změnu? Většina komentátorů se zmiňovala o televizním záběru z předchozího dne, jak Hillary ve skupince několika žen u snídaně se překvapivě vřele, přirozeně, s nepředstíraným citem vyjádřila. Že to zřejmě nejvíc zapůsobilo, a zejména ženy změnily názor na tuto dřív nepříliš oblíbenou příslušnici svého pohlaví.

Ironické, že ano. Připomněl jsem si pád Ed Muskieho, prezidentského kandidáta polského původu, když před mnoha lety v tomtéž státě New Hampshire na podiu s lítostí se zmínil o nepříznivé novinářské kritice jeho manželky, Muskiemu vyhrkly slzy, kamera je zaznamenala a tím pohřbila jeho prezidentské ambice. Tentokrát, projev autentického citu zapůsobil radikálně opačně.

Představitelům v médiích nutno přiznat k dobru, že své tak důkladné fiasko nezastírají, nesnaží je kamuflovat. Naopak zdůrazňují poučení, že voliči v každém státě této Unie, která se cizincům zdá být tak monotonní, na jedno brdo, se přece jenom značně liší, což je dobře, velmi dobře.