Březen 2008

Jak je důležité míti Filipa, nebo vlastně nemíti

Miroslav Václavek

Byla třicátá léta dvacátého století. Rudý moloch snědl své děti. Liberté k snídani. Egalité k obědu. A Fraternité k večeři. Jejich kosti hodil vlkům a lebky nechal svítit do tmy na sibiřský měsíc jako miliony zvrácených hvězd z vesmíru, který je černější tmy. Začalo se říši zla nedostávat odborníků. Protože inženýři, projektanti a doktoři byli podpisem Uljanova určeni k likvidaci hned na počátku. Stejně jako tomu bylo při opakování Velkého října v Kambodži.

Stáli soudruzi před problémem. Jak vystavět průmysl pro expanzi a šíření apoštolství nové církve rudé, která krve coby podobenství nedávala pít ústům věřících ale zemi, když kádry odkojené vysokými školami na lži neumějí sestrojit ani lžíci na boty? Natož automobilku. Natož zbrojovku. Nebo kombinát na výrobu vatovaných kabátů tolik oblíbených u pracujících a vlastně u všech. Nic jiného nebylo. Za Husáka už to bylo trochu lepší. Ty vaťáky byly ve dvou barvách. Zelené a modré. I vydal soudruh Džugašvili příkaz svým soudruhům v Americe, aby sehnali. Amerika má odborníky. Amerika má krizi. Amerika má idealisty. Všechno se hodí. Sešlo se žádostí přes sto tisíc. Přes sto tisíc bláhových se chtělo upsat ďáblovi. Ale jen desetitisícům se to povedlo. Bylo potřeba těch nejlepších. Prodali majetky. Zaplatili si cestu. Vzali rodinu a děti a nastoupili cestu, kterou svět ještě předtím neviděl. Jen někdy je na Aljašce k vidění podobná věc. Ne však u lidí. Je to v dobách, kdy se přemnoží lumíci. Potom se celá jedna generace stižená sebevražedným šílenstvím vydá na cestu k pobřeží, kde zahyne ve vlnách. Malé myšky se vydaly do chřtánu satanova. Ach, jaké bylo prozření vylodivších se na posvátné sovětské půdě. Když Američan viděl ulice, v nichž se potulovaly chčijící krávy, vydělávající se koně a smečky toulavých psů spolu s hordami bezprizorných dětí, jejichž rodiče byli upracováni na cestě vpřed. Ulice bídy, v nichž se pohybovaly davy trhanů v hadrech. Cesty utopené v blátě a nekonečném obzoru z bezútěšné ruské země. Ale nebylo se kam vrátit. Mnozí se společně s podpisem kontraktu vzdali nejenom zdravého rozumu, ale i amerického pasu. Stali se OBČANY SOVĚTSKÉHO SVAZU. Ta hrůza! Mnozí se v posledních pokusech o znovunavrácení svých pasů, coby právě se procitnuvší, vydávali do Moskvy na ambasádu USA, kde se dozvěděli, že jediná možnost jak se vrátit domů je zříci se občanství sovětského. Ach, svatá prostoto. Zříci se sovětského občanství byl zločin nejvyšší, na něž byl jediný trest. Trest smrti. Je to ztratit Ariadninu nit. Zůstat v labyrintu.

A tak poté, co posloužili. Poté, co postavili. I ty automobilky, s kterými pomáhal Henry Ford. Poté začali mizet. Jako ostatní plnoprávní občané sovětského svazu. Už nebyli potřeba. Nejspravedlivější společenské uspořádání přece nedělá a netrpí rozdílů mezi lidmi. Od toho byla revoluce. Třeba tento konkrétní případ.

V jedné noci bylo v Moskvě zatčeno celé americké baseballové družstvo. Těch, co se upsali více než vlastní krví. Ráno proběhly výslechy. Dopoledne se všichni přiznali a odpoledne odhalili nepřátele lidu ve svém okolí. Všichni sebe navzájem. Večer byli odvezeni s vymlácenými zuby a rozkopanými varlaty na odkrytých automobilech do lesa. Krasnyj Bor. Tam jim předchozí už zastřelení vykopali hroby. Oni vykopali hroby těm, co přijdou ráno. Pak si stoupli nad jámu a soudruzi z Bezpečnosti jim vystřelili mozek z hlavy. Soudruzi z Bezpečnosti nebyli hloupí. Víte, proč stříleli do hlavy? Nehledejte v tom jakousi snahu o co nejrychlejší exekuci. Mnohdy se jámy s postřílenými hýbaly ještě den nebo dva, kdy zranění opilými příslušníky NKVD ještě žili. Zaživa zasypáni. Stříleli je do hlavy, protože bylo módou u tehdejších pracujících v SSSR nechat si na prsa vytetovat Lenina. V bláhové naději, že potom do takového člověka střílet nebudou. To by byla přece svatokrádež. Tak skončil jeden sen. Už ne ten americký. Sen, z kterého se stala noční můra. Tak to dopadá, když se někdo vzdá svého amerického pasu.

Nebojíte se, pane Švejnare? Ještě pořád chcete sloužit? Ještě pořád se chcete vzdát svého amerického občanství? V zemi, v níž byly pozabíjeny desetitisíce lidí a jejichž vrazi vás volí? Ani skutečnost, že v Praze je dostatek tetovacích salónů, vás nezachrání.