Březen 2008

S nožem v ruce, s ohněm v srdci, slavný městský partyzán.

Miroslav Václavek

Vždycky jsem si myslel, že když někdo někoho zavraždí a je dopaden, tak takový člověk půjde do vězení. Jak jsem jen mohl být tak naivní, protože jsem si myslel, že to platí i u nás. Česká republika opět dokazuje, že si lid této země nejenom zločince volí ale, že si jeho justice vrahy přímo hýčká. Opilý strážník Městské policie v Praze ubodal člověka. Možná se vám to - vám masírovaným mediální antiamerickou kampaní - nebude zdát pravda, ale i Američan je člověk. V Rusku už jednoho takového hrdinu mají. Toho, co ubodal onoho leteckého dispečera. A protože Sovětský svaz nyní Rusko je ve všem náš vzor i my máme svého kandidáta, jenž zabíjí nožem. Kandidáta minimálně na ministerský post. Je jím právě onen městský vrah strážný, momentálně na svobodě.

Je to jen taková drobnůstka, kudla v srdci. Samozřejmě poměřováno metrem rozsahu zločinů jiných, ať komunistických nebo českých nacionalistických, jejichž viníci nám dnes rovněž chodí po svobodě, mají tlamy plné demokracie, podnikání, tvoří zákony a soudí. Ovšem, potom je výsledek ten, že pan Hučín je v kriminále a vrazi jsou volní a považováni za hrdiny odboje proti radaru v Brdech. Ten ubodaný člověk má vlastně jedno velké štěstí v neštěstí. Pokud by přežil, musel by platit náklady na léčení, pokutu za výtržnictví, pokutu za noční hluk a znečištění ulice vlastní krví a za soudní výlohy a ještě by si odseděl trest, protože by vyšetřováním zcela jistě vyšlo najevo, že on coby obyvatel té nejagresivnější země světa (jak je neustále vtloukáno českým maličkým do hlav) musí být útočník jaksi a priori. Ještě větší štěstí, že nebyl Izraelec. To by bylo protestních pochodů. To by se to magistrátům nezakazovalo. To by najednou nebylo zákonů. Strážník-holubice posilněný slovanskou medovinou provádějící svůj národní sport spočívající v nočním potácení se ulicemi v podnapilém stavu je potom zákonitě obětí imperialismu a nevinnost sama. Ještě štěstí, že máme bdělé soudy a pružné paragrafy. Takové jiné země na světě už není. Kdo nebodá není Čech. Hop, hop, hop.