Duben 2008

Vzpomínání

Vladimír Bozděch

Ten, kdo ještě za totality měl to štěstí, že tady v Austrálii mohl přijmout návštěvu z bývalého domova, musí si pamatovat, že skoro ve všech případech letenky pro své příbuzné byly placeny žijícími tady, v cizině. To samé platilo o ubytování, stravě, dárků pro příbuzné v Česku, atd. Z vlastní zkušenosti mohu napsat, jako bývalý zaměstnanec letecké společnosti, že při příletu na letiště, každý vítal své drahé se slzami v očích. Při odletu to byl pravý opak, většinou se loučilo chladně, někdy nepadlo ani slovo. Důvod byl jednoduchý. Nikdo tady své drahé z Čech nenadchnul. Žádné bílé vily nad mořem, žádné mercedesy, v bankách žádná miliónová konta, pouze od pondělka až do soboty se makalo a makalo. V neděli se stříhala tráva, přálo, uklízelo. České maminky seděly celé dny samy doma, a když se přes plot snažily český pozdravit sousedku, tak kontakt vlivem neznalosti řeči byl nemožný. Dopadlo to tak, že byly slyšet poznámky, jako „Vy tady máte hrozný život, vy jenom děláte, to my se máme líp“, nebo „Kvůli tomuhle jste utekli?“ Bodejť by ne, v Česku byl pracovní ráj, v práci se toho moc nenadělalo, v pracovní době se nakupovalo, dámy chodily ke kadeřnici, většinou se dělaly melouchy, chlastalo se, kradlo se, kde se dalo, k dispozici byl přece státní majetek a ten patřil všem. S dětmi se každou chvili jezdilo na tábory, v pátek už se jelo na chatu a z dopisů jsme se jenom dovídali, jak se cpali husami, kachnami a bůh ví čím. No, a to tady nebylo.

Po devadesátém roce se v Česku toho sice dost změnilo k lepšímu, lidi začali vydělávat slušné peníze, jenže letenku nám nikdo z příbuzných nebo známých nezaplatil. V pronajatém bytě na Moráni v Praze, kdy majitelka platila měsíčně 180 korun za činži a od nás za čtyři neděle dostala přepočítáno deset tisíc korun, tak při odchodu nám zkroušeným hlasem řekla, že to příště bude asi o něco víc! Přítel, kterému jsem v osmdesátých letech k jeho šedesátinám zaplatil letenku do Sydney, měsíc se tady o něho staral, kompletně oblékl, najezdil s ním 4000 km všude možně, nás s mojí manželkou při naší první návštěvě Prahy v roce 1990 pozval spolu s naším dalšími přáteli nejdříve do kavárny Luxor na Václavském náměstí, kde jsem mimochodem zaslechl „Co ti ten milionář přivezl?“, potom do drahé ruské restaurace u Prašné brány, aby při obou placení jenom na mne koukal.

Významný pan profesor hudby, mimochodem můj spolužák z gymplu, který přiletěl přednášet do Melbourne o Janáčkovi, byl u nás na Bronte deset dní, aniž vytáhl peněženku. Když odejel, za nějaký čas jsem dostal dopis psaný na moji adresu. Uvnitř byl šek na US $ 1.500 s poznámkou, předejte prosím panu M. S. Pan profesor si nechal pobyt u nás proplatit. Šek jsem mu poslal. Po našem příletu do Prahy byl celé tři měsíce tak zaneprázdněn, že neměl čas se s námi sejít. Stačí?

Veleznámá zpěvačka z Prahy mě požádala, abych jí udělal seriál fotek u sydneyské opery pro české magazíny, fotografování a video je můj koníček. Aby vypadala, jela s námi do města, kde si koupila spoustu šátků, které si ale nechala zaplatit od mé manželky. Všech 36 snímku v Praze prodala různým časopisům, nikdy jsem se nedověděl za kolik. A tak to bylo skoro s každou návštěvou z Česka. Využít a pak neznat!

Je to pořád stejné, nic se nezměnilo. Přijedeš-li do Čech, nečekej, že se ti někdo bude revanšovat, maximálně tě pozvou na pizzu nebo do restaurace, ale ty to zaplatíš. Za ubytování ve státním bytě ti naúčtují zrovna tolik, jako bys platil v Sydney za lepší být. Bydlet u příbuzných není též laciná záležitost, přestože tam v Česku už je všechno, každá ručička čeká nějakou tu stovku dolárků a kufr dárků.

My zde teď měli po tři týdny neděle návštěvu třech lidí z Čech, kteří jsou finančně na tom dobře. Pozvali se sami s tím, že přijedou pouze dva. Jenže k našemu překvapení si s sebou vzali maminku, protože ta by tam za ty tři neděle propadla depresi a asi prý by se uchlastala. Protože máme velký patrový dům a šest ložnic, nebyl problém je ubytovat s veškerým pohodlím, vlastní koupelnou a WC. Úklid, praní prádla a žehlení byla samozřejmost. Snídaně, oběd a večeře taktéž. Transport, kam jen chtěli. Všechno gratis. Jenže tihle „známí“ z několika setkání v Praze se o nic nezajímali, měli jenom zájem pořádně se opálit u našeho poolu, aby bylo vidět, že byli v Austrálii a jinak denně lítali po krámech a sháněli šatstvo, protože zde prý je oproti Češku strašně laciné. Za celou dobu, ačkoliv denně nakupovali, nepřinesli ani jednou trochu ovoce nebo čokoládičku pro naší vnučku, která žije s námi. Abych jim ušetřil $ 1.000 za letenky k nám, jel jsem pro ně na brisbanske letiště, což je jako z Prahy do Bratislavy a zase do Prahy a to mne je 78 roků. Z jejich řečí jsem vyrozuměl, což jsem v Praze nevěděl, že mají za sebou skoro celý svět, dokonce za totality lítali na Kubu a do jiných západních zemí. Na otázku, jak si mohli dovolit v té době létat na Západ, mně odpověděli, že létal každý! Když přišla řeč na politickou situaci v ČR, řekli, že se o politiku nezajímají, a abych je antikomunistickými řečmi, které jim servíruji, nekrmil, že je to nezajímá.

Měl jsem co dělat se opanovat, aby jejich kufry neletěly před barák. Poslední dny jsme se moc nevšímali (přesně tak jako ti před mnoha lety, kdy jsem ještě pracoval na letišti), a když jsem je na Brisbane International Airport vyložil a vracel zpět domů, řekl jsem si: Enough is enough, v budoucnosti si ani jediná návštěva z Čech u nás neškrtne!

Vzpominani Vladimira Bozdecha...

Ten, kdo jeste za Totality mel to stesti, ze tady v Australii mohl prijmout navstevu z byvaleho domova, musi si pamatovat, ze skoro ve vsech pripadech letenky pro sve pribuzne byly placeny temi, zijicimi tady v cizine. To same plati o ubytovani, strave, transportu, darku pro sve pribuzne v Cesku atd. Z vlastni zkusenosti mohu napsat jako byvaly zamestnanec letecke spolecnosti, ze pri priletu na letisti kazdy vital sve drahe ze slzami v ocich. Pri odletu to byl pravy opak, vetsinou se loucilo chladne, nekdy nepadlo ani slovo. Duvod byl jednoduchy. Nikdo tady sve drahe nenadchnul. Zadne bile vily nad morem, zadne Mercedesy, v bankach zadna milionova konta, pouze od pondelka az do soboty se makalo a makalo. V nedeli se strihala trava, pralo, uklizelo. Ceske maminky sedeli cele dny sami doma a kdyz se pres plot snazili cesky pozdravit sousedku tak kontakt diky neznalosti reci byl nemozny. Dopadlo to tak, ze byly slyset poznamky, jako “Vy tady mate hrozny zivot, vy jenom delate, to my se mame lip”, nebo “Kvuli tomuhle jste utekli?” Bodejt by ne, v Cesku byl pracovni raj, v praci se toho moc nenadelalo, v pracovni dobe se nakupovalo, damy chodili ke kadernici, vetsinou se delali melouchy, chlastalo se, kradlo se kde se dalo, k dispozici byl prece statni majetek a ten patril vsem. S detmi se kazdou chvily jezdilo na tabory, v patek uz se jelo na chatu a z dopisu jsme se jenom dovidali, jak se cpali husami, kachnami a Buh vi cim. No a to tady nebylo.

Po devadesatem se v Cesku toho sice dost zmenilo k lepsimu, lidi zacli vydelavat slusne penize, jenze letenku nam nikdo z pribuznych nebo znamych nezaplatil. V pronajatem byte na Morani, kdy majitelka platila mesicne Kc180.- cinzi a od nas za ctyri nedele dostala prepocitano Kc10,000.-, tak pri odchodu nam zkrousenym hlasem rekla, ze to priste bude asi o neco vic! Pritel, kteremu jsem v osmdesatych letech k jeho 60tinam zaplatil letenku do Sydney, mesic se tady o neho staral, kompletne oblekl, najezdil 4,000km vsude mozne nas s moji manzelkou pri nasi prvni navsteve Prahy v roce 1990 pozval spolu s nasim dalsimi prateleli nejdrive do kavarny Luxor na Vaclavskem namesti, kde jsem mimochodem zaslechl “Co ti ten milionar privezl”, potom do drahe ruske restaurace u Prasne Brany, aby pri obou placeni jenom na me koukal. Vyznamny pan professor hudby, mimochodem muj spoluzak z gymplu, ktery priletel prednaset v Melbourne Janacka byl u nas na Bronte 10 dni aniz by vytahl penezenku. Kdyz odejel, za nejaky cas jsem dostal dopis psany na moji adresu. Uvnitr byl sek na US $1,500,- s poznamkou, predejte prosim panu M.S. Pan profersor si nechal pobyt u nas proplatit. Sek jsem mu poslal. Po nasem priletu do Prahy byl cele 3 mesice tak zaneprazdnen, ze nemel cas se s nami sejit. Staci? Veleznama zpevacka z Prahy me pozadala, abych ji udelal serial fotek u Sydnejske Opery pro ceske magaziny, fotografovani a video je muj konicek. Aby vypadala, jela s nami do mesta, kde si koupila spoustu satku, ktere si ale nechala zaplatit od me manzelky. Vsech 36 snimku v Praze prodala ruznym casopisum, nikdy jsem se nedovedel za kolik. A tak to bylo skoro s kazdou navstevou z Ceska.

Vyuzit a pak neznat!

Je to porad stejne, nic se nezmenilo. Prijedes-li do Cech, necekej, ze se ti nekdo bude revanzovat, maximalne te pozvou na Pizzu nebo do restaurace, ale ty to zaplatis. Za ubytovani ve statnim byte ti nauctuji zrovna tolik, jako by jsi platil v Sydney za lepsi byt. Bydlet u pribuznych neni tez lacina zalezitost, prestoze tam v Cesku uz je vsechno, kazda rucicka ceka nejakou tu stovku dolarku a kufr darku.

My zde ted na tri nedele meli navstevu trech lidi z Cech, kteri jsou financne na tom dobre. Pozvali se sami s tim, ze prijedou pouze dva. Jenze k nasemu prekvapeni si sebou vzali maminku, protoze ta by tam ty 3 nedele propadla depresy a asi pry by se uchlastala. Protoze mame velky patrovy dum a 6 loznic, nebyl problem je ubytovat s veskerym pohodlim, vlastni koupelnou a W.C. Uklid a prani pradla a zehleni samozrejmost. Snidane, obed a vecere to same. Transport kam jen chteli. Toto vsechno gratis. Jenze tihle “znami” z nekolika setkani v Praze se o nic nezajimali, meli jenom zajem poradne se opalit u naseho poolu, aby bylo videt, ze byli v Australii a jinak denne litali po kramech a shaneli same “Special” a v St Vincent de Paul nekym jiz odnosene hadry, protoze tady pry satstvo je oproti Cesku strasne lacine. (Za celou dobu, ackolik jak se zminuji denne nakupovali neprinesli ani jednou trochu ovoce nebo cokoladicku pro nasi vnucku, ktera zije s nami). Abych jim usetril $1,000.- za letenky k nam do HB, jel jsem pro ne na Brisbanske letiste, to same zpet, coz je jako z Prahy do Bratislavy a zase do Prahy a to mne je 78 roku. Z jejich reci jsem vyrozumel, (coz jsem v Praze nevedel) ze maji za sebou skoro cely svet, dokonce za Totality litali na Kubu a jinych zapadnich zemi. Na otazku jak si mohli dovolit v te dobe litat na zapad mne odpovedeli, ze lital kazdy!!!!! Kdyz prisla rec na politickou situaci v CR rekli, ze se o politiku nezajimaji a abych je antikomunistickejma recma, ktere jim setviruji nekrmil, ze je to nezajima. Mel jsem co delat se opanovat, aby jejich kufry neleteli pred barak. Posledni dny jsme se moc nevsimali (presne tak jako ti pred mnoha lety, kdy jsem jeste pracoval na letisti) a kdyz jsem je na Brisbane International Airport vylozil a vracel zpet domu, rekl jsem si:

“Enough is Enough, v budoucnosti si ani jedina navsteva z Cech u nas neskrtne! VB.