Duben 2008

Nemocnice na kraji republiky

Anneke Hudalla

Obraz plný krve si bude Michala pamatovat celý život. Tehdy v květnu 2004 jí zbývalo pár týdnů do porodu, byl večer, už téměř spala, když najednou cítila, jak z ní proudí krev. Tekla z placenty, kterou dítě v jejím břiše tak nutně potřebovalo. „Šlo skutečně o život,“ vzpomíná dnes šestatřicetiletá žena ve své kuchyni v Českých Velenicích. Dopadlo to dobře, ale bylo to docela drama. Místo aby ji záchranka obratem postrčila do nejbližší nemocnice vzdálené pár stovek metrů, musela čekat dlouhých dvacet minut, než dorazila sanitka, která ji potom převezla do špitálu v Českých Budějovicích. Ta zmíněná nemocnice, kam by se Michala dostala během několika minut, se totiž nachází v rakouském Gmündu – a je pro české pacienty přístupná jenom výjimečně. Po dlouhých letech se to snad konečně změní. Spolková země Dolní Rakousy a Jihočeský kraj se totiž začínají dohadovat na tom, že nemocnice v obou krajích budou přijímat pacienty podle nového klíče. Místo země původu bude hrát hlavní roli pacientova volba a otázka, kam to mají nejblíže.

Vezeme drogy

„Před vstupem České republiky do Schengenu nesměla naše sanitka vůbec přejet hranici,“ popisuje stav Karl Binder, ekonomický ředitel nemocnice v Gmündu. „Ani dnes ještě nevíme, jestli naše vozidlo může v Čechách zapnout maják nebo jestli léky, které veze, nejsou v Čechách považované za drogy.“ Největší překážka spolupráce však spočívá v tom, že české zdravotní pojišťovny nechtějí platit dražší rakouskou péči. Děje se tak jen tehdy, pokud se pojištěnec v době nehody či onemocnění právě nacházel na území dané země.

Úřady a nemocnice na obou stranách hranice už ale pracují na změně. V rámci právě spuštěného projektu Healthacross se chystají v nejbližších měsících zpracovat základ pro „přeshraniční zabezpečení zdravotní péče“. Nejdřív se musí zjistit, jaké služby 27 dolnorakouských a osm jihočeských nemocnic vlastně nabízí. Bude se diskutovat i o společném výhodnějším nákupu zdravotnického materiálu a o společných standardech kvality péče.

„Dlouhodobě není vyloučené ani společné regionální zdravotní centrum,“ říká Andreas Reifschneider, regionální manažer nemocnic v rakouském Waldviertelu.

Hlavním problémem zatím zůstává otázka hrazení nákladů na péči. V bohatším Rakousku, jehož občané platí v porovnání s Čechy vyšší pojistné, je péče pochopitelně dražší. Například nemocnice v Gmündu uvádí, že jeden pacient ji denně stojí asi 400 eur (české špitály podobné údaje zpravidla nechtějí poskytovat, ale z dostupných informací je jasné, že náklady na péči jsou u podobně velké nemocnice výrazně nižší).

Podle tiskové mluvčí VZP Jany Víškové by uzavírání smluv s dražšími rakouskými nemocnicemi bylo nespravedlivé pro české špitály, které by za stejnou práci dostávaly méně peněz. Částečným řešením by mohlo být třeba „reciproční uspořádání“, v jehož rámci by se náklady na Čechy ošetřené v Rakousku měly kompenzovat péčí, kterou by české nemocnice poskytovaly Rakušanům.

(Respekt, www.respekt.cz)