Duben 2008

1848 - obyvatelé Slezska proti spojení s Čechy

Franz Chocholatý Gröger

Letošním rokem vstupujeme do série osmičkových roků, nimž připisuje část Čechů určitou osudovost, povětšinou spojenou s národní tragédií. Takto vstupuje do národního povědomí i rok 1848, rok národního probouzení. Znovuspojení zemí Koruny české jednotnou správou a vytvoření společného sněmu pro Čechy a Moravu se Slezskem se stálo jedním ze základních požadavků českého národního hnutí roku 1848. V Čechách zrozený návrh navrácení Slezska ochranné náruče Čech, vzbudil rozpaky na Moravě a ve Slezsku se setkal s naprostým odmítnutím. Počátkem dubna 1848 je v projevu Dr. Heina, podepsaném deseti zástupci slezských stavů a Josefem Rossym, starostou města Opavy, mimo jiné zdůrazněno: „Rakouské Slezsko je toliko odtrženou částí své větší mateřské země, Pruského Slezska, ve kterém jsou tisíce a tisíce Němců, jimž bijí vřelá srdce. Velikým německým svazkem byli bychom úžeji spojeni s tímto od Rakouska odtrženým Pruským Slezskem… Slezsko nachází svou spásu toliko v nejtěsnějším připojení k německému Rakousku a skrze Rakousko ke své veliké vlasti, k Německu“ (1).

V Těšíně se 29. dubna 1848 sešli zástupci slezských měst a vydali prohlášení, že rakouské Slezsko je jen odtrženou součástí mateřského pruského Slezska a že jakékoli spojení s Moravou či s Čechami je proto nepřijatelné. Opavští a krnovští radní se 1. května postavili nejen proti petici pražského svatováclavského výboru, ale i proti dosavadnímu správnímu spojení s Moravou (od roku 1782) a požadovali samostatnou slezskou vládu. Vyslovili tyto hlavní důvody proti brněnskému centralismu – nevýhodnost úřadování přes Brno, placení úřadníků sídlící mimo Slezsko ze slezských daní, brzdění rozvoje země, města slezská nejsou posuzována jako královská, ale jako poddanská města moravská.

Slezský konvent pak 9. května 1848 vyjádřil v dopise císaři Ferdinandovi svůj nesouhlas se spojením slovy: „Wenn gleich das Herzogthum Schlesien mit dem Königreiche Böhmen seit Jahrhunderten durch dir Oberherrschaft unter einem und demselben Staatsoberhaupte verbündet ist, wenn gleich Schlesien Fürstenthümer an gefürstete Personen als Fahnlehnen von Könige vom Böhmen verliehen wurden, so geschah dieses nur vom obersten Herzoge Schlesiens, der zugleich König vom Böhmen war“ (2). Prohlášení je ohlasem na odmítnutí Františka Palackého účastnit se Frankfurtského sněmu (3). Již 1. 5. 1848 si opavské a krnovské stavy stěžovali ministru vnitra, že hrabě Lažanský brzdí vypsání voleb do Frankfurtského sněmu. Stavy viděly ve spojení zemí Koruny české oslabení monarchie, která musí být silná a centralizována, aby mohla sehrát vedoucí úlohu sjednotitele Německa. Frankfurtský sněm byl pro liberály a demokraty prvořadým cílem. Na přípravu voleb do Frankfurtu dohlížel Opavský volební výbor, v jehož čele stál Jozef Rossy. Soudě z článků, které se v této době objevovaly v opavských novinách, dávali autoři přednost především velkoněmeckému řešení – tj. prosazení rozhodujícího vlivu Rakouska v budoucím sjednoceném Německu.

Obyvatele Slezska volí 13. 5. 1848 své zástupce do Frankfurtského sněmu, celkem bylo zvoleno sedm poslanců - J.Lausch (Opava), F.F.Göbel (Krnov), A.Trampusch (Vidnava), J.H.Kudlich (Horní Benešov, J.Kalchberg (Těšín), K. van der Stass (Bílsko), A.Kolatschek (Sl. Ostrava). Na pruské straně byl v doplňovacích volbách v r. 1849 do Frankfurtu zvolen Cyprián Lelek (již dříve se stal poslancem berlínského pruského sněmu).

V této době se také ve Slezsku dostávají do popředí myšlenky nacionalismu. Němečtí liberálové a obzvláště radikálové neměli pochopení pro český nebo polský politický či kulturní program. Převážně německé etnikum tedy usilovalo o obnovení zemské autonomie. Zemské orgány pozvolna získávaly demokratičtější profil. Ti, kteří o sobě prohlašovali, že jsou vlastenci, chápali své "vlastenectví" spíše ve vztahu ke státu nebo rodnému kraji.

Proces národního obrození u česky hovořících Slezanů zasahuje zatím jen úzkou skupinu obyvatel, k jeho projevům na Opavsku patřila česká knihovna kateřinského sedláka Filípka a kroužky vlastenců v čtenářských spolcích v Kravařích (1825-1839) a v Opavě (1845). Zcela ojedinělá byla publicistická a národně uvědomovací činnost hlučínského kaplana Cypriána Lelka, autora Opisu Slezska (1846) a Slabikáře a čítanky pro menší dítky (1846). Na Těšínsku ve 40. letech existovaly dva polské a jeden český čtenářský kroužek studentů evangelického gymnázia (4).

Pro spojení Slezska se zeměmi Koruny české byl na Opavsku jen dr. Kozánek a pár jednotlivců, kteří, jako dr. Kozánek, přišli z Čech či Moravy (5).

Všeobecně lze říci, že názory veřejnosti, a to zejména v Opavě, byly značně diferencované. K hlavním požadavkům na Opavsku patřilo zrušení poddanských povinností. Byly to právě konkrétní sociální požadavky jako „zrušení roboty bez náhrad” prosazované Hansem Kudlichem a německými demokraty, které nalezly u českého obyvatelstva Slezska větší ohlas než česká nacionalistická argumentace spojená s konzervativním společenským programem (6).

Jan Filípek z Kateřinek (7) se v r. 1848 přiklonil k názorům německé liberální skupiny a přeložil německý letáček Vesničanům slezským a moravským, varující před „pražskými svůdci“ a doporučující „aby volili vyslance do Vídně nebo do Brna, do Opavy nebo Frankfurtu. Idea znovusjednocení Slezska se objevuje v r. 1848 nejen u německy mluvící části obyvatel, stejné postoje zaujala také česká část obyvatel Opavského knížectví. Obyvatele českých Holasovic vyvěšují na budově školy po vzoru Opavy a Krnova černo-červeno-zlatý prapor. Čeští obyvatele Klimkovic (jediného ryze českého města v západním Slezsku) a okolních obcí podepisují německou petici proti Slovanskému sjezdu, radikálně se staví proti připojení Slezska k Čechám (Klimkovské prohlášení) a v petici města, zaslané do Prahy 22. června 1848, se město staví proti požadavkům Svatováclavského sjezdu a odmítá spojení Slezska se zeměmi koruny české. „Jsme daleci odporu vůči Němcům! Chceme svobodnou a šťastnou budoucnost očekávat spolu s nimi a nikoli ve svazku se zaslepenými Čechy pod ruskou kuratelou a knutou !” (8). Tato prorocká slova stála se tragickou skutečností o sto let později a po dalších čtyřicet let tato knuta pohaněla lid Slezska.

V červnu 1848 se v Praze konal Slovanský sjezd. V Opavě byl jediný, kdo uvažoval o účasti na Slovanském sněmu, dr. Kozánek. Nakonec se ale nezúčastnil, protože se obával perzekuce ze strany svého zaměstnavatele a také samotné německé veřejnosti v Opavě. Podle jeho plánu měl do Prahy odjet český vzdělanec a slezský rodák Jan Filípek. Protože však Filípek agitoval v letákové kampani proti českému státoprávnímu programu, od tohoto plánu nakonec ustoupil. Češi v Opavě a okolí byli na nástup konstituční éry zcela nepřipraveni.

Na slovanském sjezdu v Praze západní Slezsko (politické okresy Opava, Bílovec a Krnov s česky hovořícím obyvatelstvem) nebylo zastoupeno a z Těšínska odjeli do Prahy Poláci P. Stalmach a A. Kotula jako oficiální delegáti, jako hosté pak několik dalších, včetně A. Plucara.

Po zrušení poddanství říšským sněmem (7. 9. 1848) se revoluční situace na vesnici nicméně postupně uklidnila, protože základní požadavky bývalých poddaných byly v zásadě splněny. Další demokratizační politický nebo národnostní program byl chápání venkovského lidu značně vzdálen.

Celkově lze říci, že v průběhu roku 1848 se do popředí politického života dostávali němečtí radikální demokraté a liberálové, kteří se připojili k úsilí o přeměnu habsburské monarchie a státních útvarů na území Německa v demokratický stát všech Němců. Ostře přitom vystupovali proti českým státoprávním požadavkům. Slezský sněm připravil návrh nové zemské ústavy, který se stal základem nového zemského zřízení pro Slezsko, které bylo vyhlášeno 30. 12. 1849. Slezsko se oddělilo od Moravy, měl být zřízen sněm s deseti poslanci v každé ze tří kurií (největší daňoví poplatníci, velká města a městyse, ostatní obce), do nichž se mělo volit v přímých volbách. Silvestrovskými patenty z r. 1851 však ústavy všech zemí byly zrušeny.

Do čela Slezska byl postaven místodržitel. V r. 1853 bylo místodržitelství přeměněno na zemskou vládu v čele s zemským prezidentem, kterému bylo podřízeno 7 okresních hejtmanství. Opava, Frýdek a Bílsko měly vlastní statut a nebyly hejtmanstvím podřízeny. Od 15. 11 . 1860 do 29. 3. 1861 bylo Slezsko opět přechodně spojeno s Moravou, poté se zase stalo samostatnou zemí monarchie s vlastními zemskými úřady přímo podřízenými vídeňské vládě. Jednotlivá okresní hejtmanství byla rozdělena na soudní okresy. V počtu politických a soudních okresů docházelo v dalších desetiletích ke změnám.

Po r. 1849 zanikly knížecí vlády, kraje a městské kriminální a vrchnostenské soudy. V Opavě byl zřízen zemský soud a v Těšíně soud krajský. Jim byly podřízeny soudy okresní. Uvedené soudy v Opavě a Těšíně podléhaly vrchnímu zemskému soudu v Brně a v další instanci nejvyššímu soudnímu dvoru ve Vídni. Slezská země měla vlastní finanční ředitelství. Moravské enklávy byly fakticky začleněny do Slezska, volily však dohromady jednoho poslance moravského sněmu a v zemských (např. školských) záležitostech byly Moravě podřízeny. Vztahy Slezska k ostatním českým zemím se ze státoprávního hlediska podstatně oslabily.

Počet obyvatel Slezska se rychle zvyšoval, zejména v průmyslové části. V roce 1851 žilo ve Slezsku 438 586 obyvatel, v r. 1890 605 649 a při sčítání v r. 1910 756 949 (s 28 077 obyvateli moravských enkláv) z toho 325 530 s německou obcovací řečí (Umgangssprache), 180 341 s českou, moravskou nebo slovanskou obcovací řečí a 235 224 s polskou obcovací řečí. Tedy obyvatelé s českou obcovací řečí se stali národnostní menšinou.

V roce 1869 žilo z 511 581 obyvatel Slezska 232 557 na Těšínsku a 279 024 na Opavsku. O čtyři desetiletí později (1910) však již počet obyvatel těšínského Slezska (434 821 ob. s výrazným přistěhovalstvím Poláků z Krakovska a Haliče) značně převýšil počet obyvatel opavského Slezska (322 128 obyvatel).

V roce 1918 vyhlásili slezští a moravští Němci provincii Sudetenland, která se měla stát součástí Německého Rakouska. Tato provincie zahrnovala západní část dosavadního rakouského Slezska, Kravařsko a také přilehlé části Moravy a to až ke Svitavám a Olomouci. Podobně Poláci na Těšínsku, mimo Šlonzaků, usilovali v rámci Rakouska-Uherska aspoň o to, aby Těšínsko bylo ze Slezska přeřazeno do Haliče (kde měli Poláci většinu) a v roce 1918 chtěli být součástí polského státu.

První sčítání lidu v Československé republice se uskutečnilo 15. února 1921 a vztahovalo se k přítomnému obyvatelstvu (nikoli tedy k obyvatelstvu tam bydlícímu) . Dle tohoto sčítání na území Slezska s Hlučínskem a bez odstoupené části Těšínska, bylo přítomno 672 268 lidí, z toho 91 050 Poláků , 264 030 Němců a 311 172 Čechů. Češi svými 46,2 % přítomných netvořili většinu, ale jen jednu ze tří menšin, vezme-li v úvahu také to, že velká část obyvatel uváděla jako národnost moravskou a část česky nebo polsky mluvících obyvatel Těšínská národnost slezskou. Přitom národnostní poměry v západním Slezsku byly výrazně jiné, Němci zde tvořili 63,17 % obyvatel a Češi 32,69 % Výraznou většinu tvořili Češi jen v politickém okrese Bílovec, v soudním okrese Opava a v okrese Hlučín (Moravci) a v ostatních politických okresech tvořili zase Němci výraznou většinu – Bruntál 96,5 % Frývaldov (Jeseník) 95,34 %, Krnov 92,8 %.

Zákonem č. 125/1927 Sb. „o organizaci politické správy“ ze dne 14. července 1927 byla sloučením Moravy a Slezska ustavena země Moravskoslezská. Důvodem pro vznik země Moravskoslezské byla nejen relativně malá rozloha českého Slezska a národnostní poměry , ale také snaha omezit politický vliv zdejších Němců. Proti jejímu zřízení protestovali Němci i Poláci, protože se obávali, že budou počeštěni (viz např. postoj německých poslanců v československém parlamentu při projednávání zákona o zemích v r. 1927) (9).

V roce 1927 proti sloučení s Moravou protestovali, kromě Němců a části český hovořících obyvatel, také čeští komunisté ve Slezsku. Těm pochopitelně nešlo o žádnou slezskou autonomii a už vůbec ne o nějaký slezský národ. Šlo jim čistě o možnosti uplatnění svého vlivu v dělnickém Slezsku a jeho oslabení v převážně zemědělské Moravě. Totéž opakovali po druhé světové válce, kdy získali většinu ve slezské expozituře země moravskoslezské, a proto volali po obnově slezské země, aby aspoň v části Československa získali většinový vliv. Nesmíme zapomenout, že po vyhnání původního německého etnika, přicházeli, vedle dobrodruhů a „zlatokopů“, čeští přistěhovalci a ti se také, jak ukázaly volby v roce 1946, stali skalními voliči komunistů. Po uchopení moci v únoru 1948 již komunisté nehovořili o zemi slezské a naopak zrušili zcela zřízení zemské. Zároveň se snažili vymazat jakékoliv povědomí o historické zemi slezské.

Lze tedy říci, že do dějin země slezské zasáhla magická osmička tak dvakrát a to v roce 1928, kdy země zanikla a 1948, kdy zaniklo zemské zřízení zcela a kdy také její obyvatele ztratili svobodu. Sen o jednotném Slezsku zaniklém válkami slezskými byl tak definitivně pohřben, avšak sen o zemském národě slezském se vždy znovu a znovu objevuje v období změn státoprávních, povětšinou však jako populistická vábnička.

Poznámky a použitá literatura:

1) Na konci března 1848 se do Vídně vydala desetičlenná deputace, aby za udělené svobody a postoj během revoluce poděkovala jak císaři, tak vídeňským občanům a studentům univerzity. Deputace v čele s dr. Heinem předala císaři také devět požadavků opavských měšťanů, ve kterých žádali změnu dosavadní ústavy a rozšíření sněmu o zástupce dalších vrstev obyvatelstva: sedláky, měšťany a vzdělance. Dále požadovali: zavedení svobodomyslné komunální ústavy se svobodnými volbami do obecních zastupitelstev; úpravy soudnictví; zřízení reálných škol a reformu gymnázií; zrušení robotních povinností za mírnou náhradu; vojenskou povinnost pro všechny bez výjimky a další. Panovník přítomné ubezpečil, že k přáním Opavanů bude přihlédnuto.

2) Troppaur Zeitung 15. 5. 1848, č. 39

3) 1848 11. duben František Palacký - O poměru Čech i Rakouska k říši Německé (Psaní do Frankfurtu)

14. duben: Moravský sněm proti státoprávnímu spojení českých zemí

6. květen: Manifest českého Národního výboru o žádoucím spojení zemí moravské a slezské s Korunou českou

4) Marie Terezie sice ještě potvrdila práva opavských a těšínských stavů česky, němčina však postupně vítězila jak ve státním, tak i ve stavovském úřadování. Po roce 1790 němčina převládla nakonec i v těšínských úřadech, i když se tam česky úřadovalo až do r. 1817. Čeština se udržela v úřadech ve Frýdku a Klimkovicích, byla běžná v patrimoniálním úřadování, také vyhlášky moravskoslezského gubernia se tiskly česky a německy, v českých oblastech a na Těšínsku převládala na venkovských školách.

- Cyprián Lelek *20. 10. 1812 Dolní Benešov, +26. 4. 1883 Hlubčice (dnes v Polsku) . Po 6 letech opavského gymnázia přestoupil v r. 1830 do katolického gymnázia v Hlubčicích, kde v r. 1832 úspěšně odmaturoval. Ve studiích potom pokračoval v katolickém semináři ve Vratislavi a tam na jeho české uvědomování měl velký vliv Jan Evangelista Purkyně. Na katolického kněze byl vysvěcen roku 1835 v Poznani a nato se stal kaplanem v Baborově, později v Oldřišově a v l. 1839 – 1849 v Hlučíně. V revolučním roce 1848 byl jako mluvčí „Moravců“ zvolen do pruského sněmu v Berlíně za ratibořský okres a po zavražděném knížeti Felixi Lichnovském v doplňujících volbách také poslancem do frankfurtského parlamentu. Pro tuto politickou angažovanost byl přeložen z Hlučína zpět do Baborova. Dle pruských školských zákonů bylo povoleno církvi vyučovat i slovanským jazykem; toho ve funkci místního školního inspektora využil ve prospěch dětí „Moravců“. Napsal pro ně „Slabikář a čítanku pro menší dítky“ (1844), „Čítanku pro dospělejší mládež“ (1852) – zůstala jen v rukopise, „Opis Slezska“ (1846).

5) Jan Kozánek se narodil 21. 6. 1819 v Přerově, kde vystudoval gymnázium, později filozofii a práva v Olomouci. Pak přijal místo v Opavě, kde byl vychovatelem, ale i soudním a advokátním praktikantem v kanceláři Dr. Dietricha. V Opavě pobýval v letech 1845 – 1849. Po roce 1851 se usadil jako advokát v Kroměříži, r. 1867 byl zvolen do zemského sněmu, zemřel v roce 1890.

6) Hans Kudlich *25. 10. 1823 Úvalno, o. Bruntál - +11. 11. 1917 Hoboken (USA). Aktivně se účastnil politického spolkového života a v březnu 1848 revolučních událostí jako člen studentské legie. Stal se poslancem říšského sněmu a v návaznosti na českého politika F. A. Braunera předložil 24. 7. 1848 ve sněmovně návrh na zrušení poddanství. Byl připomínkován a Kudlichem třikrát přepracováván a nakonec salzburským poslancem Josefem Laserem dopracován do podoby zákona, který říšský sněm 31. 8. 1848 přijal a 7. 9. 1848 císař Ferdinand podepsal. Po rozpuštění říšského sněmu 7. 3. 1849 Kudlich emigroval přes Lipsko a Frankfurt nad Mohanem do Porýnské Falce, kde se stal členem prozatímní revoluční vlády. Krátce nato odešel do Švýcarska, kde v Curychu a Bernu dokončil v r. 1853 studium medicíny. 10. 3. 1854 byl v nepřítomnosti odsouzen k trestu smrti pro účast v revoluci a ze Švýcarska vypovězen. Uprchl do USA, kde působil v Hoboken (stát New Jersey) jako praktický lékař. Získal postupně vlivné společenské postavení a značný majetek. Stal se členem republikánské strany a v občanské válce Severu proti Jihu bojoval proti zachování otroctví černochů. Do své vlasti a zejména rodného kraje se po návratu demokratických poměrů často vracel, navštívil i svou studentskou Opavu, kde jistý čas věnoval psaní své kroniky o revolučním roce 1848. Svými selskými soukmenovci německého jazyka byl po smrti ctěn. V jeho rodišti Úvalně mu k 100. výročí narození postavili nad vsí pomník v podobě rozhledny, tzv. Kudlichwarte, v jejímž přízemí je uložena urna s jeho popelem. V povědomí zejména německých zemědělců utkvěl jako osvoboditel sedláků z poddanství, http://www.opava-city.cz/pages/osobnosti.html

7) Jan Filípek (1812-1881) –Kateřinky, starosta Kateřinek, poslanec zemského sněmu

8)Troppauer Zeitung z 22. 6. 1848 č. 49 Außerordentliche Beilage. Od roku 1792 do roku 1848 bylo klimkovické panství administrativně včleněno do kraje Těšínského. V té době také dosáhlo největšího územního rozsahu a zahrnovalo 19 vesnic, se kterými měly Klimkovice 328 domů a 2482 obyvatel většinou českého původu. O Klimkovicích se říkalo, že je to jediné ryze české město ve Slezsku a je hodné obdivu, že si tento ráz v germanizovaném okolí udrželo, http://www.novojicinsko24.cz/kultura/akce.aspx?akce=967. Jen na okraj k onomu článku na klimkovských stránkách. Ona výzva z Klimkovic obsahuje ze tři čtvrtin textu sociální požadavky (o kterých se českým nacionalistům ani nesnilo) a jen z jedné třetiny odmítnutí státoprávních snah českých.

9) http://www.snemovna.cz/eknih/1925ns/).

Čepelák, Václav: Opavsko a Slovanský sjezd 1848. VMO 79, 1931, s. 15 – 25.

Gawrecki, Dan a kol.: Dějiny Českého Slezska 1740 – 2000. 1. díl. Opava 2003, s. 169 – 179.

Gawrecki, Dan: Opava v roce 1848. In: Opava. Sborník k dějinám města. Opava 1998, str. 77 – 91.

Gawrecki, Dan: Opavské Slezsko a požadavek spojení českých zemí v roce 1848. ČSM – B 25, 1976, s. 29 – 32.

Grobelný, Andělín: Češi a Poláci ve Slezsku v letech 1848 – 1867. Ostrava 1958, 367 s.

Kudlich Hans, Rückblicke und Erinnrungen I-III, České Budějovice 1923

Odložilík, Otakar: Dva listy Dra Jana Kozánka z r. 1848. ČMM 50, 1926, s. 680 – 688.

Otáhal, Antonín: Národní garda r. 1848. VMO 17, 1909, s. 9 – 16.

Slezsko, Matice slezská Opava 1992 Radimský, Jiří: K roku 1848 ve Slezsku. Slezský sborník 46, 1948, s. 201 – 204.

Troppauer Zeitung – Nr. 28, 7. 4. 1848 J. F. Marx, Troppau am 5. April Nr. 31, 17. 4. 1848, F. Tiller, Kein Sonderbund, Außerordentliche Beilage, Nr. 33, 24. 4. 1848, Nr. 39, 15. 5. 1848, Nr. 42, 26. 5. 1848

Vochala, Josef: Rok 1848 ve Slezsku a na severovýchodní Moravě. Opava 1948, 115 s.

Franz Chocholatý-Gröger- ÚZEMNÍ SPORY ČESKOSLOVENSKO – POLSKÉ A OSUD MORAVCŮ, 20.06.2005, Z historie regionu, Slezské války a česko-německé vztahy,18. 06. 2005, Z historie regionu, ŠLONZACI A VOLKSLISTA, 17.06.2005 www.bruntal.net