Duben 2008

České bloudění

Bohumil Řeřicha

Poslední slova Rudolfa Schnittnera, která píše formou dvanácti dopisů svému příteli do Čech v knize Zkrátka jsem Sudeťák, zní: „Tolerance vůči jiným, o nichž tu nyní mluvím, skončila v roce 1918, když se tvůj národ dostal k moci, což vy prostě ani nevnímáte, nebo vnímat nechcete!“

Pro mne mají tato slova hluboký význam a nutí mne neustále přemýšlet, proč byla založena Československá republika, co přinesla kladného pro dnešní dobu? Alan Sked ve knize Úpadek a pád habsburské říše uvádí, jak velký význam kladli Češi svému jazyku. Tehdejší ústava nedefinovala pojem národnosti, ani pojem „zemského jazyka“. Podle mého názoru právě tzv. jazykový nacionalismus a jeho pokračování v myšlence „krve a půdy“ se staly základem znesváření obou národů.

Rozpad rakousko-uherské monarchie připravil půdu pro dvě velmoci Německo a Rusko, posléze Sovětský svaz, a vytvořil podmínky pro vznik 2. světové války. Myšlenka Winstona Churchilla: po porážce vzdor, po vítězství velkorysost, se nestala vodítkem pro nově vzniklou Československou republiku - stala se republikou pro Čechy s přibráním z utilitaristických důvodů Slováků. Ostatní národnosti ve státě byly de facto jen trpěny.

Obdobně to dopadlo i po 2. světové válce, kdy jsme stáli opět na straně vítězů. A právě tolerance, o které píše Rudolf Schnittner, chybí naší společnosti. Prvorepublikový český nacionalismus, posléze přebit německým nacionálním socialismem, se stal základem pro poválečný komunismus, a v současné době se vrací jako bumerang. Skutečně, jako by Češi celých 90 let bloudili.

V dubnu 2006 uveřejnili experti pro bezpečnostní politiku Karlovy univerzity prognózu světového vývoje do roku 2050, kde se mj. uvádí: „že v roce 2035 vypukne krátká válka mezi EU a islámskými zeměmi, do které po váhání na straně EU zasáhnou USA. V roce 2025 se předpokládá, že unikne štěpný materiál do rukou teroristů na Arabském poloostrově a také se předpokládají útoky teroristů na atomové elektrárny, z jejich strany dojde i k zneužití atomové bomby.“ Bohužel, v současné době tolik módní antiamerikanismus v naší zemi využívá hysterii ohledně instalace amerického radaru v České republice. Na druhé straně jsou stále platná slova J. V. Stalina, která řekl koncem 2. světové války. „Tato válka je jiná než války minulosti, kdo obsadí nějaké území, zavede na něm svůj společenský systém. Každý zavádí svůj systém tam, kam až dojde jeho armáda. Nemůže tomu být jinak!“ Právě současná ruská věrchuška, která tato slova Stalina má stále ve vědomí, chce svým vyhrožováním rozštěpit státy EU. Slova Sergeje Lavrova, ministra zahraničí Ruska, jsou výmluvná: „Čeho se obáváme, je opětovný obrat k transatlantické jednotě.“ Ale u nás politici, jako je zhrzený kandidát na ministra zahraničí Lubomír Zaorálek, šíří jen jednostrannou propagandu a bloudící česká společnost opět nalétává na med populistů.

Stejně tak se chováme v otázce zrušení víz do USA. Jistě, přidali se k memorandu i ostatní noví členové EU a samozřejmě určitá ležérnost Evropské komise měla také vliv. Ovšem, přezíravé chování vůči Slovinsku, které předsedá v současné době EU a chtělo poctivě vše připravit pro všechny členské státy v otázce víz do USA, ukazuje české buranství a provinční namyšlenost vůči této zemi.

V otázce uznání Kosova se opět chováme farizejsky a vyhrazujeme si podmínky. I náš prezident nesouhlasí s uznáním Kosova a obává se, že to může být precedens. Nezapomínám na to, jak tehdy před zásahem NATO navštívil válečného zločince S. Miloševiće a vůbec nevnímal, že účelem tehdejší války bylo vyhnat Albánce z území Kosova, co nejvíce jich zabít a zabránit jejich autonomii. Jak píše komentátor rakouského listu Der Standard, Paul Lendvai, Bělehrad nechtěl po hlasité podpoře Moskvy suverenitu s maximálními právy pro srbskou menšinu, pod mezinárodním dohlížením. Mluví i o slepém srbském nacionalismu a opakovaném odpírání kompromisů ze strany Bělehradu, který nepředložil žádnou alternativu k vyhlášené nezávislosti Kosova a jen zdůrazňuje Kosovo jako posvátné srbské území. Zmiňuje se i o Zoranu Djindićovi, který zamýšlel odvážně prolomit myšlení rozervaného srbského národa, bohužel musel zemřít. Závěrem říká, že politické a intelektuální elity Srbska musí konečně vlastní bolestivou minulost zpracovat a nacionalistické iluze, které v posledním konci vedly i ke ztrátě Kosova, odhodit.“

I česká společnost je stále masírována, jako by chyba byla na straně Kosova.Také ona stojí před zpracováním své minulosti, ke které snad přispěje nově zřízený a potrefenými husami kritizovaný ústav paměti národa! V roce 1988 v české verzi vydal v samizdatu ing. Karel Groulík útlou knížku České bloudění 20. stoletím. Myslím si, že kvůli nezpracované minulosti a tudíž nevědomí, kam vlastně patříme, česká společnost i nadále bloudí.