Duben 2008

Koktejl podle CIA

Petr Třešňák

Když před devíti lety zemřel známý americký psychiatr Sidney Gottlieb, pisatelé nekrologů dojetím zrovna nehýřili. I čtvrt století poté, co zmizel z veřejného života, zůstalo jeho jméno symbolem jednoho z temných amerických škraloupů z časů studené války. Jeho historie je možná ještě ostudnější než antikomunistické tažení senátora McCarthyho, stejně děsivá jako podpora pravicových jihoamerických tyranů a pro stovky obětí také podobně traumatizující jako vietnamská válka. Projekt, jehož šéfem americká tajná služba CIA počátkem 50. let jmenovala právě Sidneyho Gottlieba, dostal jméno MKULTRA a do vínku velmi ambiciózní cíl: ovládnout lidskou mysl. Za každou cenu.

Vygumovat psychiku

Byl teplý podzim roku 1952 a americký malíř Stanley Glickman popíjel kávu v Café Dome na pařížském Montparnassu. Zapovídal se s ostatními hosty, až si k němu přisedla skupinka poněkud staromódně vyhlížejících Američanů. Začali se hádat o politice, pánové měli poměrně konzervativní názory. Po pár hodinách bouřlivá diskuse Glickmana unavila, zavolal číšníka a chtěl zaplatit. Jeden z mužů ale trval na tom, že si dají ještě poslední drink. Odešel k baru a přinesl Glickmanovi sklenici bylinného likéru Chartreuse. Malíř ji vypil. Stihl si ještě zapamatovat, že jeho hostitel napadá na jednu nohu. Pak ho zaplavil zmatek, úzkost a po chvíli děsivé halucinace. Pronásledovaly ho několik měsíců a z psychických potíží se nedokázal úplně vzpamatovat dlouhá léta. Nadějný výtvarník Stanley Glickman, jehož obraz právě tehdy kupovalo prestižní newyorské Muzeum moderního umění, už nikdy v životě nic dobrého nenamaloval.

První testování látek měnících vědomí na nic netušících lidech si američtí zpravodajové vyzkoušeli na zajatcích z řad příslušníků SS už za druhé světové války. S rostoucím napětím studené války ten nápad ožil znovu. Ze Sovětského svazu a Číny přinesli špioni znepokojující zprávy o drogových experimentech, jejichž cílem bylo přimět nepřátele režimu ke spolupráci. A když se oběťmi pokusů stali američtí vojáci zajatí během korejské války, bylo rozhodnuto. CIA počátkem padesátých let rozjela přísně tajnou akci s názvem MKULTRA a do jejího čela postavila muže s ideální kvalifikací – chemika a vojenského psychiatra Sidneyho Gottlieba.

Zrekonstruovat přesně, co všechno tajná služba dělala, je dnes obtížné, protože většina písemností o projektu MKULTRA se nedochovala. Těch pár dokumentů a také početná svědectví pamětníků ale dávají určitou představu. Hlavní seznam obsahuje celkem sedmnáct úkolů – například najít substanci, která by narušila logické uvažování příjemce a dokázala jej zdiskreditovat. Objevit látku, která by dovedla dostat člověka do stavu, kdy nedokáže fabulovat a přiznává pravdu. Opačnou, která učiní zajatce imunním vůči mučení a vymývání mozku. Uspávadlo, jež nasypané do kávy nebo alkoholu odrovná pijáka na mnoho hodin.

Při hledání žádoucích účinků Sidney Gottlieb vyzkoušel celou řadu tehdy dostupných preparátů – největší naděje vkládal do halucinogenní LSD, ale používal také heroin, morfin, metazepam, psilocybin nebo marihuanu. Kromě tehdy běžně rozšířených experimentů s dobrovolníky Gottlieba zajímaly reakce lidí, kteří o tom, že se stali pokusnými králíky, vůbec neměli ponětí. Agenti CIA tajně podávali drogy širokému spektru lidí různého věku a společenského statusu – pacientům psychiatrických léčeben, Indiánům, vojákům, ale i vysoce postaveným vědcům a úředníkům.

Příliš nepředvídatelné

Projekt nepřinášel žádné použitelné výsledky, jen devastující psychické následky pro nic netušící oběti. Nejhorší fáze nastala, když se CIA (s úmyslem uchránit experimentů americké občany) spojila s kanadskou vládou a zapojila do operace MKULTRA původem skotského psychiatra Donalda Ewena Camerona. Lékař přišel s myšlenkou, že při použití správných metod by šla lidská psychika (zejména vzpomínky) úplně vygumovat a vystavět znovu. Původně měl v úmyslu tímto způsobem léčit duševní nemoci, tajné služby však na jeho konceptu zaujala možnost „programovat“ jedince podle svých potřeb. Na pracovišti univerzity v Montrealu doktor Cameron přijímal nic netušící pacienty s psychickými obtížemi. Vymývání mozku v hypnóze, týdny na lůžku pod vlivem nejsilnějších drog, během kterých jim magnetofon nepřetržitě přehrával z pásků monotónní pokyny, nebo „léčba“ extrémně silnými elektrošoky udělaly z mnoha lidí psychické trosky.

V roce 1972 uzavřel Sidney Gottlieb drogové experimenty s odůvodněním, že psychedelika jsou „ve svém efektu na člověka příliš nepředvídatelná, než aby se dala využít pro operační účely“. O rok později šéf CIA Richard Helms nechal zničit většinu dokumentů o projektu MKULTRA.

A pak to prasklo. Po průlomovém článku publikovaném v New York Times vznikly v druhé polovině 70. let dvě parlamentní vyšetřovací komise a operativci měli co vysvětlovat. Tisíce experimentů provedených bez vědomí a souhlasu dotčených lidí hrubě odporovaly tzv. Norimberskému kodexu, mezinárodním pravidlům pro experimenty na lidech, přijatým po druhé světové válce jako odpověď na pokusy doktora Mengeleho. Nikdo z šéfů CIA nebyl za MKULTRA odsouzen, ale skandál rozpoutal vlnu žalob o odškodné, z nichž některé dopadly úspěšně. Rodinu Franka Olsena, špičkového armádního vědce, který týden po podání LSD agenty CIA spáchal sebevraždu, osobně v Bílém domě přijal prezident Ford a Kongres jí zvláštním zákonem přiřkl odškodné ve výši 750 000 dolarů.

Žalobu podal i Stanley Glickman – malíř, který se tehdy na pařížském Montparnassu stal jedním z prvních pokusných králíků. Doktora Gottlieba poznal podle kulhavé nohy. Zničený umělec však zemřel dřív, než soud stihl rozhodnout. Doktor Gottlieb jej přežil o sedm let. Z tajné služby odešel a věnoval se chovu koz na farmě ve Virginii.

(Respekt, www.respekt.cz)