Duben 2008

Děti a chudoba

Martin Uhlíř

Děti z chudých rodin se hůře vyjadřují, hůře čtou, obtížněji se soustředí a mají horší paměť. Americkým vědcům se podařilo vysvětlit proč.

Na promítacím plátně se střídají fotografie ze života laboratorních potkanů: holá klec, v níž není nic než mistička na vodu, a vedle ní obrázek klece se spoustou hraček, prolézaček či miniaturních bludišť. Potkaní matka, která svým tělem přikrývá a chrání pětici mláďat. Jsme na letošním zasedání Americké asociace pro rozvoj vědy (AAAS). Sympozium, jehož se účastníme, ale není o pokusech s laboratorními zvířaty. Jeho tématem je chudoba a její vliv na děti.

Kokainová generace

Počátkem 80. let minulého století pronikl do amerických velkoměst kokain v míře dříve nevídané. Lékaři současně varovali, že užívání drogy ovlivňuje mimo jiné i plod v lůně matek; snižuje například přítok krve do dělohy a tím omezuje přísun živin a kyslíku.

Média začala hovořit o nové generaci „crack babies“. Tým pod vedením pediatričky Hallam Hurtové z Filadelfie se rozhodl zjistit, nakolik „kokainové děti“ zaostávají svými duševními schopnostmi. V náročné, mnoho let trvající studii podrobil výzkumu téměř 70 dětí matek, které pravidelně užívaly kokain po většinu doby těhotenství, a stejný počet jejich drogou nezasažených vrstevníků pocházejících z téhož sociálního a ekonomického prostředí.

Výsledky přinesly obrovské překvapení. Děti, které měly být postiženy kokainem, zaostávaly naprosto nepatrně a neprůkazně, propast se však rozevírala mezi oběma testovanými skupinami a průměrem americké dětské populace. Ať už to bylo IQ, paměť či další duševní schopnosti, celý studovaný vzorek si vedl velmi špatně bez ohledu na kokain. Všechny zkoumané děti přitom měly jedno společné: vyrůstaly ve velmi chudých rodinách. (Podle oficiální definice hovoříme o chudobě v USA například tehdy, pokud musí čtyřčlenná rodina vystačit s ročním příjmem nepřesahujícím 20 650 dolarů; to je velmi zhruba například cena ročního nájmu dvoupokojového bytu v dobré čtvrti ve městě s pracovními příležitostmi).

„Zavíráme těhotné ženy užívající kokain do vězení, ale přitom vliv chudoby je mnohem horší,“ upozornila během zasedání AAAS psycholožka a neuroložka Martha Farahová z Pensylvánské univerzity a připomněla, že výsledky potvrdila řada dalších studií.

Děti z chudých rodin dosahují ve škole v průměru podstatně horších výsledků než jejich šťastněji narození vrstevníci. Chudých dětí je přitom v USA kolem 18 %. Malí Afroameričané a v menší míře i Hispánci navíc ve škole zaostávají za bílými dětmi, obvykle totiž vyrůstají v nuznějších poměrech.

Dívka sedí, kočka stojí

„Usvědčení“ chudoby nastolilo důležité otázky. Nebylo například jasné, jaké oblasti mozku ovlivňuje a jak vlastně na děti působí. Musí nějak zasahovat mozek v době, kdy je plastický, kdy se v něm formují nervové spoje utvářející moduly různých schopností. Ale jak? Je to tím, že chudé děti obvykle nechodí do center předškolní péče, která v USA stojí hodně peněz? Trpí nedostatkem vitaminů, jsou ve větší míře vystaveny působení toxických látek? Výzkum navíc komplikuje nejednoznačnost celého problému. „Existuje řada chudých rodin, v nichž vyrůstají velmi schopné děti, a řada rodin bohatých, jež vychovaly neurotické a neúspěšné jedince,“ připomíná Jack Shonkoff, pediatr z Centra pro vývoj dítěte Harvardovy univerzity.

Jasno do celého problému začaly vnášet různé studie, při nichž vědci zkoumali děti z chudých rodin a z rodin patřících ke střední třídě. Podrobili je řadě testů. Například schopnost rozumět gramatice ověřoval test, při němž se dítěti přehrávají jednoduché věty, třeba „nejen dívka, ale i kočka sedí“, a dá se mu vybrat ze čtyř obrázků, z nichž pouze jeden zachycuje situaci správně.

K překvapení vědců se ukázalo, že chudoba se nepodepisuje na všech schopnostech stejně. Zdá se, že vizuální vnímání či prostorovou orientaci neovlivňuje vůbec, podobně jako ne zcela samozřejmé umění odepřít si malou, leč okamžitou odměnu ve prospěch větší odměny ve vzdálenější budoucnosti. Děti z chudých rodin naopak výrazně zaostávaly v úkolech souvisejících s jazykem, tedy i ve čtení. Zůstávaly pozadu rovněž v testech krátkodobé a především dlouhodobé paměti, z čehož vyplývá, že jejich schopnost se učit je nižší. Kromě toho oproti svým lépe zaopatřeným vrstevníkům hůře zvládaly situace, kdy musely potlačit okamžitou automatickou reakci (například během testu, jehož účastníci mají rychle říci, v jaké barvě je napsané slovo, které spatří; problém nastává, pokud slovo označující barvu, třeba slovo „žlutý“, je napsané červeným inkoustem).

Převedeme-li výsledky do jazyka anatomů, můžeme říci, že chudoba nejvíc zasahuje jazyková centra v mozkové kůře a hipokampus, oblast tvorby nových vzpomínek důležitou pro učení. Podepisuje se také na určitých oblastech prefrontální mozkové kůry odpovědných za krátkodobou paměť a postihuje i takzvanou cingulární kůru, která nám umožňuje potlačit automatickou reakci (jako v testu s barevným inkoustem).

Jako potkani

Vysvětlení mechanismu, kterým chudoba působí, se začalo rýsovat už před několika desítkami let, kdy jeden kanadský vědec odnesl mláďata potkanů z laboratoře domů jako mazlíčky pro své děti. Zvířata vyrůstala v prostředí nabízejícím řadu příležitostí ke zkoumání a různým dobrodružstvím. Později se ukázalo, že jsou mnohem inteligentnější než běžní pokusní potkani. V dalších letech to potvrdily i kontrolované experimenty, v nichž část mláďat žila v klecích s hračkami či různými bludišti.

Kromě toho se přišlo ještě na něco. Vědci opakovaně odebírali malé potkany jejich matkám a sledovali, co se stane, když mláďata vrátí do klece. Některé potkaní matky začaly stresovaná mláďata utěšovat, dotýkaly se jich, olizovaly je, upravovaly jim srst. Jiné si mláďat příliš nevšímaly. A ukázalo se, že mláďata, jimž se útěchy nedostávalo, mají v těle po celý život zvýšené množství stresových hormonů. Zároveň měla méně vyvinutý hipokampus, oblast tvorby nových vzpomínek. Stresové hormony totiž mohou narušit formování spojů mezi nervovými buňkami.

Chudoba se tedy může projevovat dvojím způsobem: pokud děti vyrůstají v méně inspirativním prostředí, bez hraček, knížek a rodičů, kteří by jim často četli a mluvili na ně, ovlivní to jejich jazykové schopnosti a některé další funkce mozku. Stres jim pak zhoršuje paměť, zvlášť pokud si jich matka v dětství příliš nevšímá. A stresu jsou děti v chudých domácnostech vystaveny v hojné míře; souvisí s násilím (nejen) mezi rodiči, užíváním drog a depresemi, jimiž chudé matky často trpí.

Násilí přitom může sehrávat zvlášť temnou úlohu. Podle výzkumů 74 % amerických dětí ze sociálně slabých rodin žijících v městských chudinských čtvrtích slyšelo někdy v životě střelbu (takové děti se pak někdy při běžném ohňostroji schovávají pod postel), 35 % spatřilo na vlastní oči, jak byl někdo zastřelen, a 11 % vidělo ozbrojený útok přímo doma. Je tedy jasné, že hovoříme-li o chudobě, máme spíš na mysli narušení života, které s ní souvisí.

Lze ale opravdu tak snadno narýsovat paralelu mezi mláďaty potkanů a dětmi? Aby to prověřily, Farahová s Hurtovou zorganizovaly výzkum, v jehož rámci do chudých domácností docházeli pracovníci vybavení dotazníkem a přesnou metodikou, jak postupovat a čeho si všímat. Zjišťovali, kolik má dítě hraček a zda jsou v domě knihy, zda byl malý člen rodiny v nedávné době na výletě či v muzeu, zda matka svoji ratolest při příchodu výzkumníka představila, zda dítě během rozhovoru pochválila, či naopak uhodila.

Shromážděné poznatky přesně korelovaly se schopnostmi dětí. Pomocí zobrazovacích metod činnosti mozku se také podařilo ukázat, že děti méně laskavých matek mají méně vyvinutý hipokampus.

Jak upozorňuje Jack Shonkoff, hranice mezi tolerovatelným a toxickým stresem může být úzká: „Pracujeme s dětmi, které přežily hurikán Katrina nebo válečný konflikt, a zjišťujeme, že některé si odnášejí problémy na celý život a jiné nikoliv. Rozdíl je v tom, zda se jim dostalo asistence dospělých, kteří jim pomohli stresující událost překonat. Mohou to být nejen příbuzní, ale i profesionálové,“ podotýká harvardský vědec.

Návštěvník sympozia o chudobě a dětském mozku si klade otázku, proč vlastně vědci tak složitě prokazují věci, které většina matek instinktivně tuší a o nichž nepochybuje snad žádný učitel, který má ve třídě sociálně slabé žáky. Vysvětlení je jednoduché: Stále zůstává v platnosti, že zhruba z poloviny mají naše duševní schopnosti genetický základ. Jenže je tu ona druhá polovina, kterou může dramaticky ovlivnit chudoba, nedostatek něhy, stres. Pokud chtějí vědci hovořit s politiky o tom, jak dětem pomoci, jaké strategie mohou být účinné, musejí předložit spolehlivá data. Jinak jim nebude nikdo naslouchat.

Globální věda v Bostonu

Americká asociace pro rozvoj vědy (AAAS) je nezisková organizace, do níž může vstoupit každý zájemce nejen z USA; zůstává nicméně nejdůležitější profesní organizací amerických vědců. Každoročních zasedání AAAS se účastní kolem deseti tisíc lidí a bývají nazývána největším světovým festivalem vědy. To letošní se v polovině února konalo v Bostonu pod heslem „Věda a technologie z globální perspektivy“. Konference je rozdělena na desítky sympozií a dalších tematických akcí.

(Respekt, www.respekt.cz)