Duben 2008

Plaváček

Miroslav Václavek

Každý zná scénu z filmu Titanic. Příběh lásky a smrti rozechvívá srdce divaček, které koutkem oka pozorují své manžele, přítele či milence jestli alespoň něčím připomínají šlechetného Leonarda di Capria, jež tak elegantně a krásně hyne chladem na jakémsi plovoucím prkně v ledových vodách Atlantiku. Komu by neukápla slza. Teď si zkuste to samé představit v rozměru šestkrát větším. Bez šminek, zromantizovaných záběrů a doopravdy. Kdy v hlavních rolích hrají ženy a malé děti. Jste na palubě, je rok 1945 a právě probíhá evakuace civilního německého obyvatelstva před postupující Rudou armádou.

Loď Wilhelm Gustloff byla největší výletní lodí flotily tehdejší odborové organice KdF, Kraft durch Freude nazvaná po švýcarském vůdci NSDAP zavražděném v roce 1936. Později to u nás provozovali soudruzi pod názvem ROH. Ale na Kanárské ostrovy jako s KdF se už nejezdilo. Jinak to ovšem převzali kompletně - i se zlepšovacími návrhy, závodním stravováním a spojenectvím se Sovětským svazem. Po vypuknutí druhé světové války byla tato loď zařazena do služby v nacistické Kriegsmarine jakožto loď nemocniční. Jasně označená červeným křížem, neozbrojená a na bílo natřená. Přesně dle Ženevské konvence. Začala její role zachránců lidských životů lhostejno z které válčící strany. Jejími prvními pacienty byli polští zranění vojáci. I když se svět právě zbláznil, lékaři se snaží zachraňovat životy. A tak Wilhelm Gustloff přepravuje tisíce zraněných z fronty do nemocnic, aby poté na čtyři roky zakotvil v Gotenhafenu.

Je leden 1945 a právě začíná evakuace milionů civilistů před valící se Rudou armádou neznající slitování. Předtím to byl Wehrmacht a SS, před kým lidé prchali a kdo přinášel zkázu a smrt. Ty, jež tato ozubená kola smrti dvou nejstrašnějších ideologií v dějinách semlela, byli nevinní z obou stran. Proto jim věnuji tuto památku. Nesmíme zapomenout, čeho je člověk proti člověku schopen. Jeden za Stalina. Druhý za Hitlera. Třetí za Tamáše. To je ten pán, co nás plánuje v jednotě se 100% obyvateli obce Trokavec předhodit islámským fašistům.

Loď Wilhelm Gustloff, z níž se mezitím stala loď ubytovací a kasárenská, je opět povolána do služby a přesouvá se do Gdyně, kde nabírá pasažéry. 30. ledna 1945 v doprovodu torpédovky Löwe a vyzbrojena několika protiletadlovými děly opouští Gdyni a probíjí se ledovými vlnami rozbouřeného Baltu ke svojí schůzce s osudem. Je minus deset stupňů celsia a silně sněží. Kdo zná zimní Balt, ví, o čem mluvím. Na palubě bylo celkem 10 582 lidí. Pokud odečteme posádku, zraněné vojáky, příslušnice pomocného sboru Kriegsmarine a příslušníky Wehrmachtu, jež byli rovněž přepravováni, zjistíme, že počet evakuovaných civilistů byl 8 956. Z největší části žen a dětí. Ve 21.08 hod. toho dne, kdy Wilhelm Gustloff vyplul, se jeho čas a čas jeho cestujících naplnil. Sovětská ponorka S-13 pod velením kapitána Marineska zasáhla parník třemi torpédy. Loď se naklonila vpravo, poté se vyrovnala, aby se opět s pravým náklonem začala přídí napřed potápět. Kapitán lodi dal vysílat nouzový signál SOS a rovněž vypálil několik světlic označujících polohu lodi. Za padesát minut bylo po všem. Smrt si přišla pro 9 343 mužů, žen i dětí. Kdo si zkusí představit, co se asi odehrávalo v podpalubí v posledních vteřinách? Já se neodvažuji. Díky včas vyslanému signálu SOS bylo z vln naštěstí zachráněno 1 239 lidí. Strážní člun číslo 1 703 zachránil roční dítě.

Když zachráníš alespoň jednoho člověka, je to jako bys zachránil celý svět. To praví židovská moudrost. Kdo ví, třeba právě díky tomuto plaváčkovi, malému Mojžíšovi plovoucímu pod ochranou samotného Boha ledovým Baltem jsme přežili a nepodlehli ani nacismu, ani komunismu. Možná jednou přijde doba, kdy lidé zmoudří a dojde jim, že nejcennější co mají a mohou mít je svoboda. Na cestě k ní bylo mnoho obětí a ještě více nevinných. Nezapomínejme. I kdyby to sám pan prezident chtěl.